Herní miliardáři z Česka

Před čtyřmi lety si Slavomír Pavlíček a Marek Španěl, majitelé největšího českého výrobce počítačových her Bohemia Interactive, plácli s čínským internetovým gigantem Tencent a ten se začátku roku 2021 stal minoritním akcionářem „Bohemky“. Transakce pomohla českým herním titulům k lepší cestě na asijský trh, ze zakladatelů herního studia pak udělala miliardáře.

Letošní žebříček týdeníku Euro Top nejbohatší Češi a Slováci odhadl hodnotu majetku každého z podnikatelů na 6,7 miliardy korun. V průběhu rozhovoru se ukazuje, že ve skutečnosti může být hodnota jejich majetku ještě o něco vyšší. „Záleží, jak k ohodnocení majetku přistupujete. Podstatné je, že dnes spravujeme více než 40 společností, jejichž hodnota je vysoko přes deset miliard,“ popisuje Slavomír Pavlíček, který v Bohemia Interactive působí jako finanční ředitel. Inkasované peníze vložili do „rodinné“ investiční firmy SPM Finance, jež zastřešuje všechna aktiva. A nakupuje zajímavé projekty. Kdo by čekal specializaci na IT, mýlil by se. Mezi zainvestovaným projekty lze najít fundamentální investice (nemovitosti či nová hokejová hala), výrobní firmy (nábytek, smaltované zboží), maloobchod a e-shop (spodní prádlo), řadu farmářských projektů (bezlepkové pečivo, vejce, rostlinná i živočišná výroba). Nechybí ani vydavatelství s rádiem, serverem a několika tištěnými tituly. „Jsme tři řídící partneři, kromě mě a Slávy ještě Kateřina Skalická. Společně se dohadujeme na jednotlivých investicích i na strategických věcech. Když někdo přinese nápad na investici, musí si to před dalšími dvěma obhájit,“ říká Marek Španěl, šéf Bohemia Interactive (BI).

► Je Bohemia Interactive stále nejhodnotnějším aktivem SPM?

Pavlíček: Jednoznačně. A také se Bohemce stále věnujeme nejvíc, je to těžiště naší činnosti. Jsme v tomto směru trochu odlišní od dalších investičních skupin – vybudovali jsme firmu od základu a po vstupu investora jsme stále aktivní. Jsme zakladatelé i správci majetku zároveň.

► Na podzim jste oslavili 25 let existence BI. Vybavíte si nějaký přelomový okamžik, který firmu posunul na současnou úroveň?

Španěl: Přelomový byl přesun distribuce do digitálního světa, kdy se hry stahují prostřednictvím internetu. V dobách, kdy fungovala fyzická distribuce her, přes disky, bylo podnikání pro tvůrce her poměrně obtížné. Náš byznys závisel na vydavatelích, na jejich skladových kapacitách, na logistice. Přesun k digitální distribuci nám umožnil stát se globální firmou, být mezi padesátkou nejvýznamnějších firem v oboru a celkově nás to posunulo úplně jinam.

Pavlíček: S tím byl spojen i strategický posun, kdy nám online svět dává možnost prodávat hry napřímo. Jsme tedy nejen vývojář, ale i vydavatel. My jsme se o to pokoušeli ještě v době, než nám bylo umožněno vstoupit na Steam (největší online prodejce her na světě – pozn. red.), protože jsme si uvědomovali, že strategicky je to klíčové. Jiná možnost v tu dobu nebyla, tak jsme si vytvořili vlastní digitální distribuční platformu Sprocket. Na konci jsme samozřejmě skončili u těch největších hráčů na trhu, nejen u Steamu, což byl logický a nevyhnutelný krok.

► Dokážete díky online prodeji her využít zpětnou vazbu od uživatelů, jak se která hra prodává, a upravit podle toho novinky, například když vydáváte aktualizace her?

