Groteska v napjaté době

Předčasným parlament­ním volbám na Sloven­sku 30. září schází velké téma. Přitom jich je několik, například obnova právního státu, prosazo­vání vlády zákona nebo důsledná ochrana stát­ních hranic před nelegální migrací.

Úpadek nepsaných i psaných pravidel je však odsunul na vedlejší kolej. Vládě nevadí, že cizinci přecházejí hranici a policie nezjišťuje jejich totožnost, jen jim vystaví doklad podle jejich přání a pak jdou dál. Budou-li zadrženi v Ra­kousku nebo jiné zemi s provizorními doklady ze Slovenska, budou do něho vráceni, což bude jeden z prvních problémů příští vlády – co s nimi. I bez toho je situace v zemi těsně před volbami napjatá. Příčin je mnoho.

Parlamentním volbám v březnu 2020 dominovalo heslo tehdejší opozice: „Již nikdy Fico!“ Předseda nynější nejsilnější opoziční strany Směr-sociální demokracie (Směr-SD) Robert Fico je však i po této snaze mocnější než tehdy. Směr-SD získal ve volbách 2020 18 procent hlasů, což stačilo na druhé místo, nyní mu průzkumy přisuzují 19 až 22 procent a je v čele předvolebního pelotonu. V březnu 2020 Fica překvapivě porazil předseda hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) a enfant terrible slovenské politiky Igor Matovič. Jeho bombastický závěr kampaně přesvědčil zejména nerozhodnuté voliče a OLaNO poskočilo z 15 na 25 procent.

Matovič na sebe upoutal pozornost výstupy v médiích a jeho „stand-up“ na francouzské Riviéře před vilou, o které prohlásil, že patří bývalému ministro­vi Ficovy vlády Jánu Počiatekovi a stát si ji vezme zpátky, neboť prý byla koupena z peněz nabytých nelegálně, mu zajistil volební vítězství. Časem se však ukázalo, že mu vila nepatřila. A ani mnohá další Matovičova tvrzení se nepotvrdila, v důsledku čehož jeho hvězda začala hasnout.

Procesy s politickým pozadím

V současnosti má Matovičova kampaň groteskní rysy. Jeho OLaNO kandiduje v koalici se dvěma bezvýznamnými subjekty. Podle zákona potřebuje tato koali­ce získat alespoň sedm procent hlasů,aby se dostala do parlamentu, podle  průzkumů se však pohybuje okolo šesti procent. Matovič vsadil na osobní kontakt s voliči a objíždí zemi v doprovodu 80 starých Fiatů 500, které koupil v Itálii a polepil sloganem „500 v kapse i v garáži“. Slogan má symbolizovat jeho předvolební slib, že nepůjde po volbách do koa­lice s nikým, kdo nepodpoří odměnu 500 eur každému, kdo se voleb zúčastní. Tento nápad předložil v březnu do parlamentu, ale byl zamítnut.

Matovič se nevzdal a láká dál voliče na webové stránce „hybaj voliť“, aby vyplnili příslušný formulář a zvýšili svou šanci na výhru, jež má spočívat v malém Fiatu na čtyři roky. K tomu přidal aktuálně i pick-up s tlampači, z nichž se linou výzvy, jako: „Pojď s námi porazit mafii!“ Variace na jeho slogan z minulých voleb „Fico chrání zloděje“ však dnes nezabírá. Za uplynulé tři roky ztratil Matovič kredit bojovníka, jenž na Slovensku zavede pořádek. Po třech letech je stát v nejhorší kondici za uplynulých 20 let.

Jeho vládní koalice, která na začátku měla ústavní většinu, se rozpadla, Mato­vič musel opustit post premiéra a přesednout na židli ministra financí. Ani to nepomohlo, nakonec parlament vyslovil koncem loňského roku vládě nedůvěru. Nyní panuje ve vládním táboře značná nervozita a hysterie z představy, že se Robert Fico vrátí a může přijít revanš. Pokřikováním přes tlampače pick-upu na mítinku Směr-SD si Matovič vysloužil facku od jednoho člena Ficovy strany. Matovičův věrný druh, poslanec Jozef Pročko, stejně nepoučitelný jako jeho šéf, schytal na jiné akci několik dní poté zásahy vejci. Takto končí vliv a moc ex­premiéra a exministra Matoviče, jenž nemá žádný majetek a je oficiálně bezdomovec. Maska padla, ale za jakou cenu.

