Jak se houpou ceny
Dlouhodobě udržovat tři a půl procentní sazby při růstu cen o dvě procenta zavání zbytečným přiškrcováním ekonomiky.
Inflace v Česku je na nejnižší úrovni za posledních sedm let. V dubnu zvolnila z březnových 2,7 procenta na 1,8 procenta. Je to méně než dvě rovná procenta, která očekávala centrální banka. Podle statistiků je důvodem nižší inflace mimo jiné zlevnění pohonných hmot a loňská vyšší srovnávací základna. Analytici převážně očekávají, že v dalších měsících se tempo růstu maloobchodních cen zase zvedne nad dvě procenta.
Česká národní banka na vývoj inflace reaguje v poslední době velmi opatrně. Nyní snížila základní úrokovou sazbu z 3,75 procenta na tři a půl procenta a z vyjádření guvernéra Aleše Michla i dalších členů bankovní rady se zdá, že na další zlevnění úvěrů si asi počkáme až do příštího roku. Je otázkou, zda je tak jestřábí politika v tomto okamžiku nutná a zda zbytečně nebrzdí investice v privátním sektoru.
Spotřební koš, kterým se inflace měří, tentokrát nejsilněji zasáhlo zlevnění pohonných hmot – o 13,4 procenta – a kolísavé ceny potravin, nápojů a tabáku, oproti březnu klesaly zejména ceny alkoholických nápojů. To mohlo souviset se slevami v období velikonočních svátků, jež letos připadly na duben, zatímco loni byly z větší části v březnu. Naopak jiné potraviny zdražovaly, například máslo o 28,8 procenta, káva o 20,4 procenta či kakao o 18,8 procenta.
Za nájemné lidé platili o 5,9 procenta více, za teplo a teplou vodu o téměř pět procent více. Ceny elektřiny však klesly o 4,7 procenta a ceny plynu o bezmála devět procent. Ceny zboží ve srovnání s loňským dubnem úhrnem vzrostly o 0,2 procenta a ceny služeb o 4,7 procenta.
Ceny překvapují: nahoru i dolů
To kolísání má různé důvody. U pohonných hmot je jasné, že příčinou zlevňování je masivní pokles cen ropy v posledních měsících. Byl způsobený nejprve obavami z recese v USA a pomalého růstu Číny. Potom to ještě popotlačilo rozhodnutí zemí OPEC, zejména Saúdské Arábie, zvýšit těžbu a potrestat tak ty země, které nedodržovaly těžební kvóty. Udělaly tím radost Donaldu Trumpovi i nám a přidělaly starosti Rusku, jemuž se s nízkými příjmy z exportu ropy prohlubuje už tak velká díra ve státním rozpočtu. Odhadnout další vývoj je obtížné s ohledem na možnost zavedení dalších sankcí na Rusko ze strany EU, ale i USA. Ty by snížily množství ropy na světovém trhu a ceny by se mohly opět pohnout vzhůru. Tyto geopolitické vlivy nelze nijak regulovat měnovou politikou a v tomto směru je jistě opatrnost na místě.
Trochu podobně je tomu u cen potravin. A to i při delším pohledu zpět. Na blogu ČNB letos v únoru ekonomka Soňa Benecká publikovala analýzu pohybů cen potravin. V něm uvádí, že meziroční růst indexu cen potravin se dlouhodobě historicky pohyboval v řádu jednotek procent, na konci roku 2022 však vlivem inflační vlny přesáhl 27 procent. Zdražování jednotlivých potravinových kategorií bylo v evropském měřítku do značné míry podobné. Hlavními faktory růstu cen byly rostoucí ceny vstupů a nákladové tlaky v celém výrobním řetězci, zejména v důsledku výrazného zdražení energií. Následkem této inflační epizody přestalo být Česko v mezinárodním srovnání relativně levnou zemí, což je zásadní odklon od trendu posledních dvou dekád.
Ceny potravin navíc nyní pravidelně překvapují. Jak směrem vzhůru, tak dolů, a obdobný jev zaznamenaly i další země. Jedním z možných vysvětlení vedle vlivu změn daňových sazeb je i to, že v obdobích nejistoty nastavují výrobci i prodejci ceny výše, než by odpovídalo fundamentálním faktorům. Do dlouhodobých kontraktů i maloobchodních cen pak promítají předpokládaný růst nákladů, který nemusí mít reálný základ. Nadhodnocovaly tak například ceny výše zmíněných pohonných hmot a energií nad skutečné náklady.
Ekonomiku zbytečně neškrtit
Pohyby cen v posledních několika letech cítíme ve svých peněženkách, ale z hlediska měnové politiky je velmi obtížné je ovlivnit. Navíc do tvorby cen vstupují takové faktory, jako je ptačí chřipka v případě vajec a kuřecího masa nebo výskyt kulhavky a slintavky v případě hovězího a masných výrobků. Nicméně z vývoje maloobchodních tržeb je zjevné, že lidé, přestože reálné mzdy stále rostou, za jídlo šetří a utrácejí méně. V březnu to bylo o 0,6 procenta meziročně. Růst cen tak brzdí, ale přesto bude dál nevyzpytatelný.
Centrální bankéři však váhání nad razantnějším snižováním sazeb odůvodňují obavami z pokračujícího zdražování služeb. Skoro pět procent dubnového růstu vskutku nevypadá jako cenová stabilita. A ČNB opravdu nemá jednoduché rozhodování.
I přesto odbornému týmu připravujícímu měnové predikce stále vychází, že na horizontu účinnosti změn úrokových sazeb na inflaci, tedy zhruba za rok, má být růst cen na inflačním cíli bezpečně i s nižšími úrokovými sazbami. ČNB by měla brát více v úvahu rovněž stále se snižující odhady tuzemských i zahraničních institucí týkající se nejen našeho ekonomického růstu. Guvernér Michl tak má jistě pravdu v tom, že už bychom se nikdy neměli vracet k nulovým sazbám, jak se i za jeho participace na počátku covidu-19 stalo. To byl opravdu spouštěč inflace. Ale dlouhodobě udržovat tři a půl procentní sazby při růstu cen o dvě procenta zavání zbytečným přiškrcováním ekonomiky.
