Fandím všem českým sportovcům

Stres a shon. Času těsně před zahájením olympiády, kdy jsme s ním hovořili, Martin Doktor moc neměl. Byl prakticky neustále v terénu, aby se čeští sportovci mohli v klidu usadit v olympijské vesnici a trénovat tak, jak potřebují. Olympiáda v Tokiu je tak trochu klaustrofobní, bez diváků a v uzavřené proticovidové bublině, přesto to podle dvojnásobného olympijského vítěze v rychlostní kanoistice stojí za to.

Po celém světě, nejen v Japonsku, se objevuje dost kritiků, kteří tvrdí, že olympiáda v tak napjatém čase covidové pandemie nemá smysl, že jde dokonce proti olympijské myšlence jakési planetární jednoty a mírového soupeření. Co byste takovým kritikům namítl?
Že podle mě je to přesně naopak. Olympijské hry lidi spojují a převádějí problémy tohoto světa do trochu jiných souvislostí. Lidé se tu zabývají sportem a nikoli politikou a dalšími věcmi. A třeba to z hlediska pandemie může být ten okamžik, kdy si celý svět řekne: Překonali jsme tuhle dobu, naučíme se s tím žít. Jde to, když se v době pandemie povedlo uspořádat takhle velkou akci.

Co pro vás osobně znamená olympijská myšlenka, byl pro vás sen o olympiá­dě nějak určující? Proč tolik sportovců pořád říká, že olympiáda je nejvíc, i když třeba hrají NHL, NBA nebo jsou v první desítce žebříčků ATP či WTA?
Už jen proto, že olympijské hry se konají pouze jednou za čtyři roky, to v mnoha sportech vytváří větší prestiž této soutěže. Zároveň to tak řada sportovců může vnímat i díky tomu, že na olympijských hrách nejde primárně o sportovní showbyznys. Je to multisportovní akce, kde kromě „strohého“ soutěžení potkáváte lidi nejen z jiných zemí, ale i sportů. A za obvyklých okolností se člověk seznámí i s jinými kulturami a má další zážitky.

Vidíte, i řada Japonců za této situace tvrdí, že jde více o peníze, olympiádu doma nechtějí, na jejich poměry byl ten odpor dost silný. Odráží se to nějak v chování organizátorů nebo na celkové atmosféře?
Tak to asi více posoudíme až v průběhu olympiády. V olympijské vesnici jsou všichni místní organizátoři velmi milí. Každopádně si myslím, že jde vždycky o sport. A všichni vědí, že uspořádat olympijské hry stojí hodně peněz. Na druhé straně díky olympijským hrám se častokrát podaří podpořit rozvoj dané oblasti z hlediska infrastruktury, a to nejen sportovní. Realizují se věci, které by se za jiných okolností neudělaly a které slouží obyvatelům do budoucna.

Už jste byl na několika olympiádách jako závodník i jako činovník a sportovní ředitel, jak byste porovnal Tokio s předchozími zkušenostmi?
Na to vám odpovím po konci olympijských her. Ale zatím se mi zdá, že kromě všemožných opatření proti covidu a faktu, že se nedostaneme z olympijské vesnice jinam než na sportoviště, vše funguje tak, jak jsme na hrách zvyklí. Vesnice je velice hezká, sportovci žijí v krásném prostředí. Abych to popsal trochu víc, tak na olympijských hrách jsou sportovci v bezpečnostní „bublině“, kdy procházejí bezpečnostními kontrolami, mají organizovanou a dedikovanou dopravu. Tady je to ještě o stupeň dál, kdy kromě nošení roušek, uzavření bubliny tak, že se z ní nikam nedostaneme, a dennodenního testování musíme absolvovat relativně velké administrativní martyrium, aby si japonská vláda byla naprosto jistá, že nehrozí žádné nebezpečí.

Jak se k této posunuté a dost ze standardů vyšinuté olympiádě stavějí partneři Českého olympijského výboru (ČOV)? Mají nějaká zvláštní přání, nebo veškeré plnění platí podle smluv na rok 2020, kdy měla být olympiáda původně?
Tyto detaily řeší naše marketingové oddělení, mou prací je společně s kolegy zajistit servis pro sportovce a realizační týmy. Ale z toho, co vím, naši partneři se k nám neotočili zády, vnímají složitost současné situace a český olympijský tým nadále podporují.

