Evropa objevuje Ficovy manýry

Jednoho jarního odpoledne celý svět chvilku mluvil o slovenském premiérovi Robertu Ficovi. Ten zdravil skupinku příznivců v bývalém hornickém městečku Handlová, když na něj muž vytáhl pistoli – a z bezprostřední blízkosti pětkrát vystřelil. Pokus o atentát se okamžitě stal globální zprávou číslo jedna a lídři velmocí od Bidena až po Putina čin jednomyslně odsuzovali. Pokud si však Slováci mysleli, že premiérovo blízké setkání se smrtí změní jeho bojovnou povahu, byli rychle vyvedeni z omylu. Když tři týdny po incidentu opouštěl nemocnici, na videu kritizoval opoziční strany, dále „protivládní média“, občanskou společnost i maďarsko-amerického miliardáře a filantropa George Sorose. Odmítl přitom tezi, původně předkládanou jeho vlastním ministrem vnitra, že střelbu má na svědomí osamělý vlk; 71letého útočníka označil za „aktivistu slovenské opozice“, aniž by pro to předložil jakékoli důkazy. Fico tvrdil, že se terčem útoku stal kvůli svým politickým postojům – zejména odmítání západních sankcí na Rusko po invazi na Ukrajinu. „Je to kruté konstatování, ale v Evropské unii přestalo existovat právo na odlišný názor,“ prohlásil. Už před incidentem začal Fico na Slovensku utahovat šrouby. Po návratu do úřadu v říjnu 2023 jeho tříčlenná koalice zrušila protikorupční prokuraturu, v trestním zákoníku snížila tresty, přebudovala veřejnoprávní televizi a došlápla si i na nevládní organizace. Po květnovém pokusu o atentát navrhla bezpečnostní opatření omezující právo protestovat před vládními budovami s tvrzením, že politici potřebují větší ochranu. V rámci reformy policie byla rozpuštěna elitní složka věnující se vyšetřování terorismu a korupce, její ředitel byl obviněn ze zneužití pravomocí. Ficovi kritici tvrdí, že pod premiérovým vedením směřuje Slovensko k „postupné autokratizaci“, jak to nazývá Iveta Radičová. Bývalá premiérka země spolu s dalšími politiky rovněž prohlašuje, že Fico nastavuje stejnou neliberální a polarizační strategii, jakou v sousedním Maďarsku razil a razí dlouholetý předseda vlády Viktor Orbán. „Najdete si nepřátele nebo si je prostě vytvoříte, abyste rozdělili společnost a porazili elity a instituce, které vám stojí v cestě,“ říká Radičová.

Zrod neliberálního bloku

Ficův návrat k moci a obviňování skupin, jež podle něj stály za útokem, ilustrují změny na politické mapě střední Evropy posledních let. V rakouských volbách zvítězila krajně pravicová strana Svobodných (FPÖ) a bývalý český premiér, euroskeptický Andrej Babiš (ANO), zase doufá, že po vítězství v komunálních volbách bude příští rok následovat Ficova příkladu a vrátí se do úřadu. V rámci Evropské unie se tak rýsuje nový „neliberální blok“, který by se mohl připojit k Orbánovu odporu proti nadnárodní legislativě a blokovat třeba i podporu NATO Ukrajině. Tento měsíc se Fico zavázal, že dokud bude slovenským premiérem, Kyjev do euroatlantické vojenské aliance nevstoupí.

„Tito populisté se v lecčems rozcházejí, ale chápou, že lidé v bývalých habsburských zemích jsou zvyklí na lídry, na alfa samce, a mnozí z nich mají pocit, že je Brusel přehlíží,“ říká exporadce někdejšího českého prezidenta Jan Rafael Lupoměský, jenž nyní vede varšavskou poradenskou firmu.

