Dřevo 2.0

Budova společnosti eTruhlárna v Úvalech u Prahy tak trochu mate vzezřením. Místo továrny na výrobu nábytku připomíná spíše stylovou vilku a i zasedací místnost firmy se podobá více salonku v butikovém hotelu než kanceláři ve fabrice. Vytvořit takové elegantní sídlo, které stojí na místě bývalého opuštěného a zdecimovaného brownfieldu, byl ale záměr. „Od počátku jsme chtěli prodávat dřevo s příběhem, na místě ukázat klientům, jak k naší práci přistupujeme. Když k nám přijedou, uvidí, že tady nevzniká nic tuctově, dokážeme věcem dát náležitou péči a nad každou zakázkou přemýšlet,“ říká majitel a ředitel eTruhlárny Zdeněk Lanc. Sázka na zakázkovou výrobu nábytku a dřevěných prvků v interiérech se osvědčila. Potvrdilo se, že klienti chtějí víc než si jen vybrat z katalogu. „Typicky jsou našimi zákazníky lidé ve středním věku, kteří mají dobrou práci, usadili se a chtějí investovat do vlastního. A pak také firmy – hodně vybavujeme třeba pobočky bank. Těch fyzických je sice méně než dřív, zato se dbá na individualitu,“ líčí podnikatel. Jeho truhlárna umí dřevo z českých lesů zušlechtit především dýhováním, pracuje ale i s masivem, nejčastěji tím dubovým. Do pečlivě zrekonstruované úvalské fabriky, kde kdysi bývala parketárna, se eTruhlárna nastěhovala před dvěma lety. A kontinuálně roste.

Zhruba čtyřicítka lidí v Úvalech patří k těm, kteří se podílejí na postupném obracení neblahého trendu českého lesnictví a dřevařství. Až příliš velké objemy surového dřeva totiž končí bez přidané hodnoty v zahraničí. Čísla již sice nejsou tak alarmující jako v době vrcholící kůrovcové kalamity z let 2019 až 2021, kdy export kulminoval na téměř 16 milionech krychlových metrů dřeva ročně, v poměru k celkové těžbě ale Česko pořád patří mezi evropské rekordmany. Pro srovnání: loni se z českých lesů vyvezlo 5,14 milionu metrů krychlových dřeva, což je čtvrtina veškeré těžby. K dalšímu zpracování, které znamená dodání přidané hodnoty v podobě vložené práce a technologií, české dřevo putovalo ponejvíc do Rakouska, Německa, Rumunska, na Slovensko, ale také do Číny.

Vidět však jsou i pozitivní trendy: vývoz surového dřeva již pátým rokem po sobě klesá. Naopak rostou křivky přidané hodnoty, jež vzniká v českých firmách zpracovávajících dřevo. V roce 2022 podle výpočtů ministerstva průmyslu a obchodu pily, truhlárny, nábytkárny, papírny a další podobné fabriky, které dohromady zaměstnávají na 90 tisíc lidí, dokázaly dřevo „zušlechtit“ o více než 80 miliard korun. A to je skoro dvojnásobek toho, jakou další hodnotu dřevu české firmy dokázaly přidat před deseti lety.

Rovněž statistiky ze stavební branže dávají tušit, že po dřevu je vyšší poptávka. Loni bylo podle údajů Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD) v Česku postaveno 2 595 dřevostaveb, což znamená, že každá sedmá stavba je právě z dřevěných materiálů. Ještě před deseti lety nebyl přitom tento podíl ani desetinový.

Víc než čísla jsou ale důležitější trendy, jež hrají stavařům i výrobcům stavebních materiálů ze dřeva do karet. „O udržitelné a ekologické stavby je obecně vyšší zájem a dřevostavby tato kritéria plní. Domy mají nižší uhlíkovou stopu, jsou z obnovitelného materiálu, a navíc například stavby z předem připravených panelů umožňují často rychlejší a efektivnější výstavbu,“ říká Blanka Nováčková, ředitelka ADMD.

Více dřeva, méně betonu

Že jsou dřevěné stavební materiály v módě, dokazuje i přístup státu. Na přidané hodnotě, kterou surové dřevo získává, se totiž dají získat politické body. Hned tři ministerstva (zemědělství, životního prostředí a průmyslu a obchodu) se letos dohodla na nové surovinové politice pro dřevo, které by se mělo jakožto strategická komodita více zpracovávat doma. Častým modelem byl totiž v minulosti vývoz kmenů do Rakouska, kde se z nich vyrobily stavební panely a obratem se dovezly zase zpět k nám.

„Chceme, aby se dřevo více zpracovávalo v tuzemsku, abychom ho využili daleko více například ve stavebnictví, kde tak dokážeme dlouhodobě uložit významné množství uhlíku. Zkrátka více dřeva a méně betonu,“ řekl k tomu ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Potenciál pro širší využití dřeva zůstává velký, mimo jiné díky netenčící se zásobě českých lesů. Každým rokem přiroste přes 20 milionů kubíků dřeva, s výjimkou kůrovcových let tedy více, než se vytěží. Celkově tak lesů od konce druhé světové války kontinuálně přibývá. Zatímco v surovém materiálu problém není, dostat více dřeva do stavebnictví již má své limity. Tím prvním jsou nejasné zákony v oblasti požární bezpečnosti, které fakticky nedovolují stavět výše než do dvanácti metrů, což jsou čtyři podlaží.

