Reforma emisí v pohybu. Úlevy mění cenový signál

Evropský systém obchodování s emisemi (ETS) se podle zástupců energeticky náročných odvětví stává výraznou zátěží. Průmysl i část politiků se shodují, že firmy potřebují úlevy, konkrétní podoba opatření ale vyvolává spory.

„Do konce této dekády se chemické nebo ocelářské podniky ocitnou v zóně ohrožení,“ varuje Felix Matthes z Öko-Institutu. Pokud firmy tlak neustojí, mohou podle něj z trhu zmizet – a transformace směrem k bezemisním technologiím se zastaví. Část průmyslu ještě nedávno volala po úplném zrušení systému.

Nástroj funguje, ale naráží na limity

Emisní obchodování je klíčovým nástrojem EU pro snižování emisí. Firmy v energetice, průmyslu či dopravě musí nakupovat povolenky na každou tunu CO₂, aktuálně za zhruba 70 eur. Od roku 2005 přispěl systém k poklesu emisí v těchto sektorech o polovinu.

Postoj průmyslu se mezitím zmírnil. „Jde o smysluplný nástroj, bez něj by regulace byla tvrdší,“ uvedl zástupce chemického průmyslu. Podle europoslance Petera Lieseho se debata uklidnila, zároveň ale roste tlak na reformy.

Problémem je, že efektivita fosilních technologií už dosáhla limitů. ETS podle Matthesa nebyl navržen tak, aby sám zajistil klimatickou neutralitu. „Pro poslední část redukcí jsou nutné další nástroje,“ říká.

Spory o konkrétní úpravy

Evropská komise proto připravuje několik změn. Jednou z nich je úprava rezervy stability trhu, která reguluje množství povolenek v oběhu. Nově by se povolenky neměly rušit, ale ponechávat v rezervě pro budoucí použití. Podle expertů to však krátkodobě nic nezmění. „Trh neočekává změnu nabídky ani poptávky,“ říká energetický expert Christof Bauer.

Dalším bodem je úprava referenčních hodnot, podle nichž se firmám přidělují bezplatné povolenky. Průmysl upozorňuje, že některé z nich neodpovídají reálným podmínkám ve všech členských státech, například u výroby tepla. Komise slibuje jejich přehodnocení.

Sporné je i plánované omezení bezplatných povolenek. To mělo být nahrazeno tzv. uhlíkovým vyrovnáním na hranicích (CBAM), které zatěžuje dovoz emisně náročných produktů. Systém však podle průmyslu nefunguje – nevztahuje se na zpracované výrobky a nepokrývá export. Svazy proto žádají odklad o několik let.

Cena CO₂ jako klíč pro investice

Diskuse se vede i o tempu snižování celkového objemu povolenek. Při současném nastavení by nové povolenky po roce 2039 prakticky přestaly existovat, což neodpovídá reálnému vývoji emisí v průmyslu. Část politiků proto prosazuje zmírnění tohoto trendu.

Kontroverzní je i možnost započítávat zahraniční emisní kredity. Experti i ekologické organizace varují před rizikem zneužití a „papírového“ snižování emisí bez reálných investic.

Současně se ozývají firmy, které už do dekarbonizace investovaly. Obávají se, že oslabení systému sníží cenu CO₂ a zhorší návratnost projektů. Reakce trhu to naznačuje: akcie výrobce cementu Heidelberg Materials po zprávách o možných úlevách krátkodobě oslabily.

Podle průmyslu zůstává klíčová předvídatelná cena emisí. „Bez odpovídající ceny CO₂ se dekarbonizační projekty nevyplatí,“ říká Martin Schneider ze svazu cementářů.

Evropská komise chce konkrétní návrhy širší reformy představit v červnu. O podobě změn tak rozhodne kombinace politického tlaku, ekonomických dopadů i obav o konkurenceschopnost evropského průmyslu.