Husák by měl z bitcoinu radost

Akciové trhy po světě měly v těchto dnech zažívat těžký náraz. Pád. Možná i splasknutí bubliny, ba dokonce „superbubliny“. Burzovní pesimisté se předháněli v ponurých předpovědích, co nastane po skončení posledního zasedání vedení americké centrální banky – Fedu.

Šlo bezesporu o přelomové zasedání. Kvůli nejrychlejší inflaci za posledních několik desetiletí musí Fed rázně přikročit ke zpřísnění měnové politiky. Což je pro akcie obecně špatná správa. A pro kryptoměny také. Éra extrémně levných úvěrů totiž končí. Jenže žádný krach se nekoná. Ani na bitcoinu.

Šéf Fedu Jerome Powell poslední lednovou středu světu sdělil – do značné míry mezi řádky –, že Fed letos měnovou politiku utáhne. To se ovšem vědělo už předem. Riziko tkvělo v tom, že Powell burzy vyděsí signalizací do té doby nečekané razance utahování. Ale to se nezhmotnilo. Burzy vyděšeny nejsou. Alespoň prozatím. Den po zasedání Fedu sice Powellovu sadu novinek „zpracovávaly“, ale hned v pátek se na řádku dnů vydaly opět vzhůru. Jak burza newyorská, tak třeba pražská.

Určité utažení měnové politiky USA burzy ve světě vnímají zčásti i příznivě. Jako důkaz, že Fed věří v další a pokračující obnovu americké a ostatně i globální ekonomiky po pandemickém úderu. Americké centrální bance tak vlastně stačilo, že utahování své měnové politiky signalizuje přiměřeně. Což se mu zjevně podařilo.

Krypto jako technologické akcie

Že mohlo Powellovo vystoupení dopadnout mnohem hůř, míní i investoři do bitcoinu. Ten se podobně jako akcie před ním propadal, ale po něm zahájil vzestup. V předvečer zasedání Fedu cena bitcoinu klesla pod 33 tisíc dolarů, ani ne na polovinu historického maxima z loňského listopadu (necelých 69 tisíc dolarů). Spolu s bitcoinem se propadaly i další kryptoměny, včetně druhého nejrozšířenějšího etheru. Cenové pohyby kryptoměn se přitom čím dál viditelněji podobají pohybům technologických akcií v USA.

Technologické akcie se obvykle řadí mezi rizikovější, neboť příslušné firmy mnohdy nenesou žádný zisk nebo je tento zisk okamžitě „přetaven“ do dalších investic. Investoři tak do jejich akcií investují spíše proto, že vyhlížejí zisky v budoucnu. Jenže čím bude výraznější inflace, tím výrazněji tyto budoucí zisky do té doby nahlodá a poníží.

Proto s růstem inflace ztrácejí technologické tituly na atraktivitě. Do popředí zájmu se naopak dostávají tituly hodnotové. To jsou akcie firem, které jsou na trhu dávno zavedené a spolehlivě vytvářejí zisk „teď a tady“, včetně rozdělovaného ve formě dividend. Inflace tak z tohoto „zisku teď a tady“ stihne umazat méně než ze vždy nejistého zisku budoucího. Takže investoři přeskupují investice ve prospěch hodnotových akcií: zbavují se třeba části akcií Tesly a za získané peníze nakupují například akcie BNP Paribas nebo Shellu.

S utahováním měnové politiky klesá atraktivita růstových akcií typu technologických, jelikož stoupají náklady obětované příležitosti investice do akcie firmy, která ještě není zisková nebo svůj zisk mezi akcionáře dosud nerozděluje.

Dluhopisy v kurzu

Tyto náklady obětované příležitosti lze vyjádřit třeba v podobě výnosů vládních dluhopisů zemí jako USA. Takové výnosy zpravidla rostou při ukončování expanzivní měnové politiky a při souvisejícím zvyšování základní úrokové sazby centrální banky nebo zeštíhlování její rozvahy. Na všechno z toho se snažil Powell poslední lednovou středu svět připravit.