Španěl: To úplně nelze. Vývoj her je show- byznys a ten je naprosto nepředvídatelný. Jsem zastáncem toho, že se nikdy nesmí věci překombinovat. Čím víc kalkulujete, tím víc se můžete přepočítat. Doteď se řídíme víc intuicí než chladným kalkulem a zatím to většinou přináší spíš úspěchy. A ještě bych dodal jedno poučení. Když tam „chybí srdíčko“, na konci se úspěch většinou nedostaví, byť máte sebelepší zázemí i excelové tabulky. Vývoj her je časově náročný projekt trvající tři až pět let. I kdybychom měli na začátku nějaký kalkul, nikdy nevíte, jak to za tak dlouhou dobu dopadne. Takže jde spíš o to vymyslet něco zajímavého.

► Nicméně některé technologické trendy jste dokázali předjímat, byli k nim skeptičtí a vůbec jste je do svých her nezačleňovali.

Španěl: Spíš než skepticismus bych to nazval, že jsme nohama na zemi. Obecně nevěříme na technologie, které jsou jako vzdušné zámky. Stejně tak jsem poměrně skeptický vůči virtuální realitě; naopak investujeme do firmy, která dělá rozšířenou realitu. To je za mne mnohem využitelnější směr rozvoje.

► Zainvestovali jste do startupů QuaternAR či Filuta AI, který mimo jiné vyvíjí software pro testování her. Pomohou vám jejich technologie v Bohemce?

Pavlíček: Rozšířená realita je zatím taková popelka, z naší strany je to spíš sázka na to, že bude mít budoucnost v interakci člověka s počítačem.

Španěl: U Filuty určitá synergie existuje, rádi bychom se prosadili v oblasti automatizovaného testování počítačových her. To je relativně důležitý obor, protože když vyrábíte a vyvíjíte počítačovou hru, někdo ji musí zkoušet. Startup se tento proces snaží automatizovat.

► Kolik procent lidí z Bohemky se věnuje testování?

Pavlíček: Mezi 70 až 80 z celkových zhruba 500 lidí, kteří v Bohemce jsou.

► Jak jste z hlediska ekonomických čísel dopadli v roce 2023 a jaký je předpoklad pro letošní rok?

Pavlíček: Tržby dosáhly 1,063 miliardy, EBITDA 701 milionů. Doufáme, že letos to dopadne lépe. Dosavadní vývoj naznačuje, že rok 2024 by mohl být nejúspěšnější v historii Bohemky. A pokud dopadne méně optimisticky, bude druhým nejúspěšnějším rokem. Obratově se budeme pohybovat kolem 1,3 miliardy korun.

► Existuje v herním byznysu v rámci roku nějaká prodejní top sezona, nebo se poptávka odvíjí spíše od životního cyklu herního titulu?

Španěl: Trh se stále vyvíjí. Zatímco her vychází hrozně moc, těch úspěšných jsou desítky, neúspěšných jsou tisíce a tisíce. My potřebujeme být v určitých žánrech na špičce, na to se soustředíme. Řekl bych, že jsme jedna z mála firem na světě, které se ve špičce drží s vlastní technologií. Náš systém Enfusion (fúze enginů) nám dává větší nezávislost, ale je to z hlediska nákladů náročnější. Zájem o hry ovlivňuje několik faktorů, nová verze nebo rozšíření je jedním z hlavních. My jsme třeba letos vydali rozšíření pro naši nejhranější hru DayZ s podtitulem Frostline. Obrovsky se to trefilo do toho, co lidi baví, a znovu to zvedlo zájem o DayZ. Ale občas musí něco u hráčů dozrát. Třeba u naší hry Arma Reforger, která je dva roky stará, se teprve nyní dostali hráči do stavu, kdy začínají vidět, jak je hra dobrá, a hlavně: začínají ji houfně kupovat. V kombinaci s jedinečností Bohemky nám to pomáhá držet dobrou pozici na globálním trhu. Třeba nejsme v top 20, jak bychom si přáli, ale stále se pevně držíme v top 50.

► Umožňuje vám vlastní vývojová technologie vyrábět hry levněji či pružněji pro různé platformy?

Španěl: Je důležité být na třech hlavních trzích – PC, Xbox a Playstation. Switch je trochu specifická platforma, pro tu zatím, stejně jako pro mobilní platformy, vlastní engine nevyvíjíme. Díky Enfusion máme několik výhod v rámci vývoje, hlavně pro konzole. Náš původní vývojový engine Real Virtuality byl zaměřen na PC a musím přiznat, že se nám nikdy nepovedlo ho úspěšně převést na konzolové platformy. Ono se to nezdá, ale ty dva konzolové systémy dohromady tvoří zhruba stejně velký objem jako PC. Takže nebýt na těch konzolích s velkými hrami je poměrně omezující z hlediska trhu, na který jsme schopni se dostat.

