Ekonomie zdravotnictví jako cesta vpřed

K ekonomii zdravotnictví, v Česku nepříliš známému oboru, se dostal náhodou. Už na gymnáziu mu učení šlo; netušil, jakou „vejšku“ zvolit. „Přemýšlel jsem nad medicínou, nad ekonomií i nad právy. Prostě jsem objížděl všechny ty školy a vše se mi líbilo… Rozhodl jsem se studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze mezinárodní obchod. Pak mě lákaly otázky mezinárodních vztahů, diplomacie, takže jsem se přihlásil na univerzity v téhle oblasti. A z nějakého zázračného důvodu jsem dostal nabídky z USA: Chicago, Johns Hopkins, Georgetown,“ vzpomíná 34letý Jakub Hlávka, jak se dostal na studia do USA. To mu změnilo život. Zvolil elitní Georgetown ve Washingtonu D. C. – i kvůli Madeleine Albrightové a renomé školy v mezinárodních vztazích –, aby nakonec v USA prožil celkem jedenáct let. Při stáži v anglickém Cambridge se dozvěděl o výzkumné instituci RAND Corporation v kalifornské Santa Monice, jež pracuje nejen pro vládu. Věnuje se aplikovanému výzkumu, připravuje analýzy veřejných politik, působila v něm řada nobelistů (třeba v oboru teorie her). Jeden z tamních projektů se týkal právě ekonomie zdravotnictví, což Jakuba zaujalo – a začal se tomu během Ph.D. studia věnovat. „Tehdy jsem teprve zjistil, že nějaký takový obor vůbec existuje, je ohromně zajímavý a má veliké dopady,“ líčí dnes.

Obor, který radí a šetří

V nedávném rozhovoru pro týdeník Euro zmínil profesor Ondřej Slabý, předseda Agentury pro zdravotnický výzkum (AZV), jak bolestně Česku chybí výraznější podpora oboru public health, tedy péče o veřejné zdraví, který využívá nejen poznatků moderní medicíny, ale též statistiky, sociologie či demografie, a přináší tak užitečné podklady pro kvalifikované řízení země v oblasti zdraví obyvatel. Má s ním ekonomie zdravotnictví něco společného?

„Jsou si hodně příbuzné. Můžeme říct, že jsme součástí širšího oboru public health. Ten totiž zkoumá zdraví populace a to, jak ho dosáhnout různými nástroji: ať už skrze zdravotnický systém, zdanění, nebo školství. U nás je to, žel, extrémně slabé. Česko má silnou hygienickou tradici, ale jsou to tradičnější přístupy, které úplně nereflektují, že třeba lidé mívají i různé chování a pohnutky…

My se díváme, jak z ekonomického pohledu nastavit zdravotnictví, aby dosahovalo co nejlepších výsledků. Celkově na makroekonomické úrovni, ale i tak, aby jeho jednotlivé součásti byly ,zdravé‘. Zajímá nás i finanční udržitelnost systému, aby v něm byl dostatek personálu, nebyl frustrovaný přesčasy a podobně,“ vysvětluje Jakub Hlávka, jenž v USA třeba sledoval, jak dostat nejnovější léky k nejpotřebnějším pacientům co možná nejrychleji, což zahrnuje nejen aspekty biomedicínské, finanční, ale i etické a společenské.

Analýzy pro kvalitní životy

„Říkávám ilustrativně, že kdybychom z 500 miliard korun vynakládaných na zdravotnictví věnovali jediné procento na analýzu toho, jak zbylé stamiliardy utrácíme, utratili bychom je pak daleko lépe,“ říká doktor veřejných politik, dle nějž peníze ve zdravotnictví rozdělujeme „podle strašně archaických vzorečků“. Co jeho postřehům a námětům říkají lékaři či úředničtí veteráni v Česku? „Jsme v jakési osvětové fázi, vysvětlujeme to. Mnoho lékařů se s něčím takovým nepotkalo a mohou mít dojem, že jsme nějací účetní. Musíme ukázat, že hledáme cesty, jak zvýšit kvalitu a zlepšit výsledky systému, jak snížit stres doktorů, sester, potíží, jimž čelí. Jakmile se s nimi potkáváme a řešíme věci, které řeší oni sami, a snažíme se přemýšlet, jak jim zjednodušit život a práci, tak to téměř bez výjimky vnímají pozitivně. A řada lékařů si zde uvědomuje, že tuzemské zdravotnictví není úplně v pořádku,“ vypráví Hlávka. Mladý vědec, jenž působil i v americké firmě Genentech a částečně stále bádá

Nedávno se stal ředitelem Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace při Masarykově univerzitě v Brně. Oč mu jako šéfovi jde především? „To má tři oblasti. Za prvé chceme dělat výbornou vědu, získali jsme i vysoce kompetitivní mezinárodní granty. Za druhé nám jde o kvalitní výuku, takže ve spolupráci šesti fakult MUNI začínáme od příštího roku nový studijní magisterský program v aplikované ekonomii zdravotnictví. A za třetí chceme směřovat veřejné diskuse v této oblasti, abychom řešili ty nejdůležitější problémy a rovněž přinášeli rozumná řešení,“ plánuje inovátor, který se stýká s resortními náměstky či řediteli nemocnic.

Výzkum stárnoucí populace

Sám se výzkumně věnuje stárnutí populace a souvisejícím společenským výzvám, poněvadž za dalších asi 20 let se má dle předpokladů zvýšit počet lidí s demencí a Alzheimerovou chorobou na dvojnásobek. „Zajímá mě, jak se připravit na stárnutí české populace. Co to bude znamenat pro pacienty a jejich potřeby, ale i pro zdravotníky, jak lépe využívat jejich čas, aby relativně menší počet zdravotníků dokázal obsloužit více pacientů, jak bude vypadat dlouhodobá následná péče a tak dále. A sleduji i téma dostupnosti a úhrad moderních nebo inovativních léků, léčiv na ultra vzácná onemocnění a jejich rizika,“ doplňuje zvídavý muž, jenž pendluje mezi Kalifornií, Brnem a Prahou, kde se děje plno zdravotnické politiky.

Jaké má s institutem ambice? „Chtěli bychom v Česku vytvořit podhoubí pro kvalitní vědu, jak akademickou, tak aplikovanou. Aby se uplatňovali mladí lidé, kteří mohou mezioborově spolupracovat na důležitých tématech. Přál bych si hlavně, aby v našem oboru byl dostatek schopných lidí, kteří mě nahradí a budou lepší, vytvoří si vlastní výzkum či instituty. Tak jako se v USA říká, že tam pracuje deset tisíc ekonomů zdravotnictví, bylo by skvělé, aby jich v České republice byla třeba stovka, která to vše posune vpřed,“ říká nadšeně Jakub Hlávka, jenž je tu nyní dle svých slov jedním z expertů, které sečtete „na prstech jedné ruky“.