Pozornost, kterou svět věnuje Slovensku, je pro některé připomínkou temných časů z konce 90. let, kdy nově nezávislou zemi sužovanou korupcí a autokratickými sklony tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová nazvala „černou dírou Evropy“. A bývalý slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok, jenž v dubnových prezidentských volbách coby výrazně proevropský kandidát těsně prohrál (s Peterem Pellegrinim), k momentálně citlivé situaci říká: „Slovensko je na rozcestí. Buď rychle změníme kurz, nebo se budeme stále více vzdalovat liberální demokracii.“

Kde se vzal Robert Fico

Fico získal svůj první poslanecký mandát roku 1992, jen pár měsíců předtím, než se Slovensko stalo suverénním státem. V roce 1999 založil stranu Smer, která po vstupu země do Evropské unie před dvaceti lety dominovala domácí politické scéně. Nyní už je počtvrté premiérem – tuto pozici zastával po jedenáct z posledních osmnácti let. Během svého prvního funkčního období v letech 2006 až 2010 podporoval Fico evropskou integraci a Slovensko – na rozdíl od Maďarska, Polska a České republiky – již roku 2009 zavedlo euro jako svoji měnu. „Fico začínal nalevo,“ říká Boris Zala, spoluzakladatel strany Směr, „a býval to velmi pragmatický člověk, který se nezabývá ideologií.“ K jeho proměně došlo během druhého funkčního období.

Po neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2014 a během evropské migrační krize, která zasáhla i Maďarsko a Slovensko, se Fico posunul politicky doprava, vysvětluje Zala. „Během migrační krize se více soustředil na Orbánovu politiku a zjistil, jak by mohla fungovat ve slovenské konzervativní společnosti,“ nastiňuje. Třetí mandát získal roku 2016 už na vlně protiimigrační rétoriky.

„Myslím, že Fico kdysi více dbal na to, jak je Slovensko vnímáno v zahraničí – jako prozápadní stát,“ líčí Norbert Kurilla, bývalý státní tajemník ve Ficově třetí koaliční vládě. „Nyní je mnohem ochotnější odchýlit se od demokratických principů, i když občas umí být pragmatický,“ hodnotí premiérovu proměnu.

Přelomová vražda novináře

Po masových protestech na Slovensku souvisejících s vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky byl Fico roku 2018 nucen rezignovat. Zabitý investigativní reportér tehdy odhaloval spojení mezi slovenskými politiky a organizovaným zločinem. Obě vraždy způsobily nejhlubší krizi důvěry ve státní instituce. Veřejné pobouření většiny 5,5 milionu slovenských obyvatel vedlo k pádu nejen Roberta Fica, ale i dalších vysokých činitelů země, včetně dlouholetého šéfa slovenské policie Tibora Gašpara nebo ministra vnitra Roberta Kaliňáka.

Roku 2022 Fico jen těsně unikl parlamentnímu hlasování o zbavení imunity a možnému stíhání za napojení na organizovaný zločin. Obvinění z korupce proti Kaliňákovi byla loni stažena a letos v srpnu pak Ficův ministr spravedlnosti zařídil propuštění bývalého speciálního prokurátora Dušana Kováčika, který si odpykával osmiletý trest za přijetí úplatku od mafiánského bosse a vyzrazení informací o vyšetřování. Někteří Ficovi spolupracovníci jsou však nadále stíháni – jde mimo jiné o guvernéra slovenské centrální banky NBS Petera Kažimíra, který čelí obvinění z úplatkářství z doby svého působení ve funkci ministra financí Ficovy vlády. Kažimír obvinění odmítá. Po Ficově odchodu nastoupila koaliční vláda, která se však po zpackané reakci na pandemii roku 2022 rozpadla, a někdejší premiér se přes všechna obvinění vrátil k moci. Neúspěšný pokus o jeho trestní stíhání měl nakonec opačný efekt, protože se Fico během předvolební kampaně stylizoval do role „oběti“ politického honu na čarodějnice. Loňská kampaň byla vyhrocená, plná pomluv, výhrůžek, a dokonce fyzického konfliktu mezi politiky, reálné bitky. Fico spojil protiimigrační nacionalismus s levicovými sliby státní pomoci, což mu pomohlo získat na svou stranu zejména voliče v menších městech a na venkově, zatímco v hlavním městě Bratislavě neuspěl.

