Hledání Mirka Dušína

Před­stavovali si úžasnou volbu v roce 2023. Až už nebude kandidovat Zeman, konečně se dočkáme voleb na úrovni, malovali si.

Rozehrávat tyhle idealistické vize mohli jen do doby, než bývalý pre­miér Andrej Babiš ohlásil kandidaturu na Hrad. A když hned po prvním kole začal proti finálovému soupeři Petru Pavlovi metat polopravdy, lži a výmysly se sloganem „Dělám pozitivní kampaň“, začala se vtírat otázka, jestli zpětně nebudeme obě Zemanovy kampaně ještě přehodnocovat jako vcelku ucházející.

Co se politického stylu týče, dosluhující prezident i majitel hnutí ANO mají mnoho společného. Kromě toho, že oba byli v minulosti premiéry, umějí velmi kreativně pracovat s fakty, mistrně dokážou míchat koktejl strachu, pohrdají novináři, a vůbec docela významnou částí společnosti. Patrně největší rozdíl je v tom, že ve vědomostním kvízu by Zeman Babiše přejel jako suchou stráň.

Jisté paralely můžeme najít i mezi situací po prvním kole teď a před pěti lety. Obhájce úřadu tehdy sice Drahoše porazil o výrazných 600 tisíc hlasů, ale protože nepostupující kvartet Fischer – Hilšer – Horáček – Topolánek disponoval bezmála 1,7 milionu hlasů, tedy téměř celým Zemanovým ziskem, odpůrci úřadujícího prezidenta už pomalu slavili. Zdálo se, že Drahoš nemůže druhé kolo prohrát. Také teď už mnozí vidí Pavla na Hradě. Jak tyto kupecké volební počty mohou být zavádějící, rozebíráme v tématu uvnitř čísla.

Zatímco Zeman v lednu 2018 dokázal voliče zmobilizovat, Drahošovi se to nepovedlo. Zčásti proto, že politikům zemanovského střihu projde u těch, kteří jsou ochotni jim hodit hlas, mnohé – jejich voliči slyší na atraktivní, zjednodušené, mnohdy překroucené věty. To jim stačí a víc neřeší.

Kandidáti opačného typu to mají těžší. Jejich potenciální voliči jsou daleko vybíravější, víc se v uchazeči rýpají a hledají na něm kdeco. Nemohu si vybrat, nikdo mi vyloženě nesedí. Kolik lidí asi tyto myšlenky letos napadly? Mezi kandidáty hledají Mirka Dušína, který tam ale není. A nikdy nebude.

Je samozřejmě správně, aby při výběru hlavy státu byli kandidáti podrobeni vpravdě rentgenovému zkoumání. Potíž je v tom, že tohle hloubkové vyšetření provádí jen část elektorátu. Jistě, pro mnoho lidí není druhé kolo srdcovou, ale rozumovou volbou. Ale nejít kvůli tomu k urně? Pak volím druhou stranu. Minule na to doplatil Drahoš a pokračovala kultura čtvrté cenové. Přitom je to jednoduché. Když ne ideálního, druhé kolo je přece otázkou volby toho přijatelnějšího.

Téhle vybíravosti potenciálních voličů svého finálového rivala si je Andrej Babiš a jeho tým dobře vědom. I proto cílí na komunistickou minulost Petra Pavla s cílem znechutit lidi, kteří v prvním kole hlasovali pro někoho jiného. A přimět je, aby teď radši nešli volit vůbec. Aby si řekli, že jim to za to nestojí. Prašť jako uhoď.

Klíčové je přitom vybírat spíše po­dle současnosti než podle minulosti. V opačném případě by přece musel být žhavým favoritem všech tuzemských demokratů chartista a disident Jaroslav Bašta.

Poměr hlasů po prvním kole, osobní, nejen verbální podpora Petru Pav­lovi od některých vyřazených kandidátů v čele s Danuší Nerudovou a narvaná euforická náměstí naznačují, že generál ve výslužbě to má rozehrané daleko lépe než Drahoš. Ale pak je tu také ona mlčící většina. Lepší tedy nic nepředjímat. A jít volit.