Rusko mění plány NATO. Ve hře jsou další americké jaderné zbraně v Evropě
Po letech snižování počtu jaderných zbraní v Evropě připravuje NATO možné rozšíření arzenálu. Reaguje na Rusko i nejistotu kolem obrany kontinentu.
Debata se soustředí především na takzvané nestrategické jaderné zbraně, určené například proti jednotkám, letištím, přístavům, velitelským centrům a další vojenské infrastruktuře. Oproti strategickým zbraním mívají nižší ničivou sílu a jejich nosiči jsou zpravidla bojové letouny, rakety kratšího dosahu nebo střely s plochou dráhou letu. V doktríně NATO mají odradit protivníka také od omezeného jaderného úderu.
Rutte připouští další úpravy
Po rozsáhlém odzbrojování po konci studené války zůstalo podle odhadů jaderných expertů v Evropě přibližně sto amerických bomb B61 – 12. Mají být uloženy na šesti leteckých základnách v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku a Turecku. V Německu se za jejich stanoviště považuje Büchel v Porýní-Falci. V rámci takzvaného jaderného sdílení NATO by je v případě konfliktu mohly nést také německé bojové letouny.
Generální tajemník NATO Mark Rutte v rozhovoru pro DPA nevyloučil, že počet amerických jaderných zbraní v Evropě vzroste. Podrobnosti probíhajících analýz a konzultací odmítl s odkazem na utajení. Aliance podle něj průběžně posuzuje, jaké schopnosti potřebuje a jak má vypadat kombinace prostředků jaderného odstrašení. „Kdekoli budeme muset provést úpravy, uděláme je,“ řekl Rutte v rozhovoru vedeném v polovině července.
Podle něj musí NATO zajistit, aby jej nikdo nemohl napadnout jadernými zbraněmi bez rizika odpovědi. Už v dubnu na sympoziu NATO o jaderné politice v Istanbulu naznačil, že práce mohou přesáhnout pouhou výměnu a modernizaci stávajících systémů. Aliance podle něj musí rozhodnout, jak svou jadernou pozici přizpůsobit zhoršující se bezpečnosti.
Signál přišel také po červnovém zasedání Skupiny pro jaderné plánování. NATO po téměř dvaceti letech zveřejnilo prohlášení, v němž se spojenci zavázali pokračovat v modernizaci jaderných schopností, posílit plánování a přizpůsobit odstrašení novým podmínkám. Dokument neuvádí počty ani lokality, potvrzuje však, že téma už není pouze technickou debatou o náhradě starších zbraní.
Americké posílení bez větší konvenční role
Konkrétní směr možných změn popisují především experti z analytických institucí. Americký odborník na jaderné zbraně Robert Peters očekává, že Spojené státy během příštích 24 měsíců evropské odstrašení posílí. Prezident Donald Trump by podle něj mohl tímto krokem snížit pravděpodobnost otevřeného konfliktu s Ruskem.
Takový postup by podle Peterse nebyl v rozporu s Trumpovým záměrem omezit americký podíl na konvenční obraně Evropy. Jaderné posílení a menší přítomnost běžných sil se z jeho pohledu vzájemně nevylučují. Peters považuje za účelné rozmístit v Evropě dalších sto až 150 nestrategických amerických jaderných zbraní, případně také v Polsku a Finsku. Obě země by musely vybudovat nové skladovací kapacity.
Podle Peterse by jejich výstavba nebyla mimořádně složitá a mohla by se zvládnout během několika měsíců. „Jednoznačně nám chybí dostatečný počet zbraní,“ uvedl expert konzervativní Heritage Foundation, která má blízko k republikánům. Rusko má podle něj v kategorii nestrategických jaderných zbraní pravděpodobně více než desetinásobnou převahu.
Jiný přístup prosazuje Jim Stokes, bývalý americký vládní činitel a někdejší ředitel NATO pro jadernou politiku. Také on považuje za smysluplné zavést „nové druhy jaderných schopností“, podle něj však Aliance nemusí početně dorovnat ruské hlavice. Nové prostředky mají především ukázat, že Spojené státy nadále stojí za rozšířeným jaderným odstrašením, tedy za ochranou spojenců americkým arzenálem.
Stokes připomíná, že za studené války měly USA v Evropě vedle leteckých bomb B61 širší škálu systémů. Spojenci v roce 1979 rozhodli o modernizaci a rozmístění balistických raket středního doletu Pershing II a pozemních střel BGM-109G Gryphon. Návrat k širší kombinaci schopností by podle něj mohl posílit věrohodnost odstrašení, aniž by NATO muselo kopírovat ruský arzenál kus za kus.
