Promarní Itálie příležitost získat 200 miliard eur?

Tommaso Gambino už od šedesátých let 20. století prodává na pláži ve čtvrti Mondello na okraji Palerma tradiční sicilské občerstvení. Téměř stejně dlouho 67letý majitel oblíbeného stánku slýchává o plánech na vybudování tramvajové trati, která má na pláž přivážet návštěvníky z centra města. „Mondello je malé a nápor všech aut nezvládáme,“ říká.

Gambino doufal, že dlouho připravovaná tramvajová trať Palermo–Mondello se konečně začne stavět díky postpandemickému plánu hospodářské obnovy ve výši 191,5 miliardy eur, jejž financuje EU a který je největším italským rozvojovým programem od druhé světové války. Jedním z jeho mnoha smělých cílů totiž má být vybudování nejméně 206 kilo­metrů nové ekologické infrastruktury pro veřejnou dopravu v 16 městech včetně Palerma.

Řím už se chystal poskytnout Palermu prostředky Evropské unie na financování projektu tramvajové trati do Mondella, jenže starosta Roberto Lagalla nedávno kabinetu vzkázal, že práce, které mají být teprve zahájeny, se do přísného termínu dokončení v polovině roku 2026 nestihnou. Trať proto podle něj má být z vládního plánu vyškrtnuta.

„Je to velký projekt – při dodržení harmonogramu se nedá stihnout,“ řekl Lagalla listu Financial Times během rozhovoru na palermské radnici. „Zodpovědně jsme řekli, že tak velký projekt nelze do roku 2026 dokončit, na to prakticky není čas.“

Pro lidi žijící a pracující v okolí Mondella to bylo hořké zklamání. „Pořádají schůze, slibují a slibují, ale nic z toho není,“ říká Gambino. „Máme plné žaludky slov.“

Osud tramvajové trati do Mondella je symbolem problémů, s nimiž se vláda premiérky Giorgie Meloniové potýká při provádění rozsáhlého reformního a investičního programu financovaného EU. Cílem plánu, jenž byl s velkou slávou představen před dvěma lety, je restartovat chronicky nevýkonnou italskou ekonomiku, posílit křehkou fyzickou a sociální infrastrukturu a zároveň podnítit vládu k provedení náročných hospodářských a správních reforem zajišťujících dlouhodobý hospodářský růst. Úspěch programu má zásadní význam pro snížení enormního dluhového zatížení Itálie na udržitelnější úroveň – aktuálně dosahuje přibližně 144,4 procenta HDP.

Plán je financován z bruselského programu Next GenerationEU ve výši 800 miliard eur, který byl vytvořen po koronavirové pandemii a jehož cílem je modernizovat evropskou ekonomiku. Členské státy EU si na tento účel vzaly úvěr a společně za něho ručí. Jde o nejodvážnější společnou hospodářskou iniciativu bloku od vytvoření společné měny.

Itálie má být největším příjemcem finančních prostředků, ale horko těžko drží krok s náročným harmonogramem reforem a investic dohodnutým s Bruselem v roce 2021, zejména od loňského nástupu pravicové koalice Meloniové k moci. Opět proto vyvstávají obavy, zda Řím slíbené reformy zvládne a nabízené peníze efektivně využije.

„Je to příležitost, která se naskytne jednou za generaci,“ uvedla seniorní viceprezidentka ratingové agentury Moody’s Sarah Carlsonová. „Vždy jsme si však kladli otázku, zda se Itálie této příležitosti chopí.“

Odpověď bude rezonovat i za hranicemi Itálie v celé EU, protože neutichající pochybnosti o dlouhodobé udržitelnosti vysokého italského dluhu by mohly znovu probudit starost o finanční stabilitu celé eurozóny.

„Hlavní otázkou toho úvěru je růstový potenciál Itálie,“ dodává Carlsonová. „Bez strukturálně silnějšího hospodářského růstu je pro jakoukoli zemi velmi obtížné snížit dluhovou zátěž v takové výši, jakou potřebuje Itálie.“

Ke konci února Itálie vyčerpala pouze 25,7 miliardy eur z dosud zaslaných 66,9 miliardy eur programu NextGenEU. Vyplácení peněz Římu se zadrhlo a třetí tranše prostředků ve výši 19 miliard eur se o několik měsíců zpozdila, a to kvůli sporům, zda Itálie plní jeden ze svých závazků – vytvoření nových ubytovacích kapacit pro 7 500 vysokoškolských studentů.

