Francie zřejmě návrat k jádru nemyslí vážně

Francie je po USA druhým největším výrobcem elektrické energie z jaderných elektráren. Jádro v ní má dlouhou tradici. Na začátku jí poskytovalo možnost vývoje vlastní atomové zbraně, která zaručovala francouzskou vojenskou suverenitu a vliv na zahraniční a bezpečnostní politiku. V sedmdesátých letech 20. století čelila Francie nárůstu cen ropy, které ohrožovaly její ekonomiku. Tehdejší prezident Valéry Giscard d’Estaing ji proto mobilizoval pod heslem: Nemáme ropu, máme nápady.

Díky tomu Francie rozvinula jadernou energetiku a věnovala se výstavbě atomových elektráren doma i v zahraničí. První začala stavět již v roce 1955 v Marcoule. Nejvíce jich vybudovala v sedmdesátých letech – 16 reaktorů s celkovým výkonem 900 megawattů (MW). V osmdesátých letech začaly protesty ekologů proti jádru a z ekonomického hlediska se objevily pochybnosti, zda francouzské plány nejsou předimenzované.

V osmdesátých letech totiž nerostla poptávka po elektrické energii v průmyslu. Tehdejší prezident François Mitterrand, aby ospravedlnil masivní investice do výstavby jaderných elektráren, rozhodl, že všechny nové byty musejí být vytápěné elektřinou. Závislost na elektrickém topení je výraznou součástí současné krize – nárůst cen elektřiny a příchod zimy otřesou kupní silou Francouzů.

Energetická nezávislost

Havárie atomové elektrárny v Černobylu v dubnu 1986 silně ovlivnila francouzské veřejné mínění ohledně jaderné energie – stala se hrozbou. To se děje ve Francii i dnes, nikoli však kvůli provozním problémům atomových elektráren, ale kvůli terorismu. V současnosti jich je 18 s celkem 56 reaktory, které lákají teroristy jako možné cíle, protože útok na ně by způsobil katastrofu.

Od devadesátých let se ve Francii diskutuje, zda by měla opustit jaderný program. A kvůli ekologickým hnutím je tlak na politiky silný. Bojovníci za svět bez emisí nechtějí ani atomové elektrárny, mají je nahradit obnovitelné zdroje energie (OZE). Jejich nátlaku podlehl i současný prezident Emmanuel Macron. Jeho prezidentský program z 2. března 2017 uváděl, že chce v roce 2025 snížit podíl elektrické energie z nich na 50 procent.

Šlo o odvážný plán, protože v roce 2019 to bylo 66,9 procenta, 21 procent z OZE (10,9 procenta vodní elektrárny, 6,1 procenta větrníky, dvě procenta soláry, dvě procenta bioenergetika) a devět procent z tepelných elektráren (6,7 procenta plynových). Dodržet předvolební slib by tedy znamenalo snížit produkci jaderných elektráren o 16,9 procenta.

Jakmile se však Macron dostal k moci, stal se větším realistou. Chtěl dodržet 50 procent, ale datum posunul na rok 2050, k čemuž ho vedla skutečnost, že 16 reaktorů bude odstaveno v roce 2035. Dosluhující jaderné elektrárny, dříve považované za výhodu, se staly problémem. Jak totiž nahradit jejich výkon? V každém případě nedodržel předvolební slib. Navíc se rozhodl změnit francouzskou energetickou politiku. Cílem už není snížit podíl jaderné energie, ale naopak jej udržet a možná zvýšit.

Macron umí svá vystoupení načasovat. Když v létě veřejně promluvil k Francouzům, oznámil zavedení covid pasu. Od jeho projevu 9. listopadu se pak očekávalo, že bude především o covidu-19. Nestalo se. Věnoval mu pouze šest z 30 minut. Ve zbytku vychvaloval, co vykonal, a následně oznámil, co ještě chce udělat. V podstatě šlo o neoficiál­ní zahájení prezidentské kampaně za znovuzvolení.

Ve Francii stejně jako v Česku krachují alternativní dodavatelé a zvyšují se ceny elektřiny a pohonných hmot. Marcon proto oprášil slogan „budovat energetickou nezávislost“. Má se jí dosáhnout jednak nižší spotřebou, jednak výrobou elektrické energie, ale nikoli v uhelných elektrárnách. Jinak řečeno, Francie musí obnovit a udržet své jaderné kapacity, proto se po mnoha letech rozhodla vybudovat šest nových reaktorů.

