Američtí investoři kupují evropský fotbal. Fanoušci mají obavy

Stan Kroenke osobně nesl trofej na trávník stadionu Selhurst Park v jižním Londýně. Vedle něj stál syn Josh, před nimi tisíce fanoušků Arsenalu. Červené konfety, ohňostroj a zpěv „North London Forever“ rámovaly okamžik, na který sever Londýna čekal více než dvacet let: Arsenal, klub, do něhož americký miliardář vstoupil v roce 2007 jako menšinový investor a v roce 2018 jej převzal celý, se znovu stal anglickým mistrem.

Pro Kroenkeho to nebyl ojedinělý úspěch, ale další titul ve sportovním impériu. Jeho Los Angeles Rams vyhráli Super Bowl, Denver Nuggets titul v NBA, Colorado Avalanche Stanley Cup a nyní Arsenal Premier League. Pro americké investory v evropském fotbale se stal příkladem: s kapitálem, trpělivostí a profesionálním řízením lze z tradičního klubu vytvořit globální sportovní aktivum.

Evropa je levnější než americký sport

Do evropského fotbalu proudí stále více amerických peněz. Investoři z USA se už nezaměřují jen na Premier League, ale také na další velké evropské soutěže. Podle dat analytické společnosti Pitchbook má dnes americký kapitál účast ve 37 klubech pěti největších evropských lig. To odpovídá zhruba 40 procentům a jde o rekord.

Důvod je jednoduchý: v USA jsou sportovní týmy mimořádně drahé, zatímco evropské kluby podle investorů stále nabízejí atraktivnější ocenění. Mají historii, fanouškovskou základnu a globální značky, ale často také rezervy v řízení, marketingu, infrastruktuře a komerčním využití. „Z amerického pohledu jsou evropské kluby pořád podhodnocené, i když už proběhla řada velkých obchodů,“ říká analytik Pitchbooku Nicolas Moura.

Fotbalové kluby tak přestávají být jen vášní bohatých fanoušků nebo prestižním majetkem. Stávají se aktivem, u něhož investoři sledují výnosy, cash flow a růst hodnoty. „Sport se stal třídou aktiv,“ říká Moura. Do oboru proto nevstupují jen miliardáři, ale i private equity fondy, úvěrové fondy a investiční banky. Goldman Sachs, JPMorgan Chase i Deutsche Bank už mají vlastní týmy zaměřené na sportovní investice.

„Američané udávají tón v tom, jak se oceňují kluby,“ říká Les Allan z losangeleské investiční banky Montminy. Podle něj mají američtí investoři výhodu v tom, že dokážou spojit financování s komerční expertizou. Právě to je pro evropské kluby přitažlivé: kapitál může pomoci s modernizací stadionů, nákupem hráčů, marketingem i expanzí značky na zahraniční trhy.

Velké obchody i sázka na menší kluby

Americký zájem má dvě hlavní podoby. První jsou velké transakce. Příkladem je Atlético Madrid, které na konci roku 2025 převzala sportovní divize private equity firmy Apollo. Podle oborového serveru Sportico měl obchod oceňovat španělský klub na 2,2 miliardy eur. Výš stojí už jen prodej Chelsea z roku 2022, kdy klub koupili Todd Boehly a Clearlake Capital zhruba za tři miliardy eur.

Druhou podobou je sázka na menší kluby s růstovým potenciálem. „Myšlenkou je převzít menší klub a pomoci mu k postupu. Pokud se to podaří, ocenění výrazně vzroste,“ říká Moura. Vzorem je AFC Wrexham. Tradiční velšský klub koupili v roce 2020 američtí herci Ryan Reynolds a Rob McElhenney za ekvivalent 2,3 milionu dolarů. Od té doby klub třikrát za sebou postoupil a podle agentury Bloomberg je nyní oceňován na více než 400 milionů eur.

Tento příběh je pro investory mimořádně přitažlivý. Spojuje sportovní úspěch, mediální pozornost a prudký růst hodnoty. Zároveň ukazuje, proč evropský fotbal přitahuje nejen jednotlivé miliardáře, ale i fondy. Klub už není jen tým v tabulce; může být značkou, mediálním produktem a platformou pro další komerční růst.

Další impulz může přinést mistrovství světa mužů ve fotbale, které začne 11. června v Kanadě, Mexiku a Spojených státech. Turnaj se 48 týmy, 104 zápasy a 16 hostitelskými městy posune fotbal přímo do centra americké pozornosti. Sportovní právník Mark O’Neill z University of Westminster očekává, že šampionát může zvýšit viditelnost fotbalu v USA, zapojení fanoušků i komerční zájem. Platit to bude zejména tehdy, pokud uspěje americká reprezentace.

Fanoušci se obávají ztráty identity

S přílivem kapitálu ale roste i odpor. Stuart Dykes, ředitel organizace Football Supporters Europe, upozorňuje na posun od lokálních podporovatelů ke složitější směsi domácích a zahraničních investorů. Dříve podle něj mnozí mecenáši podporovali kluby z osobní vazby. Noví investoři přicházejí s výnosovou logikou a jasnou strategií odchodu.

To podle kritiků mění chování klubů. Větší důraz dostává výchova hráčů a jejich prodej s co nejvyšším ziskem. „To vede k tomu, že hráči už neusilují o tituly pro tento klub, ale chtějí se doporučit jiným klubům,“ říká Dykes.

Zvlášť citlivým tématem je takzvané multi-club ownership, tedy vlastnictví nebo podíly jedné investorské skupiny ve více klubech. Podle dat Pitchbooku je téměř každý druhý klub v Evropě součástí nějakého víceklubového modelu. Dykes varuje, že kluby níže v takové struktuře se mohou stát fakticky B-týmy pro silnější celky. „To ohrožuje integritu soutěží,“ říká.

Na odpor narážejí američtí investoři i kvůli rozdílné sportovní kultuře. V USA fungují mnohé profesionální ligy jako uzavřené franšízové systémy bez sestupu a postupu. Evropský fotbal je naopak postaven na otevřené soutěži, místní identitě a silné roli fanoušků. „Američtí investoři nejsou obeznámeni s kulturou fotbalu a někdy se domnívají, že hru mohou formovat podle své vůle,“ říká Kieran Maguire, profesor financí na University of Liverpool.

Přesto se návrat k dřívějšímu modelu nečeká. „Američtí investoři jsou stále více přesvědčeni, že evropský fotbal zavádí vyšší standardy ve správě a řízení,“ říká Allan z Montminy. To podle něj přiláká další kapitál. Otevřenou otázkou zůstává, kdo určí hranice: investoři, ligy, regulátoři, nebo fanoušci. Právě na tom bude záviset, zda se evropský fotbal stane další americkou třídou aktiv, nebo si udrží část pravidel, která jej od amerického sportu dosud odlišovala.