Více spojenců, nikoli nutně více základen
Přesun amerických bomb blíže k Rusku Stokes z vojenského hlediska nepovažuje za nutný. Příslušné operace lze podle něj vést i ze západní Evropy. Smysl by však mohla mít širší účast spojenců: certifikované letouny pro jaderné mise, tankování ve vzduchu, průzkum, doprovod, společná cvičení nebo velitelské kapacity. Země by tak mohly přispět k odstrašení, aniž by samy americké bomby skladovaly.
„Chceme, aby se prezident Putin každé ráno probudil, vypil si kávu a řekl si: Dnes není den k útoku,“ řekl Stokes. Podle něj tento princip funguje od založení NATO před 77 lety: žádný stát Alianci přímo nenapadl. Jeho argument ukazuje, že část debaty se netýká jen počtu hlavic, ale také politického signálu, který má připravenost spojenců vyslat Moskvě.
Snahy o evropský jaderný deštník, které prosazuje především Francie, považují Rutte i oslovení experti pouze za doplněk, nikoli za náhradu americké ochrany. Rutte označil americký jaderný deštník za konečnou záruku svobody a bezpečnosti spojenců; francouzská iniciativa podle něj přidává další vrstvu. Stokes rovněž hodnotí francouzské schopnosti jako užitečné, Paříž však podle něj nemůže nahradit USA v počtu hlavic, nosičích ani platformách. Totéž platí pro Británii.
Zůstává otevřené, zda a jak NATO případná rozhodnutí oznámí. Podle zdrojů z Aliance může zvolit i strategickou nejednoznačnost a ponechat Rusko v nejistotě ohledně konkrétních kroků. Odpovídalo by to dosavadní praxi: NATO a americká vláda potvrzují přítomnost amerických jaderných zbraní v Evropě, jejich přesný počet ani úplný seznam základen však nezveřejňují. O dalším postupu budou rozhodovat spojenci v rámci jaderného plánování NATO.
NATO kvůli rostoucí hrozbě ze strany Ruska připravuje plány na posílení jaderného odstrašení v Evropě. Podle zjištění agentury DPA patří mezi zvažované možnosti také rozmístění dalších amerických jaderných zbraní. Experti nevylučují, že Spojené státy už přesunuly bomby B61 – 12 na leteckou základnu Lakenheath v Británii. Při dalším zhoršování bezpečnostní situace by se mezi možné hostitelské země mohly zařadit také Polsko, Finsko nebo Litva.
Debata se soustředí především na takzvané nestrategické jaderné zbraně, určené například proti jednotkám, letištím, přístavům, velitelským centrům a další vojenské infrastruktuře. Oproti strategickým zbraním mívají nižší ničivou sílu a jejich nosiči jsou zpravidla bojové letouny, rakety kratšího dosahu nebo střely s plochou dráhou letu. V doktríně NATO mají odradit protivníka také od omezeného jaderného úderu.
Rutte připouští další úpravy
Po rozsáhlém odzbrojování po konci studené války zůstalo podle odhadů jaderných expertů v Evropě přibližně sto amerických bomb B61 – 12. Mají být uloženy na šesti leteckých základnách v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku a Turecku. V Německu se za jejich stanoviště považuje Büchel v Porýní-Falci. V rámci takzvaného jaderného sdílení NATO by je v případě konfliktu mohly nést také německé bojové letouny.
Generální tajemník NATO Mark Rutte v rozhovoru pro DPA nevyloučil, že počet amerických jaderných zbraní v Evropě vzroste. Podrobnosti probíhajících analýz a konzultací odmítl s odkazem na utajení. Aliance podle něj průběžně posuzuje, jaké schopnosti potřebuje a jak má vypadat kombinace prostředků jaderného odstrašení. „Kdekoli budeme muset provést úpravy, uděláme je,“ řekl Rutte v rozhovoru vedeném v polovině července.
Podle něj musí NATO zajistit, aby jej nikdo nemohl napadnout jadernými zbraněmi bez rizika odpovědi. Už v dubnu na sympoziu NATO o jaderné politice v Istanbulu naznačil, že práce mohou přesáhnout pouhou výměnu a modernizaci stávajících systémů. Aliance podle něj musí rozhodnout, jak svou jadernou pozici přizpůsobit zhoršující se bezpečnosti.
