Méně skotu, méně rýže

Metan má oproti oxidu uhličitému dvacetinásobně „skleníkovější“ účinky. Bohužel právě metan vypouští ze svých útrob skot, když krká. Uvádí se, že jde o desítky milionů tun tohoto plynu ročně. Což je sice obrovské číslo, ale v globálním kontextu jde o mizivé množství. Přesto to bylo oficiálním důvodem, aby se Brusel začal zabývat myšlenkami na omezení chovu skotu. Jen v Evropě samozřejmě.

Nikdo v Bruselu se přitom nenamáhal věnovat pozornost zjištěním týmu doktora Ermiase Kebreaba z University of Carolina. Podle výsledků jeho experimentů je totiž možné snížit kravskou produkci metanu o 82 procent jednoduše tím, že se jim bude do žrádla přidávat malé množství mořských řas. Jejich cílené pěstování by ještě vytvořilo pracovní místa.

Dalším jednoduchým krokem ke snížení emisí oxidu uhličitého spojenými se zemědělstvím by byl odklon od krmení skotu importovaným krmivem. Například sójou, dováženou z Jižní Ameriky na lodích, jež z dopravních prostředků produkují bezkonkurenčně nejvíc CO2. Což by také mohlo vést ke zpomalení tempa kácení tamních deštných pralesů.

Hrozba potravinové nejistoty

Myšlenky našly své ztvárnění na revoluční přeměnu zemědělství v unijní strategii Z pole až na vidličku (Farm to fork strategy). Ta zahrnuje snížení používání pesticidů o 50 procent, umělých hnojiv o pětinu, nárůst ekologicky obhospodařované půdy na 25 procent, vše do roku 2030, a vyjmutí 10 procent zemědělské půdy ze zemědělského obhospodařování.

„Smyslem je vytvořit nový systém, v němž by příroda, potravinové systémy a biologická rozmanitost byly ve větší rovnováze,“ tvrdí Frans Timmermans, místopředseda Evropské komise odpovědný za Green Deal. Plán má také za cíl „motivaci spotřebitelů nakupovat potraviny vypěstované udržitelně, stimuly pro udržitelné veřejné stravování nebo omezení plýtvání s potravinami“.

Kritici plánu však upozorňují na jeho nedomyšlenost. Omezení používání pesticidů a hnojiv podle nich způsobí nižší výnosy a zdražení potravin. Problém spatřují i v tom, že plán požaduje snížení zemědělských emisí metanu a dusíkatých plynů až o 30 procent. To povede ke snížení stavů dobytka přibližně o 20 procent, což se opět promítne v růstu cen masa a masných i mléčných výrobků.

Na rozdíl od Evropské komise si ministerstvo zemědělství USA nechalo zpracovat k tomuto plánu dopadovou studii. Její závěry jednoznačně potvrzují obavy kritiků. Nejhorší dopady přitom bude mít na státy EU to, když se podmínkami Z pole až na vidličku budou řídit jen ony samy a nebude je následovat větší množství dalších států. Což je ten nejpravděpodobnější scénář. I v takovém případě tím EU uvrhne do potravinové nejistoty dalších 22 milionů lidí, uvádí americká studie. V samotné Unii se zvednou ceny potravin, poklesne jejich produkce a sníží se HDP.

Otázka ale zůstává stále stejná: Proč Evropané mají minimalizovat spotřebu hovězího masa (ty plány se navíc týkají obecně masa, nikoli pouze hovězího) ve jménu záchrany klimatu?

Vždyť pěstování rýže, která je základem asijské kuchyně, produkuje metan také! A nijak málo. Podle odhadů z rýžových polí ročně unikne 50 až 100 milionů tun metanu (z asi 130 milionů hektarů polí). Což vytvoří skleníkový efekt jako jedna až dvě miliardy tun oxidu uhličitého. Pro srovnání – globální energetika podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) v roce 2021 vyprodukovala 36,6 miliardy tun oxidu uhličitého. (Navzdory snaze EU to bylo o šest procent víc než v roce 2020.)

A kolik metanu přidá do atmosféry skot? Odhady a výpočty, které jsou k dispozici, mají široké rozpětí. Podle výzkumů University of Colorado Boulder vypustí dobytek celosvětově asi 80 milionů tun metanu. Což by bylo plus minus stejně jako u pěstování rýže. List The New York Times zase píše, že světový dobytek vypustí zhruba polovinu množství CO2, jež vyprodukují automobily (ekvivalent). Na stránkách National Library of Medicine se pak dočtete odhad, že „příspěvek skotu ke globálnímu oteplování, k němuž může dojít v příštích 50 až 100 letech, je o něco nižší než dvě procenta“.

