Evropské banky v Rusku navyšují zisky

Americká administrativa nyní „Rajfce“ hrozí, že ji odpojí od dolaru, pokud by z Ruska neodešla. Přitom na hrubém zisku celé rakouské nadnárodní skupiny Raiffeisen Bank International, jež působí i v Česku, se ruský trh podílí z více než 50 procent; a od invaze Ruska na Ukrajinu dále narostl. Hrozba USA však banku zřejmě přiměje prodat svůj ruský kmenový majetek, čítající v přepočtu zhruba 120 miliard korun, za symbolický jeden rubl. Už nyní pro ni celá záležitost představuje značné reputační riziko.

V Rusku jsou ovšem činné i některé další evropské bankovní domy. Dobře tam vydělávají na vysokých úrokových sazbách, jež ruská centrální banka musela nastavit hned po Putinově invazi na Ukrajinu a prvních sankcích, aby zabránila kolapsu ruské ekonomiky. Tudíž třeba zmíněná Raiffeisenbank od invaze více než ztrojnásobila hrubý zisk v Rusku. Dokonce od invaze navýšila počet svých tamních zaměstnanců o sedm procent. Citelně vyšší zisky má dnes v Rusku – v porovnání s dobou před invazí – třeba také italská bankovní skupina UniCredit.

Vedle vysokých úrokových sazeb je zdrojem markantního nárůstu ziskovosti evropských bank v Rusku tamní válečná ekonomika, jež se rozjela takovým způsobem, že to dělá vrásky na čele samotným vrcholným ruským představitelům, jak uvádí ve svém aktuálním vydání magazín Businessweek. Doplňme proto, že lidé, a i mnozí v Česku, kteří neustále zpochybňují výkon ruské ekonomiky jako vylhaný a neudržitelný, prokazují Rusku tu nejlepší službu. Protože nejrychlejší cesta k prohře je podcenění soupeře, což ví každý začínající sportovec.

Příjmy Ruska stále rostou

Rusům, kteří se vyhnuli odvodu, se ovšem v současnosti finančně nebývale daří, což jen upevňuje jejich podporu Putinovu režimu. Ruská ekonomika se však přehřívá a „nejsou lidi“. Domácnosti uskutečňují celkem vydatnou spotřebu a jsou při tom schopny ještě navyšovat úspory. Mají peníze na oboje. Šéfka ruské centrální banky Elvíra Nabiullinová proto poznamenává, že jde o „mimořádnou situaci“.

Výrobu klíčových zbraní navýšilo Rusko několikanásobně, přičemž tento mocný impulz se přelévá do dalších částí ekonomiky. Sankce na ruský vývoz jsou nevynutitelné, jak konstatují samotné západní organizace, například ty, které mají v gesci pojištění tankerů, jež měly představovat klíčový nástroj v zastropování cen ruské po moři vyvážené ropy. Toto zastropování se nedaří vynucovat, neboť ve službách Ruska operuje rozsáhlá stínová flotila tankerů. Její neoficiální status umožňuje obcházení sankcí.

Putinův režim i proto v tomto roce pořádně kasíruje na prodeji ropy a plynu, a to navzdory západním sankcím, jak konstatuje nová analýza agentury Bloomberg. Ruský rozpočet letos po­dle ní může počítat s meziročně zhruba o 20 procent vyššími příjmy z ropy a plynu, v přepočtu se celkově jedná o přibližně 2,9 bilionu korun. Zmíněných zhruba dvacet procent tedy odpovídá nějakým 500 miliardám korun. K výraznému nárůstu příjmů ruského rozpočtu má dojít ze tří klíčových důvodů.

Zaprvé: Rusku nahrává, že teroristický režim Hamásu, který si zvolili obyvatelé Gazy, loni krvavě udeřil na Izrael. Výsledkem je izraelská odveta a zvýšené blízkovýchodní napětí, které zvyšuje světové ceny ropy a plynu, tedy i příjmy Kremlu.

Zadruhé: Kremlu se daří obcházet západní sankce prostřednictvím zmíněné neoficiální stínové flotily tankerů operující v ruských službách. Existence této flotily umožňuje minimalizovat sankční slevu na vyvážené ruské ropě. Například letos v dubnu se Rusku dařilo prodávat ropu Ural Indii za 75 dolarů za barel, tedy 15 dolarů nad stropem stanoveným sankcemi.

Zatřetí: Kreml rovněž navyšuje těžební daně domácím energetickým podnikům, včetně Gazpromu. Tento ruský plynárenský monopol se přitom loni topil v rekordní ztrátě, v přepočtu přes 160 miliard korun. Ztrátový byl poprvé od roku 1999.

Bylo to proto, že Rusko dodávalo (a dodává) Evropě nejméně plynu od počátku 70. let minulého století, přičemž Asie zatím markantně snížený odběr nedokáže kompenzovat. Ruské dodávky potrubního plynu do Evropy jsou teď zhruba jen šestinové v porovnání se situací před válkou na Ukrajině a před covidem-19. Potrubní plyn mají z Ruska ve větší míře již jen čtyři evropské země, a sice Slovensko a Rakousko, kam proudí přes Ukrajinu a Maďarsko a Srbsko, které jej dostávají černomořským plynovodem.

Evropské země, včetně některých ze západní části EU, získávají ruský plyn také ve zkapalněné podobě, avšak objem tohoto ruského vývozu do Evropy zůstal loni zhruba shodný jako předloni. Navíc koncem letoška vyprší pětiletá dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o tranzitu plynu na Slovensko a do Rakouska. A prodloužena zřejmě nebude. Takže Rakousko a Slovensko budou pravděpodobně muset hledat jinde…

Válka je mocný růstový impulz

Přes určité potíže s přesměrováním plynu z Evropy do Asie ovšem ruská válečná ekonomika jede na plné obrátky, z čehož těží i ruský spotřebitel a již zmíněné evropské banky v Rusku setrvávající. Ruský dluh se přitom má až minimálně do roku 2029 udržet velice nízko, pod úrovní 25 pro­cent HDP, jak odhaduje nová prognóza Mezinárodního měnového fondu. Bude tak i za pět let bezmála pětkrát nižší než třeba dluh Francie.

Tudíž pokud chce Západ ve střetu s Ruskem uspět, musí sundat růžové brýle vyhlížející brzké ruské hospodářské zhroucení. Musí si přiznat třeba to, že sankce sice možná částečně zabraly na Gazprom, ale na Rusko jako celek zatím příliš ne.

Čím dříve Západ růžové brýle sundá, tím dříve bude sám schopný přejít na ekonomický režim více odpovídající válečným potřebám. V něm už Rusko je. A právě válečná ekonomika je, jak vidíme, Rusku mocným růstovým impulzem. A že je válečná ekonomika neudržitelná? Možná ano, možná ne. To uvidíme, až – pokud vůbec – se Rusko vážně zhroutí. Zatím tomu ale nic moc nenasvědčuje.

A nezapomeňme: z velké hospodářské krize 30. let dostal podle řady ekonomů Spojené státy nikoli Rooseveltův Nový úděl, ale teprve válečné zbrojení spjaté s druhou světovou válkou.

Není radno podceňovat soupeře. A není radno podceňovat potenciál válečné ekonomiky a zbrojení jako impulz širšímu a trvalejšímu ekonomickému růstu.