V Tokiu asi nebude Český dům, kde by se Česko i sponzoři dál prezentovali, když se teď lidé nesmějí scházet…
Samozřejmě jsme ho chtěli otevřít, stejně jako v minulých letech. Původně i veřejnosti, později alespoň jako zázemí pro sportovce. Ale za současných opatření, jež navíc ještě teď přitvrdila dalším nouzovým stavem, to bohužel není možné. Ale co se týká sportovců, o to víc se jim snažíme v olympijské vesnici připravit příjemné prostředí, aby se tu cítili jako doma, měli podporu ve svých soutěžích a aby tým fungoval co nejlépe, i když si sportovci nebudou moct jít navzájem fandit na jiný než svůj sport.

Podle zpráv z Japonska budou sportovci spíše izolováni a odděleni od sebe, na stadionech a v halách nebudou diváci, není nakonec legitimní třeba postoj australského tenisty Kyrgiose, který na olympiádu nejede, protože nechce hrát tenis před prázdnými tribunami?
Jestli jet, nebo nejet na olympijské hry, to je volba každého sportovce. V 99 procentech případů chtějí sportovci soutěžit i za podmínek, kdy tam nemohou být diváci. Věřme, že se podaří i tak přichystat atmosféru, kterou budeme moct nazývat olympijskou.

Našel se takový „Kyrgios“ i mezi českými sportovci?
To rozhodně ne. Musíme si uvědomit, že pro většinu českých sportovců jsou olympijské hry vrcholem jejich sportovní kariéry. Připravovali se na to dlouhou dobu. Už jen dostat se na olympijské hry je v současné době velmi složité. Je to sama o sobě výhra. Takže si nedokážu představit, že by někdo odmítl účast ve sportu, v němž se na hry dostane relativně malý počet sportovců, jen kvůli tomu, že tam nejsou diváci.

Překvapilo vás, že se pořadatelé nakonec rozhodli dělat hry bez diváků, změnilo to něco v přípravě her pro ČOV?
No, mě za poslední rok překvapilo tolik věcí, že bych skoro řekl, že teď mě už nepřekvapí nic… Spíš jsem přehodnotil svůj pohled a jen málokdy říkám, že si něco nedokážu představit. Ano, samozřejmě omezení vstupu diváků ovlivnilo i naše přípravy. Část týmu, jež zajišťovala servis pro hosty a návštěvníky se vstupenkami nebo řešila Český dům, jsme zapojili do servisu pro tým.

Olympiáda bez diváků ušetří asi jen starosti o politiky, kteří se na olympiádu vždy rádi svezou, zvláště když je v nějaké daleké zemi jako třeba Brazílie nebo teď Japonsko. Jak se díváte na vztah politiky a sportu na olympiádě, její využívání pro národní či stranickou nebo osobní propagandu?
To fakt existuje? Samozřejmě tohle říkám s nadsázkou. Nezlobte se, ale já se snažím na sport dívat vždycky z té sportovní stránky. Zároveň ale musím říct, že jsem ani v minulosti nevnímal, že by politici, kteří jeli podporovat české sportovce na olympijské hry, toho nějak extrémně využívali ke svým politickým cílům. Pokud politik přijede podpořit sportovce a český tým a reprezentaci České republiky v zahraničí, nevadí mi to. Naopak je to velmi na místě. A pokud by si na takové návštěvě někdo chtěl jen honit politické body, sportovci by mu to stejně nesežrali.

Stačí sportovcům závody bez diváků? V rychlostní kanoistice, v níž jste získal svá dvě olympijská zlata, si to možná představit dokážu, divácký hlas se nese asi dost z dálky, ale u ostatních sportů, zejména kolektivních, je hra bez diváků zvláštní…
Na olympijských hrách patří i rychlostní kanoistika mezi sporty, kde závodníci zažijí skvělou atmosféru, protože na břehu bývají tisíce diváků. Závodí se relativně blízko břehu a po vodě se zvuk rychle nese. U nás jsme to mohli zažít třeba v Račicích při mistrovství světa v roce 2017, kdy byla atmosféra hodně bouřlivá. To spíš u sportů, jako je jachting, který probíhá daleko od tribun, to pro sportovce nebude taková změna. Ale sportovci už jsou za ten rok zvyklí, že nějaká omezení musí platit. Mnoho z nich soutěžilo před prázdnými tribunami, tak to budou muset vydržet i při nejdůležitějším závodě. A jestli je to podmínka pro to, aby se konal, tak to tak bereme.

