Exotika s příběhem

Kambodža nepatří mezi exportně silné země, v jedné komoditě ale boduje i ve světových statistikách. Pepře loni vypěstovala a vyvezla na 28 tisíc tun, čímž meziročně zvýšila svou produkci o závratných 452 procent. Mezi obyčejným „černým zlatem“ najdeme i jeho nejluxusnější variantu, která pochází z provincie Kampot na jihu země. Kampotský pepř, který si oblíbili šéfkuchaři a gurmáni po celém světě, má přitom zajímavou českou stopu. Jedním z největších hráčů na kambodžském trhu, který se na výkup a prodej tohoto „ferrari mezi pepři“ specializuje, je česká firma Pepper Field, kterou před třemi roky založili David Pavel a Klára Dohnalová. Namísto podnikatelského plánu měli jen nápad.

Když se před lety jako „batůžkáři“ vypravili do Kambodže, zavítali i do stínu Bokorských hor, v jehož vlhkém klimatu světově proslulý pepř roste. „Už tam jsme přišli na velkou mezeru na trhu. Malí producenti byli závislí na výkupu, dostávali zlomek ceny, navíc zboží často leželo na skladě, protože o odbyt se pořádně nikdo nestaral. Přišli jsme s nápadem vytvořit kompletní řetězec na principu fair trade. Pěstitelé od nás dostanou férovou cenu a my se postaráme o marketing a prodej,“ popisuje David Pavel.

Faktem je, že Pepper Field drží prst na tepu doby. K zásadám fair trade přidal ještě označení „organic“, aby bylo zřejmé, že drobní pěstitelé nepoužívají žádné pesticidy, které by drahou surovinu mohly znehodnotit. Kampotský pepř má navíc v Evropské unii od loňska ještě třetí důležitou nálepku – chráněné zeměpisné označení (PGI), jež mu zaručuje punc původnosti a brání padělkům. To vše během tří let nastartovalo export luxusního pepře z Kambodži. Jestliže v roce 2018 začínal Pepper Field s dvanácti malými zemědělci, od nichž za férovou cenu pepřová zrna vykupoval, pro letošní rok má nasmlouváno na dvě stovky dodavatelů. Odebere od nich deset tun exkluzivního koření v černé, červené i bílé variantě.

Pepper Field je marketingově zdatný a jeho obchodování s pepřem je tak trochu posedlostí. K samotné surovině přibyly další produkty: pepřové pesto, pepřová čokoláda, dokonce i pepřové pivo, které vaří plzeňský minipivovar Proud. Značka posiluje nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. „Slovensko se velmi hezky stabilizovalo, Francie se před Vánocemi krásně rozjela a letos si od ní slibujeme dobré výsledky. Vedle toho expandujeme do několika dalších zemí v rámci EU,“ pochvaluje si David Pavel. A co je pro dlouhodobě udržitelný byznys možná ještě důležitější: Pepper Field zlepšuje své postavení i v samotné Kambodži. Stal se váženým členem Kampot Pepper Promotion Association a loni na podzim vystavoval v Paříži na veletrhu World Cuisines Week pod kambodžskou vlajkou.

Mamacoffee i Alza

Pepper Field není jedinou českou firmou, jež sází na to, že se zemědělci z rozvojových zemí lze dělat dobrý byznys, který je výhodný pro obě strany. Bez šíření know-how a osvěty by to ale samo o sobě nefungovalo. Svědčí o tom i zkušenosti Marty a Daniela Kolských. Ti se před patnácti lety rozhodli, že Čechy naučí pít „kávu s příběhem“, jak zní slogan jejich firmy Mamacoffee. Do vlastní pražírny, šesti svých kaváren po Praze a také do e-shopů tak dodávají kávu, kterou mají nejen „nachutnanou“, ale vědí, kdo a kde ji pěstuje. Za farmáři se zpočátku vydávali do Etiopie, postupně do jejich portfolia přibyly i další kávou proslulé země, jako jsou Indonésie, Brazílie a Nikaragua. Své podnikání nechtějí stavět na rozvojové spolupráci, ale na obchodním modelu, který vyhovuje jim i pěstitelům. Dobře vypěstovaná a zpracovaná káva s dohledatelným původem má na trhu vždy vyšší hodnotu než ta anonymní od velkoodběratelů. A v ekonomicky bohatším Česku je po takové kávě s příběhem i čím dál větší poptávka.

