Evidence skutečných majitelů přitvrdila

Zatímco v původní verzi měl zákon zejména veřejnoprávní charakter a tlačil na zjišťování příjemců dotací a uchazečů o veřejné zakázky, v aktuální zasahuje i do soukromoprávní sféry. A to velmi citelně. Je proto potřeba si na tato pravidla dávat pozor jak z pozice vlastníka, tak statutárního orgánu.

Právní jednání sloužící k zastírání skutečného majitele jsou nově nevymahatelná. Vezměme situaci, kdy za pana A drží podíl v obchodní korporaci (například v s. r .o.) jeho známý B na základě komisionářské smlouvy, což je samo o sobě legální. Pokud však pan A není zapsaný jako skutečný majitel dané korporace, práva a povinnosti z této smlouvy nebude moci vymáhat u soudu. Laicky řečeno, bude-li pan A chtít svůj podíl převést zpět na sebe, ale pan B to odmítne, má smůlu. Tomuto nároku se říká naturální obligace, kupříkladu závazky z toho, když se dva lidé o něco vsadí. Ty mohou být splněny dobrovolně, ale právně vymahatelné nejsou.

Nový je také zákaz výplaty podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích. Obchodní korporace jej nesmí vyplatit skutečnému majiteli, pokud není v evidenci takto zapsán, ani právnické osobě, která nemá zapsaného žádného skutečného majitele. Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, které nebyly vyplaceny do konce účetního období, v němž se o výplatě rozhodlo, navíc zaniká.

Nezapsaný skutečný vlastník se nově ani nesmí podílet na rozhodování nejvyššího orgánu korporace – například nemůže hlasovat na valné hromadě. A to ani právnická osoba, která nemá zapsaného žádného skutečného majitele. Pokud společnost v rozporu s těmito pravidly její hlasování připustí, lze se zpětně dovolávat neplatnosti takto přijatého rozhodnutí.

Evidování skutečných majitelů, respektive beneficientů, právnických osob bylo nepochybně pozitivním krokem, protože směřovalo k omezení korupce, střetů zájmů, financování terorismu a praní špinavých peněz. K tomu by ale stačilo, aby tyto majitele a beneficienty zveřejňovala (a byla dotčena přísnějšími pravidly) jen ta část právnických osob, které se to týká. Zejména by šlo o obchodní korporace, jež se například ucházejí o státní a obecní zakázky, podnikají v citlivém či strategickém oboru nebo obchodují s rizikovými zeměmi či protistranami.

Vztažení těchto pravidel na všechny přináší velkou a současně málo produktivní administrativu jak korporacím, tak státnímu aparátu. Navíc omezuje lidi a korporace, když to není nutné. Například na komisionářské smlouvě v legálním a poctivém podnikání, kdy si dotyčný nepřeje být vidět třeba kvůli bezpečnosti rodiny, není samo o sobě nic špatného.

Regulace je složitá i pro odborníky a obsahuje řadu nejasností. To je ale jen osobní povzdech, protože trend bude spíše opačný. Pokud totiž v této oblasti nastanou další změny, budou směřovat k ještě detailnějšímu přehledu o průběhu a stavu dohodnutých aktivit či prací a výraznějším omezením a sankcím.

Vladimíra Knoblochová, 
partnerka advokátní kanceláře DBK Partners