Na začátku podzimu se očekává platba ve výši 18,5 miliardy eur – po odečtení 500 milionů eur pokuty za nesplnění cíle –, ale italští opoziční představitelé varují, že pokud se program nevrátí do normálního chodu, Řím by mohl přijít o část zbývající půjčky a dotace ve výši 124,6 miliardy eur.

„Itálie riskuje, že přijde o finanční prostředky, které od EU tvrdě vydobyla,“ prohlásila předsedkyně opoziční Demokratické strany Elly Schleinová. Bývalý premiér a předák populistického Hnutí pěti hvězd Giuseppe Conte si postěžoval, že vláda Meloniové „není schopná ty peníze utratit“.

Ke zrychlení tempa nedávno italskou vládu vyzval i Mezinárodní měnový fond (MMF), který varoval, že pokud země nepřidá do kroku, čeká ji pomalejší než očekávaný růst – a to je stále větší problém, neboť italský HDP ve druhém čtvrtletí nečekaně klesl o 0,3 procenta. Dokonce italský prezident Sergio Mattarella, který vzhledem ke své převážně ceremoniál­ní roli většinou stojí mimo každodenní politiku, se obává, že případná neschopnost Itálie plně investovat finanční prostředky by byla velkou překážkou rozvoje.

„Jakýkoli neúspěch – nebo i částečný výsledek – by nebyl porážkou jen pro vládu, ale pro celou Itálii,“ řekl. „Tak by to bylo vnímáno a interpretováno za našimi hranicemi – a tak by to bylo i ve skutečnosti.“

Revize plánu

Meloniová trvá na tom, že její koalice je odhodlána peněz z EU plně využít, a odpovědnost za nedávné potíže odmítá. Naopak spolu se svými spojenci tvrdí, že plán po bývalém premiérovi Mariu Draghim je špatný, a to i při započítání vysoké inflace a omezení v dodavatelském řetězci, které rozpoutala ruská invaze na Ukrajinu.

Meloniová také kritizovala eurokomi­saře pro hospodářství Paola Gentiloniho a vyčetla mu, že měl před schválením italského programu projevit „větší ostražitost“.

Vláda v Římě proto nyní žádá Brusel o schválení zásadní revize a provedení 144 změn v původně slíbených 63 reformách a 235 investicích. Tyto změny – které Meloniová nazývá „korekcemi“ – jsou prý nutné, aby byl plán vzhledem k současným hospodářským problémům lépe proveditelný a aby Itálie dokázala dosáhnout cílů, jež jí umožní uvolnit zbývající finanční prostředky.

Koalice Meloniové ve svém přepracovaném návrhu, jenž do Bruselu odeslala, navrhuje vyřadit veřejné investice ve výši 16 miliard eur, které podle jejího názoru není možné dokončit včas nebo které nejsou strategicky důležité. Zahrnuto je v nich 5,8 miliardy eur na obnovu zanedbaných městských čtvrtí a zchátralé veřejné infrastruktury, 1,8 miliardy eur na snížení rizika sesuvů půdy a povodní a 725 milionů eur na posílení sociálních služeb v nejzaostalejších oblastech Itálie.

Řím místo nich hodlá finanční prostředky přesměrovat na posílení plynárenské a elektrické infrastruktury a nabídnout daňové úlevy podnikům a domácnostem, které investují do výroby obnovitelných zdrojů energie a do zvyšování energetické účinnosti, což je záměr podporovaný mocnou podnikatelskou lobby Confindustria.

„Slíbili jsme, že Itálie nepřijde ani o jedno euro z těchto finančních prostředků a že je správně vynaloží, a přesně tak to uděláme,“ uvedla Meloniová v nedávném videu na sociálních sítích a vysvětlila, že investice „vytvoří podmínky pro zajištění budoucího hospodářského růstu“.

Drastické snížení prostředků na projekty na úrovni měst sice vyvolalo na domácí politické scéně protesty, ale podle analytiků Brusel většinu změn pravděpodobně přijme. Program NextGenEU umožňuje revizi investičních plánů v polovině jejich trvání, pokud je vedena „objektivními změnami okolností“. Úpravy provádějí i jiné země, i když nikde nejsou stejně rozsáhlé jako v Itálii.