► Neobáváte se stárnutí vašich zákazníků? Stejně jako mladá generace nečte papírové knihy, noviny či časopisy, může se stát, že si nebudou chtít kupovat počítač na hraní a odbydou se hrou na smartphonu.

Španěl: My to stavíme na tom, že naše hry jsou jedinečné a zároveň nejsou pro každého. Tím spíš si to podle nás své publikum najde. Jsem pozitivní i proto, že ve spoustě zemí se typ hráčů, kteří používají pokročilejší herní stroje, naopak teprve rekrutuje a začínají objevovat kouzla náročnějších her. Nejvýznamnějším trhem je Čína, která je už teď jedničkou na trhu s PC hrami. Lidé si již prošli hraním na telefonech a hledají něco lepšího. Zároveň si pořizují relativně slušné notebooky kvůli vzdělávání, takže už mají náročnější hry na čem hrát. Vzniká tam relativně velká sorta nových hráčů.

Pavlíček: Na sobě vidíme, jak hráči stárnou (smích), ale také vidíme, jak přicházejí noví a objevují i starší hry. Vidíme, jak starší tituly rostou. Což je důkazem, že se nám daří ty, kteří přestanou hrát, nahrazovat větším počtem nových, kteří začínají hrát. To vše v obří konkurenci. Jen na Steamu za letošní rok vyšlo přes 14 tisíc her. Na světě je asi 25 tisíc společností, jež se profesionálně věnují vývoji počítačových her. To je neuvěřitelné číslo, obzvlášť když se v průměru prodá jen 300 kusů kopií od každé hry. Je zřejmé, že trh prochází korekcí, proto nemůžeme zůstat stát a loni jsme otevřeli novou část firmy, herní inkubátor, kde se menším, nezávislým studiím snažíme pomáhat s dovývojem i vydáním titulů.

► Poskytnete menším vývojářům zázemí, lidskou sílu, případně peníze, a pak si z budoucího byznysu vezmete provizi?

Španěl: Přesně tak, pomáháme projekty dotáhnout a dofinancovat je do stavu vydání, a pak se dělíme o to, co vydělají. Zájem je docela velký, hodnotili jsme přes 50 různých projektů, ale musíme pečlivě vybírat. V tuto chvíli máme venku první hru, prozatím v předběžném přístupu. Jmenuje se Silica, realtime strategie, taková modernizovaná pocta hře Duna 2. Pak máme oznámené další dvě hry, jedna je polská, trochu připomíná původní Minecraft, druhá je česká hra, lehce střelená arkáda Brute Horse.

► Zmiňujete, že trh prochází konsolidací. Nabízí se akvizice nějakého menšího vývojářského studia, které by vám zajistilo lidi i třeba nějakou IT schopnost?

Pavlíček: To je kontinuální proces, my jsme se tomu nikdy nebránili, ale v tuto chvíli nemáme žádnou herní akvizici v procesu, přestože nás různí zájemci oslovují.

Španěl: Bohemia Incubator je spíš snaha podpořit místní scénu, čímž myslíme především podhoubí firem, ale zároveň si chceme do budoucna udržet kontakty s šikovnými lidmi, kteří by s námi třeba mohli spolupracovat.

► A obráceně? Neuvažujete, že byste svých 60 procent v Bohemia Interactive prodali?

Španěl: Je logické, že pokud by se něco takového dělo, zájemce je vydefinovaný (směje se). Ale v daný moment jsme spokojeni s tím, jak to je. Teď se potřebujeme soustředit na práci na projektech, naším hlavním úkolem je dodělat velkou hru Arma 4. Všechno ostatní jsou důležité, ale ne kriticky důležité aktivity. Abych to nestavěl do fatálního světla, naše velké hry se pořád dobře prodávají. Arma 3 má za posledních 12 měsíců přes 1,3 milionu kusů, a to je hra z roku 2013. Samozřejmě se na tom objemu projevily cenově agresivní výprodeje, ale některé země, zejména Čína, jsou na cenu extrémně citlivé. Byť tam žije spousta bohatých lidí, prostě nejsou zvyklí platit za hru moc peněz.