Jakou symbolickou hodnotu takto pořádaná olympiáda pro vás osobně má? A jakou by mohla mít pro všechny ostatní od Japonců po Čechy?
Ze sportovního hlediska mají olympijské hry v Tokiu stejnou hodnotu jako jakékoli jiné. Pro mnoho sportů je to největší vrchol za čtyři roky, prestižní soutěž. A jinak už jsem to zmiňoval – ze současného pohledu by tyto olympijské hry mohly být symbolicky ukazatelem směru ke konci pandemické krize.

Neukazuje zkušenost z covidu-19, že je načase olympiádu spíše zmenšit a změnit ze showbyznysové, skoro až průmyslové záležitosti na uměřenou sportovní událost, jak se o tom v olympijském hnutí diskutuje už řadu let?
Mě by zajímalo, co se skrývá pod pojmem „uměřená sportovní událost“. Olympijské hry prostě jsou největší akcí na celé planetě. Tak to je. Můj názor je, že kdybychom drasticky ořezali tuto akci na úroveň jakéhosi sdružení mistrovství světa, už to nebudou olympijské hry. Jde hlavně o to, aby se dbalo na odkaz olympijských her. Můžeme mluvit o udržitelnosti, ale spíš o tom, že když olympijské hry proběhnou, má z toho dané město nebo oblast benefitovat, jako se to povedlo v Londýně. A pořád jsou hry pro miliony sportovců snem, který je motivuje ke sportování. A olympionici jsou pak motorem pro další lidi, kteří se třeba díky tomu začnou hýbat. Což se zrovna teď ukazuje jako důležité.

Není sport už něco jako průmysl, jak ukazuje i ten velký zájem o uspořádání olympiády i ve chvíli krize, kdy by to jen málokoho napadlo?
Vracím se k odpovědím předtím – olympijské hry mohou být hybatelem toho, abychom krizi uzavřeli. A nezapomínejme na to, že jejich pořadatelství se udělovalo sedm let dopředu. To je spousta plánování, práce, organizování, které by asi nikdo nechtěl jen tak hodit do koše.

Ovlivní podle vás Tokio nějak v přípravách a koncepci i příští hry, které mají být v roce 2024 v Paříži?
Stoprocentně ovlivní nadcházející zimní hry v Pekingu. A jistě se na podobnou situaci budou připravovat také organizátoři v Paříži. Ale doufejme, že to nebudou muset využít, takové přípravy přijdou vniveč a vše bude probíhat normálně.

Co je teď v Tokiu z hlediska přípravy sportovců pro vás jako sportovního ředitele ČOV nejtěžší? Jaké překážky je třeba ještě překonávat? Vám blízcí kanoisté si stěžovali, že jim nepřijedou lodě…
Nad rámec běžných věcí, o nichž se zmiňujete, jako je dopravit na místo včas a správně všechny osoby i sportovní a další materiál a přichystat ubytování, aby odpovídalo standardům, nás velice zaměstnávají covidové věci typu testy, administrativa, vyplňování aplikací a podobně.

Jak moc se protipandemickými opatřeními zvyšují náklady na celou výpravu?
To teprve uvidíme, teď vám na to ještě nejsem schopen odpovědět. Jedná se například o náklady na testování v Česku. Tady v Japonsku jdou za organizátory.

Na poslední chvíli postoupili i čeští basketbalisté, což je po 40 letech úžasný úspěch, ale organizačně jistě i starost navíc. Jak složité je všechno na poslední chvíli zajistit, aby celý tým mohl bezpečně přijet a dobře hrát?
My jsme neustále počítali s variantou, že basketbalisté postoupí. Ani bychom si nemohli dovolit cokoli jiného. Kdybychom nebyli připraveni, nemohli bychom jejich účast zorganizovat. Všechno úzce řešíme s managementem basketbalové reprezentace.

Nakonec u sportovního ředitele otázka povinná: kterým českým sportovcům osobně nejvíc věříte? Jaký je váš odhad co do počtu medailí? A na koho byste si dokonce vsadil?
Nevsadil bych si na nikoho, protože to podle Olympijské charty nesmím. Nerad tipuji, ale bylo by hezké, kdybychom zůstali na podobném počtu medailí jako na předchozích olympijských hrách (v Riu získali čeští sportovci 10 medailí – pozn. aut.). Jména říkat nebudu. Fandím všem českým sportovcům. A ze své pozice ani nemohu vybírat. Sportovní fanoušci si svoje favority jistě vytipují velice správně sami.