Jak Barcelona prohospodařila majlant

Když jsem v roce 2019 začal psát knihu o FC Barcelona, myslel jsem si, že se budu věnovat její cestě na vrchol. To jsem také dělal, ale ve výsledku jsem zároveň mapoval i její úpadek a pád. Před vypuknutím pandemie se Barcelona stala prvním sportovním klubem na světě, jehož roční příjem překročil miliardu dolarů. Jeho hrubý dluh přitom dosahuje zhruba 1,4 miliardy dolarů (což je přibližně 1,2 miliardy eur), většina z toho jsou krátkodobé závazky.

Španělská La Liga zabránila Barce­loně utrácet další peníze, které nemá. Právě tato překážka zmařila snahu „Barçy“ podepsat novou smlouvu s nejlepším a nejlépe placeným fotbalistou na světě Lionelem Messim, i když prý souhlasil se snížením platu na polovinu. Většinu ostatních hráčů klub zkusil prodat stylem „vše musí pryč“, ale zájemců se zrovna mnoho nevyrojilo.

Pandemie bolela, ale byla jen ranou z milosti. Téměř neviditelný volný pád Barcelony začal už v červnu 2015, kdy klub vyhrál v Berlíně počtvrté Ligu mistrů za posledních deset let.

Dosáhl nadvlády za minimálních výdajů díky ojedinělé generaci brilantních fotbalistů z vlastní mládežnické akademie. Tehdy si Barça mohla dovolit podepsat smlouvu s jakýmkoli fotbalistou. Při vyhledávání talentů je právě nábor tím nejdůležitějším manažerským rozhodnutím.

Ale Barcelona „válku o talenty“ prohrála. Kde se stala chyba?

Postup Barçy při nakupování hráčů je neskutečně chao­tický. Konkurenční skupiny uvnitř klubu usilují o získání různých fotbalistů a často se ani neobtěžují o tom informovat hlavního trenéra. Kandidáti na prezidenta klubu staví svou kampaň na slibech, jaké hvězdy po svém případném zvolení koupí. Svůj vlastní názor má i sportovní ředitel a samozřejmě ho měl i Messi.

Na katastrofickou přestupovou strategii Barcelony v období let 2014 až 2020 dohlížel muž jménem Josep Maria Bartomeu. Fajn chlápek, který vede rodinnou firmu vyrábějící nástupní tunely, jimiž se cestující dostanou z letadla do letištního terminálu. V lednu 2014 se po odstoupení Sandra Rosella tento do té doby neznámý místopředseda Barçy stal úplnou náhodou prezidentem klubu. Předpokládalo se, že Bartomeu bude funkci vykonávat jen dočasně. V červenci 2015, měsíc po zisku Ligy mistrů Berlíně, mu však vděční členové klubu ve volbách šéfa klubu dopřáli drtivé vítězství.

Problém byl v tom, že Bartomeu se ve fotbale ani ve fotbalovém byznysu příliš nevyznal. Jeho sportovní ředitel, legendární španělský brankář Andoni „Zubi“ Zubizarreta, přivedl hráče jako Neymar nebo Luis Suárez, kteří se s Messim výborně doplňovali a pod zkratkou „MSN“ vytvořili nejlepší útok v klubové historii. Ale Bartomeu „Zubiho“ brzy vyhodil. Za šest let jeho šéfování klubu se vystřídalo celkem pět sportovních ředitelů.

Úpadek Barcelony začal se ztrátou Brazilce Neymara – superefektivního křídla, jež si nabíhalo na Messiho přihrávky. Ukazatel očekávaného počtu gólů říká, kolik branek se dá od týmu očekávat na základě kvality jeho šancí. Jen sám Neymar měl v sezoně 2015/2016 tuto hodnotu 1,2 na zápas, tedy jen lehce zaostával za Messiho ohromujícím 1,4. Ale Brazilec chtěl být v sestavě mužem číslo jedna – neboli Messim. V roce 2017 proto přestoupil do klubu Paris Saint-Germain za rekordní částku 222 milionů eur. Barceloně se ho nikdy nepodařilo nahradit.

Když klub prodá hráče za 222 milionů eur, neznamená to, že pak bude mít 222 milionů eur na rozhazování. Částka přichází ve splátkách, musí se z ní odečíst daně a poplatky agentům. Nicméně ostatní kluby v onom roce 2017 věděly, že je Bartomeu v balíku a před 150 tisíci členy klubu smutnícími po Neymarovi se potřebuje ukázat s nějakým „hráčským úlovkem“.

