ESG není strašák, ale příležitost získat konkurenční výhodu

Udržitelná transformace výrazně mění celé stavebnictví, a to od produkce materiálů přes projektování a výstavbu až po likvidaci nebo raději opětovné zužitkování odpadu. V centru pozornosti je ale především co nejefektivnější provoz budov, které se zatím výrazně podílejí na emisích skleníkových plynů. „Zvyšování požadavků na nízkoenergetické projekty má dlouhodobou tendenci. Implementace evropských směrnic čím dál víc apeluje na takzvané near zero energy building až zero energy building, které bez instalací obnovitelných zdrojů energie, tepelných čerpadel a dalších technologií jednoduše nedostanou stavební povolení,“ říká Miroslav Kobera v rozhovoru, jež vznikl ve spolupráci s projektem [ta]Udržitelnost. Ruku v ruce jdou pasivní řešení, jako je lepší a účinnější izolace obálky budovy nebo různé typy rekuperace tepla třeba ze vzduchu či z odpadní vody. „Evropská směrnice o energetické náročnosti budov, je jednou z nejnáročnějších norem, které je třeba splnit,“ podotýká Kobera.

V Česku asi není zase tolik ESG manažerů, kteří by za sebou měli vaši zkušenost. Pracoval jste jako Greeen Business Manager ve velké stavební společnosti Skanska, pak jako senior ESG manažer v ZDR Investments spravující nemovitostní investiční fondy a nyní jste na stejné pozici v developerské společnosti Crestyl. Byla to pro vás náročnější role v začátcích, která vždy bývají těžké, nebo dnes, kdy tlak na udržitelnost roste a regulací přibývá?

Je pravda, že oblast ESG je poměrně novou záležitostí v českém prostředí. V porovnání se stavebnictvím nebo průmyslem je vývoj takřka exponenciální. To, co bylo standardem před pár lety – například povinný reporting udržitelnosti zejména pro velké nadnárodní hráče – se postupně stává realitou pro menší podniky v dodavatelském řetězci. Moje začátky byly poměrně nenáročné, protože jsem byl v pozici poskytovatele dat za dceřinou společnost pro její vedení, což mělo jasná pravidla. Největší změnou bylo chopit se závazku implementace ESG strategie a prvního reportu na „vlastní pěst“, kde jsem začínal úplně od nuly. Dnes ve společnosti Crestyl navazuji už na svou předchůdkyni, která odvedla velký kus práce, a mým úkolem je dostat závazky strategie do praxe a zároveň plnit legislativní požadavky i přání investorů a veškerých stakeholderů. Nicméně v nové roli se cítím velmi příjemně, jelikož kolektiv, s kterým pracuji, je do věci zapálený a velmi vstřícný. To dá člověku velkou motivaci posouvat agendu ESG kupředu.

Co je pro ESG manažera největší výzva? Přesvědčit nejvyšší vedení o důležitosti ESG agendy, nebo kolegy ke změně kurzu, vyznat se ve všech regulacích či ještě něco jiného?

Manažer ESG v oblasti výstavby nemovitostí čelí značným výzvám počínaje přesvědčením vrcholového managementu o dlouhodobé hodnotě iniciativ v oblasti udržitelnosti, které často vyžadují počáteční náklady. Další výzvou je orientace ve složitém regulačním prostředí, protože pravidla související s ESG se rychle vyvíjí a je důležité mít pořád aktuální informace. Klíčový, ale složitý je také sběr dat a jejich vykazování, které vyžaduje nástroje pro sledování spotřeby energie, emisí a dalších ukazatelů ESG v rámci více projektů. Kromě toho vytváří sílící tlak očekávání nájemců a investorů, protože obě skupiny stále více upřednostňují udržitelnost.

V Crestylu jste relativně krátce. Nastoupil jste tam do dobře rozjetého vlaku, nebo je třeba v udržitelnosti zrychlit tempo či upravit kurz?

Mým přístupem je zvolnit tempo v ambiciózních závazcích a spíš více zapojit veškerá oddělení – development, facility, leasing, management – a edukovat je, že ESG není „strašák“, spíše příležitost a následná konkurenční výhoda pro celou společnost. Na druhou stranu se agenda exponenciálně rozrůstá a splnit veškeré požadavky stakeholderů dá někdy zabrat. Nicméně periodické setkání s kolegy z oboru a sdílení informací je nevyhnutelnou součástí role ESG managera, který musí mít vždy aktuální informace o stavu trhu, vývoji legislativy a podobně.

