Dva roky se stravenkovým paušálem

Podpora zaměstnaneckého stravování papírovými či digitálními stravenkami nebo kantýnami je několik desetiletí českým i evropským standardem. V roce 2020 ale tehdejší ministryně financí Alena Schillerová (ANO) přišla s celo­evropsky unikátním konceptem, který lze zpětně zhodnotit výrokem bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina z počátku devadesátých let: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“ Namísto tradiční podpory stravování mohou firmy od roku 2021 poskytovat svým zaměstnancům neadresnou slevu na dani, které se říká stravenkový paušál.

Ten vznikl jako alternativa pro firmy a restaurace, aby nemusely používat tradiční stravenky a platit jejich prostřednictvím provize stravenkovým firmám, které si mohou v obou případech odečíst 55 procent ceny každé poukázky (dnes maximálně 107 korun) nebo paušálu z daňového základu. Benefit nepodléhá sociálním odvodům a dani z příjmů, vyplacený „stravenkový paušál“ jde zaměstnanci do čisté mzdy přímo na účet. „Přijde mi úsměvné říkat, že když lidé nedostanou stravenky, ale peníze, tak nebudou jíst. Člověk nepřestane uspokojovat svou lidskou potřebu proto, že nedostal papírky. Nechme lidem svobodu, ať si sami rozhodnou,“ prohlásila Alena Schillerová ve sněmovně, když byl stravenkový paušál projednáván. Na první pohled to zní logicky, což však většinou mate.

Dopady

Stravenkový paušál je populární u jeho příjemců, což potvrdil nedávný průzkum Hospodářské komory. Kdo by nechtěl vyšší mzdu? Stejně tak platí, že jeho poskytování představuje především pro malé firmy snížení administrativní zátěže. Na druhé straně ideálně stát poskytuje slevy na dani vždy za konkrétním účelem, který by však měl být jasně definovaný a přijímaný co nejširší společností. Například slevy na dítě jsou proto, že existuje společenský konsenzus, že rodiče platí nižší daně, jelikož musejí vychovávat budoucí členy společnosti, což je nákladné, a bez dětí společnost zkolabuje. U stravenkového paušálu je deklarovaným účelem podpora zaměstnaneckého stravování, protože mnoho studií ukazuje, že pravidelná strava zvyšuje produktivitu zaměstnanců, snižuje jejich budoucí náklady na veřejné zdravotní pojištění, čímž se nepřímo podporuje i tuzemské gastronomické odvětví. Naplňuje však tento účel stravenkový paušál?

Dle studie neziskové organizace Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) z roku 2022 se pouze 26 procent příjemců paušálu stravuje v restauracích a kantýnách, oproti 50 procentům příjemců stravenek a 90 procentům zaměstnanců, kterým zaměstnavatel poskytuje služby firemní kantýny přímo na pracovišti. V případě dopadů na veřejné rozpočty je rozdíl ještě větší. Zatímco u paušálu autoři odhadli negativní dopad na veřejné rozpočty ve výši 3,8 až 5,6 miliardy korun, do kterých započítávají jak přímou slevu na dani, tak chybějící tržby v gastroodvětví, u stravenek je dle nich fiskální dopad na úrovni „kladné nuly“ (plus 0,1 miliardy korun), přičemž je používá přibližně dvakrát více zaměstnanců než paušál.

Pokud by se podíl obrátil a počet příjemců paušálu se přiblížil jednomu milio­nu jako nyní u stravenek, mohl by se negativní dopad na veřejné rozpočty dostat až na sedm miliard korun. Dle zmíněné studie CETA tedy sleva na dani ve formě stravenkového paušálu nenaplňuje deklarované důvody pro její zavedení. V době, kdy se hospodaření státního rozpočtu pohybovalo pouze v mírném deficitu, by nad tím šlo mávnout rukou. Navíc lze namítnout, že ani za současného rozvratu veřejných financí několik miliard stravenkového paušálu u stamiliardových strukturálních schodků nehraje roli. S touto úvahou jsou však spojené dva problémy. Za prvé, podobných „miliardových“ případů je řada a celkově představují nezanedbatelný objem financí. A za druhé, pokud zákonodárci použijí test racionality a účelovosti u každé podpory, život v Česku se zlepší. Začít mohou u stravenkového paušálu.