Evropský celní autošok

Politická reality show z Bílého domu má za sebou další epizodu. Prezident Donald Trump v ní předvedl, jak celý svět obchodně ubližuje Americe vysokými cly, proto zavedl odvetná opatření na dovoz cizích výrobků. V „Den osvobození“, kterému také prezident říká „nové vyhlášení nezávislosti Ameriky“, navalil na evropská auta, ale také na automobilové díly včetně lithiových baterií cla ve výši 25 procent.

Na zhroucení jsou Slováci, kteří ročně vyvezou do USA auta za čtyři miliardy eur, což je 73 procent slovenského vývozu do Spojených států. Analytici odhadují, že celkový výpadek by mohl na Slovensku zasáhnout až 20 tisíc lidí pracujících v tomto byznysu. Čeští výrobci aut sice přímo do USA nic nevyvážejí – sen o škodovkách za „velkou louží“ se stále ještě nenaplnil –, podílejí se však poměrně výrazně na dodávkách pro německé automobilky, které pro Ameriku vyrábějí velké množství aut.

Silná Amerika? Silné Německo?

O jak velký problém půjde, se ukáže až po několika týdnech a měsících platnosti nových cel, kdy bude jasné, jak prudce se sníží americké objednávky, respektive jak na cla zareagují američtí prodejci a spotřebitelé. Trump si představuje, že lidé začnou masově kupovat americká auta, projeví tedy dostatek své národní hrdosti a loajality; mnoho zákazníků za mořem ale chce menší modely za méně peněz, které domácí automobilky nenabízejí v takovém rozsahu jako Evropa. I ekonomičtí odborníci z oboru v amerických médiích tvrdí, že dojde k odlivu poptávky po nových autech. Američané na chvíli odloží svou spotřebu a počkají si, co se bude na trhu dít. Ceny porostou a s dražšími evropskými vozy se svezou i ta americká.

„Nezajímá mě, jak porostou ceny aut,“ prohlásil Trump v jednom ze stovek prezidentských vystoupení v televizi, v nichž obhajuje svou „obrannou celní politiku“. „Amerika se musí bránit, oni nás podvedli a berou nám naše peníze, naše bohatství, dělali nám velmi špatné věci. A cla jsou cesta, jak ty peníze dostat zpátky. To se však netýká aut, která se vyrábějí v Americe. Proto není problém přijít sem a vyrábět tady. Pak to bude nula,“ řekl americký prezident k problému cel na evropská auta.

Trump argumentuje tím, že americké vozy jsou v Evropě tak znevýhodněné, že je američtí výrobci mohou jen těžko dovážet. Přitom ale některé německé automobilky, především pak koncern Volkswagen, vyrábí vozy pro zákazníky ve Spojených státech přímo na americké půdě. Bude se německá výroba v Americe počítat mezi celní ztráty Německa, když z toho Němci doma nemají peníze ani práci? Logika obchodní rovnováhy je tu ohýbána ve všech možných směrech a logiku často postrádá… Většina německých aut, tedy těch prodaných v Americe, se tam také vyrábí nebo částečně montuje. Už prezident Joe Biden zatížil vzájemný obchod tlakem na výrobce, aby některé strategické části montovali v Americe, a tak se také postupně dělo. Například právě německých aut vyráběných v USA není vůbec málo. Ale předpokládat, že po zvýšení cel se také další výrobci přesunou do Ameriky, je naivní. Amerika je veliká, ale příprava takových projektů trvá poměrně dlouho, a i kdyby se během dvou let nový závod vybudoval – a našli se lidé na práci –, může se snadno stát, že cla po odchodu Trumpa z politiky zase klesnou a výroba nebude z hlediska Evropy výhodná. Němečtí výrobci jsou navíc pod tlakem domácí politiky, jež po vzoru Trumpa a obchodních otřesů z doby covidu- 19 a výpadků globálních trhů po vypuknutí války na Ukrajině chce posilovat domácí výrobu a zajistit pracovní místa a také výzkum a vývoj na domácí půdě. Trump ovlivnil všechny, a tak i německý průmysl nemluví o ničem jiném než o silné a bezpečné ekonomické základně zvané Německo. Tak jako chce Trump silnou Ameriku, mluví o silném Německu němečtí politici. Jinými slovy: probíhá boj o místo, kde se bude na výrobky přidávat ta největší hodnota. A Němci pochopitelně netouží po tom, aby to byla Amerika jenom proto, že to chce Donald Trump.

