Jak vyprázdnit i zlevnit kriminály

Je to depresivní prostředí. Strohé, smutné. Prostě vězení. Aktuálně pobývá v 35 českých zařízeních podle oficiálních údajů Vězeňské služby ČR (VS) přesně 19 793 lidí. A zaměstnáno z nich je 7 581 osob, kteří nějakým způsobem i kompenzují svůj pobyt za mřížemi. Věznění bezmála dvaceti tisíc trestaných lidí stojí Česko přibližně 13,5 miliardy korun ročně, což jsou údaje za loňský rok, každopádně výdaje rostou. Nejen kvůli inflaci, platům ostrahy a zaměstnanců, ale také z důvodu nárůstu cen energií. Například rok 2022 si vyžádal oproti předcovidovému (a předválečnému) roku 2019 o 235 milionů korun více, což byl nárůst skoro 42 procent. A pochopitelně rostou i náklady na jeden „člověkoden“. Zatímco v roce 2019 stál jediný den vězně 1 492 korun, dva roky nato 1 841 korun, tak za loňský rok už to byly bezmála dvě tisícovky: přesně 1 916 korun (nákladů na platy, stravu či energie).

„Růst denních nákladů na jednoho vězně je výsledkem celkového růstu výdajů, který je primárně ovlivněn výdaji na platy včetně sociálního a zdravotního pojištění. Tyto výdaje je možné za současného stavu považovat na mandatorní. Provozní výdaje pak ovlivňují zejména ceny nakupovaných potravin a ceny energií, ale i materiálů a služeb: materiál na oděvy vězňů, lůžkoviny, ceny odpadů, revize zařízení, zdravotní služby,“ řekla týdeníku Euro tisková mluvčí VS Markéta Prunerová. Na čem lze ušetřit?

„Jedinou významnější aktivitou, kterou může Vězeňská služba ČR krátkodobě omezit, jsou výdaje na opravy a udržování, kde v posledních letech provádí jen havarijní opravy. To, že i za této situace rostou denní náklady na vězně, je dáno růstem hlavně mandatorních výdajů,“ doplňuje kapitánka Prunerová. Podle ní už služba šetří, snížila spotřeby energií, ale ani hypotetické snížení počtu vězňů (o němž však nerozhodne správa věznic) nemusí přinést očekávaný efekt: v souladu s normovanými evropskými pravidly na ubytování se mohou zase zvyšovat výdaje na věznění jedné osoby.

S nejvyšší mírou vězenkyň v EU

„V současné době zažívá vězeňství v České republice velmi těžké časy: řeší přeplněnost, dlouhodobé podfinancování a kritický nedostatek personálu, ale věříme, že po vyřešení kritických věcí se budeme moct dívat do světlejší budoucnosti a podporovat progresivní věci, které již částečně v Česku fungují,“ potvrzuje složitou situaci Lenka Ouředníčková, ředitelka pro inovace a rozvoj Rubikon Centra, jež se tematice věnuje a pomáhá trestaným překročit trestní minulost. Ouředníčková spolu s dalšími experty upozorňuje, že Česko má v EU jednu z nejvyšších měr uvěznění na 100 tisíc obyvatel (máme bronz), roste i poměr vězněných žen na unijně rekordních 8,6 procenta vězeňské populace. Za dvě dekády se počet vězenkyň v Česku prakticky zdvojnásobil! „Za přeplněnými věznicemi nestojí vysoká míra kriminality, ale celkové nastavení trestní politiky, mimo jiné nepřiměřeně vysoké tresty u trestných činů, které s sebou nenesou velké nebezpečí pro společnost,“ upozorňuje ředitelka Rubikonu.

Jakým způsobem by se daly snížit enormní náklady? „Trest odnětí svobody je tím vůbec nejdražším možným trestem – to je nutné zdůraznit. Vězení je vhodná forma trestu pro ty, kteří jsou pro společnost nebezpeční či vysoce narušení a je potřeba je izolovat a intenzivně s nimi pracovat. Největší úspory bychom získali, pokud by se změnila trestní politika a zamezili bychom nadužívání trestu odnětí svobody,“ míní Ouředníčková. Podle ní se do vězení často dostávají i lidé, kteří se dopustí opakované drobné krádeže – třeba i zboží v obchodě o hodnotě několika set korun. „To je jedno ze slabých míst trestní politiky, které nás stojí obrovské částky a nepřináší ani požadovaný dopad. Tato změna má silnou odbornou podporu, její potřeba je podložena řadou analýz. K prosazení je nutná politická podpora a k tomu dobrá argumentace i srozumitelné vysvětlení veřejnosti,“ líčí ředitelka.

