Dřevo s příběhem

Definice rychloobrátkového zboží říká, že se produkt nesmí příliš dlouho „ohřát“ na pultech. Typicky jsou to potraviny, v souvislosti s pandemií nemoci covid-19, která zamíchala dodavatelskými řetězci, se ale v této kategorii objevuje řada produktů, které by ještě před pár měsíci tipoval málokdo – elektronika, plech, papír a také dřevo. Jestli něco platí pro české dřevařství posledních měsíců, pak princip „rychle vytěžit, rychle prodat“.

Kůrovcová kalamita, velká poptávka po stavebním dřevu i úrokové sazby hypoték, které po celý loňský rok padaly – to vše způsobilo, že se loni u nás vytěžilo 36 milionů kubíků dřeva, vůbec nejvíc v historii ČR. Zároveň rychle stoupá i podíl kulatiny, která končí za hranicemi Česka. V roce 2019 to bylo více než 14 milionů kubíků. Pro srovnání – je to třikrát víc, než kolik vyvážejí Poláci, a čtyřnásobek objemu dřeva, které do světa exportuje dřevařská velmoc Norsko.

Z 95 procent jde přitom o takzvanou nahodilou těžbu, tedy především kůrovcové dřevo. Ještě před pěti lety byl přitom poměr plánovaného kácení a likvidace napadených či vyvrácených stromů vyrovnaný. Mohlo by se tedy zdát, že profit mají zajištěn jen ti, kdo dokážou ve velkých objemech dřevo rychle vytěžit a pokud možno za výhodnou cenu i vyvézt. I v dřevařském odvětví se ale najdou firmy, které jdou proti proudu a z dobrých důvodů sázejí na dřevo, jež rychlý zisk sice nenabízí, zato předjímá chování trhu v následujících letech.

Lesnické povolenky

Náznaky, že se karta začíná obracet a raketový růst cen dřeva se zastavil, už tu jsou. Na největším světovém tržišti dřeva, chicagské burze CME, za poslední čtyři měsíce cena této komodity spadla na jednu třetinu. Dřevo se sice obchoduje v cenách zhruba o pětinu vyšších, než byl „předcovidový“ průměr, zdaleka už ale nejde třeba o pětinásobek, jak tomu bylo na začátku loňského léta. Díky chladnějšímu a vlhčímu průběhu letošního roku navíc kůrovcová kalamita podle expertů letos o něco poleví.

I to vede některé lesnické firmy k úvahám, jak do budoucna se dřevem nakládat. A také kde vzít peníze na investice. Na trhu se objevují nové korporátní dluhopisy s lákavými výnosy, třeba společnost Wood Seed sází na to, že si duby a buky ze svých lesů zpracuje na vlastní moderní pile a bohatství lesa zhodnotí v řezivu v truhlářské kvalitě. Některé společnosti jdou ale ještě dál a svou strategii staví na myšlence, že uvažovat o lesu jako o továrně na dřevo už zdaleka nestačí.

Letos v červnu vznikl Český fond lesů (ČFL), který coby fond pro kvalifikované investory spravuje společnost Conseq. Zúročení vkladů chce postavit na tom, že zcela změní princip hospodaření na tisíci hektarech lesa, které vlastní v západních Čechách. Namísto holosečí se chce zaměřit na výběr dospělých stromů, plošné zalesňování pasek má nahradit postupné odrůstání „vícegeneračního lesa“, monokultury má nahradit druhově pestrý les, v němž se namísto kilometrů oplocenek budou pletivem chránit jen ty stromy, které to opravdu potřebují. „Kalamitu vnímáme jako podnět k zamyšlení, jak hospodařit jinak. Očekáváme, že odolnější a zdravější les bude mít lepší cenu než les zanedbaný,“ říká Marek Smýkal, ředitel ČFL.

Nakolik bude fond „chytrého lesa“ úspěšný, předvídat nelze. Sám Český fond lesů zmiňuje riziko, že průběžné náklady na udržitelný způsob hospodaření budou vyšší než u tradičních lesů, do hry vstupuje i vývoj cen dřeva nebo kůrovcová kalamita, která stromy napadne dřív, než se stačí proměnit ve vícepatrový, odolný les. Faktem ovšem je, že jako lesní hospodář fondu vystupuje Aleš Erber, v branži respektovaný lesník a propagátor zdravých lesů. A do karet uvažování o alternativním způsobu profitování ze zdravého lesa hrají i unijní trendy.

Evropská komise již připravuje systém, který by umožnil majitelům lesů zaplatit za ukládání oxidu uhličitého do dřevní hmoty. Řada zemí chystá dotace za plnění ekosystémových funkcí lesa. Třeba Lucembursko již takto vyplácí 150 eur za hektar. Kromě motivace má ale zafungovat i bič na ty, kdo zvýšenou těžbou obrátí princip lesa jako „zelených plic“ v ekosystém, který naopak k emisím přispívá. Brusel zvažuje, že k metodě obchodování emisních povolenek v průmyslu časem přibudou i lesnické. Pro Česko je to varovné – trend ukládání oxidu uhličitého v lesích se roku 2018 obrátil a lesnictví dnes naopak u nás patří ke „špinavému“ byznysu.