Nejvyšší česká dřevostavba tak paradoxně stojí v japonské Ósace v podobě českého pavilonu na světové výstavě Expo – i tam jde navíc o dočasnou stavbu. Letošní rok by mohl být přesto průlomový: chystá se novela zákona, která umožní „vyhnat“ dřevostavby až do 22,5 metru požární výšky.

Z podílu na nové výstavbě by si tak dřevostavby mohly ukousnout více než současných 15 procent. Příkladů z Evropy je dost: třeba v sousedním Rakousku je z dřevěných materiálů každá třetí novostavba, evropským rekordmanem je Švédsko, kde obytná prefabrikovaná výstavba ze dřeva loni tvořila 80 procent z celkového počtu nových domů. Jak vysvětluje Blanka Nováčková z ADMD, dostat více dřeva do stavebnictví znamená soustředit se na veřejné stavby: u těch soukromých už více poučení nepomůže. Dřevostaveb, jejichž zadavatelem jsou státní úřady nebo obce, je pořád jen v řádu nižších desítek ročně.

I když i tady pozitivních příkladů přibývá, a to i těch velkoobjemových staveb. V Říčanech půjde více než 500 dětí příští školní rok do nové školy, která je kompletně ze dřeva, a třeba Lesy ČR si své nové sídlo v Hradci Králové chtějí postavit z materiálu vytěženého ve vlastních lesích.

Svou roli ve větším využívání dřeva ve stavebnictví hraje také větší informovanost. Zatímco tradiční předsudky ohledně trvanlivosti a bezpečnosti materiálu ustupují, stavovské organizace jako právě ADMD vyzdvihují „čistou“ stavbu, do níž se dá ihned nastěhovat. A také podle potřeby mnohem jednodušeji dostavět nebo ubourat, což je plus zejména pro veřejné stavby závislé na obsazenosti, jako jsou školky nebo školy. „Snažíme se hodně mluvit i se starosty měst a obcí, aby se zbavili předsudků a podpořili využití dřeva ve veřejných zakázkách. Důležité pro ně je, že ze dřeva se staví rychle, a vejdou se tak s dokončením celé zakázky do jednoho funkčního období,“ říká Nováčková.

Faktem je, že v Česku na rozdíl třeba od Francie nebo Nizozemska žádný minimální podíl dřeva ve stavbách nařízen není. A ani na dřevostavby neexistují žádné daňové úlevy nebo dotace, jako je tomu v Rakousku nebo na Slovensku. I když nápady, jak dřevostavby podpořit z veřejných peněz, se periodicky opakují. Nejnověji ministerstvo zemědělství navrhlo slevu na dani z nemovitosti, resort životního prostředí zase zvažuje zařadit dřevostavby do podpor v rámci programu Nová zelená úsporám.

Jde to i bez dotací

Podle Jiřího Oslizla, majitele společnosti Agrop Nova, která ve Ptení na Moravě vyrábí vlastní stavební systém z masivního dřeva pod názvem Novatop, jsou ale dotace spíše kontraproduktivní. „U dřevostaveb je to podobné jako u elektroaut. Je to skvělá alternativa pro ty, kteří vědí, proč je chtějí využívat. O tom, jestli se dřevostaveb bude objevovat více, by měla rozhodnout kvalita naší práce a schopnost zaujmout klienta, který umí výhody stavby ze dřeva ocenit. Jakékoli zásahy do pravidel volného trhu náš obor dlouhodobě pouze poškodí a vyvolá nedůvěru jak u spotřebitele, tak u výrobců ostatních stavebních materiálů,“ varuje Oslizlo.

Český trh pro jeho rodinnou firmu koneckonců není ani tím hlavním. Panely z vrstveného dřeva, které Agrop Nova vyrábí, jdou z 80 procent na export: především do západní Evropy a do Skandinávie. Nově se dostaly až do Japonska: ve Ptení se vyrábělo jádro dřevěné konstrukce českého pavilonu pro Expo v Ósace. A především na zahraniční trhy se orientuje také nová fabrika švédsko-finské dřevařské společnosti Stora-Enso, která byla předloni otevřena ve Ždírci nad Doubravou. Také odsud putují na export křížem lepené dřevěné panely (CLT), jejichž základem je dřevo z českých lesů. Většina produkce z Vysočiny se vyváží do západní Evropy.

Zelená reputace

Novým impulzem pro dřevěné materiály ve stavebnictví by mohl být i sílící tlak na ekologickou a udržitelnou politiku ve firmách, kterou sledují nejen akcionáři, ale i banky. Týká se to především západní Evropy kvůli lepší „zelené“ reputaci, která ovlivňuje postavení na trhu, efektivitě a úsporám, ale i u nás čím dál více firem dřevo pro stavbu svých kanceláří nebo obchodů poptává. Příkladem chce jít třeba Penny Market, který pro své nové prodejny využívá dřevo především pro střešní konstrukce; za zajímavými projekty však často stojí i malé a střední rodinné firmy. Například vývojářská společnost Budex, jež letos na podzim stovku svých zaměstnanců sestěhovala do dřevěné novostavby u Českých Budějovic. Dřevo – ať už jeho přidaná hodnota vzniká jakkoli – má navíc ještě jednu těžko vyčíslitelnou vlastnost. Kromě ekonomických, ekologických, ale často také marketingových předností má rovněž estetickou hodnotu. Své o tom ví také Zdeněk Lanc. „Hodně zákazníků mi vypráví, že mají rádi dřevo, protože voní a vzbuzuje emoce. Říkám si, jestli už to není takové klišé. Ale pak si uvědomím, že mají vlastně pravdu,“ dodává majitel úvalské eTruhlárny.