Strana Smer předčila očekávání a ve volbách zvítězila. A západní země neskrývaly šok: Fico totiž během kampaně slíbil, že Slovensko přestane podporovat Ukrajinu a bude prosazovat mírovou dohodu s Ruskem. Jeden z lídrů Evropské unie však přijal Ficovu výhru s nadšením. „Vždy je dobré spolupracovat s vlastencem,“ napsal Orbán na síti X, dříve Twitteru. „Těším se na to!“

Křesílka pro své bližní

Díky Ficově návratu se jeho věrní dostali na klíčové posty, často rovnou i se svými příbuznými. Třeba bývalý policejní šéf Tibor Gašpar je nyní místopředsedou parlamentu, jeho syn Pavol byl jmenován ředitelem slovenské zpravodajské služby SIS. Kaliňák zastává pozici ministra obrany a jeho synovec Erik vede Ficův poradní sbor, přičemž se aktivně zapojuje do boje proti k vládě kritickým novinářům, jež premiér nedávno označil za „krvelačné bastardy“.

Na otázky ohledně protežování příbuzných místopředseda vlády Tomáš Taraba říká, že „ano, máme tu otce a syna, ale Kennedyové byli také bratři“ a odkazuje na období, kdy byl prezidentem USA John F. Kennedy a jeho bratr Robert generálním prokurátorem. Kritici Ficovy vlády tvrdí, že její mafiánské praktiky pronikají i do nižších úrovní státní správy, kde jsou odborníci nahrazováni loajálními lidmi. A jako příklad uvádějí Tarabovo rozhodnutí propustit desítky odborníků z ministerstva životního prostředí. Taraba, jenž byl do parlamentu zvolen na kandidátce krajně pravicové Slovenské národní strany (SNS), obhajuje propuštění třiceti úředníků tím, že nedostatečně čerpali unijní prostředky určené pro Slovensko. „Mnozí lidé se snaží vytvářet falešné téma, že jsem se zbavil těch nejkvalitnějších lidí, ale u každého jednotlivého případu vám můžu vysvětlit, proč jsem s nimi nechtěl pokračovat,“ namítá.

Koalice vzala rovněž pevněji do rukou otěže nad exekutivou. V dubnu byl prezidentem zvolen bývalý Ficův chráněnec Peter Pellegrini, jehož strana je součástí vládní koalice. Když následující měsíc došlo k pokusu o atentát na Fica, nastal vzácný okamžik jednoty a Pellegrini spolu s končící proevropskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou vyzvali ke klidu. Jednota však neměla dlouhého trvání; premiér i jeho spojenci dál tvrdili, že za atentátem stojí jeho političtí odpůrci. Taraba pro deník Financial Times uvedl, že střelcem byl „člen opoziční strany“ a očekává, že vyšetřování tuto verzi potvrdí. Opoziční lídr Michal Šimečka během dalšího rozhovoru varoval, že vláda by se měla zdržet nepodložených obvinění a objasnit chyby vedoucí k tomu, že premiér po postřelení zůstal ležet na zemi nechráněn bodyguardy. Ficova vláda odmítla výzvy k odvolání šéfa ochranky. „Pokus o atentát na Fica byl nejzávažnějším incidentem v naší (polistopadové) historii a od té doby nebyla přijata žádná odpovědnost, což považuji za absurdní a frustrující,“ říká Šimečka. A dodává: „Porovnejte to s reakcí po postřelení Donalda Trumpa.“ V červenci rezignoval šéf americké tajné služby, a to v důsledku zranění exprezidenta Trumpa na předvolebním mítinku v Pensylvánii.