► Takže hru, která na Západě stojí 30 dolarů, prodáváte v Číně za kolik?

Pavlíček: Číňané si ji koupí za pět až deset dolarů. Zatímco na Západě si to lidé koupí hned za 20 až 30 dolarů, když je to novinka nebo něco zajímavého, v Číně si klidně dva roky počkají na výprodej. Kdybychom to hned nasadili za cenu pod deset dolarů, tak si ji také možná koupí hned po vydání…

► Takže hranice deseti dolarů v Číně rozhoduje?

Španěl: Zjednodušeně ano. Což je zase relativně nízká cena, zvlášť když s tím někteří kšeftují a vyvážejí zpátky do světa. V digitální distribuci není úplně snadné zabránit přesunu kopií po světě. Když licence prodáte v Asii za deset dolarů, následně se vám přesune do Ameriky, sice jste vydělal 10 dolarů, ale někde jste 20 nebo 30 prodělal.

► Dokážete přeprodejům a šedému trhu nějak zabránit?

Pavlíček: Udělal jsem si na našem e-shopu experiment, když jsem si hrál s cenou. Zkusili jsme nasadit 80procentní slevu na prodej tří různých her a pak jsem ji snižoval a zkoušel jsem, kdy přestanou nakupovat překupníci. Většinou končili někde na úrovni 50 až 60 procent slevy. Bylo vidět hranici, kdy překupníci ztratili zájem, protože marže není dostatečná, aby mohli hru přeprodat se ziskem.

► Příští rok to bude pět let, co jste se domluvili s Tencentem na jeho vpuštění do Bohemky jako minoritního akcionáře. Naplnilo spojenectví vaše očekávání?

Španěl: Předpokládal jsem, že cesta na čínský trh bude přímá a jednodušší, což se nenaplnilo, protože mezitím byly v Číně zásadně utažené regulační šrouby tamního trhu. Na druhé straně Tencent je velmi seriózní a stabilní partner, který přinesl klid do firmy a nám dvěma částečný exit. Hodnotím to úspěšně. Tencent je firma, která nás respektuje, považuje za významné studio. Teď je na nás, abychom opravdu dobře připravili Armu 4 a zopakovali průlom na celosvětovém trhu. Pořád máme výborné výsledky, ale jednou nohou jsme trochu v minulosti. Potřebujeme co nejvíc do budoucnosti.

► Kdy počítáte s uvedením Arma 4 na trh?

Španěl: Předpokládám, že za tři roky.

► To je pro finančního ředitele špatná zpráva. Tři roky nákladů na vývoj bez jediné koruny tržeb.

Pavlíček: Do té doby musíme dělat maximum, abychom prodali vše, co můžeme, případně abychom přišli se zajímavými nápady, jako byl Frostline. Rozšíření a nové verze her mají slušnou návratnost a obecně rychlejší obrátkovost investic.

► Necítíte ze strany Tencentu tlak na větší ziskovost, třeba kvůli dividendové politice?

Španěl: To určitě ně. Oni by naopak uvítali větší expanzivnost. Jsou zvyklí být extrémně expanzivní, přirovnávají to situaci ve fotbale. Zajímá je Liga mistrů, top soutěž, kde bude 20 mužstev z celého světa, a oni chtějí mít ve svém kádru mužstva, která tuto soutěž hrají. Moc je nezajímá vítěz české ligy ani dalších, oni by přivítali asertivní expanzi do dalších soutěží, ale my jsme limitovaní právě tím, že jsme česká firma. Tato země je malinká, schopnost expanze je limitovaná našimi kapacitami. Necítím z nich touhu po dividendách, ale naopak po co největší expanzi, protože se domnívají, že bychom mohli být těmi hráči ve světové dvacítce.

► Zpět do Česka. Ministerstvo kultury poslední měsíce pracuje na zavedení systému dotací pro české vývojáře her. Jaký je váš pohled na tuto problematiku?

