
Fenomén Georgia Meloniová
Strana Bratři Itálie současné premiérky má největší potenciál změnit dosavadní uspořádání Evropského parlamentu.
V Itálii se bude v eurovolbách hlasovat o 76 křesel, o něco víc než deset procent z celého Evropského parlamentu (EP). Jde tedy o zemi, která bude evropskou politiku významně ovlivňovat. Italské politice v uplynulých dvou letech dominovala premiérka Georgia Meloniová. Nejnovější průzkumy její straně Bratři Itálie přisuzují okolo 27 procent a je v nich první. Druhá je středolevá Demokratická strana s 20 procenty, která se odrazila ode dna pod vedením další energické ženy Elly Schleinové, a třetí populistické Hnutí pěti hvězd s 15 procenty.

Dvě pravicové strany, Liga a Vzhůru Itálie, mají téměř totožnou podporu těsně nad osmi procenty. Šanci překonat čtyřprocentní hranici, jež zaručuje vstup do EP, mají i tři proevropské, centristické až středolevé strany – Spojené státy evropské, Italská levice/Zelení a Akce.
Strana Bratři Itálie má přímé historické spojení s Mussoliniho Národní fašistickou stranou a byla řazena k extrémní pravici s tématy, jako jsou boj proti imigraci, ochranářský nacionalismus a odpor k mezinárodním organizacím a institucím. Po celou dobu po druhé světové válce si tato malá strana udržovala politický vliv jen díky účasti v širší koalici se stranami Vzhůru Itálie a Liga, pro kterou se ujal název „středopravice“.
To je pravděpodobně klíčový faktor fenoménu Meloniová, již svět vidí jako energickou ženu, která má sklon předpokládat, že kouzlo osobnosti je příčinou jejího nenadálého vzestupu. Zdá se však, že hlavní příčina spočívá spíše v koaliční mechanice, kdy na Meloniovou přišla řada poté, kdy ostatní hráči odpadli.
Mimořádný politický cit
Zhruba 20 let italské pravici dominovala strana Vzhůru Itálie dnes již zesnulého Silvia Berlusconiho s volebními výsledky 20 až 30 procent. Byla však stranou jednoho charismatického muže, který musel jednou zestárnout a okoukat se. Poté se hlasy voličů přelily ke druhému pilíři středopravé koalice, Lize severu, kterou převzal Matteo Salvini. Ten se inspiroval francouzským nacionalismem Marine Le Penové a zlobu svých severoitalských voličů vůči „méně pracujícím“ jižním spoluobčanům přesměroval na imigranty z Afriky. Tím rozšířil svou voličskou základnu ze severních regionů na celou Itálii.

Z Ligy se stala nejsilnější strana středopravé koalice a ze Salviniho ministr vnitra. Tím jeho kariéra vyvrcholila a pak už šla jen z kopce. A v kombinaci s poněkud infantilní prezentací na sociálních sítích, pro niž tvrdí nacionalisté ani racionálnější pravicoví voliči nenašli příliš pochopení, katastrofálními politickými chybami a v podstatě žádnými výsledky v ministerském postu jeho preference za krátkou dobu výrazně poklesly. A nastal čas pro třetí koaliční stranu vedenou Georgií Meloniovou. Ta těžila z toho, že strana Vzhůru Itálie po smrti Berlusconiho v červnu 2023 nemá rovnocenného nástupce, Salvini se znemožnil a pravicoví voliči někoho ze středopravé koalice volit musejí. Její Bratři Itálie v parlamentních volbách v roce 2018, kdy byl Salvini na vrcholu, získali těsně přes čtyři procenta hlasů, v těch následujících v roce 2022 však již byli nejsilnější stranou, a to nejen na pravici, ale i celého politického spektra, když dostala 26 procent.
Meloniová prokázala mimořádný politický cit, jenž byl v protikladu k Salviniho nevyzrálosti – dokázala především svoje zahraničně-politické postoje otočit prakticky o 180 stupňů, aniž by ztratila své voliče. Zejména je oceňovaná její schopnost uspokojit protichůdné skupiny.
Zatímco v opozici útočila na Evropskou unii, nadnárodní organizace i protiruské sankce, jako premiérka upevňuje spojenectví s USA a NATO a s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou se shoduje, že imigraci lze řešit jen na evropské úrovni a v tichosti posílá zbraně Ukrajině navzdory většině veřejného mínění i politické scény.
Navíc strana Bratři Itálie Georgie Meloniové nejen pravděpodobně s velkým náskokem zvítězí v italských eurovolbách, ale má i největší potenciál změnit dosavadní uspořádání Evropského parlamentu. Přispěje k růstu frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR), s níž by tradičně nejsilnější uskupení Evropská lidová strana (EPP) mohlo vytvořit koalici namísto dosavadních socialistů. Mnozí to sice nepovažují za příliš pravděpodobné, ale v každém případě bude mít frakce ECR díky Meloniové silnější hlas než dosud. Možná i proto ji časopis Politico loni zvolil nejvlivnějším evropským lídrem.
Autor je publicista a žije v severní Itálii