„Vzhledem k tomu, co všechno se od invaze stalo, a s přihlédnutím k ener­­getické krizi, je férové, když příjemce finančních prostředků řekne, že chce plán revidovat,“ říká hlavní evropský ekonom Goldman Sachs Filippo Taddei.

Přidělení více peněz na daňové úlevy by mohlo Itálii pomoci využívání fondů urychlit, protože soukromé subjekty bývají pružnější než vládní agentury zahlcené těžkopádnou byrokracií.

„Původní plán kladl velký důraz na veřejné projekty, ale investice lze financovat více způsoby,“ říká Taddei. „Motivovat soukromé investice v oblastech označovaných za strategické je velmi snadné. Jde o to, aby byla zajištěna správná rovnováha.“

Římem navrhované úpravy se však neomezují pouze na výdaje. Vláda Meloniové rovněž chce, aby Brusel změnil náročné cíle strukturálních reforem zaměřených na posílení italských veřejných financí, zlepšení efektivity správy, posílení hospodářské soutěže a usnadnění investování a podnikání.

Její koalice chce zejména zmírnit cíle pro snížení obrovského počtu nevyřízených soudních případů v Itálii a pro omezení daňových úniků, což je notoricky známý problém, který se podle varování Říma může v příštím roce zhoršit v důsledku chmurných globálních vyhlídek a krize likvidity soukromé sféry.

„Chování daňových poplatníků je také ovlivněno exogenními faktory – zejména makroekonomickými podmínkami –,
nad nimiž nemají orgány odpovědné za efektivní správu daňového systému kontrolu,“ napsala vláda ve svém návrhu na změnu plánu.

Mnozí ekonomové se však domnívají, že Brusel nebude chtít rozmělnit reformy, jež mají vyřešit problémy dlouhodobě označované za velkou brzdu růstu. „Reformy jsou ústředním bodem plánu,“ říká profesor ekonomie Francesco Giavazzi z milánské Bocconiho univerzity, který se jako Draghiho ekonomický poradce podílel na přípravě programu. „Celý plán byl navržen tak, abyste dostali odměnu, ale provedli reformy. Taková byla politická strategie. Brusel žádné rušení reforem nepřipustí.“

Jde o hodně. Meloniová se chce prezentovat jako obezřetná manažerka schopná zvládnout problémy zejména poté, co její vláda nedávno rozbouřila trhy šokujícím oznámením o zavedení nové bankovní daně. A úspěšné uskutečnění programu EU je klíčové, protože investoři už ve svých výpočtech italského růstu a tamních veřejných financí počítají s tím, že Řím letos obdrží 35 miliard eur z fondů EU a příští rok 26 miliard eur.

Jakýkoli náznak ohrožení by mohl zneklidnit trhy, které podle Taddeiho k „pomalejšímu než očekávanému“ letošnímu pokroku Itálie zatím přistupovaly „shovívavě“, ale v příštím roce už tak laskavé nebudou.

„V roce 2024 bude velmi důležité, jak dobře a nakolik tuto příležitost využijí,“ říká. „Všichni budou sledovat, zda podporují kapitálové výdaje a zda zvyšují potenciální růst.“

Naprostá ztráta pro místní samosprávy

Italské pokroky budou mít dopad i na prohloubení Bruselem podporované finanční integrace EU a na společné finanční programy při řešení budoucích problémů. To všechno budou brát úředníci Evropské komise v úvahu, až budou italský návrh na obnovu posuzovat.

„Riziko, že to vůbec neprojde, je celkem malé,“ říká bývalý vysoký úředník italského ministerstva financí Lorenzo Codogno. „Panuje shoda na zájmu, aby to fungovalo.“

Řím a Brusel navzdory tomu nyní čekají bolestivá jednání o dohodě, kterou mají schválit i ostatní členské státy EU, zejména konzervativní severoevropské země. Ty se na společné zadlužování a italskou ochotu k reformám dívají nedůvěřivě.