Španěl: Velice jednoduchý. Pokud se to zrealizuje tak, jak je to teď vymyšlené, tak nás to v podstatě jen poškodí. Protože alespoň část šikovných lidí místo toho, aby byli motivovaní pracovat na ekonomicky životaschopných projektech, budou nacházet uplatnění v projektech, které jsou provozuschopné jen kvůli dotaci. Ani tam nebudou velké objemy peněz, které by zásadně mohly pozici Česka na globálním trhu změnit. Z našeho pohledu a rozvoje herního prostředí v naší zemi je to negativní zpráva. Sektor výroby softwaru je v Česku limitován kapacitou vývojářů, mozků a rukou. Ve chvíli, kdy tam někdo napumpuje veřejné peníze, logicky to vede ke křivení prostředí. Přitom na Novém Zélandu a ve spoustě zemí je ta podpora pojatá jinak, efektivněji. Když už se nějaký sektor podporuje, tak formou vratky na odvedených daních nebo podporou jednoznačně účelových investic.

► Zastánci zavedení dotací tvrdí, že subvence poskytují okolní země – třeba Polsko – a že je to nefér vůči českým vývojářům.

Španěl: To ale není pravda. Polské subvence fungují úplně jinak, nelze hovořit, že je zdejší systém koncipován podobně. V Polsku to nastavili tak, že podpora mohla přinášet určitý potenciál i pro skutečně úspěšné projekty, tady se budou podporovat nefunkční projekty. To neznamená, že se nemůže stát nějaká nahodilost, ale když vidím, jak finančně a časově náročný je vývoj skutečně světově úspěšných titulů, dotace ve velkém měřítku nezmění nic. Myslet si, že se prodotujeme k prosperitě, je největší omyl, který může někdo vymyslet. Perpetuum mobile nefunguje a platí to i v ekonomice.

► Navíc někde se ty peníze musí vzít. Buď zvýšením dluhu, zvýšením daní, nebo ubráním jinde.

Španěl: Tady se potkaly politické zájmy „udělat něco pro lidi“ a zároveň pár jednotlivců na české herní scéně doufá, že z toho něco vytěží. Ale my v tom nejsme aktivně zúčastněni a ani se na tomto systému nebudeme podílet. Bohemia Interactive je zakládajícím členem Asociace českých herních vývojářů, ale naše cesty se rozcházejí. Vnímáme byznys jinou optikou než asociace.

► Jsou dotace jedním z důvodů, proč z asociace vystupujete?

Španěl: Určitě. Ale nejsou to jen zvrhlé dotace. Cítíme dlouhodobý nesoulad názorů.

Pavlíček: My jsme do asociace vstupovali s tím, že chceme českou herní scénu posouvat dál, být partnery pro stát jak z hlediska vzdělávání, tak podpory při získávání financí. Ale během let se to posunulo někam, kde se to neslučuje s tím, jak to cítíme my.

► Když se posuneme k novým investicím SPM, jak vybíráte projekty, do kterých vložíte své peníze?

Pavlíček: Nemáme žádné škatulky, jde spíš o to, kde nás co baví. Vždy někdo z nás, partnerů, musí s námětem přijít a říct, tohle chci dělat a proč. Je třeba si u zbývajících dvou partnerů vydobýt pozornost a posvěcení, že to dělat může.

Španěl: Máme relativně regionální zaměření. Zatímco Bohemka je z 99 procent na globálním trhu, pro jiné obory jsme si řekli, že je důležité dělat regionální investice, tedy převážně v Česku. Pořád si myslíme, že pokud má naše země mít perspektivu, je český kapitál zásadní. A snažíme se, aby investice zůstávaly tady. Budoucí prosperita země je v českém kapitalismu, ne ve vládním socialismu. To, že jsme exportní firma a můžeme investovat získaný kapitál v Česku, je pro mne největší přidaný benefit toho, co děláme. Samozřejmě kromě toho, že děláme to, co nás baví.

► Kolik peněz jste již proinvestovali?

Pavlíček: Velkou část, ale ty peníze již pracují. Nicméně stále ještě máme přibližně miliardu neproinvestovanou.

► Jako spoluinvestor jste vstoupili do retailových parků, kupujete nemovitosti, pustili jste se do developmentu bytů a také jste vložili peníze do oděvních značek Pietro Filipi či Trenýrkárna. Jaká je vaše strategie?