Macron svým plánem příliš nepřekvapil, protože v říjnu oznámil, že Francie vynaloží do roku 2030 miliardu eur na výzkum malých reaktorů čtvrté generace. Může však obnovit svůj jaderný program a vybudovat nové atomové elektrárny?

Politický pragmatismus

Macron změnil své myšlení o jaderné energii především z důvodu ideologického a politického pragmatismu. Už teď je totiž jasné, že se Francie v příštích deseti až dvaceti letech bez jádra neobejde – OZE ho nemohou nahradit. Pokud se vyloučí nákup elektrické energie v zahraničí, jiná možnost ne­existuje. Francouzský prezident současně s obnovou jaderného programu zahájil tažení proti wokovství, které vzniklo v USA a představuje citlivost k sociálním problémům.

Nový argument proti jaderné energetice spočívá v tom, že Francie ji má odmítnout, protože ji nemohou vyrábět všechny státy. Budovat atomové elektrárny je privilegium a jako takové má být odmítnuto a přednost dostat rovnost. Sociální spravedlnost velí jádro nepoužívat. Macronovi se hodí, že levicoví extremisté vůči němu zastávají tento nesmlouvavý postoj.

O ty usiluje levicový prezidentský kandidát Jean-Luc Mélenchon a Macron může oslovovat jeho případné voliče, kteří si uvědomují, že bez jádra to ve Francii nepůjde. Návrat k němu škodí i možnému pravicovému kandidátovi Ériku Zemmourovi či Marine Le Penové, kteří prosazují jadernou technologii jako národní dědictví. Navíc návrat k ní by zvýšil francouzský export a tvorbu nových pracovních míst. Pravicoví kandidáti tím přicházejí o možnost poukazovat na Macronovo levicové vnímání.

Macronovo oznámení výstavby šesti nových reaktorů je však spíše přáním než francouzskou realitou. Francie se snaží dostavět třetí reaktor v jaderné elektrárně ve Flamanville, který měl být v provozu již v roce 2012, ale na jeho spuštění se stále čeká – mohl by začít fungovat na konci roku 2022 nebo až v roce 2023. Jde o černou díru na peníze. Původní odhadovaná cena 3,4 miliardy se vyšplhala na 19 miliard eur a ani tato částka nemusí být konečná.

Odborníci odhadují, že šest reaktorů by přišlo minimálně na 46 miliard eur. Tato částka by mohla být ještě vyšší, protože jejich výstavba by vyžadovala nové speciální továrny. V souvislosti s Flamanville by mohla narůst i pětinásobně a je otázkou, zda si takovou vysokou investici může zadlužená Francie dovolit.

Odborníci na jadernou energii podotýkají, že výstavba nových reaktorů bude trvat dlouho, pravděpodobně přes deset let, tedy víc než dvě prezidentská období. Pokud by v budoucnu v prezidentských volbách zvítězil zelený kandidát, mohl by projekt zastavit s tím, že Francie má vyrábět méně než 50 procent elektrické energie z atomových elektráren. A tato nestabilita je problémem při získávání finančních prostředků. Kdo by financoval projekt delší než deset let, který se může kdykoli zastavit? Riziko takové investice je obrovské.

Výstavba šesti nových reaktorů je spíše stejným Macronovým předvolebním slibem, jako bylo v roce 2017 zvýšení podílu elektrické energie z OZE. Realistický pohled ukazuje, že Francie bude mít problém s prodloužením životnosti svých jaderných kapacit, a pokud si chce zachovat energetickou soběstačnost, mělo by být vyrovnání se s ním jejím hlavním úkolem.

Druhým problémem jsou technologie spojené s novými reaktory. Pokud by Francie hodlala být inovativní, zahájila by výzkum atomových elektráren čtvrté generace a stejně jako Čína by se snažila vybudovat thoriový reaktor. Chtěl-li by ji Macron dohnat, musel by investovat jen do tohoto projektu víc než 100 milionů eur ročně, což slíbil do celého jaderného programu. Myslí-li Francie svůj návrat k jádru vážně, to se ukáže, začne-li se šest nových reaktorů skutečně stavět.