Rubikon Centrum se proto zapojuje nejen do konkrétní pomoci lidem vracejícím se do života „venku“ (pomáhají s prací, s financemi, bydlením i správnými návyky), ale usiluje také o systémovou změnu i předcházení prisonifikaci vězněných – což je důsledek izolace či ztráty sociálních vazeb a samostatnosti během uvěznění. „Jsme součástí evropské sítě RESCALED, jež podporuje rozvoj malých, v komunitě zasazených věznic, které stimulují aktivitu vězněných, jejich odpovědnost za vlastní život a v maximální možné míře věznici propojují s vnějším světem a okolní komunitou,“ říká Lenka Ouředníčková.

Kde a jak vězni pracují

Proti zažitým stereotypům o „flákajících se vězních za mřížemi“ stojí realita. Z těch, kteří jsou podle zákona zaměstnatelní, pracuje 57,31 procenta. „Vězni obecně o práci zájem mají. Věznice se snaží zajišťovat práci podle svých možností. Jednodušší to je tam, kde věznice disponují vlastní výrobou. U podnikatelských subjektů vězni vykonávají zejména manuálně méně náročnou práci, jako jsou kompletace výrobků, balení propagačních materiálů, lepení obálek, výroba jednoduchých výrobků ve sklářství nebo strojírenství,“ říká Prunerová z VS. Od roku 2021 může i sama vězeňská služba využít práce vysoce kvalifikovaných vězňů – třeba lékařů.

A které firmy či subjekty jsou těmi největšími zaměstnavateli? „Konkrétní počty bohužel nejsme schopni poskytnout. Velmi často však věznice i na základě smluvních ujednání spolupracují s obcemi, městy či statutárními městy, kde odsouzení vykonávají pomocné a úklidové práce, starají se o zeleň a porosty. Mezi zaměstnavateli jsou například Česká pošta, Fakultní nemocnice Motol nebo FN Brno,“ vysvětluje Prunerová.

Jak upozorňuje v následujícím rozhovoru sociolog Lukáš Dirga, expert na vězeňství, výdělky vězněných nejsou nijak vysoké a ani jimi hrazené náklady na své věznění (maximálně 50 korun za den) jistě provoz českých věznic „nevytrhnou“. Jaké se tedy nabízejí jiné cesty? „Je naivní si myslet, že by se někdy podařilo snížit vězeňskou populaci na nulu. To reálné není. Naopak mezinárodním trendem je spíše růst počtů vězněných osob. V Česku se dlouhodobě pohybujeme na úrovni 19 až 20 tisíc. Otázkou tedy je, jak zefektivnit vězeňství, aby se propuštění do věznic nevraceli a stát zároveň ušetřil. Něco s tím ale dělat můžeme. V zahraničí se již zavádí řada inovativních přístupů, které mají podle mě potenciál přispět k efektivnější přípravě vězněných na propuštění. Jako příklad mohu uvést takzvaně otevřené či komunitní věznice, které jsou považovány za efektivní nástroj, jenž přispívá ke snížení recidivy a k ekonomickým úsporám na straně státu,“ řekl Dirga týdeníku Euro.

Možností je i domácí vězení

Penitenciární sociolog Dirga dodává, že uspořit náklady mohou alternativní tresty, které nabízejí náhradu uvěznění. „V tomto ohledu je u nás třaskavým tématem elektronický monitoring (náramky) určený zejména pro výkon trestu domácího vězení. Domnívám se, že naše zákony jsou v tomto ohledu dobře nastavené, nicméně se zatím nedaří jejich potenciálu plně využívat… Do vězení často posíláme i osoby, které tam být nemusejí, což nedává smysl z pohledu jejich dalšího života a z pohledu státu je to ekonomická zátěž. Má tedy smysl zabývat se tím, koho a proč do vězení posíláme a jak lépe pracovat s osobami, které jsou ve vězení či se z vězení vrací na svobodu. A to nejen z ekonomických důvodů,“ říká Dirga.

S doplněním systému o otevřené věznice i náhradní tresty místo „zavření“ souhlasí jak vedení Vězeňské služby ČR, tak ministerstvo spravedlnosti. „Projekt otevřené věznice v objektu Jiřice se jeví jako velmi úspěšný, s minimální recidivou odsouzených, kteří odtud brány věznice opouštějí. Další alternativní formy věznění jsou jednou z diskutovaných oblastí; hodně si slibujeme od restartu fungování elektronického monitoringu, který má na starost Probační a mediační služba. Nahradit drahý trest odnětí svobody jinou účinnou sankcí všude, kde je to možné z hlediska zajištění ochrany společnosti, je jistě správnou cestou,“ říká mluvčí Prunerová za VS.

A její kolega Vladimír Řepka, ministerský mluvčí, k tomu dodává: „Ke snížení vězeňské populace ministerstvo spravedlnosti připravilo změny v trestním právu. Domníváme se, že trest domácího vězení (za monitoringu) je řešení, a věříme, že i soudy vezmou při ukládání trestů tuto možnost v ohled.“