EU: Požáry hasit nestačí, zlepšeme péči o venkovskou krajinu
Rozsáhlé lesní požáry ve Francii a Španělsku dostávají záchranné složky na hranici možností.
Ve španělské provincii Ávila hoří největší požár od začátku záznamů v roce 1968, ve francouzské Gironde se oheň přibližuje k Bordeaux. Evropská komise z krize vyvozuje, že samotné posilování hasičských kapacit už nestačí.
Francouzský prezident Emmanuel Macron svolal krizové jednání, španělský premiér Pedro Sánchez vyhlásil stav celostátní nouze. Dosavadní bilance přitom ukazuje dvě protichůdné skutečnosti. Evakuace a evropská spolupráce zatím v Madridu a Gironde zabránily obětem, zároveň však vyšlo najevo, že při extrémní intenzitě požárů může technika jen chránit lidi a majetek před nejhorším.
Oheň je rychlejší než hasiči
Do bezpečí bylo přemístěno více než 330 tisíc lidí a zhruba dvanáct zemí poslalo letadla, vrtulníky nebo hasičské jednotky. Podle expertů Evropské komise však požáry odhalily především nedostatečnou péči o krajinu. Suché křoví a odumřelá vegetace při vedru fungují jako zápalný materiál a umožňují vznik požárů, proti nimž jsou běžné zásahy neúčinné.
„Pokud nezlepšíme hospodaření s hořlavým materiálem, nebude účinné hašení možné, ani kdybychom měli stokrát více letadel,“ uvedl mluvčí EU. Moisès Galán Santano z katalánských hasičů popsal plameny vyšší než 15 metrů, které postupují rychlostí přes čtyři kilometry za hodinu. Při jednom požáru v Almeríi dosáhla rychlost šesti kilometrů, zatímco pozemní jednotky zvládnou v terénu asi 300 metrů za hodinu.
Brusel proto kombinuje okamžitou pomoc s budováním vlastních kapacit. Francii poskytuje pět hasicích letadel, čtyři vrtulníky a technické týmy. Španělsko má vedle čtrnácti vlastních strojů Canadair získat dalších šest letadel a tři pozemní týmy. EU si zároveň pořizuje vlastní flotilu dvanácti canadairů a pěti vrtulníků, které mají přicházet mezi lety 2027 a 2030.
Ani tato technika však nevyřeší souběh desítek požárů. Komise už nyní musí prostředky přidělovat jen k nejnebezpečnějším ohniskům. Sezona navíc letos začala mimořádně brzy, na konci dubna, a může trvat do října či začátku listopadu. Politický závěr je proto zřetelný: větší část pozornosti a peněz má směřovat k odstraňování suchého podrostu a další biomasy ještě před vznikem požáru.
Francie chrání města i průmysl
Na jihozápadě Francie opustilo domovy přes 220 tisíc lidí, uzavřeny byly silnice do Španělska i několik železničních tratí. Požár ohrožuje aglomeraci Bordeaux s více než 800 tisíci obyvateli. V pobřežní obci Le Porge shořelo 170 domů, díky evakuaci však nebyl nikdo zraněn.
Krize zasahuje také ekonomiku. V Gironde bylo podle ministra hospodářství Rolanda Lescurea evakuováno 13 tisíc podniků. Úřady sledují provozy s nebezpečnými látkami včetně areálů německo-francouzské Ariane Group, která západně od Bordeaux pracuje na pohonných systémech a plnění raket M51 palivem. Firma uvedla, že dotčená místa evakuovala a zabezpečila ve spolupráci s úřady.
Ve Španělsku se kouř z požárů vzdálených asi 50 kilometrů dostal až nad Madrid. Více než 90 tisíc lidí v Madridu, Ávile a Toledu bylo evakuováno nebo omezeno zákazem vycházení. Současné požáry v okolí hlavního města si zatím oběti nevyžádaly, v Almeríi však při požáru před několika týdny zemřelo 13 lidí.
Spor o příčiny a náklady
Výzkumník Simon Schütze z univerzity v Lleidě spojuje růst rizika s úbytkem péče o venkovskou krajinu a s klimatickou změnou. Vyšší teploty a navazující vlny veder snižují vlhkost vzduchu a vegetace se už ani v noci dostatečně neochladí a nezvlhne.
Sánchez označil ničivější léta za „novou normalitu“ a vyzval Evropu, aby vedle následků řešila také příčiny klimatické změny. Požáry se tak stávají součástí širšího sporu o evropskou klimatickou politiku, zatímco vlády musí současně rozhodovat o bezprostřední ochraně obyvatel a hospodářství.
Ekonomické škody totiž výrazně přesahují hodnotu zničeného majetku. Podle profesora Carlese Vergary z IESE připadá na přímou ztrátu kapitálu jen 19 procent škod, 22 procent tvoří zdravotní následky a 59 procent nepřímé dopady, například přerušené dodavatelské řetězce.
O další podobě evropské strategie budou rozhodovat členské vlády, regionální úřady a Evropská komise. Otevřené zůstává, kolik prostředků půjde do nové techniky a kolik do údržby krajiny, která má zabránit tomu, aby se oheň dostal do fáze, kdy už jej nelze účinně hasit.