Jourová: Jsem znepokojena

Fico a jeho koaliční partneři v květnu ještě přidali do kroku. Slovenská politika je dlouhodobě sužována silnou polarizací, ovšem současná úroveň napětí je podle některých pozorovatelů bezprecedentní. „Když jsem byla premiérkou, pan Fico útočil téměř denně, většinou ne na naši legislativu, ale přímo na mou osobu,“ líčí Radičová. „Dnes vidím více nenávisti, což je nebezpečné.“

Nedávná rozsáhlá reforma policie a soudnictví vzbudila vzhledem k dosavadním zkušenostem země veliké obavy. Po pádu Berlínské zdi dosáhlo Slovensko významného ekonomického pokroku, ale zároveň bojovalo s korupčními vazbami mezi podnikatelskými oligarchy, politiky, prokurátory a bezpečnostními složkami. Rakouský soud odhalil, že slovenští zpravodajští důstojníci se v roce 1995 (za Mečiarova vládnutí) podíleli na únosu syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. „Naše tajné služby prováděly obzvlášť špinavou práci a situace se stále nelepší,“ míní Radičová. Česká eurokomisařka Věra Jourová, zodpovědná za prosazování právního státu, letos opakovaně varovala, že Brusel může přispěchat na obranu nezávislosti justice a práv slovenských médií a nevládních organizací. Mechanismus podmíněnosti totiž umožňuje Unii zmrazit finanční prostředky, pakliže hrozí jejich nesprávné využití, což by mohlo ovlivnit miliardy eur pro Slovensko z kohezních fondů Evropské unie a části grantů na obnovu po pandemii covidu.

Brusel už dříve uvalil vysoké finanční sankce na Maďarsko a Polsko, aby přiměl jejich vlády k obnově právního státu, ovšem v případě Slovenska se toho zatím zdržel. Výměnou za uvolnění 800 milionů eur (asi 20,2 miliardy korun) donutil Ficovy zákonodárce upravit revidovaný trestní zákoník, ale jen v částech týkajících se trestných činů souvisejících s fondy EU. „Jako česká občanka sleduji se znepokojením, co se na Slovensku děje. Není to jen otázka rozumu, ale i srdce a emocí, ale jako úředník EU si musím zachovat chladnou hlavu,“ pronesla Jourová v srpnu.

Soulad s pánem za Dunajem?

Někteří Ficovi odpůrci tvrdí, že Brusel by měl jednat rychleji – a zastavit ústup Slovenska od demokracie. Šimečka, lídr domácí opozice, však po červnovém úspěchu jeho liberální strany ve volbách do Evropského parlamentu zdůrazňuje, že Ficova koalice je velmi křehká, takže může být poražen. Zakladatel postkomunistické levice Peter Weiss, jenž dal roku 1992 tehdy mladému právníkovi Ficovi první šanci kandidovat do parlamentu, varuje, že Brusel si nemůže dovolit „jít do války“ proti Slovensku, protože by to pak mohlo Fica ještě více sblížit s Viktorem Orbánem. V otázce válčící Ukrajiny není zatím premiér plně na straně Maďarska. Ačkoliv Fico učinil několik prokremelských gest a kritizoval západní sankce proti Rusku, nepřipojil se k Orbánovi, který loni v lednu hrozil vetováním balíčku unijní pomoci napadené Ukrajině ve výši padesáti miliard eur (tedy 1,3 bilionu korun). V loňské kampani se sice Fico vymezoval proti vojenské podpoře Kyjeva, avšak po nástupu do politické funkce povolil slovenským soukromým společnostem odeslat na Ukrajinu zbraně v hodnotě přes sto milionů eur, což je více než 2,5 miliardy korun. Fico tento měsíc slíbil, že zablokuje vstup Ukrajiny do NATO, a to jen den před schůzkou se svým ukrajinským protějškem Denisem Šmyhalem, na níž jednali o dovozu ropy a plynu na Slovensko. Po setkání však Fico prohlásil, že jeho země „bezpodmínečně“ podpoří ukrajinskou kandidaturu do EU. Slovensko ještě není tou „černou dírou“, jak říkala Albrightová, což je částečně dáno i tím, že země patří nyní do EU a NATO. Weiss říká: „Teď se vede boj za silnější demokracii a právní stát, ale boj se odehrává v demokratickém rámci, ačkoliv se dějí některé nebezpečné věci, které se mi nelíbí.“

Raphael Minder, FT