Španěl: Část projektů realizujeme sami, ale také se účastníme investic s dalšími skupinami nebo fondy, třeba naše spolupráce s Genesis Capital je dlouhodobá. Radost mi dělá divize specializovaná na jídlo. Delší dobu sleduji trend směřující ke sterilním potravinám, které se přepravují v mrtvém stavu často přes celou planetu. Deformace zemědělství a potravinářství dané regulacemi a dotacemi jsou tak extrémní, že to přestává připomínat tržní ekonomiku. Tento trend může mít riskantní dopady, kdy spousta komodit jako třeba vajíčka mohou být nedostupná. Takže tyto investice vnímám jako pojistku, potřebu investovat do země, nejen do virtuálních a digitálních oborů.

Pavlíček: Co si vypěstujeme, chceme také sníst. Ale technologiím se nevyhýbáme. V divizi výroby nábytku se snažíme jít procesem automatizace, máme připravenou akvizici truhlárny, která využije technologií a bude zčásti automatická.

► Před rokem jste otevřeli novou hokejovou halu v pražských Nových Butovicích. Proč taková specifická investice a jak ekonomicky funguje provoz takového projektu?

Pavlíček: To je čistá filantropie. Na provozní úrovni je to hezká nula, ale nesmí se do toho započítávat ta investice (smích). Ale má to pozitivní vliv, pomohli jsme zachránit hokejový klub HC Smíchov, kterému zbourali halu, a když vidím, jak přibývají děti v přípravce, dělá mi to radost.

► Specifickým segmentem je oblast médií. Proč si dvojice úspěšných byznysmenů pořídí rádio, dva časopisy, několik internetových projektů? (Pod SPM spadá Rádio Prostor, Echo, Echo24, Hrot, Parlamentní listy a další média – pozn. red.)

Španěl: Tak jako má Sláva rád hokej, já mám rád myšlenky. Média jsou formátem, který myšlenky pomáhá distribuovat. Když to zjednoduším, jako primárně důležité vnímám uchování něčeho, čemu se – když se na Václavském náměstí cinkalo klíči – říkalo „pluralitní demokracie“. Soudím, že pestrost hlasů a myšlenek je klíčem k tomu, abychom tu fungovali nejen šťastně, ale i úspěšně. Přijde mi, že došlo k nešťastné proměně médií, která je hodně daná ekonomikou. Zatímco před 20 lety bylo médium velmi výdělečný počin, dnes se horko těžko uživí. Nepříjemný dopad je v tom, že se pestrost názorů velmi rychle zužuje. Nerad bych se na konci dočkal stavu jediné oficiální pravdy, která bude buď ve státním médiu, nebo v médiu, které je zahraničně ideologicky řízené. Naši investici do médií vnímám jako součást snahy o udržení pluralitních myšlenek v českém prostředí. Přes všechna negativa jsou média stále zásadní. Sám jsem zvědavý, jak se nám to povede, zatím jsme na začátku. Jde nám to pomalu a vlastně uvidíme, co z toho bude životaschopné, a co ne. Ale nárůst předplatného Echa je pro mě vyjádření toho, že myšlenky nacházejí své publikum, které je ochotné za obsah platit.

► Mluvíte o webu, nebo o týdeníku?

Španěl: Papír je samozřejmě důležitý, je součástí toho, co děláme. Je to vlajková loď, luxusní zboží. Ale je tady i technologická rovina, kdy se ty informace a myšlenky šíří primárně digitálně a skutečné těžiště se přesouvá do digitálního prostředí. Mediální typy se v tomto prostředí začínají překrývat, mezi audiovizuální a textovou produkcí začíná být překryv. Je otázkou, jaká je budoucnost lineární televize v podobě, v jaké ji známe. A samozřejmě jsou tu státem zřízená média, která mají výsadní postavení, v podstatě jsou to nejbohatší média v zemi, takže mohou ještě žít v iluzi, že se svět nezměnil. Ale on se zásadně změnil. Třeba mladá generace už lineární televizní vysílání konzumuje minimálně či vůbec. Ale používají digitální média. Takže určitě chceme v tomto směru posilovat.

Pavlíček: V době, kdy pod Bohemku patřil prodejce her JRC, jsem vydával tři časopisy a ten nejúspěšnější – Level – pořád ještě vychází. Tehdy jsme zavedli novinku v podobě přílohového CD s hrami. Ale média sám již řídit nechci.