Duby z doby kamenné

Nový lesní fond se neobejde bez osvěty – ne každému investorovi se pozdává vložit peníze do pracnějšího a dost možná i nákladnějšího způsobu lesního hospodaření. Popularizaci, na jejímž konci bude profit ze dřeva, rozjíždí také pražská společnost Subfossile Oak. Ta sází na materiál, který je sice známý, ale dosud nedoceněný. Česká firma věří, že komodita, kterou propaguje, má mnohem vyšší potenciál, který se každým rokem zhodnocuje – již jen proto, že jde sice stále o dřevo, které je ovšem zároveň řazeno mezi neobnovitelné zdroje.

Jde o takzvané subfosilní duby, kmeny mohutných stromů, které se v pozd­­-

ní době kamenné vlivem eroze zřítily do řeky, kde je překryly vrstvy štěrku a bahna. Díky tomu, že se k nim nedostal vzduch, si i po tisících letech stále zachovávají vlastnosti dřeva, silná mineralizace jim navíc dává netradiční barvu, výraznou kresbu i vysokou tvrdost. Subfossile Oak má ve svých skladech asi tisíc metrů krychlových takových statných dubových kmenů, jejichž stáří certifikovaná laboratoř určila na 6500 let. Čistě teoreticky společnost disponuje exkluzivním dřevem v hodnotě, která se vzhledem k ceně na světových trzích již počítá ve stovkách milionů korun.

Jak ale vysvětluje Marek Noga, jedna­tel Subfossile Oak, rychlé zpeněžení neo­litického pokladu, který byl před pěti lety vytěžen na Ostravsku, není na pořadu dne. Nejprve chce se svým týmem vybudovat značku, prastaré duby dostat do světa, a tím zvýšit jejich prestiž. „Dřevo nabízíme v první fázi pro vědecké a studijní účely světovým muzeím. Chceme tak v povolaných rukách uchovat jeho hodnotu, která se časem bude zvyšovat,“ říká zakladatel Subfossile Oak s tím, že badatelům česká subfosilie pomůže nahlédnout do doby, kdy končila poslední doba ledová.

Dubové kmeny ze severní Moravy, které pamatují vznik sumerských městských států, mají ve svých sbírkách přírodovědecká muzea v Praze, Vídni, Berlíně, Londýně a Manchesteru, rozjíždí se i spolupráce s umělci. České neo­litické dřevo si oblíbil třeba proslulý britský sochař Tony Cragg, Subfossile Oak spolupracuje také s architektem Danielem Libeskindem, znak Paříže vyvedený v pravěkém dubu z Ostravska má ve své kanceláři starostka francouzské metropole Anne Hidalgová.

Dřevo jako diamant

Subfosilní duby jsou vzácné, nejde ale o české unikum. Prehistorické dřevo není v Evropě úplně raritní, kromě nejtradičnějších nalezišť ve střední Evropě se vyskytuje třeba také ve Skandinávii nebo na Balkáně. Česká firma ale sází na to, že nabízí „dřevo s příběhem“, tedy se zdokumentovaným původem a všemi potřebnými certifikáty.

„Je to podobné jako s diamanty. Jen jejich hmotnost a vzhled nestačí. Čím víc víte o jejich původu, čím lépe jsou zdokumentované, tím jsou na trhu dražší a pro případné kupce věrohodnější. I proto jsme s naším dřevem uspěli v prestiž­ních muzeích,“ vysvětluje Marek Noga. Netradiční dřevo české prove­nience bude od října k vidění i v Dubaji – Sub­fossile Oak se stala partnerem českého zastoupení na Expu 2020. Ze „svého“ dřeva tu vystavuje sochu Vlastimila Beránka a také soubor částí kmenů, které tvoří prehistorický les ve formě promenády před vstupem do národního pavilonu.

Marek Noga věří, že subfosilní dřevo se stane luxusním materiálem pro umělce, designéry a architekty. Na exkluzivitě chce stavět i svůj byznys. Až začne Subfossile Oak prehistorické duby za pár let nabízet i komerčně, nebude to prý zboží pro každého. „Věřím, že se ocitneme v situaci, kdy si kupce budeme moci vybírat. Subfosilní dřevo je materiál pro jedinečné lidi a výjimečné projekty. A tak to i zůstane,“ zdůrazňuje Noga.

Stejně jako ostatní, kteří se pokoušejí na trhu prorazit s „chytrým dřevem“, věří, že lidé tuto surovinu docení. Dřevo, které má za sebou nějaký příběh, si jistě investory najde. Pro všechny, kdo zvažují vložit peníze do alternativní produkce dřeva a jeho zpracování, ale platí stejná zásada jako u pravěkých dubů – zboží to není pro každého.