„Na úrovni EU to bude obtížné rozhodnutí – pobídky jdou dvěma různými směry,“ říká Carlsonová z Moody’s. „Je těžké si představit, že by instituce EU chtěly vytvořit precedens, kdy v případě změny vlády členský stát kompletně přepracuje svůj program. Zároveň však hodně záleží na tom, zda italský program dopadne dobře.“

Nikdo si nemyslel, že tento odvážný plán Itálie hravě zvládne – zejména kvůli minulým chabým výsledkům při využívání fondů EU. Bývalý prezident Evropské centrální banky Draghi zřídil na ministerstvu financí speciální útvar na monitorování pokroku a poskytování technických rad místním zastupitelstvům.

Loňský nečekaný rozpad jeho vlády národní jednoty a následné předčasné volby však přiměly agenturu Moody’s snížit výhled úvěrového ratingu Itálie na negativní s odkazem na nová politická rizika při provádění programu.

Před říjnovým nástupem do funkce vyzvala Meloniová jako lídryně pravicové strany Bratři Itálie k revizi programu v důsledku invaze na Ukrajinu. Když se ujala moci, rozpustila útvar ministerstva financí, který na plán dohlížel, a předala agendu svému spojenci Raffaelu Fittovi, ministru pro evropské záležitosti. Ten si stěžoval, že masivní veřejné investice nebyly od začátku realistické z důvodu omezené kapacity na pracovním trhu, byrokracie a slabé administrativy.

Města, která očekávala finanční prostředky, jsou nyní rozezlená. Z 16 miliard eur, jež chce Řím vyřadit, bylo 13 miliard eur určeno pro místní samosprávy a starostové si stěžují, že již zahájené projekty zůstanou nedokončené nebo že uvrhnou městské finance do velkých problémů.

„Musíte nám vysvětlit, co máte proti obcím,“ prohlásila v bouřlivé parlamentní debatě lídryně opozice Schleinová. Podle ní je to „pro místní samosprávy naprostá ztráta… Zcela reálně nás okrádáte o budoucnost“.

Fitto označil škrty za nezbytné, jinak Itálie nedodrží napjaté termíny, ačkoli slíbil, že Řím najde peníze na financování prací vyškrtnutých z plánu obnovy jinde.

„Nepřijímám nezodpovědnou rétoriku vlády, která ruší užitečné projekty,“ řekl v parlamentu a dodal, že kabinet „přemýšlí a hledá řešení se smyslem pro odpovědnost“.

Jenže kritici v Palermu, které z fondů na obnovu měst mělo dostat téměř 200 milionů eur, tvrdí, že ke zpomalení vedly už jen časté zmínky vlády Meloniové o přepracování plánu.

„Panovala atmosféra nejistoty,“ říká bývalý starosta města Leoluca Orlando, který vypracoval původní plán obnovy. „Kvůli nejistotě je tu malé nadšení, což vyústí ve ztrátu času a práce bude ohrožena.“

Jiní za rozhodnutími koalice, jejíž hlavní představitelé byli vždy nepřátelsky naladěni vůči EU, spatřují ideologii. „Myslím si, že vláda Meloniové se bude snažit utratit méně peněz (z fondu obnovy po covidu-19), než by mohla,“ říká profesor architektury na Palermské univerzitě Marco Picone, který se věnuje městskému rozvoji. „Chtějí mít možnost říkat, že nejsou otroky EU.“

Antonella Di Bartolová pracuje jako ředitelka školy v drsné čtvrti Sperone na jižním pobřeží Palerma, jehož široké písečné pláže po desetiletí sloužily jako skládka stavební suti a nyní jsou na rozdíl od Mondella beznadějně prázdné.

Palermští úředníci plánovali vydat 47 milionů eur z fondů NextGenEU na rekultivaci tamních pláží a vytvoření rekreační infrastruktury, která by zanedbané čtvrti vdechla nový život. Tato vize nyní kvůli záměru Říma zrušit všechny programy obnovy měst zřejmě vezme zasvé.

Podle Di Bartolové šlo stejně jen o další ze slibů zlepšit podmínky v nejchudších a nejzanedbanějších italských regionech, což je údajně jeden z klíčových cílů plánu. Slibů, které nakonec nebyly uskutečněny.
„Když se objevila možnost využít fond obnovy, začali lidé vymýšlet báječné projekty, jako by to tady byla země zaslíbená,“ říká. „Ty řeči jsem poslouchala deset let. Pohádkám věřím, ale ráda bych se na dočkala závěrečného polibku.“

Amy Kazminová s přispěním Giuliany Ricozziové, FT