Nabídku Barcelony si rád vyslechne téměř každý fotbalista. Jak mi řekl Rosell: „Někdy se nedohodnete, ale každý si s vámi k jednacímu stolu rád sedne.“ V roce 2017 nabídl španělský agent Junior Minguella vedení Barcelony francouzskou senzaci – osmnáctiletého útočníka Kyliana Mbappého. Odpověď ale nedostal. Nakonec člen představenstva Javier Bordas poslal Minguellovi zprávu přes WhatsApp: „Trenéři ani prezident ho nechtěli.“

Bordas o několik let později řekl, že barcelonský realizační tým odmítl také mladého norského fotbalistu Erlinga Haalanda, protože ho nepovažoval za „hráče stylu Barçy“. Mbappé i Haaland dnes patří k těm nejžádanějším mladým hráčům.

Místo toho se Barça zaměřila na jiného mladého Francouze jménem Ousmane Dembélé z Borussie Dortmund. Tři týdny po Neymarově odchodu odletěl Bartomeu společně s dalším představitelem klubu do bašty fotbalového byznysu Monte Carla, aby se svými německými protějšky vyjednali Dembélého přestup.

Jak napsal deník The New York Times, dvojice barcelonských manažerů se tam vydala pevně odhodlána zaplatit za hráče maximálně 80 milionů eur. Při jakékoli vyšší sumě měli v plánu se sebrat a odejít. Před vstupem do vyjednávací místnosti se objali.

Uvnitř je však čekalo překvapení. Němci jim oznámili, že nemají čas se vybavovat, protože musejí stihnout letadlo, nebudou vyjednávat a chtějí zhruba dvojnásobek částky, kterou si Barcelona na Dembélého vyčlenila. A Bartomeu podlehl. Přece jen byl prezidentem nejbohatšího klubu na světě a pořád ještě fotbalem jaksi nedotčený. Zavázal se okamžitě zaplatit 105 milionů eur plus dalších 42 milionů ve snadno získatelných bonusech za výkon. Celkem tedy víc, než by stál Mbappé.

Ani ne o šest měsíců později zaplatila Barça Liverpoolu 160 milionů eur za brazilského tvůrce hry Philippa Coutinha. Peníze z Neymarova přestupu tak byly pryč. A nejen ty. Přestupová částka přesahující 100 milionů eur by měla být zárukou úspěchu, ale Dembélému ani Coutinhovi se v Barçe nedařilo.

Částečně to může být dáno tlakem, jenž je s tímto klubem nedílně spojený. Anglický střelec Gary Lineker, který přišel do Barcelony v roce 1986 z Evertonu, mi řekl: „Když jsem vystoupil z letadla, čekaly na mě stovky fotografů a novinářů. Byli jsme tam společně s (velšským střelcem) Markem Hughesem. Těsně po podpisu nám oznámili: ,Dnes budeme trénovat na hřišti a tam vás představíme divákům.‘ Hádali jsme, kolik lidí asi přijde. Možná 30 nebo 40? Ale dorazilo snad 60 tisíc fanoušků, jen aby povzbudili nové hráče a podívali se na kousek tréninku.“

Lineker je také toho názoru, že Hughes, který v Barceloně neuspěl, mohl patřit k těm fotbalistům, o nichž se říká, že kvůli nervům z barcelonského stadionu Camp Nou „vyhasnou“. „Myslím, že na to tehdy ještě nebyl dost vyspělý. Ale kdybyste cítili tu míru očekávání!“

Není divu, že Barcelona čelí na přestupovém trhu specifické překážce: mnoho potenciálních kandidátů na přestup se domnívá, že pro Barçu prostě nejsou dost dobří. Tito hráči pak možná i oprávněně trpí takzvaným syndromem podvodníka, kdy mají pocit, že se vydávají za něco, čím nejsou, a na Barcelonu nemají. To potvrdil i Rosell: „Někdy za námi přijde agent a říká: ,Ne, ne, ne, nejsme připraveni.‘ To je velmi upřímné. Těšilo mě, když mi to řekli.“ Bartomeu mi vyprávěl o podobných odmítnutích ze strany „výborných hráčů, kteří teď hrají v jiných klubech“.

