Hvězdy si oblíbily Prahu. Haškovi neradím

Má zlato a bronz z olympiády, je trojnásobný světový šampion, vyhrál titul v Rusku a zachytal si v NHL. Bývalý hokejový brankář Milan Hnilička však dosáhl vysoko i mimo ledové kluziště. V dresu Babišova hnutí ANO se podílel na vzniku „ministerstva sportu“ v podobě Národní sportovní agentury (NSA) a jako zákonodárce disponoval vstupní kartičkou od Poslanecké sněmovny. V době covidové pandemie však politicky padl, když neustál účast na nepovoleném večírku. Proto se přesunul zpět do prostředí, které – jak sám říká – je mu nejbližší. Stal se sportovním manažerem hokejové reprezentace. V rozhovoru pro týdeník Euro se vrací ke svému politickému vzestupu a následnému pádu, vysvětluje, proč je Praha lákadlem pro světové hráče, a hodnotí vstup svých kolegů z „naganské party“ do politiky.

Jak velký shon prožíváte kolem startu světového turnaje v Praze?
Hodně velký, protože administrativy je čím dál víc. Domácí mistrovství je trochu specifické taky tím, že trenéři si chtějí vyzkoušet v kempu co největší počet hráčů, chtějí tam udělat maximální rozhodnutí, aby vybrali nejlepší hráče, s čímž je vždy spojená nějaká administrativa, která jde za mnou.

Jako manažer sportovního oddělení máte na starost mimo jiné komunikaci s Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF). Jak v organizaci rezonuje zákaz ruské a běloruské reprezentace na mistrovstvích světa?
V posledních týdnech nebo měsících to téma nebylo. Před sezonou se to vyřešilo, reprezentace Ruska a Běloruska se ne­účastní našich turnajů a soutěží. Zaujali jsme jasné stanovisko a kluky, kteří hrají v ruské lize KHL, nenominujeme.

Při posledním MS v Praze v roce 2015 jste coby nováček začínal s funkcionařením – tlumočil jste tiskovky pro tehdejšího trenéra nároďáku Vladimíra Růžičku. Jak na poslední šampionát v Česku vzpomínáte?
Ano, Vláďovi jsem pomáhal s tlumočením, vzpomínám na to hezky. Divácky to bylo úspěšné mistrovství, organizační část si ostatní pochvalovali. Byla to úplně jiná role, než mám dnes.

Tehdy těsně před turnajem propukla úplatkářská aféra kolem trenéra Růžičky, nakolik to ovlivnilo výkony týmu a kabinu?
Neumím posoudit, protože tehdy jsem v kabině moc nebyl. Kdybyste mi to teď nepřipomněl, už bych si to ani nepamatoval. Vím, že se taková věc stala, ale nepamatuji si, že to bylo před daným turnajem.

Účastnil jste se deseti světových šampionátů. Jak se proměnila show kolem turnajů?
Strašně se to změnilo. Nejen herně, ale i organizačně jde hokej dopředu. Panuje velký divácký zájem. Praha je navíc obrovské lákadlo. Úvodní zahájení se hodně proměnila, dnes jede všechno elektronicky, komunikuje se velmi rychle. Hokej a hra se velmi posunuly.

O kolik je pořadatelství turnaje finančně náročnější?
Náklady rostou. Energie jsou dražší, nahoru jdou ceny lístků, zvedají se nájmy energeticky náročných hokejových arén – právě v závislosti na cenách energií. Je těžké odhadnout, jak se to všechno projeví a jak velké budete mít příjmy z turnaje.

Působil jste v NHL, pro kterou mistrovství světa nikdy nepředstavovalo „top“ turnaj. Jak to vypadá s prestiží šampionátu v Severní Americe nyní, změnilo se něco?
Domnívám se, že to je pořád stejné. V Severní Americe je absolutní jedničkou Stanleyův pohár a NHL. Až potom jsou turnaje evropského či světového formátu. Po NHL je to olympijský turnaj a pak mistrovství světa.

Na turnaj dorazilo nebývalé množství hráčů z NHL. Co je láká?
Hráčům se líbí v Praze. Kanaďané i Američani berou do Evropy rodiny, takže když už si protáhnou sezonu, chtějí pro své rodiny komfort a zajímavé místo. Bezpečnost a půvab Česka a Prahy hrají roli. Velkou dávku tomu dává i organizačně zvládnutý turnaj, který týmům poskytuje značný komfort.

Má vliv i fakt, že příští rok se uskuteční turnaj 4 Nations Face-Of, takže se hráči Kanady, USA, Švédska a Finska chtějí letos ukázat před trenéry?
Zaznamenal jsem tuto otázku hlavně u severoamerických týmů, neumím na to ale odpovědět. Dávalo by logiku, že by se hráči chtěli ukázat v reprezentačním dresu směrem k turnaji, na který poukazujete.

Minulá mistrovství světa poznamenaly covid a ruská agrese na Ukrajině. Vnímáte letošní pořadatelství jako klidnější?
Budu v to pevně doufat, nechci nic zakřiknout. Doufám, že všechno proběhne bez komplikací a diváci si užijí úspěšný šampionát.

Podaří se překonat divácký rekord turnaje?
Určitě tu taková ambice je.

V roce 2021 jste se stáhl z politiky, teď jste sportovní funkcionář. Která branže vás naplňuje či naplňovala víc?
Jednoznačně ta sportovní. Jako generální manažer dospělé reprezentace jsem v minulosti nasál, co je potřeba pro hokejové prostředí. Trenéři, podpora trenérů a tak dále. Než jsem se pustil do politiky, byl jsem totálně apolitický člověk. Politika pro mě byla novinkou, šel jsem do ní s velkou naivitou a přesvědčením pomoci sportu.

