Je dobře, že Číňané k nám miliardy nenapumpovali

Zašli spolu na pivo, v Lánech zasadili strom. Před osmi lety tehdejší česká hlava státu Miloš Zeman se svým čínským komunistickým protějškem Si Ťin-pchingem rýsovali blízký a těsný vztah, který se měl promítnout i v obchodní rovině. Velkolepé plány se ale v průběhu let zhroutily – jak politicky, tak finančně.

Nynější náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (ODS), který má v gesci ekonomickou a vědeckou diplomacii, míní, že pro Čínu jsme v dané době byli zajímaví zejména z hlediska strategického a geo­politického – jakožto členská země Evropské unie, ve středu Evropy. I když dle něj nelze Čínu jako významného světového hráče ignorovat, v rozhovoru pro týdeník Euro zdůraznil, že pro Česko je bezpečnostně výhodné, že si uchovalo od čínských zájmů odstup.

Exprezident Miloš Zeman v roce 2016 sliboval, že čínští obchodníci v Česku investují bezmála 100 miliard korun. Věřil jste tomu?
V takto složitých případech nemůže jít o víru v něco, ale o střízlivou a objektivní analýzu. K té potřebujete informace, které v té době nebyly příliš ve veřejném prostoru k dispozici. Proto byly naprosto přirozené i četné pochybnosti o reálnosti a proveditelnosti těchto investic.
Pokud ale hovoříme o nenaplnění slibů či očekávání, má to i kladné stránky.
Jestliže je aktuálním tématem otázka snižování nežádoucích závislostí na Číně nebo ošetření rizik spojených s čínskými investicemi, pak je nenaplnění očekávání vlastně i dobrou zprávou.

Čím jsme pro čínské politiky a obchodníky mohli být tak zajímaví, že do Česka přijel i čínský prezident?
Česko je součástí EU a mělo už tehdy možnost mluvit do formování unijní společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tedy i politiky EU vůči Číně. Máme dlouho­době jasné názory na řadu témat, která jsou pro Peking důležitá a zároveň citlivá. Stejně jako my věříme v potřebu kontaktů, tak tomu věří i čínská diplomacie. Pro Čínu jsme zajímaví i v jiných kontextech. Ve spojení s dalšími podobně velkými zeměmi regionu se hned stáváme atraktivnější pro velké čínské investory, to znamená, že i jiní jsou zajímavější díky spojení s námi. A také pro čínský státní aparát je důležité zvyšovat atraktivitu regionu z pohledu klíčových či vlivových investorů, aby tím Čína zvýšila svůj vlivový potenciál v rámci své expanze či posilování přítomnosti.

Nestála za čínským zájmem jen snaha, jak například prostřednictvím držení menšinových podílů v českých bankách či jiných strategických projektech proniknout na evropský trh?
Ano, také, to s tím souvisí. Lze to vidět i v jiných zemích EU, kde se Čína snaží získat referenční projekty, na které se další nabalí. Nebo získat vstupní či nástupní prostor pro svou penetraci cestou překonání například regulatorních rámců – týká se to třeba léčiv.
Dlouhodobým a přirozeným zájmem autoritářského vedení Číny je prosazovat svoje vlastní hodnoty a vidění světa. Je tedy nasnadě tak činit přes průnik do jednotlivých demokratických a liberálních společností přes různé projekty a programy. Členské státy EU a evropský trh jsou předmětem těchto snah čínské diplomacie.

Nakolik podle váš bylo česko-čínské koketování podporované zejména érou exprezidenta Miloše Zemana ohrožením pro českou bezpečnost?
Za českou zahraniční politiku je zodpovědná vláda, a to zejména prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. To v práci nekoketuje, a už vůbec ne s druhou největší ekonomikou světa.
Musím zdůraznit, že – jak vy říkáte v „éře exprezidenta Miloše Zemana“ – resort standardně pokračoval v rozvoji vztahů a spolupráce s Čínou. Posledních 35 let ukázalo resilienci našich demokratických institucí, a to i navzdory politickým chybám, jako byl třeba dopis čtyř ústavních činitelů do Pekingu.

Jaká je budoucnost česko-čínských vztahů? Je to konec příběhu O krtečkovi a pandě?
Budoucnost česko-čínských vztahů je stejná jako její polistopadová minulost. Především se i nadále budeme vyhýbat zkratkám typu „příběh o krtečkovi a pandě“, které pomíjejí širokou paletu rozvoje vztahů Česka s dalšími zeměmi. V případě Číny pak v rámci hodnotové, zároveň však i pragmatické diplomacie se budeme snažit najít příležitosti pro spolupráci a pokračovat v efektivní komunikaci s Pekingem. To vše s vědomím toho, že Čína představuje zásadní systémovou výzvu v globální perspektivě. Jedním ze základních cílů bude snižování nežádoucích závislostí, a to nejen v hospodářské oblasti.