Ještě nikdy nebyly volby na Sloven­sku poznamenané podobnými obskurními jevy, a kdyby nebyly, nedalo by se mluvit o dramatické době a napjaté atmosféře. Ta graduje od začátku působení Matovičovy koalice, která postavila nad zájmy státu a jeho obyvatel program politické likvidace Roberta Fica a každého, koho považuje za „člověka strany Směr-SD“. Policejní orgány, Úřad speciální prokuratury a Specializovaný trestní soud začaly pronásledovat vytipované osoby bez ohledu na zákonnost. Spustila se vlna zatýkání s přepady v ranních hodinách u veřejně známých lidí, kteří nepředstavovali žádné riziko, že by se bránili střelnými zbraněmi.

Stát demonstroval sílu. Ve vazbě skončili známí podnikatelé, politici, soudci, bývalý ministr vnitra za Směr-SD Robert Kaliňák, někdejší policejní prezident Tibor Gašpar či nový ředitel Slovenské informační služby (SIS) Vladimír Pčolinský z vládní politické strany Sme rodina. Zatýkalo se, když měl spřízněný soudce nebo soudkyně Specializovaného trestního soudu službu, a bez důkazů byla uvalena vazba. Ústavní soud na základě stížností obviněných konstatoval ve více než 20 případech hrubé porušování zákonů a práv, a proto museli být propuštěni. Procesy měly politické pozadí.

Místopředsedkyně vlády Veronika Remišová (OLaNO) zveřejnila po vzniku vlády „pexeso“, na němž byli lidé určení k likvidaci. A postupně je škrtala, jako by hrála piškvorky. Nikdo si tehdy nemyslel, že by někdo z nich mohl zemřít, ale stalo se.

Kauza generála Lučanského

V létě 2020 odstoupil policejní prezident, generál Milan Lučanský. Uvedl, že mu nové vedení ministerstva vnitra hází klacky pod nohy, omezuje pravomoci a šikanuje jej, počínaje zrušením služebního vozidla a konče zasahováním do personálních kompetencí. Proto odešel do důchodu. Začátkem prosince 2020 byl 51letý generál Lučanský, jenž měl v minulosti značný podíl na rozkládání skupin organizovaného zločinu a na uvěznění obávaného šéfa slovenského podsvětí Mikuláše Černáka, zatčen. Byl obviněn na základě tvrzení policejního důstojníka, že od něj před několika lety dostával úplatky, aby chránil jistého podnikatele, s nímž se onen důstojník podílel na ekonomické trestné činnosti.

Lučanský žádal o předložení důkazů i o konfrontaci s poukazem na to, že v daném období působil na inspekci ministerstva vnitra, tudíž měl v popisu práce vyšetřovat nezákonnou činnost policistů, a proto nemohl poskytovat ochranu před trestním řízením ani dávat informace policejní operativy nebo vyšetřovatelů. Navzdory tomu byl vzat do vazby, byť se nevyhýbal vyšetřování, přišel na policii dobrovolně, nehrozilo pokračování v údajné trestné činnosti, ani nemohl ovlivňovat svědky, jen jednoho, který však vůči němu neměl žádný důkaz.

Generál Lučanský se 6. prosince 2020 ocitl ve vazbě v prešovské věznici, jejíž vazební část byla v té době jako jediná na Slovensku přeplněná. Důvodem bylo zkomplikovat obhájcům ze západního Slovenska možnost osobní komunikace s klientem. Na Facebooku se tehdy objevil status Mikuláše Černáka odsouzeného na doživotí za sérii vražd, že prý dostal na Mikuláše krásný dárek – Lučan­ského obvinění a vazbu. Dva dny poté utrpěl Lučanský poranění oka a byl operován ve vojenské nemocnici v Ružomberoku. Oficiální orgány okamžitě rozšířily verzi odůvodňující zranění, že cvičil v cele, uklouzl na trepce a uhodil se o hranu železné postele. Byla jednou ze tří a pocházela jen od jednoho dozorce.

Jeho kolega ve své výpovědi uvedl, že Lučanský vysvětlil zranění průvanem a na této verzi trval i při pozdější rekonstrukci. Třetí verzi zaznamenali dva prokurátoři z Krajské a Okresní prokuratury v Prešově, kteří navštívili Lučanského ve vězeňské nemocnici v Trenčíně, kam byl po operaci převezen. Lučanský jim řekl, že mu nejprve praskla cévka v hlavě, poté ještě cvičil a pak si nic nepamatuje. O nárazu do postele ani slovo. Prokurátoři sepsali s Lučanským protokol, který podepsal. Ve vojenské nemocnici se Lučanský druhý den po operaci opět zranil, když měl být odveden ke kontrole. Byl však spoutaný a jeho možnosti pohybu tedy značně omezené. Údajně upadl na chodbě, když si sedal do pojízdného křesla.