Jak moc se realitní segment změnil pod tlakem na udržitelnost za dobu, co v něm působíte? Co jsou dnes standardní řešení, která třeba před deseti 15 lety standardem nebyla? Ze své laické zkušenosti vím, že v předminulé dekádě se rodinný dům zateploval osmi deseti centimetry polystyrenu, podle dnešních požadavků je to 20 centimetrů…

Zvyšování požadavků na nízkoenergetické projekty má dlouhodobou tendenci. Implementace evropských směrnic čím dál víc apeluje na takzvané NZEB budovy (near zero energy building) až takzvané ZEB budovy tedy zero energy building, které bez instalací obnovitelných zdrojů energie, tepelných čerpadel a dalších technologií jednoduše nedostanou stavební povolení. Určitě se to týká i pasivních řešení, jako je lepší a účinnější izolace obálky budovy nebo různé typy rekuperace tepla třeba ze vzduchu či odpadní vody.

Obálka budovy je pro energetickou efektivitu klíčová. Budeme nadále polepovat stavby izolací, která má své slabiny, nebo vývoj směřuje k samotnému zdivu s dostatečnými izolačními vlastnostmi? Nedávno jsem například narazil na českého výrobce cihel, jejichž dutiny jsou vysypány polystyrenem. Taková zeď už prý obalování další izolační vrstvou nepotřebuje…

Obálka budovy hraje zásadní roli v energetické účinnosti, a přestože se tradiční izolační materiály používají ve velké míře, objevují se nové trendy. Jedním z inovativních přístupů je izolační zdivo, například cihly s dutinami vyplněnými materiály, jako je polystyren, které eliminují potřebu dalších izolačních vrstev. Tato metoda zlepšuje tepelné vlastnosti a omezuje problémy, jako jsou tepelné mosty a problémy s regulací vlhkosti, které mohou vznikat při vnější izolaci. Zjednodušuje také výstavbu tím, že spojuje konstrukci a izolaci v jednom materiálu a zároveň chrání izolaci před vnějším poškozením. Nicméně proti tomu jde třeba princip cirkulární ekonomiky, kde podobná řešení tvoří problém v poslední fázi životního cyklu budovy, kterou je recyklovatelnost materiálů, jež přestaly plnit svou původní funkci.

Každopádně s tím, jak se zpřísňují normy energetické účinnosti, získávají tato integrovaná řešení na oblibě pro svou trvanlivost a účinnost. Postupem času, s růstem poptávky po udržitelných stavebních materiálech by se podobné výrobky mohly stát běžnějšími.

Co se týče udržitelných materiálových řešení, komunikujeme s dodavateli například o využití recyklovaného betonu nebo přírodních izolací, jako je konopí. Hlavní překážkou je zejména málo zkušeností s předchozím použitím nebo cena, která pořád ještě přesahuje náklady na tradiční materiály.

Velkou část obálky tvoří okna. Běžnou záležitostí se stala trojskla vyplněná netečným plynem. Výrobci ale mluví o tom, že sklo může mít mnohem více funkcí, v zimě prohřívat ze slunečního svitu, v létě naopak bránit před přehříváním. Budoucností prý bude, že dům bude mít na různé světové strany různá okna.  Stává se to už dnes realitou?

Okna jsou klíčovou součástí obálky budovy, a přestože se trojité zasklení s inertním plynem stalo standardem pro energetickou účinnost, pokrok v technologii skla nabízí ještě více funkcí. Výrobci vyvíjejí chytrá skla, která dokážou optimalizovat solární zisky, čímž umožňují větší přísun slunečního světla do interiérů v zimě, a snižují přehřívání v létě. Tato okna mohou mít povlaky nebo materiály, které upravují propustnost světla, a snižují tak potřebu umělého vytápění nebo chlazení. V budoucnu by domy skutečně mohly být vybaveny okny s různými vlastnostmi v závislosti na jejich orientaci, například skly s regulací slunečního záření na sluneční straně a skly zadržujícími teplo na chladnějších expozicích. Dokonce se uvažuje o aplikaci fólií, které budou vyrábět elektrickou energii ze slunce. Tyto inovace by mohly vést k ještě větším úsporám energie a komfortu. Momentálním nejlepším řešením pro zamezení prohřívání interiéru v létě jsou venkovní žaluzie, které jsou schopny snížit teplotu vevnitř až o 10 stupňů Celsia.

Největšími položkami ve spotřebě energie jsou vytápění a čím dál více to bude také chlazení. Mantrou jsou dnes tepelná čerpadla. Dá se ale čerpadlem efektivně vytopit velký bytový dům nebo kancelářská budova?

