Čas na reformy

Prezident je – jak velmi dobře doložilo uplynulých několik týdnů – stále považován za centrální figuru českého politického společenství, která může dělat i zázraky, když na to přijde. Třeba spojovat rozdělenou společnost…

To je samozřejmě nadsázka, která má však v sobě právě teď větší racionalitu než jindy. Příchod Petra Pavla na Pražský hrad zcela jistě vyrovná napětí mezi hlavou státu a současnou vládou. Pomyslný klid, který Pavel sliboval a který v tomto smyslu opravdu nastává, bude trvat víceméně 2,5 roku. Tedy do příštích parlamentních voleb. Taková situace tu už dlouho nebyla.

Miloš Zeman chtěl od počátku svého prezidentského působení ovládat politiku prostřednictvím svých vlád, což se mu poštěstilo hned u té Rusnokovy.

V Sobotkově vládě, která nechtěla být jeho, šel po krku premiérovi; Andreji Babišovi zase dělal naschvály, když zejména v zahraniční, obranné a bezpečnostní politice nedělal to, co chtěl prezident. Spory prezidenta a vlády lze považovat za normální, jsou-li ideového čili politického rázu, v Ze­manově případě to ale byly schválnosti na hranici zneužívání pravomocí, zejména pak v otázce jmenování ministrů, soudců a dalších lidí na důležité posty.

Vláda Petra Fialy má teď dva roky, aby se soustředila na důležité reformy, aniž by se musela bát, že je bude hlava státu sobecky torpédovat. Je to výhodné i nevýhodné zároveň. Fiala a jeho tým se už nebudou moci na cokoliv vymlouvat, jen na svůj nedostatek politické odvahy. Co bude vláda ještě chtít udělat, naznačují připravované změny programového prohlášení. Slib začít s budováním nových reaktorů v jaderných elektrárnách nebo zvýšení počtu slibovaných nainstalovaných solárních elektráren ze sta tisíc na 150 tisíc jsou zatím nejsilnější známé změny. K nim je třeba přidat zrušení předvolební vějičky na podnikatele, kterým se kvůli negativnímu vývoji veřejných rozpočtů nesníží sociál­ní pojištění o dva procentní body, protože další výpadek v řádu desítek miliard korun si české státní finance nemohou dovolit.

Dva a půl roku klidu na reformy, kterým teď nepřímo ponechává prostor příchod nového prezidenta, by se Fialova vláda měla snažit vyplnit ještě větší aktivitou při úpravách penzí a snižování strukturálních deficitů. Z drobných strategických úprav programového prohlášení to spíše vypadá, že se pětikoaliční kabinet chystá na další čtyři roky vládnutí. Nemylme se, po příštích volbách už může být na reformy na dlouho pozdě. Progresivní politická konstelace a silné liberální naladění mezi voliči je nyní opravdu výjimečné a musí se využít, než oslabí.

Odvážného prezidenta na to máme, teď ještě dokázat,  že máme i rázného a silného premiéra.