Uvedené údaje jsou celosvětové a jak je zřejmé z jejich rozptylu, nikdo vlastně přesně neví, kolik metanu krávy či pěstování rýže do ovzduší vypustí.

Srílanský experiment neuspěl

Podle Zvláštní zprávy Evropského účetního dvora z roku 2021 odpovídá zemědělství za 10,3 procenta emisí skleníkových plynů celé EU. Z toho 70 procent připadá na živočišnou výrobu (tedy nějakých sedm procent produkce EU). Pokud unijní státy odpovídají za osm procent globálních emisí oxidu uhličitého, lze z toho dovodit, že evropské krávy stojí za 0,57 procenta světových emisí oxidu uhličitého.

Opravdu kvůli necelému 0,6 procenta musíme zdražit maso a jíst ho méně? Tohle množství oxidu uhličitého hravě do atmosféry dodá pár nových uhelných elektráren, které se postaví v jihovýchodní Asii.

Ale hlavně: jestliže Evropané mají výrazně omezit konzumaci masa, a tím i chovy zvířat, proč by neměli Asiaté omezit konzumaci rýže? Tím spíš, že zvěře stejných druhů, jako jsou krávy, bylo na světě v minulosti i víc než nyní. Takže to s jejich vlivem na atmosféru pravděpodobně není „tak horké“. Ale pěstování rýže dávají někteří vědci do přímé souvislosti s tím, že nenastala další doba ledová.

V každém případě je namístě doplnit dvě otázky z úvodu ještě o třetí: Dovolí si Frans Timmermans říct Asiatům, že mají místo rýže jíst brambory? A pokud ano, dokáže je k tomu přimět? Jestli ne, bude se pouze opakovat scénář známý z emisí oxidu uhličitého v energetice – v EU se ubere, v Asii přidá. Výsledek? Celkově vyšší emise… Bohužel, celý problém je ještě složitější.  Evropská unie chce v první fázi o 20 procent snížit spotřebu umělých hnojiv a o 50 procent používání pesticidů. Na první pohled nelze této snaze nic vytknout. Jenže na druhý pohled je zřejmé, že tím vznikne další komplikace.

Když snížíme o polovinu množství pesticidů, bude víc škůdců. Rostliny tak budou potřebovat víc živin, aby jim dokázaly lépe odolat. Jenže zároveň snížíme o pětinu množství umělých hnojiv. A zvýšíme výměru, na které se bude hospodařit podle biostandardů, takže tam se umělá hnojiva nebudou používat vůbec. Z toho vyplývá, že bude potřeba více přirozeného hnojiva, tedy hnoje. Jenže my současně snížíme i stavy skotu.

Dokážeme si za těchto podmínek, které se navíc budou dále zpřísňovat, vypěstovat dost plodin? Nebo jen – „v zájmu klimatu“ – zvýšíme svoji strategickou závislost na importu?

Že nejde o planou obavu, dokazuje praktický pokus, který provedla srílanská vláda na území svého státu s 22 miliony obyvatel. V roce 2019 zakázala používání umělých hnojiv a pesticidů. Ve jménu udržitelného rozvoje. Vláda a její environmentální poradci však nevzali v úvahu varování zemědělských poradců. Ti konstatovali, že pokud půda nedostane tolik dusíku, kolik odpovídá předpokládané úrodě, této úrody se nedosáhne. Nahradit umělá hnojiva hnojivy organickými by znamenalo, že by farmáři museli vyprodukovat zhruba šestkrát více živočišného hnoje. Což ovšem bylo mimo možnosti tamních sedláků. Výsledkem zákazu byl například více než desetiprocentní pokles produkce rýže a do té doby soběstačná Srí Lanka musela začít utrácet za její dovoz. Vláda následně oba zákazy zrušila.

Vše dokresluje aktuální problém v Africe, kde kvůli ruské válce na Ukrajině chybějí umělá hnojiva. EU však nechce financovat stavbu afrických továren na hnojiva, protože to není v souladu se zelenými cíli. To je pochopitelné. Ale z čeho se nakrmí Afričané, kterým chybí umělá hnojiva? Jak upozorňuje česko-kanadský vědec Václav Smil, bez dusíkatých hnojiv by se osm miliard lidí na planetě neuživilo. Je ale také fakt, že hnojiva v přírodě páchají nejrůznější neplechy. Co s tím? Možná i to by bylo v dopadové zprávě Evropské komise. Kdyby nějakou pořádnou předložila.