Habemus collegium!
Máme komisi, chtělo by se papežensky zvolat po řadě měsíců, kdy se toto důležité výkonné těleso Evropské unie zformovalo.
Papežský odkaz budiž chápán jako jistá ironie, v níž se zračí iluze všemocnosti, kterou s kolegiem komisařů často spojujeme. Kritici Unie ji viní za vše zlé, co se v EU děje, zastánci větší evropské integrace ji zase berou jako nástroj, který dokáže společné Evropě skutečně vládnout a přizpůsobovat ji současnému světu.
Druhá Evropská komise předsedkyně Ursuly von der Leyenové, v níž sedí i český komisař a exministr Jozef Síkela, sice dostala s přehledem důvěru, ale je to nejnižší podpora v dějinách EK, které se píší od roku 1995. Pouhých 54 procent odráží radikální rozdělení současné Evropy. Komise také dostala výrazně méně hlasů než její předsedkyně, spousta poslanců se zdržela hlasování, dávajíc tak najevo politické obavy a jistý nátlak. Platí to i o zelených, kteří svou hlasovací lhostejností chtěli vyjádřit jasné stanovisko, že nedopustí žádné velké odchylky od dekarbonizační strategie Unie. Přitom právě ta je spolu s migrační politikou předmětem největšího sváru unijní politiky.
Nová komise z této cesty neuhne, slíbila šéfka kolegia, ale bude dbát, aby klimatické cíle osudově nesvazovaly evropský průmysl. Průmyslová politika a inovace mají být prioritou číslo jedna, protože bez nich nebude EU schopna konkurovat velkým globálním hráčům.
Konkurenceschopnost je asi nejčastější slovo, které dnes v Unii zaznívá jako zaklínadlo všeho. Jenže napětí s limity Green Dealu je tak veliké, že obojí těžko půjde ladně dohromady. Komise tu řeší kvadraturu kruhu. Aby evropská ekonomika nestála na místě, bude třeba ji rozetnout tím správným rozvojovým směrem.
Manfred Weber, německý lídr evropských lidovců, nejsilnější strany v EP, už naznačil, že poslanci jeho frakce, kam patří i šéfka komise, budou více podporovat průmyslovou než klimatickou lobby. A jsou pro to ochotni jistých ad hoc „dohod“ s krajní pravicí (která hlasovala proti této komisi), a to nejen v průmyslové oblasti, ale i v otázkách regulace migračních proudů. Podle Webera je to pokus, jak vyslyšet obavy občanů, kteří ze strachu volí radikály, a přitom udržet demokratický rámec a omezené klimatické sliby. Spojit to vše bude nadlidský úkol, a protože Ursula von der Leyenová není nadčlověk, musí k tomuto cíli získat maximální většinu lídrů členských zemí.
Komise může pomoct s hledáním směrů, cest, strategií a postupů, ale skutečně rozhodovat budou jiní. O budoucnosti EU rozhodne, jak na takové nové odvážné rozhodování rozptylující obavy lidu budou připraveni evropští lídři.
