Geniální Neapol

Hlavní město Kam­pánie je ve skutečnosti tím, které nikdy nespí. Kam se hrabe New York. Zácpy brzdí neapolskou dopravu i v neděli pozdě večer, klaksony jsou stále v pohotovosti, červená na semaforu nikoho nezastaví, ulice i náměstí jsou plné lidí od brzkého rána do noci a nad tím vším bdí Vesuv – jako připomínka pomíjivosti lidského snažení. Umírat po zhlédnutí Neapole rozhodně nemusíte, ale navštívit byste ji měli.

Překvapivě multikulturní město nabízí něco pro každého. Skvělé jídlo, snadno dostupné pláže, městské parky jako úkryt před horkým letním sluncem, historické centrum zařazené na Seznam světového dědictví UNESCO, limoncello spritz na každém rohu, jachty, o kterých můžete snít, fotbalová utkání, kterými město žije, a ještě mnohem víc.

Letenky do Neapole jsou levné a teplota se i v říjnu pohybuje lehce nad dvaceti stupni Celsia, takže není nad čím váhat. Před cestou si přečtěte některý z románů Eleny Ferrante, autorky (či autora), jejíž skutečná identita stále zaměstnává literární vědce nejen v Itálii. Shodují se na tom, že v Neapoli prožila významnou část svého života a jednotlivé čtvrti města ve svých knihách popisuje natolik věrně, že se v nich po přečtení jejích bestsellerů budete pohybovat s takovou samozřejmostí, jako byste je dobře znali.

A také vám bude jasné, že ubytování máte hledat buď v přímořské čtvrti Chiaia, nebo na vrcholku Vomera, jež se tyčí přímo nad ní a s centrem je spojené několika lanovkami. Pokud vám půjde více o moře než o město samotné, bude se vám líbit i v Posillipu, plném honosných paláců neapolské smetánky s výhledy na celý záliv.

Vergiliovo vejce

Přímořskou dominantou Neapole je hrad Castel dell’Ovo. Vaječný hrad, s nímž je prý spojen osud celého města. Podle legendy v jeho podzemí básník Vergilius pečlivě ukryl vejce sirény, které uzamkl do nepřístupné klece. Bude-li vejce rozbito, propadne se hrad do moře a Neapol stihne pohroma, která povede až k jejímu zničení. Pod soustavným dohledem dřímajícího Vesuvu, jemuž vědci v blízké budoucnosti prorokují probuzení se k seismické činnosti, to není úplně nepředstavitelné. Ale proč hned myslet na nejhorší. V okolí hradu najdete skvělé moderní pizzerie, které zaslouží vaši pozornost, a bez­počet kaváren a barů, z jejichž zahrádek se přes sklo sklenky sopka nebude zdát tak nebezpečná.

V každém průvodci se dočtete, že první pizzu Margheritu údajně připravil Raffaele Esposito z pizzerie Brandi v roce 1889 pro královnu Markétu (Margheritu) Savojskou. Na její počest připravil pizzu v italských barvách s červenými rajčaty, bílou mozzarellou a zelenými lístky bazalky. Co na tom, že italské historické prameny pizzu s těmito ingrediencemi popisovaly už dříve. Tenhle příběh je všeobecně známý, Antica Pizzeria Brandi stále funguje a najdete ji na začátku úzké uličky Salita S. Anna di Palazzo plné res­­tau­rací – a vedle vchodu má pizza Mar­gherita dokonce pamětní desku. Jenže od té doby uběhla spousta času a tu nejlepší pizzu nutně nenajdete v historických institucích.

Pizza Napoletana

Trocha historie však v neapolských piz­zeriích nechybí skoro nikdy. Mezi nejslavnější rodiny neapolských pizzaiolů patří rodina Sorbillových, která otevřela první podnik v centru města už v roce 1935. Manželé Sorbillovi měli dvacet jedna dětí a všechny šly ve stopách rodičů. Nejstarší Esterina se stala synonymem pro typický neapolský street food, kterým je smažená pizza neboli pizza fritta. Smažené kapsy jsou plněné zpravidla směsí ricotty, provoly, nějaké uzeniny a rajčat. Kombinací je řada a cena se pohybuje kolem čtyř eur. Shoda panuje v tom, že tu nejlepší smaženou pizzu v Neapoli dostanete právě v Antica Pizza Fritta da Zia Esterina Sorbillo, tedy u dnes již zesnulé tetičky Esteriny. Nic lehkého do žaludku to sice není, ale kvůli dietě se do tohoto požitkářského města zrovna nejezdí.

Nejslavnějším členem klanu je momentálně Gino Sorbillo, jenž vlastní restaurace po celém světě a v Itálii si ho považují jako skutečnou autoritu v oblasti pizzy. V Neapoli má spolu s bratrem hned několik pizzerií s různými názvy i nabídkou. Na dohled od Castel dell’Ovo si můžete dát tradiční pizzu s výhledem na moře v Lievito Madre al Mare nebo hned o vchod vedle v Gino Sorbillo – Pizza Gourmand moderní pizzu, která teď frčí nejen v Itálii. V novém velmi barevně vyvedeném podniku vás Sorbillo provede jednotlivými italskými regiony, po kterých jsou pizzy pojmenovány a obsahují pochopitelně ingredience typické pro jednotlivé oblasti. Cena nepřekračuje 15 eur a návštěva vám rozhodně rozšíří kulinářské obzory. O pár stovek metrů dál má Gino ještě další podnik, tentokrát pojmenovaný Pizze d’Autore, který má také blíž k moderně než tradici.

