Gigakouzlo Tesly

Nedává to moc smysl, ale je to tak: Němec­ko, země zaslíbená automobilům, se dobrovolně otevřelo největší americké konkurenci ve výrobě elektrických aut. U vesnice Grünheide nedaleko Berlína tak během dvou let vyrostl závod na výrobu elektrovozů značky Tesla. Gigafactory Berlín-Braniborsko, jak své nové fabrice říká její majitel a momentálně nejbohatší člověk na světě, Elon Musk.

Postavit takovou továrnu, jež mimo­chodem stála více než miliardu eur (1,068 miliardy eur, tedy asi 26 miliard korun), v rekordním čase je výjimečné i na německé poměry. Muskovi se to podařilo i navzdory protestům místních lidí a ekologických sdružení, kteří upozorňují na to, že z okolí pozemků kvůli megavýrobě Tesel zmizí až čtyři miliony kubíků vody za rok, což negativně ovlivní životní prostředí v celém širokém okolí Braniborska. Přesto nakonec Musk dostal povolení k provozu továrny, ačkoli je to povolení stále ještě přechodné, které se bude přezkoumávat. Jak je to všechno možné? Muskovi pomáhali všichni němečtí politici, s nimiž se potkal, včetně momentálně spoluvládnoucích Zelených. Gigafactory byla předmětem volební kampaně, zásluhy si přičítala SPD i CDU, a stává se dokonce modelem pro stavby příští.

Miliardář si notoval s politiky

Hlavní roli nehrálo jen oněch dvanáct tisíc pracovních míst, která uvádí firma jako plný stav zaměstnanosti pro příští rok, kdy by z výrobních pásů v Grünheide mělo vyjet půl milionu oblíbených Tesel.

Motivem politické vstřícnosti byla sama postava Elona Muska a nesporné okouz­lení jeho aurou miliardáře všech mi­liardářů, kterému také nechybí bláznivé vize, jako je běžná vesmírná turistika na oběžnou dráhu a k Marsu či budování ikonické značky elektrických vozů. Bylo to patrné i při otevření grünheideské Gigafactory, jehož se účastnila německá politická špička od kancléře Olafa Scholze (SPD) po zeleného vicekancléře Roberta Habecka.

Na akci koncipovanou jako velká show přiletěl 22. března přímo z Texasu i Elon Musk, jehož charisma působilo na všechny, včetně třiceti nových majitelů vozů Tesla, kteří byli na otevření pozváni, aby si převzali svá auta. Vozy projížděly světelným tunelem uvnitř haly, na jehož konci Musk předával Tesly vlastníkům. Úplně prvním byl jedenašedesátiletý Rainer Puls, dlouholetý fanoušek značky Tesla, který svůj zážitek poté popsal v krátkém textu pro časopis Der Spiegel. V popisu, během něhož Puls zdůrazňuje, že pro uvedení svého vozu vybral skladbu od skupiny Queen I’m in Love with My Car (Jsem zamilovaný do svého auta), nemohlo samozřejmě chybět místo, v němž Musk promlouvá a gratuluje. „Působil skoro až trochu nesměle,“ vzpomínal majitel vozu s označením Giga001 na Delivery Day v Grünheide.

Německé okouzlení vzrostlo ve chvíli, kdy se Elon na všechny přítomné obrátil několika německými slovy a otevřel celou show, zatímco před Gigafactory demonstrovaly stovky lidí, kterým se nelíbí, že továrna dostala od státu výjimku a produkuje auta navzdory enormnímu dopadu na životní prostředí. Místo luxusních vozů Tesla, jež strhávají lidi ke zbytečnému plýtvání, aktivisté na místě navrhovali nutnost vrátit se k ideji hromadné dopravy. Demonstranti opravdu vážně očekávali, že se k nim s kritikou přece jen přidá i ministr hospodářství a ochrany klimatu a vicekancléř Robert Habeck ze strany Zelených, který by před pár lety ještě stál před Gigafactory s demonstranty, dnes už ale dal přednost Muskovu turbokapitalismu. „Při výrobě se spotřebovává voda a nakonec se našel kompromis,“ vyřešil celou kritickou situaci Habeck.