Do prešovské věznice se Lučanský vrátil 22. prosince a napsal manželce dopis, v jehož závěru uvedl, že odteď jí bude psát každý den. Žádný další dopis však již nenapsal. V rámci pravidelných kontrol jej 29. prosince o půl páté odpoledne dozorce viděl naposled, v protokolu stojí, že se díval na televizi a registroval otevření okénka na dveřích cely otočením hlavy. Za devět minut přichází večeře, již však nepřebírá, dozorce vchází do cely a konstatuje, že se Lučanský oběsil. Po převozu do nemocnice v Prešově 30. prosince umírá na selhání životně důležitých orgánů. Od jeho zatčení do smrti uplynuly tři týdny a šest dnů. Policejní důstojník, který tvrdil, že nosil Lučanskému úplatky, nebyl v této věci ani obžalován. Podnikatel, který měl Lučanskému posílat peníze, se zastřelil.

Smrt generála Lučanského vrhla temný stín na likvidační „pexeso“ a spustila události, nesprávně pojmenované válka policistů. Tato situace vrcholí v těchto dnech, ale média hlavního proudu straní vládě v demisi a snaží se události marginalizovat nebo dezinterpretovat, aby jejich výklad měl co nejmenší vliv na výsledek voleb a šance pokrokových „koní“ nebyly poškozeny.

Čaputová a Apači

Ján Kalavský, bývalý operativec ve skupině vyšetřovatele Jána Čurilly, která měla na svědomí kromě jiných, ničím nepodložených trestních stíhání i obvinění Lučanského a jeho vazbu, se rozhodl kontaktovat tehdejšího šéfa Národní kriminální agentury Policejního sboru Branislava Zuriana, aby jej seznámil s metodami Čurillovy skupiny. Sdělil mu, že uměle vytváří svědky, kteří mají problém se zákonem, a učí je, jak a na koho křivě vypovídat, aby mohl vyšetřovatel vznášet obvinění, když nic nemají. Svědci potom mají úlevy, snížené trestní sazby nebo úplné zastavení stíhání. Zurian sepsal protokol, odnesl ho na Krajskou prokuraturu v Bratislavě a informoval inspekci ministerstva vnitra.

Prokuratura a inspekce začaly vyšetřování výslechem Kalavského a na jeho základě jej soudce zavedl podle zákona jako policejního agenta do Čurillovy skupiny. Od té chvíle zaznamenával hovory jejích členů. Vyšetřovatelka inspekce, majorka Diana Santusová, vyslechla další policisty, kteří věděli o činnosti Čurilly a spol., a jejich výpovědi potvrdily Kalavského svědectví. Na příkaz soudce byly nasazeny odposlechy mobilních telefonů i prostor, kde se scházeli členové Čurillovy skupiny.

V té době poskytla SIS Santusové vlastní zjištění včetně záznamů odposlechů a sledování, jež ukazovaly na širší pozadí činnosti „Apačů“, jak si říkají členové Čurillovy skupiny. V záznamech se objevili i prokurátoři Úřadu speciální prokuratury a další významné, dodnes veřejně nespecifikované vlivné osoby. Výsledkem inspekčního vyšetřování bylo zadržení a obvinění několika policistů včetně Čurilly ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Na jejich obranu překvapivě vystoupila prezidentka Zuzana Čaputová a vyzvala generálního prokurátora k podání vysvětlení, což ostře kontrastovalo s jejím mlčením ohledně zatčení, zranění a úmrtí generála Lučanského.

Najednou Kalavského i Zuriana trestně stíhala bratislavská okresní prokuratura za zneužití pravomoci veřejného činitele a vyzrazení služebního tajemství, ale soudce neshledal důvod k vazbě, a generální prokuratura stíhání zastavila. Kalavský uprchl v srpnu do Bosny, kde požádal o azyl. Oficiální žádost slovenského ministerstva spravedlnosti, aby byl vydán, však bosenské soudy po prostudování dokumentů, zejména usnesení slovenské generální prokuratury, v němž podrobně odůvodnila zamítnutí stížnosti Apačů vůči jejich stíhání, odmítly. Usnesení obsahuje citace z mnoha odposlechů, v nichž se Apači domlouvají, jak zničit Santusovou, co vymyslet na Kalavského, aby jej mohl stíhat Úřad speciální prokuratury.