Třeba ukončování expanzivní měnové politiky v podobě kvantitativního uvolňování znamená, že centrální banka přestává skupovat vládní dluhopisy a naopak roste pravděpodobnost, že je bude rozprodávat. To snižuje cenu dluhopisů na trhu a zároveň tedy zvyšuje jejich výnos, tedy úrok, který se vyvíjí inverzně vůči ceně (intuitivně: čím je dluhopis méně vzácný, méně ceněný, tím více musí ten, kdo jej vydává, nabídnout na úroku, aby jej „udal“, a někdo mu tedy půjčil). Když centrální banka přestane skupovat dluhopisy, ba dokonce nelze vyloučit, že je i začne rozprodávat, znamená to, že jich na trhu bude více, což snižuje jejich vzácnost, tedy cenu. Ovšem znamená to tedy také vyšší výnos.

Proto se investoři nyní přesouvají nejen z růstových do hodnotových akcií, ale i z akcií jako takových do dluhopisů. Dluhopisy pro ně teď představují atraktivnější alternativu. Třeba pro ty vydávané americkou vládou platí, že úrok na nich je citelně vyšší než za pandemie, aniž by se jakkoli významněji navýšila jejich rizikovost. Riziko bankrotu americké vlády je pořád stejně zanedbatelné jako během pandemie, protože si vždy může nové dolary natisknout a dolar zároveň stále s přehledem zůstává světovou rezervní měnou číslo jedna, v níž se obchoduje vše podstatné.

Korelace cenového vývoje bitcoinu a amerických technologických akcií je momentálně na dějinném maximu. Znamená to, že cena bitcoinu a daných akcií se nikdy v historii nevyvíjela v tak těsném sepětí jako teď. S růstem popularity bitcoinu do něj zejména v posledních letech naskočila řada investorů, kteří ho vnímají jen jako další „technologické aktivum“. Investice do něj je pro ně způsobem, jak diverzifikovat portfolio technologických akcií, tedy jak peníze rozložit mezi ještě více technologických investic. Vidí v něm alternativu Tesly spíše než alternativu dolaru nebo eura.

Zbavují-li se tedy z výše popsaných důvodů části akcií Tesly, je pravděpodobné, že se zbaví i části svých bit­coinů. Proto je nyní zmíněná korelace tak vysoká. Proto se bitcoin v době vrcholící nervozity trhu před Powellovým vystoupením tak znatelně propadal. Bitcoinů se ovšem v takovém případě, který se může snadno opakovat, zbavují spíše jen ti z investorů, pro něž je „jen další Teslou“. Nikoli ti, kteří vnitřní hodnotu bitcoinu spatřují v tom, že představuje alternativu vůči konvenčním měnám typu dolaru.

Odpadají spekulanti

Tito takzvaní bitcoinoví maximalisté nechávají své prostředky nadále v bit­coinu, děj se co děj, nadále tedy „holdují“, případně i „nakupují na pokles“, protože pro ně bitcoin představuje vstupenku do vznikajícího alternativního globálního finančního ekosystému. Je pro ně něčím mnohem více než jen „další Teslou“.

Toto rozlišení mezi investory do bit­coinu zároveň vysvětluje zdánlivý paradox spočívající v tom, že se cena bitcoinu tolik propadala v lednu, v době, kdy inflační očekávání rostla na mnohaletá maxima, dokonce na maxima za celá desetiletí. Neměl bitcoin coby „digitální zlato“ představovat pojistku proti inflaci?

Ano. Jenže tu představuje jen pro část investorů, pro ony bitcoinové maximalisty. Ti investoři, kteří do bitcoinu investují jen jako do technologického aktiva, případně dokonce jen čistě spekulativně, v něm žádnou pojistku před inflací nutně spatřovat nemusejí.

Naopak je pro ně směrodatnější, že s růstem úrokových sazeb v podání centrál­ní banky se obecně ztíží přístup k úvěrům, a tedy i financování, což nepříznivě dolehne nejdříve na rizikovější, z jejich hlediska i spekulativnější aktiva typu akcií Tesly nebo bitcoinu. A proč by v takovém případě měli tolik bitcoinů držet? Lednový propad ceny bitcoinu tedy znamená, že mezi investory do něj se oddělovalo „zrno od plev“.

Na mimořádném sjezdu slovenských komunistů v srpnu 1968 pronesl pozdější československý prezident Gustáv Husák dnes již proslulá slova, která lze vztáhnout k nynějším pohybům mezi investory do bitcoinu. Řekl tehdy: „Nech opadne, čo je kolísavé, nech opadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasit.“

Něco takového se nyní děje mezi investory do bitcoinu. Odpadají rozkolísaní, spekulativní, oportunističtí investoři. Zůstávají přesvědčení, bitcoinoví maxima­listé.