Do portfolia zemí s fairtradovou kávou chce Mamacoffee nově zařadit také Ugandu. Již loni se měl spustit projekt vybudování zpracovny výběrové kávy v podhůří pohoří Rwenzori v západní Ugandě, financovaný z Programu B2B České rozvojové agentury. Kvůli přísným lockdownům, které ve východoafrické zemi loni panovaly, se zatím nerozběhl. Jak ale vysvětluje Daniel Kolský, Uganda je mezi milovníky černého moku relativně nová a zatím nedoceněná. „V zemi je také relativně velká dynamika – ať už k lepšímu marketingu, zvyšování kvality, nebo třídění kávy do různých kategorií v rámci sklizně,“ říká.

Tak jako jinde ve světě chce Mama­coffee kávu nejen vyhledávat a vykupovat, ale mezi místními farmáři šířit osvětu. „Know-how je zcela zásadní pro zvýšení kvality, a tedy i ceny. Někdy jsou problémy s managementem farem, špatným užitím hnojiv nebo dalších prostředků. Často jde však především o sklizeň, kvalitu sběru, management dalšího zpracování, třídění nebo konkrétní technické a technologické změny při zpracování,“ vyjmenovává spolumajitel Mamacoffee. „Zároveň je důležitá motivace – farmářky i farmáři musejí vědět, že mají možnost zvýšit objem i cenu své kávy, a zároveň si uvědomit, že to obnáší více práce,“ dodává Kolský.

Káva obohacená o přímý nákup od pěstitelů není zdaleka jen bonusem malých a středně velkých dovozců a zpracovatelů. Na společenský rozměr dovozu, prodeje a zpracování kávy vsadil i největší český e-shop Alza, který distribuuje kávu pod vlastním brandem Alzacafé. „Kávu jsme uváděli na trh s myšlenkou férového obchodu a podpory lokálních farmářů. Směs naší kávy pochází ze zemí Jižní Ameriky, konkrétně Brazílie, Kostariky, Guatemaly, Hondurasu, Kolumbie a Nikaraguy. Kávu pražíme v certifikované biopražírně v Česku,“ vysvětluje Daniela Chovancová, mluvčí skupiny Alza. I když e-shop svou kávu neprodává s označením fair trade, jihoamerický původ je dobrá reklamní strategie. Přímý dovoz kávových zrn ze zemí původu je totiž stále v menšině. Více než 80 procent kávy se do Česka dostává přes země EU.

Neprodávat pod cenou

Zatímco pepř i káva si najdou cestu prakticky do všech českých domácností, existují i plodiny, které jsou u nás konzumovány jako okrajové, a sotva koho by napadlo, že na jejich pěstování se také uplatňuje české know-how. Sem patří třeba mango. Tropické ovoce, jehož doménou je především Indie, vyžaduje podobně jako káva velkou péči. A to nejen v syrovém stavu, ale zejména při další úpravě. Ovoce totiž rychle hnije, řada pěstitelů ho nestačí zpracovávat, a tak se na pultech evropských obchodů objevuje jen zlomek jejich produkce.

S nápadem, jak místním farmářům zajistit větší odbyt, nedávno přišli experti z Mendelovy univerzity, které podpořil Rozvojový program OSN (UNDP). Zaměřili se přitom na Kambodžu, jež patří do světové pětky největších producentů manga. „Sezona sklizně je poměrně krátká. Proto místní musejí mango buď poměrně brzy prodávat pod cenou, nebo ho nechávají shnít. Kambodžské mango se levně dostává do sousedního Vietnamu, kde je toto ovoce dále zpracováváno na různé produkty, které se již prodávají za vyšší ceny. Přidaná hodnota tedy nezůstává v Kambodži, ale v jiné zemi,“ vysvětluje Petr Němec z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geo­biocenologie Mendelovy univerzity.

Češi vymysleli jednoduché, ale funkční řešení: naučili místní, jak si z jednoduchých kovových dílů sestavit solární sušičku manga. Tři první, vyrobené ještě pod dohledem českých expertů, fungují v kambodžské provincii Kampong Speu od loňska. Sušené mango by přitom nemělo být jen experimentem. Cílem projektu je „popostrčit“ místní farmáře ke světu skutečného obchodu. I toho mezinárodního. Jako odběratel se již nabídla česká firma Holistic Solutions.

Byť se zmíněná Kambodža i Uganda řadí mezi takzvané rozvojové země, přístup českých firem ukazuje, že pomáhat jen penězi nebo vybavením nemá dlouhodobý efekt. Skutečná pomoc je naučit místní, jak z tradičního produktu získat lepší a trvalejší výdělek. Jinými slovy alespoň trochu vydělat na bohaté evropské společnosti, která si ráda připlatí za zboží s příběhem. A zdá se, že takové léčbě kapitalismem místní farmáři rozumějí. I když tomuto principu neříkají módním souslovím „trvale udržitelné podnikání“.