Signál přišel také po červnovém zasedání Skupiny pro jaderné plánování. NATO po téměř dvaceti letech zveřejnilo prohlášení, v němž se spojenci zavázali pokračovat v modernizaci jaderných schopností, posílit plánování a přizpůsobit odstrašení novým podmínkám. Dokument neuvádí počty ani lokality, potvrzuje však, že téma už není pouze technickou debatou o náhradě starších zbraní.
Americké posílení bez větší konvenční role
Konkrétní směr možných změn popisují především experti z analytických institucí. Americký odborník na jaderné zbraně Robert Peters očekává, že Spojené státy během příštích 24 měsíců evropské odstrašení posílí. Prezident Donald Trump by podle něj mohl tímto krokem snížit pravděpodobnost otevřeného konfliktu s Ruskem.
Takový postup by podle Peterse nebyl v rozporu s Trumpovým záměrem omezit americký podíl na konvenční obraně Evropy. Jaderné posílení a menší přítomnost běžných sil se z jeho pohledu vzájemně nevylučují. Peters považuje za účelné rozmístit v Evropě dalších sto až 150 nestrategických amerických jaderných zbraní, případně také v Polsku a Finsku. Obě země by musely vybudovat nové skladovací kapacity.
Podle Peterse by jejich výstavba nebyla mimořádně složitá a mohla by se zvládnout během několika měsíců. „Jednoznačně nám chybí dostatečný počet zbraní,“ uvedl expert konzervativní Heritage Foundation, která má blízko k republikánům. Rusko má podle něj v kategorii nestrategických jaderných zbraní pravděpodobně více než desetinásobnou převahu.
Jiný přístup prosazuje Jim Stokes, bývalý americký vládní činitel a někdejší ředitel NATO pro jadernou politiku. Také on považuje za smysluplné zavést „nové druhy jaderných schopností“, podle něj však Aliance nemusí početně dorovnat ruské hlavice. Nové prostředky mají především ukázat, že Spojené státy nadále stojí za rozšířeným jaderným odstrašením, tedy za ochranou spojenců americkým arzenálem.
Stokes připomíná, že za studené války měly USA v Evropě vedle leteckých bomb B61 širší škálu systémů. Spojenci v roce 1979 rozhodli o modernizaci a rozmístění balistických raket středního doletu Pershing II a pozemních střel BGM-109G Gryphon. Návrat k širší kombinaci schopností by podle něj mohl posílit věrohodnost odstrašení, aniž by NATO muselo kopírovat ruský arzenál kus za kus.
Více spojenců, nikoli nutně více základen
Přesun amerických bomb blíže k Rusku Stokes z vojenského hlediska nepovažuje za nutný. Příslušné operace lze podle něj vést i ze západní Evropy. Smysl by však mohla mít širší účast spojenců: certifikované letouny pro jaderné mise, tankování ve vzduchu, průzkum, doprovod, společná cvičení nebo velitelské kapacity. Země by tak mohly přispět k odstrašení, aniž by samy americké bomby skladovaly.
„Chceme, aby se prezident Putin každé ráno probudil, vypil si kávu a řekl si: Dnes není den k útoku,“ řekl Stokes. Podle něj tento princip funguje od založení NATO před 77 lety: žádný stát Alianci přímo nenapadl. Jeho argument ukazuje, že část debaty se netýká jen počtu hlavic, ale také politického signálu, který má připravenost spojenců vyslat Moskvě.
Snahy o evropský jaderný deštník, které prosazuje především Francie, považují Rutte i oslovení experti pouze za doplněk, nikoli za náhradu americké ochrany. Rutte označil americký jaderný deštník za konečnou záruku svobody a bezpečnosti spojenců; francouzská iniciativa podle něj přidává další vrstvu. Stokes rovněž hodnotí francouzské schopnosti jako užitečné, Paříž však podle něj nemůže nahradit USA v počtu hlavic, nosičích ani platformách. Totéž platí pro Británii.
Zůstává otevřené, zda a jak NATO případná rozhodnutí oznámí. Podle zdrojů z Aliance může zvolit i strategickou nejednoznačnost a ponechat Rusko v nejistotě ohledně konkrétních kroků. Odpovídalo by to dosavadní praxi: NATO a americká vláda potvrzují přítomnost amerických jaderných zbraní v Evropě, jejich přesný počet ani úplný seznam základen však nezveřejňují. O dalším postupu budou rozhodovat spojenci v rámci jaderného plánování NATO.