Na začátku roku 2019 kontaktovala Barcelona mladého záložníka Ajaxu Amsterdam Frenkieho de Jonga, který se navzdory tomu, že je odmalička jejím fanouškem, nedokázal rozhodnout. Bál se, že by mužstvu nestačil. Realističtější mu přišlo vzít nabídku od Manchesteru City nebo PSG. V noci ho místo spánku sžírala myšlenka na možná největší rozhodnutí jeho profesionální kariéry. Jistotu mu dodala až osobní návštěva samotného Bartomeua v Amsterdamu. Tehdy se de Jong konečně rozhodl, že raději zariskuje a přestoupí do Barçy, než aby strávil zbytek života dumáním, zda by v ní uspěl, nebo ne.

Barcelona za něj Ajaxu zaplatila 75 milio­nů eur. Podle fotbalového agenta a poradce nizozemského klubu Hasana Cetinkayai to byl skoro dvojnásobek toho, v co Ajax původně doufal. Cetinkaya dodává:

„Sportovní management Barcelony byl pod obrovským tlakem, aby smlouvu podepsal a zároveň se chtěl i chránit. S podepsáním papírů zavládla ve sportovním vedení Barcelony taková úleva, že se z toho tehdejší sportovní ředitel Pep Segura rozbrečel.“

Barça byla na přeplácení zvyklá. Zatímco většina klubů se zaměřuje na určitý typ hráčů, třeba na mladé tvůrce hry do 30 milionů eur, Barcelona až do roku 2020 nakupovala v nejvyšších cenových relacích a mohla si dovolit usilovat o ideál. V tomto případě třeba nechtěla hráče „typu de Jong“. Chtěla samotného de Jonga. Stejně jako v mnoha jiných případech neměla při předkládání nabídky nachystanou žádnou alternativu a prodávající klub si toho byl dobře vědom. Rosell v reakci krčí rameny: „Víte, že zaplatíte víc než jiný klub.“

Na začátku léta roku 2019 napsal Neymar Messimu zprávu, že chce odejít z PSG (zmíněný útok „MSN“ žil dál ve whatsappové skupině). Argentinec v tom uviděl šanci napravit chybu Barcelony z roku 2017. Odpověděl: „Potřebujeme tě, abychom vyhráli Ligu mistrů.“ Předvolal si prezidenta Bartomeua a řekl mu o tom. Messi se vyjádřil i do médií, čímž dostal klub pod tlak.

Ale Barça se tehdy rozhodla, že PSG za sedmadvacetiletého Neymara náchylného ke zraněním požadovanou částku zhruba 200 milionů eur nezaplatí. Barceloně už tehdy docházely peníze, částečně kvůli sérii špatných nákupů, a finančně krvácela také proto, že z ní Messiho otec Jorge neustále ždímal další zvyšování synova platu.

Mezi lety 2017 a 2021 si Messi podle pasáží z třicetistránkové smlouvy, které zveřejnil deník El Mundo, vydělal celkem přes 555 milionů eur. Argentinec ani nejvyšší vedení Barcelony tuto částku nepopřeli. Jeden člověk z managementu Barçy mi řekl, že Messiho plat se v letech 2014 až 2020 ztrojnásobil. Ale pak dodal: „Problém není v Messim. Problém je, že nakazil zbytek týmu.“ Kdykoli dostal argentinský fotbalista přidáno, jeho spoluhráči chtěli také. Kvůli Messiho platu tak nakonec Barcelona nemohla koupit hráče, o něhož nejvíc stála.

Barça se během léta 2019 na veřejnosti tvářila, že se s Neymarem chystá podepsat smlouvu, aby nakonec Messimu mohla oznámit: „Promiň, zkusili jsme všechno, ale nepodařilo se nám ho získat.“ Místo toho klub zaplatil 120 milionů eur Atlétiku Madrid za Antoina Griezmanna, osmadvacetiletého francouzského hráče, který o rok dříve barcelonskou nabídku odmítl. Šlo o rekordní částku za fotbalistu staršího 25 let. Atlético zároveň získává od Barcelony ročně další miliony díky pozoruhodné dohodě, podle níž má Barça na hráče madridského klubu „předkupní právo“.