Jak na politiku vzpomínáte?
Dá se říct, že v dobrém. Člověk by si vždycky měl vybrat ze zkušeností, i z těch špatných. Díky tomu se posouváme dopředu. Naučil jsem se spoustu věcí, které bych nikdy neuměl. Postavili jsme úřad, po kterém sportovní prostředí dlouho volalo. Měli jsme na vybudování Národní sportovní agentury velmi málo času, ale díky vynikajícímu týmu jsme to zvládli. Měl jsem velkou podporu jak v Poslanecké sněmovně, tak na Úřadu vlády. Kam jsem přišel, tam mě spíš vnímali jako sportovce než politika, což pro mě bylo potěšující. Cítil jsem podporu. Takže na toto vzpomínám v dobrém. Určitě jsme udělali i chyby, ze kterých se člověk musí poučit.

Vzdal jste se mandátu poslance na začátku roku 2021, protože jste se účastnil nepovoleného mejdanu, který porušoval proticovidová opatření. Co jste si z toho vzal?
Udělal jsem chybu, která v té době byla neakceptovatelná, ta doba byla zlá a těžká pro všechny lidi. Mě to samozřejmě mrzelo, ale jsem jen člověk. Byl jsem v takovém vytížení, že jsem udělal chybu. Vyvodil jsem z toho konsekvence a postupně se vzdal funkcí. Takovou odpovědnost si veřejná správa vyžaduje. Ne všichni to tak cítí, ale já jsem to tak cítil. Přece jenom jsem sportovec, takže jsem se takto zachoval. A jsem zpátky ve sportovním světě, ze kterého jsem vzešel. Na politiku tedy nevzpomínám hořce, vidím to naopak pozitivně.

Z vedení NSA jste odcházel v době kritického auditu. Jak to tehdy bylo?
Ano, probíhal audit. Celý úřad jsme nastavovali v obrovském kvapíku, navíc v covidové době, šli jsme hlavou proti zdi. Chtěli jsme dokázat, že jsme vědomě nic špatného neudělali. Přiznávám, že jsme všechno neměli v absolutním pořádku, ale snažili jsme se to napravovat. Státní správa je velmi složitá, byrokracie je velká, je to úplně jiný svět. Tudíž do výsledku auditu jsem chtěl zůstat a obhájit naši práci.

Jste v kontaktu s Andrejem Babišem, za jehož hnutí ANO jste byl poslancem a šéfem NSA?
Ne, už nejsem. Mám ale spoustu bývalých kolegů, s nimiž jsem v Poslanecké sněmovně tři roky spolupracoval. Občas na sebe narazíme, když se například tvoří nový zákon o sportu. To mě zajímá. Jsem zároveň viceprezidentem olympijského výboru.

Neříkají vám, ať se vrátíte do vysoké politiky?
Ne. Jsem spokojený v tomto světě. Byl bych ale strašně rád, kdyby se sport uchopil mnohem více než dnes. Aby se na podporu sportu nedívalo skrz prsty, protože jde o sportování našich dětí a sport prorůstá celou republikou a společností – podobně jako třeba kultura. Naštěstí dnes už má sport díky NSA kolonku ve státním rozpočtu.

Představují peníze do sportu adekvátní částku?
Bohužel sport stále nemá zastoupení v po­době klasického ministerstva. Roz­počet stále není odpovídající. Za to už ale bude muset bojovat a politické strany přesvědčovat někdo jiný. Přístup ke sportu je potřeba přehodnotit.

Nemáte ambici vrátit se do vysoké politiky?
Nemám. Je to velmi náročné. Když něco dělám, dávám tomu sto procent. Působení v politice a vybudování nové instituce bylo extrémně náročné, zajišťovali jsme nastavení dotací a napojení na ostatní ministerstva. Velká lekce, naučil jsem se toho hodně.

Do Senátu kandiduje váš někdejší hokejový kolega z brankoviště Dominik Hašek. Co byste mu poradil?
Nedovolil bych si mu radit, Dominik má svůj rozum a ví, do čeho jde, co dělat. Mohl se rozhlédnout kolem sebe, než rozhodnutí o vstupu do politiky udělal. Je potřeba jeho rozhodnutí respektovat a věřit, že bude úspěšný.

Do politiky vstoupil i váš další spoluhráč z Nagana Vladimír Růžička, který kandiduje do Evropského parlamentu za stranu PRO Jindřicha Rajchla. Překvapilo vás to?
Vždycky, když se sportovec rozhodne vydat na politickou dráhu, vznikne kolem toho diskuse. Sport je atraktivní oblast. Takže vždycky se dá říct, že vás kandidatura někdejšího špičkového sportovce něčím překvapí. To, že sportovci najdou odvahu jít do politiky, je důležité a správné.

Berete to tak, že zatím jste to z tak­zvaných zlatých hochů z Nagana dotáhl v politice nejdál?
Tak jsem nad tím nepřemýšlel. Spíše to beru tak, že jsem jedním ze sportovců, kteří se pokusili pomoci sportu přes politickou scénu.

Jaký je váš tip na umístění české reprezentace na mistrovství světa?
Na to jediné vám neodpovím (smích). Jsem součástí toho týmu a nerad bych to jakkoliv zakřikl. Používám jednu odpověď: byl bych šťastný, kdybychom z hotelu odjížděli jako poslední z ubytovaných týmů…