Exekuce: revoluce, nebo evoluce?

Podmínky exekucí se neustále mění, Poslanecká sněmovna minulou středu schválila v pořadí již 41. novelu exekučního řádu. Co zůstává, je alarmující počet tři čtvrtě milionu dlužníků, z nichž někteří mají na svých bedrech i desítky exekucí. Vymanit se z takové situace je takřka nemožné. Regionálně najdeme nejvíce lidí v exekucích v příhraničních, sociálně chudších oblastech – mapa exekucí výrazně kopíruje takzvaný bý­valý „sudetský pás“.

V roce 2020 bylo proti zadluženým osobám vedeno zhruba 4,3 milionu exekučních řízení. Oproti předchozímu roku je to pokles o 200 tisíc. Počet dlužníků rovněž mírně klesl. Svůj podíl na tom má i pandemie koronaviru a větší ochrana lidí s dluhy. Celková exekučně vymáhaná částka přesahuje 300 miliard korun. Tato suma představuje například pětinu státního rozpočtu České republiky nebo by se za ni postavilo 1500 kilometrů dálnic.

Teritorialita neprošla

Novelu exekučního řádu v červnu Senát vrátil Poslanecké sněmovně ke schválení s několika změnami. Zejména byl opraven jeden z paradoxů, kdy dlužník nejprve hradil příslušenství pohledávky – tedy úroky a penále. Dluh pak byl takové perpetuum mobile, jež generovalo další úroky. Dlužná částka tak stále rostla, neboť jistina (samotná pohledávka) se splátkami neumořovala. Nyní splátky dlužníka přednostně pokryjí jistinu dluhu.

Další novinkou novely je zastavení marných bezvýsledných exekucí, což budou ty případy, jež trvají šest let, a exekutor z dlužníka nedokázal nic vymoct. Bude také zavedeno takzvané milostivé léto, kdy u veřejnoprávních dluhů (typicky nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění) se jednorázovým zaplacením dlužné sumy dlužníkovi odpustí úroky i penále. Stejně tak se dlužník může vyhnout mobiliární exekuci – zabavení svého majetku, který je následně v dražbě prodán, bude-li hradit alespoň 1500 korun měsíčně nad rámec srážek a zákonného minima. Vznikne i centrální evidence exekucí, kde bude vidět celá vymáhaná částka včetně odměn a příslušenství.

Revoluce v exekucích se však nekoná. Nejvíce diskutované problémy – teritorialita exekucí a koncentrace exekučních řízení – novela neupravuje, respektive nezavádí. Téměř 70 procent exekucí postižených dlužníků má tři a více exekucí. Bylo by tedy logické, aby došlo ke koncentraci exekučních řízení, a dlužník měl dluhy vedeny u jednoho exekutora a nikoli třeba u osmi. Ale nestalo se, třeba to změní novela číslo 42…

Snad nejpalčivějším a dlouhodobě neřešeným problémem exekucí je neexistence teritoriality exekučních řízení. V praxi dochází k tomu, že po dlužníkovi s místem bydliště v Ostravě vymáhá dluh exekutor z Chebu. Vznikají tak další zbytečné náklady, zejména cestovné. Ty jsou pak požadovány po dlužníkovi jako náklady exekuce. Samozřejmě je zde i riziko vzniku exekutorských oligopolů a velkých, dominantních exekutorských úřadů.

Nezapomínat na věřitele

Exekutoři některé změny vítají, ovšem rezolutně se stavějí proti návrhu na zastavení exekucí po šesti letech v případech, kdy je dlužník nemajetný. Pak by totiž neměl exekutor nárok na náhradu nákladů exekuce. Exekutorské komoře se tato úprava nelíbí a nesouhlasí s principem, aby exekutor po šesti letech práce neměl nárok na úhradu ani minimálních nákladů. Komora exekutorů kvůli tomu chystá žalobu k Ústavnímu soudu. Naopak teritorialitu exekucí by uvítala. „Samozřejmě nás velmi mrzí, že Senát ani Poslanecká sněmovna nevyužily šanci nevyužil šanci na schválení místní příslušnosti, která by výrazně pomohla stabilitě vymáhání práva, a proto ji dlouhodobě prosazujeme,“ uvedl prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík.