Okázalou snahou koupit Neymara zpět ale Barcelona Messiho podle všeho neobalamutila. Když dostal otázku, zda klub udělal vše, co bylo v jeho silách, aby Brazilce získal, odpověděl: „Nevím… Není to vše úplně jasné.“ Zda klub ve skutečnosti řídí on, jako obvykle podrážděně popřel: „Samozřejmě nic neřídím, jsem jenom jeden z hráčů.“

S tím ale nesouhlasí jeden ze zaměstnanců klubu, který s Messim pracoval už před tím, než Argentinec začal v roce 2004 hrát v áčku. Řekl: „To on tomu velí. Ví, že může kohokoli odstranit. Nechce se s nikým hádat, je to fajn chlap. Ale ví, jakou má moc.“ Když Messi prohrál nějakou bitvu, nahlas nic neřekl, ale metaforicky řečeno si to „poznamenal“, tvrdí tento zaměstnanec.

Neúspěšné vyjednávání o koupi Neymara znamenalo pro Messiho největší porážku uvnitř klubu a nezapomněl si to v hlavě uložit. Nemohl to Bartomeuovi odpustit. Messimu nešlo ani tak o moc. Byl by raději, kdyby se o vše postarali šéfové klubu a trenéři, ale pouze za podmínky, že budou kupovat přesně ty fotbalisty, které chce on.

Do Barcelony často přicházejí hráči, kteří byli od svých šesti let hvězdami v každém klubu, kde hráli. V Barçe se z nich stali Messiho poskokové. Takový pokles byl pro superhvězdu jako Griezmann těžký, zvlášť když poprvé v kariéře seděl jen na lavičce. Pouze výjimečně v Barçe předvedl to nejlepší, co umí.

V letech 2014 až 2019 Barcelona na přestupech utratila přes miliardu eur, tedy více než kterýkoli jiný klub. „Přitom jsme byli každý rok o něco horší,“ přiznal zkušený obránce Gerard Piqué. Když v lednu 2020 potřebovala náhradu za zraněného kanonýra Suáreze, musela Barça nakupovat „ve slevách“.

Sportovní ředitel Eric Abidal kontaktoval agenty francouzsko-konžského útočníka Cédrica Bakambua z pekingského klubu Kuo-an. Když si Bakambu vyslechl telefonát, o němž sní každý zkušený fotbalista, skočil do letadla do Hongkongu, odkud mu to letělo do Katalánska. Během čtyřhodinového letu do Hongkongu nadšením nezamhouřil oka. Když letadlo přistálo a mohl si zase zapnout telefon, přišla mu zpráva od Abidala. Barça si to rozmyslela, zněla. Klub místo něj podepsal smlouvu s jiným zkušeným hráčem – Dánem Martinem Braithwaitem, jenž propadl v druholigovém anglickém Middlesbrough.

Nejpodivnějším nákupem Bartomeuo­vy éry byl ale každopádně Matheus Fer­nandes. Barça s tímto neznámým jedna­dvacetiletým záložníkem z B týmu bra­­zilského klubu Palmeiras podepsala smlouvu v lednu 2020. Stál ji sedm milionů eur plus další tři na případných příplatcích. Nákup Fernandese proběhl téměř potají. Barça ho nikdy oficiálně nepředstavila. Po hostování v provinčním Realu Valladolid, kde si zahrál pouze tři zápasy, se vrátil na Camp Nou a dostal dres s „covidovým“ číslem 19, který nikdo nechtěl. „Brazilský přízrak“ odehrál v minulé sezoně za A tým pouhých 17 minut.

Nikdo nemohl přijít na to, proč ho Barça koupila. Sportovní ředitel Palmeiras Alexandre Mattos později vysvětlil, že se mu nějak podařilo nalákat Abidala, aby se přijel podívat na trénink B týmu. „V tu chvíli mi všichni říkali, že jsem se zbláznil: ,Chceš prodat do Barcelony hráče z béčka Palmeiras, který ani moc nehraje?‘“ Člověka napadne, co si asi Messi o Braithwaitovi a Fernandesovi myslel…

Loni v létě už Bartomeu a jeho mana­gement čelili přestupovému deficitu. Podle pravidel, jimiž se řídí španělské kluby ve vlastnictví členů, jako je Barça, musejí vrcholní šéfové uhradit ztráty z vlastní kapsy. Představenstvo nutně potřebovalo zaúčtovat zisk před koncem finančního roku 1. července. A tak upeklo bizarní výměnu s Juventusem, který byl také celý žhavý vylepšit si účetnictví. Italský klub Barçe „prodal“ bosenského záložníka Miralema Pjaniće za 60 milionů eur a Katalánci za to „Staré dámě“ prodali brazilského záložníka Arthura Meloa za 72 milionů eur.