Ameriky do EU proudí, ne že ne

Tlak trhu, který teď Trump proti evropským automobilům využívá, je neúprosný. Statistiky Německého svazu automobilových výrobců (VDA) ukazují, o jak rozsáhlý problém pro Němce jde. Němečtí výrobci působící ve Státech, tedy vyrábějící přímo v USA, loni přivedli na americký trh 844 tisíc automobilů. K tomu je třeba připočíst dalších 450 tisíc vozů, jež doputovaly přes moře do Ameriky přímo z Německa. V opačném směru takový provoz nebyl, ale nedá se říct, že Američané do Německa a do Evropské unie jako celku svá auta neprodávali. Navíc i americké automobilky, nejen Ford, vyrábějí velké množství vozů přímo v Evropě (ty do celního vyrovnání také nikdo nepočítal, matematika to je záhadná a zvláštní). A to ze stejných důvodů, z jakého to dělají evropští, zejména němečtí výrobci v Americe, tedy aby ušetřili na celní ochraně domácího trhu.

V roce 2024 byly z USA do Německa vyvezeny vozy v hodnotě 6,7 miliardy eur, šlo o 136 tisíc amerických aut. Pro srovnání: je to třetí největší dovoz do Německa vůbec. Více automobilů se dováží už jen ze Španělska a Česka, v obou případech samozřejmě statistiky výrazně ovlivňuje skutečnost, že v těchto zemích působí „národní větve“ Volkswagenu, který má přirozeně zájem prodávat koncernová auta po celém kontinentu, tedy i v Německu.

Spojené státy – abychom opět pohled na čísla obrátili – loni do celé Evropské unie vyvezly auta v hodnotě přes deset miliard eur. Dohromady to bylo 233 600 kusů. Je to dáno nejen velkou domácí konkurencí na evropském trhu, ale také tím, že americké modely se musí více přizpůsobovat jiným kulturním představám o velikosti a vybavení vozů. Prodávat opravdu „ameriky“ by na evropském kontinentu bylo složitější.

Na nižších vývozech amerických aut se nepodepisuje zdaleka jen evropská regulace, která je navíc i mezi jednotlivými státy, jak ukazují výpočty ekonomů. Vzdor tomu, že v EU funguje společný trh, existuje mezi státy EU v řadě komodit faktické clo až 42 procent, u služeb je národní ochrana ještě mnohem vyšší.

Negativní vliv na spotřebitele v USA

To nic nemění na tom, že USA jsou nejdůležitějším obchodním partnerem Německa v celém odvětví automotive. Objem vzájemné automobilové výměny mezi Německem a USA loni dosáhl skoro 45 miliard eur (přes bilion korun). Vývoz Německa vyskočil na 36,8 miliardy eur, dovoz z Ameriky na bezmála osm miliard. Celkový pohled na německá čísla v oblasti výroby automobilů je ještě přesvědčivější. Uvážíme-li, že veškerý vývoz německého automobilového průmyslu dosáhl loni 280 miliard eur, podíl USA na této částce činí 13,1 procenta. Osminu své produkce tedy Němci realizují na americkém trhu. Trumpova „reciproční cla“, jak celé operaci v základu prezident říká, budou právě pro německé výrobce opravdu tvrdá.