V chudších a sociálně slabých oblastech dluhy vznikají rychle, lidé tam jsou snadnější kořistí pro uzavírání nevýhodných půjček.

Ačkoli sám premiér Andrej Babiš hájil teritorialitu a nalezení kompromisu při slučování exekucí, byli to právě poslanci hnutí ANO, již hlasovali proti teritorialitě. Podle většinového názoru ANO teritorialita dlužníkům stejně nepomůže a v konečném důsledku poškodí věřitele. „Věřitelé pak budou muset komunikovat s desítkami exekutorů, což služby zkomplikuje a zdraží,“ tvrdí Patrik Nacher, poslanec za ANO a člen podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení.

Exekutoři, věřitelé a advokáti nevidí další ústupky dlužníkům rádi. V našem právním prostředí je vymahatelnost dluhů často velmi problematická a časově náročná. V některých případech, i když má věřitel v ruce pravomocný exekuční titul, své peníze nikdy neuvidí. Dlužník nemá majetek nebo má více exekucí, které není schopen splatit, ani kdyby žil dalších 200 let. I zájmy věřitelů by se měly brát v potaz.

„Ochrana spotřebitele je samozřejmě nutná a žádoucí, ale nemělo by se zapomínat na ochranu věřitelů ve stejné míře, například co se týče odpovědnosti žadatelů za pravdivost a úplnost jimi uvedených údajů. Celkově vnímáme změny vzhledem k původnímu návrhu neutrálně. Jsme poněkud překvapeni z retroaktivní účinnosti některých změn, to nebývá obvyklé. Věříme, že některé úpravy, jako je omezení prodeje movitých věcí za podmínky vyšší dobrovolné pravidelné úhrady ze strany dlužníka, pomohou nakonec oběma stranám, nicméně to ukáže čas, jak například tento institut bude využíván.

Pokud se týká přednostního umořování jistiny, pak si myslíme, že na všechny větší věřitele bude mít tato změna negativní dopad. Dávalo by logicky smysl, kdyby se jednotlivé části dluhu umořovaly proporcionálně, ale chápu, že současné nastavení není objektivně v pořádku,“ uvedl pro magazín Euro Petr Florián, CEO společnosti Profi Credit, jež jako velký věřitel vymáhá své pohledávky i v exekučních řízeních.

Za neznalost se platí

Podle názorů některých advokátů či exekutorů dlužník vstupuje do závazkového vztahu dobrovolně, ví, jaké pohledávky bude mít, a je zakotvena elementární právní zásada, že dluhy se mají platit. Dlužník je tedy tím posledním, na něhož by se měl brát při vymáhání dluhů ohled. Rovněž není záležitostí exekutora řešit, zda dlužník uzavřel nevýhodnou smlouvu či půjčku. Exekutor není smluvní stranou vzniklé pohledávky a má pouze za úkol vymoct dluh pro věřitele a při tom si i vydělat. Právě vysoké výdělky exekutorů byly a jsou předmětem kritiky. Řada exekutorských úřadů je vysoce automatizována a řadu úkonů provádí vyspělý software. Některé exekuční úkony jsou tedy nákladově výrazně nadhodnoceny.

Změny v exekučním řádu budou pozitivní směrem k dlužníkům. Avšak celá problematika má širší společenský přesah a jedna novela ji určitě nevyřeší. Zásadním těžištěm prevence dluhů je důsledné a kvalitní vzdělávání, výchova v oblasti základní ekonomické gramotnosti, směřování dětí a dospívajících ke kritickému a analytickému myšlení. Stejně tak by se makroekonomická politika státu měla více zaměřit na regiony – například vznikem nových pracovních míst, investičních a daňových pobídek pro české firmy a motivací mladých, aby regiony neopouštěli. V chudších a sociálně slabých oblastech dluhy vznikají rychle, lidé tam jsou snadnější kořistí pro uzavírání nevýhodných půjček. Z průzkumu Poradny při finanční tísni je zřejmé, že nejčastějším důvodem platební neschopnosti bývá právě naivita a neznalost dlužníků. Nejlepší pro dlužníky i věřitele je dluh, který nikdy nevznikne.