Po vymyšlených výpovědích „svědků“ Úřad speciální prokuratury obvinil Kalavského z korupce a v nepřítomnosti jej letos v létě odsoudil Specializovaný trestní soud k sedmi letům vězení. Po změnách ve vedení inspekce ministerstva vnitra byla vyšetřovatelka Santusová zbavena postu šéfky vyšetřovacího týmu a odešla na východ Slovenska. Její pronásledování a šikana však pokračovaly. Napsala proto dopis prezidentce Čaputové a předsedovi vlády v demisi Ludovítu Ódorovi, v nichž popsala nezákonné praktiky proti ní. Dopisy jsou veřejně přístupné, ale prezidentka ani premiér na ně neodpověděli.

Posledními událostmi byla obvinění ředitele Slovenské informační služby Michala Aláče z vládní strany Jsme rodina a šéfa Národního bezpečnostního úřadu Romana Konečného. Apači se již několikrát pokusili zmocnit vyšetřovacího spisu, v němž jsou obviněni a jehož součástí jsou i záznamy z odposlechů. Jediným logickým vysvětlením této jejich snahy je zjistit, co všechno a kdo v nich je, a zničit je nebo upravit.

Záznamy SIS se rovněž staly součástí spisu a k soudu míří obžaloba na čurillovce. Vše by se dalo vysvětlit tímto stručným konstatováním, jen ne to podivné, velmi aktivní angažmá prezidentky Čaputové na straně Apačů. Nabízí se otázka, zda v těch záznamech není i ona. V květnu 2021 byla společně s dalšími ústavními činiteli v prostorách SIS, kde je její ředitel Michal Aláč seznámil se záznamy, které jeho služba pořídila. Byl tam i generální prokurátor Maroš Žilinka. Ten v těchto dnech vyrazil do útoku a obvinil na tiskové konferenci prezidentku, že na něj vyvíjela nátlak kvůli čurillovcům.

Nejasná budoucnost

Ústavní činitelé vědí víc než veřejnost, která se to snad díky výsledku voleb také dozví. Průzkumy ukazují, že se do parlamentu určitě dostane Směr-SD i Hlas Petra Pellegriniho, jenž se po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky odtrhl od Ficova Směru-SD a založil vlastní stranu. Dlouho vévodil průzkumům, ale jeho nevyhraněná pozice a veřejné deklarování, že s Ficem do vlády nikdy nepůjde, jej odsunuly na třetí místo za Progresivní Slovensko. Tuto nezkušenou stranu vede místopředseda Evropského parlamentu Michal Šimečka a její místopředsedkyní byla i Zuzana Čaputová, než kandidovala na hlavu státu.

Za těmito třemi stranami, jež budou mít důležité slovo v diskusi o příští vládě, se belhají s relativní jistotou udržet se nad pěti procenty pro vstup do parlamentu Republika, následník Lidové strany Naše Slovensko Mariána Kotleby, a Slovenská národní strana. Výsledky předchozích voleb však často přinesly nečekaná překvapení a průzkumy se netrefily, neboť slovenský volič není ukotvený, a tudíž je nevěrný a zkouší něco nového, proto nezbývá než počkat na výsledek 30. září, který odpoví na kruciální otázku, kam se Slovensko posune. Zda bude pokračovat ještě hlouběji do žumpy, do které zabředlo s Igorem Matovičem, nebo se pokusí revitalizovat veřejný život podle obecně uznávaných pravidel, včetně vyšetření událostí poznamenaných zvůlí trestních orgánů s politickým krytím, které stály generála Lučanského život.

Není vyloučena ani varianta, že ani jedna z politických stran, jež získá křesla v parlamentu, nebude schopná sestavit vládu se silným mandátem. Taktizování se již rýsuje. Tristní je, že ze slovenské společnosti, zejména z médií hlavního proudu, se vytratil respekt před zákony, úcta k ústavě a dodržování objektivity a nestrannosti. Místo nich se prosadily agrese vůči jiným názorům a s ní nástroje propagandy a dezinformace. Paradoxně současná vláda v demisi právě podepsala mnohamilionový kontrakt na softwary a aplikace pro boj s dezinformacemi a proti hybridním hrozbám. Možná si neuvědomuje, že po volbách se může společně se svými stoupenci stát objektem rozpracování.

Autor je publicista a žije na Slovensku