Po nedávné energetické krizi s dodávkami zemního plynu se stala tepelná čerpadla atraktivnější pro svou energetickou účinnost, zejména v obytných domech, ale lze je použít i ve velkých bytových domech a kancelářských prostorách. U větších budov jsou centralizované systémy tepelných čerpadel navrženy tak, aby je bylo možné škálovat a aby efektivně zajišťovaly vytápění i chlazení ve více jednotkách. Tyto systémy mohou v závislosti na klimatu a konstrukci budovy využívat technologii země-vzduch, aby splňovaly vyšší nároky komerčních objektů a objektů pro více rodin.

Zatímco počáteční náklady na instalaci mohou být značné, tepelná čerpadla nabízejí dlouhodobé úspory díky nižší spotřebě energie ve srovnání s tradičními systémy. Účinnost tepelných čerpadel je vysoká zejména v mírném klimatu, ačkoli technologický pokrok zlepšuje jejich výkon i v extrémních podmínkách. Se zpřísňováním energetických předpisů se tepelná čerpadla stávají vhodným řešením pro větší budovy, nejlépe v kombinaci s fotovoltaickou elektrárnou a případným bateriovým úložištěm.

Co bude řešením tam, kde čerpadlo smysl nedává? Například ve starších budovách?

Ve starších budovách, kde jsou tepelná čerpadla méně proveditelná z důvodu stavebních omezení nebo kvůli vysokým nákladům na modernizaci, mohou být efektivnějším řešením systémy dálkového vytápění nebo systémy kombinované výroby tepla a elektřiny. Tyto systémy účinně rozvádějí teplo z centrálního zdroje do více budov, často s využitím odpadního tepla nebo obnovitelné energie. Modernizace izolace a oken může rovněž zlepšit energetickou účinnost bez větších změn stávající topné infrastruktury. Nicméně třeba v našem projektu Savarin, který získal kolaudační rozhodnutí nedávno, je nasazení technologii pro energetické úspory značně omezené i kvůli požadavkům památkářů, kteří jsou dlouhodobě proti instalacím fotovoltaik na střechách budov v památkově chráněné zóně města.

Vlastní obnovitelný zdroj elektrické energie může v celkové bilanci budovy sehrát velmi pozitivní roli. Kolik projektů Crestylu už jej dnes používá, jaké máte konkrétní plány do budoucna?

Budoucí plány společnosti Crestyl pro integraci obnovitelných zdrojů energie do budov počítají s instalaci solárních panelů na střechách nebo fasádách, které by vyráběly elektřinu přímo na místě, a tím by snižovaly odběr energie ze sítě. Počítáme i se zavedením technologie geotermální systémů, které by zajišťovaly vytápění i chlazení s využitím stabilních podzemních teplot země. Kromě toho by systémy skladování energie, jako jsou baterie, umožnily budovám uchovávat přebytečnou energii z obnovitelných zdrojů pro pozdější využití, čímž by se zlepšila energetická nezávislost a odolnost.

Začlenění inteligentních systémů řízení spotřeby energie by mohlo dále optimalizovat spotřebu energie tím, že by upravovalo využití na základě podmínek a poptávky v reálném čase. Velmi důležitým prvkem pro adekvátní sledování a nastavení cílů je evidence spotřeb v reálném čase, což už máme v portfoliu stávajících budov. U většiny nově připravovaných staveb pak počítáme s instalací fotovoltaických panelů jak v rezidenčních projektech, jako je Vysoký Újezd u Prahy, tak i v komerčních projektech. Příkladem může být Dornych Brno.

Tématem je v udržitelnosti také voda. Lapání dešťovky a její využití pro závlahu ploch kolem budov je už dnes běžné. Dává ekonomicky smysl opětovné použití šedé vody například z kuchyní a koupelen ke splachování toalet, potažmo rekuperace energie z této zpravidla teplé odpadní vody? Funguje něco takového v některém z vašich projektů?

V Crestylu v rezidenčních i komerčních projektech upřednostňujeme udržitelné postupy, které se snaží snižovat spotřebu vody a zároveň využít tu, která už jednou projde budovou. Klíčový důraz je kladen na efektivní hospodaření, například prostřednictvím systémů na sběr dešťové vody. Ta se běžně používá k zavlažování, čímž se snižuje závislost na obecních zdrojích vody a nepřetěžuje se kanalizační systém v době silných srážek.