Pro řadu voličů Zelených je tento vstřícný postoj k nejbohatšímu muži planety zklamáním, pro Habecka však jen začátek další a mnohem delší rozvojové cesty. Ostatně o tak velkou změnu nejde, protože už na začátku budování Gigafactory u Berlína se Zelení postavili na miliardářovu stranu, když argumentovali především vysokým počtem nových pracovních míst ve spolkové zemi, která má poměrně velkou nezaměstnanost. Zelení si na projektu Grünheide tak trochu rovnali svou vyvažující pozici mezi ekologií a byznysem, s níž se nakonec prosadili i v parlamentních volbách, získali skoro patnáct procent hlasů a dostali se do vlády.

Jako ministr v kritické situaci války na Ukrajině a rostoucích cen energií Robert Habeck potřebuje také urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů energie, jejichž budování často naráží na podobné problémy a administrativní průtahy, s jakými se potýkala Muskova stavba v Braniborsku. Ministru Habeckovi by se moc líbilo, kdyby i jeho zrychlené stavby, větrníky a soláry mohly dostávat provizorní povolení, aby se výstavba nových zdrojů neopožďovala a vláda mohla naplnit své velmi smělé sliby na zmenšení klimatické stopy do roku 2030 a 2035.

Lidé Muskova typu Němcům chybí

Elon Musk při otevírání své Gigafactory evidentně okouzlil i kancléře Scholze, který se s majitelem Tesly sešel na čtvrthodinu mezi čtyřma očima. Co přesně si řekli, nikdo neví, ale vzhledem k tomu, co poté na oficiálním otevření říkal Olaf Scholz, je zřejmé, že si rozumět asi moc nemohli. Zatímco Musk je hrdý na to, že buduje nejmodernější výrobní závody na světě, kde nejdůležitější práce dělají převážně roboti, kterým lidé vlastně jen pomáhají, Scholz mluvil o tvrdé dřině v továrnách, které si musíme vážit. Znělo to trochu jako kritika továrníka Muska, který své lidi drží spíše zkrátka a rozhodně je nepřeplácí, jak ostatně namítali i demonstranti před Gigafactory. V prostorách hypermoderní haly a v kontextu celé show světel a černých vozů Tesla, jež údajně odkazovaly na sto let staré úspěšné Fordovy vozy, zněl Scholzův projev jako mimoběžná vzpomínka na první polovinu minulého století.

Habeckovým uším musela naopak znít velmi libě jednoduchá Muskova úvaha, v níž označil vítr, slunce a baterie za tři energetické pilíře nového světa, do něhož vstupujeme… Jako by četl z nějakého jiného projevu ministra hospodářství a ochrany klimatu. „Můžeme a chceme se dívat do budoucna s nadějí. Energetické problémy budou vyřešeny a tato továrna je velkým krokem na této cestě,“ prohlásil před aplaudujícími majiteli nových vozů a před politiky Elon Musk.

Gigafactory se teprve rozjíždí, její nejvyšší výkon se čeká až příští rok, ale už dnes je jasné, že bude s plánovaným půlmilionem kusů ročně velkou konkurencí zejména luxusnějších řad elektroaut v Německu. Prvních třicet vyrobených a prodaných vozů značky Tesla Y Perfor­mance sice oficiálně patří do střední třídy automobilů, ale designově i vybavením, hlavně však kvalitou a trvanlivostí baterie zatím ostatní vozy předčí. Dojezd vozu není tak velký, činí jen 500 kilometrů, Tesly jsou však mezi e-auty něco jako notebooky Apple mezi počítači, vytvářejí styl a uživatelský komfort a tím i módu svého druhu.

Němci, tradičně posedlí statusovou hodnotou automobilů, se také podle toho chovají. Elektrické vozy značky Tesla jsou nejprodávanějšími e-auty na německém trhu. Loni se prodalo přes třicet tisíc kusů Tesly Model 3. Hned za nimi jsou elektrická auta Volkswagenu, jež mají proti Teslám jedinou velkou výhodu, a to je cena. Například Volkswagen ID.3 vyjde na 25 tisíc eur (přes 600 tisíc korun). Nová Tesla Y Performance se prodává za 64 tisíc eur (1,6 milionu korun).

Tesla je v Německu doma jako symbol hypermoderního funkčního luxusu, Elon Musk reprezentuje člověka, který jde za svým vzdor všem omezením a pohybuje se na jemné hraně mezi vizionářskou genialitou a šílenstvím. Němcům se zamlouvá obojí. Aut Tesla je v Německu už celkem dost, „blázni“ Muskova typu, s nápady, odvahou a poněkud mimoňským charismatem naopak zatraceně chybí.