► Jak do toho zapadá vydávání Parlamentních listů?

Španěl: To je médium poměrně respektované mimo Prahu. Má svou čtenářskou obec, která ho má ráda, a osobně si myslím, že nic není tak černobílé, abych člověka hodnotil podle toho, co čte. Mně se samozřejmě nelíbí mraky názorů, které píšou Parlamentní listy nebo jiná média, ale to přece není princip společnosti. Nemůžeme hodnotit lidi ve smyslu „ty jsi stál na fotce vedle člověka B, pro mě končíš“. To si troufám nazvat jako kádrování a je to jeden z hlavních důvodů, proč se médiím věnuji. Tento stereotyp se snažím nabourat a nezbývá než v této souvislosti připomenout pradávnou zásadu „rozděl a panuj“. Pokud se někomu daří rozdělovat národ tak jednoduše jako ve stereotypech venkov–město, staří–mladí, ženy–muži, děti–rodiče, tak to vždy vede jen k jednomu: mnohem snáz nás někdo může ovládat. Je důležité, aby někdo vyvažoval tu pomyslnou loďku, a takto já vnímám naši roli v médiích. Byznysově je to zatím problematické, dělám to primárně proto, že z toho mám radost. Když to nebude nikdo číst, samozřejmě to dělat nebudeme.

► Nemyslíte, že by vám stigma vlastnictví Parlamentních listů nějak neublížilo?

Španěl: Kdo ví. Berte to jako sociální experiment. Osobně radši budu za vyvrhele než ve společnosti, kde se budou všichni přetvařovat. Spousta lidí v Německu vám „mimo záznam“, třeba i úspěšní podnikatelé, říkají: to je skvělé, že si o tom můžeme promluvit, to já bych v životě nahlas nikde neřekl. A já bych byl nerad, aby se atmosféra v naší zemi rozvíjela tímto směrem. Podle mě je lepší, když si na mě někdo odplivne, než když budeme všichni dělat, že držíme lať, a vypneme ty nepohodlné. Princip je ve volné soutěži myšlenek.

► Pan Pavlíček před lety věnoval sponzorský dar SPD a Svobodným. Jak se dnes vy dva cítíte politicky ukotveni?

Pavlíček: Já jsem z toho byl strašně zklamaný. Z toho mediálního ofuku. Podpořil jsem jednoho konkrétního kandidáta (Radka Kotena – pozn. red.), ale mnohem víc peněz jsem poslal Svobodným. Ale o tom se vůbec nemluvilo. Ať mi nikdo neříká, že tady máme demokracii, když je mi vyčítáno, že jsem podpořil člověka s jiným názorem. Bylo to proti mně použito způsobem, který se mi nelíbil. Politika mě přestala bavit, už v ní nejsem vůbec aktivní. Ale pokud mám odpovědět, jsem pravicově orientovaný.

Španěl (obrací se na kolegu Pavlíčka): Koho budeš volit příště?

Pavlíček: To záleží na tom, kdo tam vyleze.

Španěl: Teď už asi nikdo, okno příležitostí se zavírá. Čím blíž k volbám, tím menší naděje na nové uskupení, nějakou skutečně čestnou pravicovou stranu.

► A vy?

Španěl: Já jsem jednoznačně pravicový volič, skoro bych řekl ukázkově zklamaný volič ODS. Už asi třikrát za život jsem se zařekl, že je volit nebudu. V dobách, kdy jsem měl pocity z ODS takto smíšené, tak jsem volil KDU-ČSL a jednou Svobodné. Ale teď už jsem se zařekl, že se znovu napálit nenechám. V podstatě jsem připravený se poprvé v životě stát nevoličem. Protože jít tam s tím, že vím, že ze sebe předem dělám blbce, mi prostě vadí. Kdybych to měl zjednodušit, zásadním způsobem věřím ve svobodu jako hodnotu samu o sobě. Rád bych volil subjekt, který nechá lidi a firmy na pokoji. Myslím, že prosperita vychází z práce a činnosti lidí, ne z toho, že někdo skoro všechno zakáže, zreguluje a zadotuje.