Budovy námi navrhované mají systémy šedé vody k recyklaci vody z umyvadel a sprch pro nepitné účely, jako je zavlažování nebo splachování toalet. Rekuperace tepla z odpadní vody navíc zvyšuje energetickou účinnost zachycením a opětovným využitím tepelné energie, což snižuje celkovou spotřebu energie v budově. V projektu Dock nebo Hagibor už systém využití technologie šedé vody využíváme a plánujeme v tom nadále pokračovat třeba v novém projektu Dornych v Brně.

Na zásadní změny ve stavebnictví tlačí regulace. Kterou normu považujete za nejnáročnější na splnění? Jen nadhodím, že předpisů je opravdu celá řada od počtu parkovacích míst pro elektromobily přes evropskou směrnici o energetické náročnosti budov a průkazy energetické náročnosti po chystané zavedení emisních povolenek na provoz budov…

Jednou z nejnáročnějších norem, které je třeba splnit, je evropská směrnice o energetické náročnosti budov, která vyžaduje výrazné zlepšení v této oblasti. Dosažení vysokého hodnocení energetické náročnosti se často neobejde bez nákladných investic, moderních materiálů a špičkových technologií, což komplikuje splnění požadavků jak u nových, tak u stávajících staveb. Je taky náročným úkolem edukovat budoucí uživatele o výhodách těchto udržitelných technologií, protože většinou s nimi nikdy v minulosti nepřišli do kontaktu.

Navíc nadcházející zavedení emisních povolenek pro provoz budov vyvíjí tlak na developery, aby snižovali emise uhlíku po celou dobu životního cyklu budovy. ESG oddělení naší firmy už počítá s plošným výpočtem LCA, tedy life cycle assessment, nových projektů dle standardů Level(s) a zároveň se splněním požadavků takzvané EU Taxonomy alignment. Zatímco požadavky, jako je zajištění parkovacích míst pro elektromobily, jsou relativně jednoduché, komplexní normy energetické náročnosti a emisí provozního i zabudovaného uhlíku představují mnohem větší finanční a technické překážky. Vzhledem k tomu, že se předpisy neustále vyvíjejí, musí se stavebnictví rychle přizpůsobovat. Je také potřeba aktivně spolupracovat s dodavateli, aby v rámci svých procesů vydávali takzvané EPD, čili Environmental Product Declaration, které obsáhle popisují proces výroby jednotlivých materiálů i jejich dopad na veškeré složky životního prostředí.

Hodně populární jsou dnes různé certifikace. Nakolik ladí s legislativou ve smyslu: mám LEED Platinum, takže mám splněno vše, co po mně doba požaduje?

Certifikáty jako LEED Platinum prokazují silný závazek k udržitelnosti, nicméně nezaručují úplný soulad se všemi místními nebo regionálními právními předpisy. Tyto certifikace stanovují vysoké standardy environmentální výkonnosti. Dosažení platinové úrovně LEED je pro Crestyl významným úspěchem a jasným signálem pro stakeholdery, že vyvíjíme naše projekty v souladu se světově uznávanou organizací pro udělování udržitelných certifikací. Od příštího roku budou projekty Crestyl kromě certifikací LEED a BREEAM naplňovat i požadavky taxonomie EU, což je pro nás velkým posunem vpřed.

Který projekt Crestylu je vám jako ESG manažerovi nejmilejší?

Odpověděl bych alibisticky, že všechny projekty Crestylu se mi velmi líbí. Každý z nich je jedinečný a naší vizí je diverzifikovat naše portfolio pro různorodě cílové skupiny. Kdybych si měl přeci jenom vybrat jediný projekt z portfolia, byl by jím zřejmě projekt Dornych Brno, který svou jedinečností naprosto změní ráz své lokality a nabídne početné služby a nový veřejný prostor pro setkávání. Navíc nasloucháme místní komunitě, abychom naplnili veškeré potřeby, které momentálně na tomto místě schází.

Miroslav Kobera

Má na starosti zavádění environmentálních, sociálních a správních faktorů (ESG – Environmental, Social, Governance) do strategického řízení a každodenního provozu společnosti Crestyl, která se se zabývá výstavbou a správou nemovitostí. „Věnuji se hlavně aplikaci ESG standardů do vývoje a správy nemovitostí a plnění cílů udržitelnosti v zavedené strategii v Polsku a České republice,“ říká o své aktuální roli. Absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze začínal profesní dráhu ve společnosti Skanska, před svým současným angažmá působil jako senior ESG manažer ve firmě ZDR Investments.