EU: Digitálním eurem by měli lidé platit od roku 2029

Španělský europoslanec Fernando Navarrete chtěl projekt Evropské centrální banky zúžit na nouzový nástroj pro případ výpadků internetu. V hospodářském výboru Evropského parlamentu však neuspěl. Pro ECB a spotřebitelské organizace je to důležitý posun, pro část bank a skeptiků naopak signál, že rozsáhlý projekt digitálního eura míří do závěrečné politické fáze.

Evropský parlament má ve Štrasburku otevřít jednání o tom, jak mají mince a bankovky získat digitální dvojče. Od roku 2029 by jím lidé v eurozóně mohli platit stejně samozřejmě jako hotovostí. Zároveň platí, že projekt se týká zemí platících eurem, ale jeho dopad může být širší: určí, zda Evropa vytvoří veřejnou digitální alternativu k soukromým platebním systémům.

Banky proti ECB

Digitální euro je pro ECB odpovědí na ústup hotovosti a rostoucí roli amerických firem Visa, Mastercard a Paypal. V debatě proto nejde jen o novou platební metodu, ale o suverenitu, náklady, konkurenci a důvěru. Jedna strana varuje, že v bezhotovostním světě by lidé ztratili přímý přístup k veřejným penězům centrální banky. Druhá namítá, že ECB vstupuje do trhu, který už funguje.

Rozpor ukazuje evropská platební služba Wero, za níž stojí banky z několika zemí eurozóny. Její šéfka Martina Weimertová popsala plány ECB jako vánoční dárek, „který si dítě nepřálo“. Wero už muselo vybudovat vlastní akceptační infrastrukturu, zatímco digitální euro by podle bank mohlo přijít jako státem podporovaný konkurent.

Banky přitom budou pro zavedení digitálního eura klíčové. Spotřebitelé ho mají získávat především přes své běžné účty. Finanční domy se proto obávají, že ponesou část nákladů, ale z transakcí budou mít jen omezený výnos. Studie PwC pro evropské bankovní svazy odhaduje náklady na 18 až 30 miliard eur. ECB mluví o čtyřech až 5,8 miliardy eur.

Citlivá je i otázka, kolik digitálních eur budou moci lidé držet. Příliš vysoký limit by podle kritiků mohl vést k přesunu peněz z bankovních vkladů do digitálních eur. Volker Wieland z Goetheho univerzity ve Frankfurtu varuje, že to může vyvolat odliv vkladů zejména v krizích. Ekonom Peter Bofinger zase namítá, že ECB dosud jasně neukázala selhání trhu, které by tak rozsáhlý zásah ospravedlnilo.

Suverenita jako hlavní argument

Zastánci projektu odpovídají geopolitikou. Případ francouzského soudce Mezinárodního trestního soudu Nicolase Guilloua ukázal, že platební infrastruktura může být nástrojem politického tlaku. Po amerických sankcích mu byly zablokovány služby Visa, Paypal a další americké platební kanály. V Bruselu to posílilo obavu, že závislost Evropy na amerických poskytovatelích není jen teoretická.

„Ve světě, v němž se hospodářský tlak stále častěji používá jako geopolitický nástroj, je to strategické riziko,“ říká europoslanec Damian Boeselager. Podle dat ECB měli mezinárodní poskytovatelé naposledy 64 procent všech karetních transakcí v eurozóně a jejich podíl roste. V řadě zemí neexistuje plnohodnotná domácí alternativa.

Prezidentka ECB Christine Lagardeová proto mluví o šanci snížit zranitelnost Evropy. Podobně argumentují spotřebitelské organizace i část akademiků. Socioložka Carola Westermeierová připomíná, že rozhodnutí o digitálních penězích nejsou čistě technická: mění vztah mezi státem, bankami a soukromými platebními firmami.

Spor o přijetí a soukromí

Hlavním rozdílem proti soukromým službám má být povinnost digitální euro přijímat v celé eurozóně. Obchodníci by ho nemohli odmítnout, podobně jako se má posílit i postavení hotovosti. Maloobchod ale trvá na nízkých poplatcích. Obchodníci chtějí, aby platby digitálním eurem byly levnější než většina dnešních platebních metod.

Skeptici se zároveň obávají státního dohledu nad platbami. Lagardeová tvrdí, že ECB nebude mít systémově přístup k osobním datům a offline verze má být diskrétní podobně jako hotovost. Právě ochrana soukromí bude pro důvěru veřejnosti rozhodující.

Digitální euro má hotovost doplnit, ne nahradit. Po Navarreteho porážce má ECB větší jistotu, že projekt bude pokračovat. Otevřené zůstávají limity držby, odměny bankám, poplatky obchodníkům i konečná podoba ochrany dat. Parlament, Rada EU a Komise mají legislativní balík dokončit pravděpodobně do konce roku. Teprve jejich kompromis ukáže, zda se z digitálního eura v roce 2029 stane běžná veřejná platební alternativa, nebo jen technicky ambiciózní projekt, který narazí na odpor bank, obchodníků či uživatelů.