Rychlý růst evropských obranných výdajů vytváří tlak, který se neprojevuje jen v továrních halách, ale stále výrazněji i v manažerských patrech zbrojařských firem. Firmy jako Rheinmetall, Hensoldt či Airbus Defence and Space dnes soupeří o lidi, kteří dokážou řídit složité programy, pracovat s veřejnými zakázkami a obstát v bezpečnostně citlivém prostředí. Nedostatek těchto profilů se stává strategickým limitem celého odvětví.

Evropské státy směřují k bezprecedentnímu navýšení obranných rozpočtů a podle analýz poradenské společnosti McKinsey mají jejich výdaje do konce dekády přesáhnout 800 miliard eur ročně. Pro zbrojní průmysl to znamená příslib dlouhodobého růstu, ale také nutnost rychle rozšířit výrobu a organizační struktury. Právě zde se ukazuje slabé místo trhu práce, protože počet lidí schopných vést rozsáhlé obranné programy neroste stejným tempem jako objem peněz.

Nábor ve velkém měřítku mění strukturu firem

Německý Rheinmetall otevřeně mluví o tom, že objem objednávek na obrněnou techniku a vojenská vozidla překonává dřívější očekávání. Podobně radarový specialista Hensoldt nebo výrobce tanků KNDS plánují stovky až tisíce nových pracovních míst, přičemž významná část z nich připadá na manažerské role. Airbus Defence and Space zase počítá s desítkami až stovkami nových vedoucích pozic, i když část z nich obsazuje interně.

Nejde přitom jen o klasické technické vedení. Firmy hledají lidi, kteří zvládnou koordinovat celé programy financované z národních a evropských balíků, řídit dodavatelské řetězce a zároveň jednat se státní správou. Zbrojní podniky se tak posouvají od modelu specializovaných výrobců k organizacím připomínajícím velké průmyslové integrátory.

Přechod k sériové výrobě vyžaduje jiný typ vedení

Podle Evy Brückner z personální společnosti Heinrich und Coll se poptávka po vedoucích pracovnících od začátku války na Ukrajině zvýšila zhruba o dvě třetiny. Nejprve firmy hledaly manažery obchodu, kteří dokážou získat zakázky z nově otevřených rozpočtů. Následně se pozornost přesunula k programovým manažerům schopným tyto zakázky realizovat v praxi.

Mnoho výrobců dnes stojí před transformací z malosériové nebo zakázkové výroby na standardizovanou produkci. To klade důraz na kombinaci technického porozumění, finanční disciplíny a schopnosti řídit změnu uvnitř firmy. Takové profily jsou na trhu vzácné a konkurence o ně tlačí na růst mezd.

Otevřené dveře pro manažery z jiných odvětví

Nedostatek vhodných kandidátů vede zbrojní firmy k větší otevřenosti vůči lidem zvenčí. Hensoldt i Rheinmetall potvrzují, že vítají manažery z automobilového průmyslu, strojírenství, letectví nebo chemie. Airbus Defence and Space v posledních letech aktivně nabírá i z automotive sektoru, zejména do technických a výrobních rolí.

120 000 €

ročně vydělává v průměru vedoucí týmu nebo oddělení v německé zbrojní společnosti.

Lidé přicházející z jiných oborů však nenacházejí uplatnění všude stejně. V nejvyšších funkcích, zejména v obchodu nebo řízení klíčových programů, zůstává znalost obranného sektoru a jeho nepsaných pravidel zásadní. Naopak v nákupu, logistice nebo řízení dodavatelských řetězců se hranice mezi jednotlivými odvětvími stírají rychleji.

Bezpečnostní prověrky jako strukturální bariéra

Specifikem zbrojního průmyslu je výrazně omezený okruh potenciálních kandidátů. Bezpečnostní požadavky vylučují uchazeče z řady zemí a u některých pozic je nutná i konkrétní státní příslušnost. Firmy tím snižují riziko politického tlaku či vydírání, zároveň si ale dále zužují už tak napjatý trh práce.

Tento faktor prodlužuje náborové procesy a zvyšuje jejich náklady. Obsazení vedoucí pozice může trvat několik měsíců, což v době rychle rostoucích zakázek představuje reálné provozní riziko.

Rostoucí mzdy jako signál přehřátého trhu

Tlak na manažerské kapacity se promítá i do odměňování. Podle odhadů z praxe se platy vedoucích týmů a oddělení pohybují kolem 120 tisíc eur ročně, u vyšších manažerských stupňů výrazně výše. Některé firmy přidávají akciové programy, které se s ohledem na růst hodnoty zbrojních titulů na burze stávají významným lákadlem.

Vývoj naznačuje, že personální otázka se v evropském obranném průmyslu stává strategickým tématem srovnatelným s kapacitami výroby nebo dostupností materiálů. Pokud se nepodaří rozšířit okruh lidí schopných řídit složité obranné projekty, může právě lidský faktor zpomalit tempo, s jakým Evropa převádí politické závazky v oblasti bezpečnosti do reálných schopností.