Evropa se musí probudit

Jak ovlivnila válka na Ukrajině český obranný průmysl, jak se to dá vyčíslit a jaké technologie dodáváme na Ukrajinu nejčastěji?
Před vypuknutím války na Ukrajině jsme z Česka ročně vyváželi vojenský mate­riál za zhruba 15 miliard korun. Po ruském napadení Ukrajiny náš export vzrostl dvojnásobně, tedy na 30 miliard. Největší nárůst směřoval především na Ukrajinu, kam putovala téměř polovina našeho zboží. Jednalo se především o munici, zejména dělostřeleckou, kterou firmy měly ve svých zásobách. V loňském roce by export mohl být obdobný. Ale objem exportu úplně nevypovídá o výrobní schopnosti českého obranného průmyslu. Zvlášť na Ukrajinu směřuje řada výrobků, které se našim obchodníkům podařilo sehnat v jiných zemích.

Plánuje se nebo probíhá nějaká česká výroba přímo na Ukrajině?
O výrobě na Ukrajině jsme uvažovali a nadále uvažujeme. Ale víme, že vojenské výrobní závody na Ukrajině jsou v hledáčku ruských ozbrojených sil, které se je neustále snaží ničit. Z tohoto důvodu považujeme výrobu na Ukrajině za příliš rizikovou. A kdybychom snad nakonec dospěli k přesvědčení, že lze výrobu na Ukrajině spustit, budeme to považovat za velmi citlivou informaci, kterou se budeme snažit utajit.

Jak vidíte budoucí vývoj zbrojařské výroby v dalších letech, když někteří politici v Evropě mluví dokonce o třetí světové válce, která už začala? Jaké financování to předpokládá?
O budoucnost zbrojní výroby se neobávám. Ale musím dodat bohužel, protože bezpečnostní situace mi opravdu vyvolává vrásky na čele. Během prvního roku války se českému zbrojnímu průmyslu podařilo navýšit výrobní kapacity v průměru o dvacet procent. Závisí to především na produktu a poptávce po něm. Někde to bylo více, někde se kapacity nepodařilo navýšit, ač by poptávka byla. Ale aby bylo možno tyto kapacity plně využít, musí se do toho zapojit i vláda. Dovolím si jeden příklad.
Od začátku útoku Ruska se podařilo navýšit výrobní kapacity výroby filtrů k maskám pro osobní ochranu proti bojovým otravným plynům na zhruba 2,5 milionu kusů ročně. Což je asi o 30 procent více než před válkou. Ale část surovin potřebných pro jejich výrobu se dováží. Třeba granulát z Indie a Indonésie. Výrobní firma ho má skladem zhruba na 300 tisíc filtrů. Kdyby došlo k jakékoli krizi, jako byl covid-19, není šance využít plné kapacity výroby, protože nebude potřebná surovina. A pak je úplně jedno, jestli stát vydá na obranu dvě nebo pět procent HDP. Když není z čeho vyrábět, jsou peníze zbytečné. Jediná šance, jak si stát může zajistit dostatek filtrů, je v tom, že prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv profinancuje navýšení materiálových zásob u této firmy na množství, které stát potřebuje pro ochranu svých obyvatel. A takto je potřeba postupovat u všech produktů, které vláda potřebuje pro fungování státu v době krize. Mluví se o tom dlouho, ale zatím se nic nestalo.

Jak silný je podle vás evropský obranný průmysl, je schopen naplnit zvýšené požadavky vlád po začátku války na Ukrajině?
Hospodářství celé Evropské unie je tak trochu navoněná bída. Politici se vychloubají bohatstvím EU, byrokrati podporovaní aktivisty prosazují nesmyslné ESG normy, ale více než 90 procent surovin potřebných pro fungování unijního průmyslu se dováží! Téměř 30 let probíhá plíživá deindustrializace Evropy a najednou se to chce ze dne na den změnit? Jestliže se urychleně nezmění pravidla pro fungování evropského průmyslu včetně změny postoje bank vůči obrannému sektoru a jestliže státy nezajistí suroviny a kvalifikované síly pro podniky obranného průmyslu, pak není šance, aby průmysl byl schopen naplnit požadavky evropských vlád na obranu. Politickými proklamacemi se to opravdu nevyřeší.