Hotel jako umění

Před pár lety provozovatelé sítě luxusních butikových hotelů The Standard hledali architekta pro svůj chystaný podnik The Manner v trendy newyorské čtvrti SoHo. A narazili na práci italského architekta Hannese Peera. Ten měl však dosud zkušenosti jen s navrhováním rezidenčních projektů. „Řekl jsem jim, že jsem hotel nikdy nedělal,“ vzpomíná na počátky mimořádného projektu architekt pocházející z Jižního Tyrolska. „A oni na to, ano, my víme, a právě proto jsme si vás vybrali.“ Za úkol dostal přijít s něčím novým, co se vymyká zaběhnutým a podle nich nudným šablonám hoteliérství, a vyzývali jej k odvaze. Jeho dosavadní práci dokonale nastudovali a povzbuzovali jej, že v případě nového hotelu se nemusí držet zpátky co do barevnosti, kontrastních materiálů a práce s výtvarnými umělci jako u rezidenčních návrhů. „Řekli mi go bold or go home,“ vysvětluje architekt. Buď odvážně, nebo pryč od toho. První rozhodnutí, jež Peer učinil, bylo vyhnout se inspiraci architektonickým stylem art deco z 20. a 30. let minulého století, jenž je pro New York typický – v tomto slohu byly postaveny takové ikony Manhattanu jako Empire State Building nebo Chrysler Building. „Chtěl jsem do města vnést evropskost, francouzské prvky promíchané s italskými, ale i východoevropskými,“ popisuje architekt.

„Nemohl jsem přijmout, že by byl New York pouze art deco.“ Podle něj si město, kde se odjakživa prolínají kulturní vlivy celého světa, zaslouží hotel odrážející jeho autenticitu, eklektičnost a mísení příběhů. V projektu The Manner tak architekt uplatnil svou dlouhodobou koncepci, jíž říká „nostalgia utopia“ – propojující respekt k minulosti s vizí budoucnosti. Nostalgie v Peerově pojetí znamená hluboký ponor do historického kontextu a materiálového dědictví. Zahrnuje pečlivý výzkum, inspiraci dějinami architektury a využití tradičních technik. Utopie pak odkazuje na budoucnost – na snahu překročit zavedené hranice designu a vytvořit prostor, který reflektuje současné potřeby a nabízí nový způsob vnímání architektury.

„Nostalgie představuje veškeré mé rešerše a kontext, v němž projekt vzniká. A utopie je pro nás architekty celkem přirozená, jde o projektování a o práci pro budoucnost,“ říká architekt. „Můj koncept spočívá v tom, že na jedné straně stojím nohama pevně na zemi a na druhé hledím kupředu.“

V hotelu The Manner se jeho nostalgie a utopie projevují v kombinaci evropských a amerických vlivů, v promyšleném propojování materiálů a uměleckých děl, které působí, jako by k budově vždy patřily. Tento způsob práce mu umožňuje vytvářet prostory zakotvené v kontextu, ale zároveň přinášející nové významy a vizuální úrovně. „Mám rád ručně vyráběné prvky a materiály, jež se pohybují na pomezí umění a architektury,“ vysvětluje.

Atmosféra vonící domovem

Hotel vznikl přestavbou stávajícího objektu v trendy čtvrti SoHo, plné luxusních butiků a uměleckých galerií. Původní budovu stavaři odhalili až na nosnou kostru, která se Peerovi stala čistou stránkou, na niž načrtl svůj návrh. Jeho zkušenost s rezidenčními projekty se pak promítla do intimní atmosféry sedmadevadesáti pokojů a společných prostor plných řemeslných detailů a promyšlené kombinace materiálů, díky nimž si hosté připadají jako na návštěvě u přátel.

Vstupnímu lobby místo obvyklé neosobní recepce dominuje velký, volně stojící krb. Útulnost umocňují dřevěné obklady, mosazné a mramorové akcenty i ručně vyráběné dlaždice na stěnách. Hosté se poté mohou vydat po velkorysém schodišti, které se vine kolem vodního prvku, do prostoru s výmluvným názvem The Apartment. Jde o jakési srdce hotelu – místo, které slouží jako elegantní obývací pokoj a zároveň je jakýmsi manifestem Peerovy celkové koncepce, v níž spojil řemeslné dovednosti a výtvarné umění.

Jeho stěna zdobená více než pěti tisíci keramickými kulovitými objekty odkazuje na ikonická díla italského architekta a designéra Gia Pontiho. Strop obložený lesklými korkovými panely dodává prostoru akustickou pohodu a příjemnou intimitu. Uprostřed stojí výrazný keramický sloup od kalifornského umělce Bena Medanského, doplněný mahagonovými obklady a dekorativními dlaždicemi v kombinaci surového betonu a smaltované terakoty.

Peer vyzdvihuje, že všechna umělecká díla byla vytvořena hotelu na míru a jejich autory jsou výtvarníci do pětatřiceti let, tedy vycházející hvězdy světové umělecké scény. „Moje představa byla, že umění a architektura budou natolik provázané a propojené, že jedno bez druhého už nebude myslitelné,“ líčí. S bohatě zásobeným barem a knihovnou s výběrem exkluzivních časopisů a novin působí The Apartment spíš jako salon v soukromé rezidenci než jako veřejný prostor hotelu. Jen pár měsíců od otevření jej už objevily i newyorské celebrity. Peer nadšeně vypráví, jak si jej coby místo pro svůj „knižní klub“ zvolila herečka Katie Holmesová, bývalá manželka Toma Cruise. „Měli jsme tam víc VIP lidí než ostatní hotely v New Yorku.“

I všechny hotelové pokoje jsou koncipovány tak, aby hostům připomínaly soukromá apartmá. Interiéry odkazují na eleganci jachtařského stylu: tmavé leštěné dřevo, mosazné detaily a barevná paleta jemných okrových a pískových tónů, doplněná o odstíny tmavě modré. Dominantní velkoformátová zrcadla nejen vizuálně rozšiřují prostor, ale také propojují interiér s výhledem na městskou krajinu osázenou mrakodrapy. V pokojích hosté najdou vestavěný nábytek na míru, opět inspirovaný dílem Gia Pontiho, a postele zasazené do panelových stěn, jež kombinují lakované dřevo, dýhu a mosaz. Osvětlení je navrženo tak, aby působilo přirozeně a měkkým světlem podtrhovalo textury interiéru. Celý hotel The Manner se opírá o koncept rezidenčního luxusu – je místem, které nemá za cíl ohromit pompézností, ale vtáhnout do promyšleně navrženého prostředí, kde je každý prvek součástí většího příběhu.

Projekt ukazuje, že architektura může být víc než jen funkční nebo estetická. Může být nositelem kultury a bodem, kde se minulost setkává s budoucností. The Manner tak není jen místem k přenocování, je destinací sám o sobě, novou kapitolou v příběhu New Yorku a jedné jeho slavné čtvrti. „Dnešní SoHo už není, co bývalo,“ míní Hannes Peer. „Bývalo trochu drsnější a barvitější. Vždyť jeho ulicemi bloumal Basquiat – vybral si zeď a pomaloval ji. Chtěl jsem místu vrátit tento pocit autenticity. The Manner je milostným dopisem New Yorku, ale zároveň pomrkává po Evropě, světu a umění.“