Další osobností neapolské pizzy je Ciro Salvo. Jeho podnik 50 Kalò je také dole u moře a od Castel dell’Ovo k němu pohodlně dojdete procházkou po nábřeží. Večer vás čeká dlouhá fronta u vchodu, protože restaurace nebere rezervace, ale když to zkusíte přes oběd, bude čekání jen krátké. Tady se cena pizzy pohybuje mezi šesti až jedenácti eury, což je vzhledem ke kvalitě až nepřiměřeně levné. Mezi předkrmy tu mají výborné smažené těstoviny s bešamelem, provolou, mletým masem a rajčaty, jež jsou v různých obměnách také součástí neapolské tradice. Sáhnout vedle tu nemůžete, největší problém je si vybrat.

Žádné velké dilema vás naopak nečeká v jedné z nejslavnějších pizzerií

ve městě, kterou je povinností zmínit. Antica Pizzeria da Michele na via Cesare Sersale je ikonickým místem v historickém centru, které přitahuje slavné světové osobnosti. Láká je pouze na dvě pizzy – Margheritu a Marinaru –, jiné tu nedělají. Pizzerie je rovněž v rodinných rukou a na stejné adrese se nachází už od roku 1930. Pokud jste spíše tradicionalisté a máte rádi místa s historií, u Micheleho najdete to, co hledáte.

Vůně smaženého těsta

Pravdou je, že typická neapolská kuchyně má k té lehké středomořské poněkud daleko, i když všudypřítomné moře vám samozřejmě dovolí ochutnat naprosto čerstvé mořské plody a ryby. Mezi tradiční neapolské pochoutky patří kornouty plné smažených dobrot, které se prodávají od brzkého dopoledne do pozdní noci. V kornoutech se objevují i zmíněné mořské plody, ale původně se smažením zpracovávaly spíše zbytky z kuchyně. Odtud například zmiňované smažené těstoviny, typicky bucatini. Smaží se plněné rýžové koule arancini, bramborové gnocchi, cuketové květy, ančovičky, bramborová kaše obohacená o další ingredience, mozzarella nebo olivy.

Na stánky se smaženým jídlem narazíte na každém kroku. Vedle již zmíněné smažené pizzy od tetičky Esteriny doporučujeme stavit se v podniku Il Cuoppo. Jeho dvě pobočky se nacházejí nedaleko od sebe v srdci historického centra a mají tam asi největší výběr smažených kornoutů od jednodruhových po různé mixy. Kornouty stojí od 3,50 do osmi eur a zvládnete i dva na osobu. Plody moře jsou skoro povinností, výborná byla i smažená zelenina, sympatický je o’cuopp e’terra, čili žádné ryby, ale mix smažených těstovin, zeleniny, cuketových květů, arancini a dalších dobrot. Obsluha nejdřív vybere objednávky pro určitý počet lidí, následně vše čerstvě obalí v těstíčku, usmaží a vydá. Sice to chvíli trvá, ale výsledek stojí za to. Hned u lanovky na Vomero, kterou pravděpodobně využijete, je Passione di Sofì s obdobným sortimentem jako Il Cuoppo, včetně smažené pizzy. Proslavený podnik si svou dobrou pověst zaslouží.

Něco pro každého

Když budete potřebovat všechno to jídlo něčím spláchnout, nebraňte se limoncellu z citronů z nedalekého Sorrenta či Amalfi. Vychlazené limoncello bývá tradičním zakončením italské večeře. V Neapoli z něj míchají alternativu k aperol spritzu a žádnou velkou starost si s tím nedělají. Na led nalijí tak půl skleničky limoncella, dolijí proseccem a aby se neřeklo, zastříknou sklenku trochou sody. Je to osvěžující, dobré a málo sladké. A poměrně silné.

Pokud byste však chtěli ochutnat něco sofistikovanějšího, zamiřte rovnou do L’Antiquario. Stylový high-endový koktejlový bar si nezadá se světovou špičkou a na začátku října se zařadil mezi padesát nejlepších barů světa v tradičním žebříčku World’s 50 Best Bars. Nutná bude rezervace. Bar vyniká krásným prostředím, pozornou obsluhou i promyšlenými drinky. Máte-li rádi profesionální práci barmanů a dobře připravené míchané nápoje, budete se tu cítit jako ve svém domácím baru.

Neapol nabízí vážně něco pro každého. Dokonce i výběrovou kávu mezi vším tím tradičním tmavě praženým espresem. Jedinou takovou kavárnu ve městě najdete v nádherné čtvrti Vomero. Má výmluvný název – Venti metri quadri –, tedy Dvacet metrů čtverečních, ale místo přidává i zahrádka do ulice. V uličkách se stovkami pizzerií je ukrytý i výjimečný bar s naturálním vínem Jus enoteca naturale. Tak hezký, že vás jednoduše vtáhne dovnitř, když půjdete kolem. A nebudete litovat. V pátek a v sobotu si však místo určitě pojistěte rezervací.

Zkáza Pompejí prý byla trestem za prostopášný život celého města. Neapol k pár dnům bezstarostného sladkého života vysloveně svádí, ale za ty vás snad nikdo trestat nebude. A kdybyste přece jen potřebovali nějaké memento, do Pompejí se dostanete pohodlně vlakem asi za čtyřicet minut.