Jak získat v Británii titul rytíře

Fasáda Buckinghamského paláce začíná být značně umazaná. Nejprve ji pošpinil mladší syn následníka anglického trůnu prince Charlese Harry, respektive jeho žena Megan. Poté Charlesův mladší bratr Andrew, který se zapletl do pedofilní aféry miliardáře Jeffreyho Epsteina. A následně sám princ Charles. Vyšetřuje ho totiž, respektive jeho nadaci, Londýnská metropolitní policie, protože měl údajně saúdskoarabskému miliardáři Mubá­rakovi bin Mahfúzovi slíbit výměnou za finanční dar ve výši 1,5 milionu liber (44,3 milionu korun) titul rytíře.

Pokud by se potvrdilo, že princ Charles o nabídce věděl, mohl by být i zbaven následnictví po královně Alžbětě II., jež si oslavy 70 let své vlády představovala jinak. Kauza navíc ukazuje, co všechno si mohou superbohatí v Londýně, a nejen tam, výměnou za šek s dostatečným počtem nul koupit. A vzhledem k vazbám Londýna na ruskou politickou a finan­ční elitu v uplynulých 30 letech, jemuž se kvůli tomu začalo říkat Londongrad, a k Ruskem vyprovokovanému válečnému konfliktu na Ukrajině nabyla na aktuálnosti.

Filantropie pro establishment

Saúdskoarabský podnikatel a filantrop Mahfúz, který dlouhodobě žije v Londýně a mimo jiné vlastní titul baron z (skotského) Abernethy, se snaží proniknout do nejvyšší třídy britské společnosti. Používá k tomu filantropii, nikoliv však pro slabé a potřebné, ale pro establishment. Své finanční dary poslal Oxfordské a Cambridgeské univerzitě a vojenským charitám a finančně se podílel na zachování britského dědictví. Odměnou mu byly projevy vděčnosti od příjemců, například pamětní deska, bronzová busta nebo budova nesoucí jeho jméno.

Mahfúz se prosadil i do blízkosti prince Charlese a před šesti lety za svůj přínos Británii obdržel Velitelský řád britského impéria (CBE). Zatoužil však po rytířském (KBE) a bývalý vrchní komorník prince Charlese Michael Fawcett, který dnes konzultuje krá­lovské projekty, mu ho slíbil za další finanční dar pro Charlesovu nadaci. Pokud se ukáže, že princ Charles o jeho nabídce věděl, může to být podle expertů na monarchii pro jeho nárok na trůn osudné. O důvěrném vztahu Charlese a Fawcetta pak svědčí výrok následníka trůnu: „Obejdu se beze všeho, ale nikoli bez Michaela.“

Tento další skandál člena královské rodiny vyvolal další diskusi o tom, co všechno je možné si v Británii koupit. Před 15 lety totiž vláda Tonyho Blaira navrhla do Sněmovny lordů několik lidí, kteří poskytli významné finanční dary a půjčky Labour Party. Téma se tehdy dostalo na první stránky britských deníků a Britové se dozvěděli, že si lze v jejich zemi koupit například šlechtické tituly. Ty skotské do úrovně barona dokonce legálně. „Baronství lze legálně prodat, převést nebo odkázat,“ sdělil agentuře Bloomberg Michael Yellowlees, partner ve skotské právní kanceláři Lindsays.

A dodal, že titul se aktuálně obchoduje zhruba za sto tisíc liber, a vzhledem k omezené nabídce jde v podstatě o solidní investici, protože neztrácí hodnotu. Jen je třeba objevit některého z přibližně 400 dědičných držitelů baronských titulů a dát mu nabídku, kterou „nebude moci odmítnout“. Tímto způsobem získal tento titul Mahfúz. Jakýkoliv další – vévoda, hrabě nebo vikomt – lze pouze zdědit nebo získat přímo od krále.

Na internetu sice existují webové stránky, které slibují tituly přiženěním do šlechtické rodiny, ale podle expertů na monarchii jde o podvod. Tento byznys, přičemž titul prince lze získat až za milion liber, provozují potomci některých německých šlechtických rodů, kteří jsou ochotní za příslušnou částku zájemce adoptovat. V důsledku zrušení monarchie v Německu je ale titul pouze formální.

Konec ruských peněz

Podobně bohatí Britové i cizinci v minulosti zajišťovali budoucnost svým potomkům, když je přes elitní internátní střední školy, jako je Eton, kde školné činí téměř 50 tisíc liber ročně, nebo Royal College, protlačovali ke studiu na Oxfordské a Cambridgeské univerzitě. Tato možnost se však v uplynulých letech zhoršila, protože obě univerzity v přijímacím řízení přihlížejí více ke vzdělání uchazečů a jejich zájmu o studium než k absolvované střední škole.

„Zaručených návodů“, jak se na tyto univerzity dostat, sice stále existuje mnoho, ale přímější cesta k elitnímu vzdělání je k dispozici v tuto chvíli spíše v USA. Tam však také před třemi lety hýbal univerzitami skandál, kdy 33 obžalovaných zaplatilo více než 25 milionů dolarů Williamu Ricku Singerovi. Ten dokázal úplatky, falešnými vedlejšími aktivitami nebo vrozenými vadami uchazečů dostat žadatele například na Harvardovu, Yaleovu nebo Stanfordovu univerzitu. Většina rodičů byla odsouzena k nízkým trestům a peněžitým pokutám, ale hlavnímu organizátorovi Singerovi stále hrozí až 65 let vězení.

Velkou část zákazníků pro zmíněné služby vedle bohatých Arabů a Číňanů především v Británii a jejím hlavním městě tvoří ruští oligarchové. Díky nim v Londýně vznikl na základě ruských peněz systém investičních makléřů, realitních agentů, daňových právníků a „správců reputace“, kteří nakupují londýnské nemovitosti, fotbalové kluby nebo konexe na smetánku. Konzervativní strana stále řeší skandál, kdy za příspěvek do stranické pokladny bylo možné získat přístup k poslancům nebo ministrům.

Stamiliardy dolarů, které od začátku devadesátých let Rusové z ruské ekonomiky přesunuli, dlouho město na Temži živily. Tyto transakce však skončily. Britský premiér Boris Johnson totiž na konci února představil soubor sankcí, které ruským penězům ztíží fungování v Británii, především v Londongradu. Týkají se více než stovky osob napojených na Kreml a do značné míry jim znemožňují používat peníze uložené v Londýně nebo provádět obchodní transakce.

Roman Abramovič, symbol ruské přítomnosti v Londýně, ale jen díky izrael­skému pasu, proto řeší, jak před nimi ukrýt svůj fotbalový klub Chelsea. Jeho nejnovější nápad převést ji na nadaci neprošel, protože její správní rada se obávala, že by byla jen zástěrkou.