„Oznámená dodatečná americká cla ve výši 25 procent na všechna osobní auta a lehká užitková vozidla, jež nejsou vyrobena v USA, vysílají fatální signál pro volný obchod založený na pravidlech,“ nechala se slyšet prezidentka VDA Hildegard Müllerová. V reakci, kterou na dotazy týdeníku Euro poslal VDA, Müllerová celou věc otáčí, aby zdůraznila, že cla poškodí i americkou stranu: „Cla představují významnou zátěž jak pro výrobní společnosti, tak pro úzce propojené globální dodavatelské řetězce automobilového průmyslu a budou mít největší negativní důsledky pro spotřebitele – a to zejména v USA.“

Je potřeba připomenout, že celní opatření zasáhnou celý evropský, tedy i německý obchod v Americe. Společnosti se sídlem v Německu, ať už jde o výrobce všech možných motorových vozidel, přívěsů, nebo automobilových dílů, působí v USA ve více než dvou tisících poboček. VDA uvádí, že německý automobilový průmysl zaměstnává v USA 138 tisíc lidí. Z toho 48 tisíc pracuje pro výrobce automobilů a dalších 90 tisíc funguje v síti německých dodavatelů, kteří prodávají i auta přicházející z Evropy, tedy onen bezmála půlmilion každý rok. S čekávanými menšími objemy vozů proudícími kvůli celním opatřením na americký trh by samozřejmě byly na místě úvahy o omezení celé prodejní sítě, a tedy i o propouštění amerických zaměstnanců.

Prezidentka VDA Müllerová proto apeluje na politiky EU i USA, aby o clech začali urychleně jednat. „Německý automobilový průmysl vyzývá k okamžitému jednání mezi USA a EU o bilaterální dohodě. To by poskytlo fórum pro diskusi o různých celních a necelních překážkách pro automobilové výrobky a mohlo by to vést k vyváženějšímu přístupu,“ píše v odeslaném oficiálním stanovisku Müllerová. Podle ní je potřeba diskuse o právních předpisech, standardech a certifikacích, které by měly přinášet výhody na obou stranách Atlantiku. To hlavní ale říká o kus dál: „Snížení cel a obchodních překážek je klíčovým motorem pro další investice a pracovní místa v USA. Úspěch vývozu a dovoz se vzájemně doplňují a představují dvě strany hospodářského úspěchu.“

Müllerová poukazuje na jednání s minulou Trumpovou vládou, která tehdy žádná plošná cla nezavedla. Ukončila však dlouhá jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi USA a EU. Prezident Biden pak uzavíral krátkodobé ad hoc „bezcelní“ dohody, například na dovoz oceli z EU, nárazově. A jak už bylo řešeno, zaváděl dodatečná cla i na výrobky z EU, která na naléhání Evropy zase odkládal (ocel a železo).

Velká deprese

Müllerová celou dobu zmiňuje společný zájem na vzájemném obchodu, podobně mluvila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Trump však vnímá primárně zájmy USA. V tom je ten zásadní háček. Americký prezident nechce cly řešit problémy jiných zemí, ale jen a jen vylepšit situaci své vlastní. „Riziko globálního obchodního konfliktu – s negativními dopady na globální ekonomiku a růst, prosperitu, pracovní místa a spotřebitelské ceny – je vysoké na všech stranách,“ je přesvědčena šéfka VDA.

Na Trumpa nezapůsobil ani šéf Fordu Jim Farley, jenž prezidentovi vysvětloval, že v každém americkém autě jsou díly odjinud, protože automobilový průmysl je globálně provázaný. Clít taková auta znamená zatěžovat Ameriku. Nepomohla ani propracovaná analýza investiční banky Goldman Sachs, pod níž negativní dopad nových cel na americkou ekonomiku přesáhne 300 miliard dolarů a každou americkou rodinu to přijde na 3 500 dolarů za rok.

Donald Trump se chce opět zapsat do historie a na námitky ekonomů se neohlíží. Amerika teď má nejvyšší celní tarify za posledních dvě stě let, a jak připomněl Mike Pence, bývalý Trumpův viceprezident, cla jsou desetkrát vyšší než během prvního prezidentova mandátu. Trumpovu rekordnímu kroku však věří jen 39 procent Američanů, velká část těch nesouhlasících se bojí vyšších cen a ztráty pracovních míst. Trhy mezitím zavelely k výprodeji, a podnikatelé nevědí, co bude za měsíc či za rok. „Velké osvobození“ se zatím jeví spíše jako velká deprese. Uvidí se příští jaro.