Tyto částky ale ve skutečnosti neměly být nikdy zaplaceny. Vymyslely se pro účetní účely. Podle účetních pravidel mohly oba kluby tyto pěkné sumy uvést jako okamžitý příjem. Hypotetické platby by se rozložily na délku trvání hráčských kontraktů. Ve výsledku by si Juventus a Barça zaplatily pouhých 12 milionů eur čili rozdíl mezi fiktivními cenami obou hráčů. Zásadní bylo, že tato výměna pomohla oběma fotbalovým gigantům vylepšit si účetnictví.

Byla to dobrá dohoda pro Bartomeuovo vedení, ale nikoli pro Barçu – stárnoucí kádr získal v Pjanićovi dalšího třicátníka, který si brzo vysloužil teplé místečko na lavičce. Finanční krize Barçy dosáhla akutního stavu loni v srpnu, když ji v Lize mistrů rozmetal Bayern Mnichov  : . Klub se potřeboval zbavit přeplacených starších fotbalistů, které ale nikdo nechtěl. Třiatřicetiletý Suárez byl během minutového telefonátu informován, že jeho služby už nebudou dále potřeba. Odešel do Atlétika a Barcelona dál hradila část jeho platu.

Bartomeuovi se musí nechat, že loni v létě získal z klubu Las Palmas sedmnáctiletého Pedriho, a to za pouhých pět milionů eur. Z tohoto chlapce se stala senzace. Zářil v barvách Španělska na letošním evropském šampionátu a hrál i ve finále olympiády v Tokiu proti Brazílii. Tah v podobě angažování Pedriho ovšem stejně nepřeváží všechny Bartomeuovy neúspěchy.

Barcelona skončila v minulé sezoně ve španělské lize až třetí, což je její nejhorší výsledek od roku 2008. Mistrovský titul vyhrálo Atlético Madrid, z velké části díky daru od Barçy v podobě Suáreze. Tento Uruguayec v lize nasázel 21 gólů a byl přesně tím střelcem, který Barceloně celou sezonu chyběl. Když dal v posledním zápase vítězný gól, sedl si na trávník a se slzami štěstí volal své rodině. Už dříve řekl: „Na začátku sezony se mnou v Barceloně jednali pohrdavě. Atlético mi pak otevřelo dveře dokořán.“

Letošní sezona by mohla být pro Barçu ještě horší. La Liga informovala, že klubu letos za platy hráčů dovolí utratit zhruba jen 160 až 200 milionů eur, tedy méně než třetinu částky před třemi lety. Barcelona nejenže platí fotbalistům gáže, které si nemůže dovolit, ale stále ještě amortizuje neúspěšné přestupy z minulých dob. Klub se od nákupů v nižších cenových relacích přesunul rovnou k angažování hráčů, kteří jsou bez smlouvy a mohou tedy přijít zdarma.

Jenže La Liga tyto hráče zaregistruje, až když Barça oseká mzdové náklady. Když se Katalánci zbavili několika poměrně skromně placených fotbalistů z béčka, na výdajích na platy se to nijak výrazně neprojevilo. Fernandesovi přišlo e-mailem oznámení, že mu byla ukončena smlouva. Prý se chystá podniknout právní kroky kvůli nespravedlivému propuštění. Barça by velmi ráda prodala některé nákladné hráče, ale Dembélé je zraněný a Coutinho se ze zranění léčí.

Klub možná bude muset prodat své nejcennější mladé hráče – Pedriho a De Jonga. O hlavní hvězdu už přišel – navzdory vzájemné dohodě na novém pětiletém kontraktu musel nechat odejít Messiho, protože s ním by se do platového stropu nevešel.

Jak mi řekl další vysoký představitel klubu, Barça bude muset na nějakou dobu snížit ambice a „nesnažit se každý rok vyhrát španělskou ligu nebo Ligu mistrů“. Občas jsem měl pocit, že píšu knihu o Římě 400 let po Kristu, když už do něj vstoupili barbaři.

Simon Kuper, FT

Text je upravená ukázka z autorovy knihy Barça: Příběh ze zákulisí nejlepšího fotbalového klubu na světě (Barça: The Inside Story of the World’s Greatest Football Club), kterou 12. srpna vydalo

nakladatelství Short Books.