Miliardová mina pod zdravotnictvím

Odcházející ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) nastražil pod křeslo, v němž jej nejspíše nahradí Adam Vojtěch (ANO), pořádnou minu v podobě nové úhradové vyhlášky. Ta určuje tam, kde se zdravotní zařízení nedohodnou s pojišťovnami na cenách svých výkonů, konečnou výši plateb za péči. Od léta se vědělo, že platby zdravotních pojišťoven budou podle vyhlášky vyšší než jejich příjmy a deficit dosáhne zhruba deseti miliard korun. Její nedávno vydané konečné znění však překonalo všechna očekávání a deficit přesáhne 15 miliard.

A z pojišťoven zní, že to bude mnohem víc. Hospodařily sice deficitně uplynulé čtyři roky, kdy ale měly z čeho schodky krýt, protože Babišova vláda za covidu navýšila platby za státní pojištěnce prakticky na dvojnásobek, čímž vytvořila pořádný polštář. Jenže ten už splaskl.

Na konci září 2023 měly pojišťovny na svých základních fondech, z nichž hradí zdravotní péči, zůstatek více než 18 miliard korun, o rok později 15 a aktuálně 12,5 miliardy. Náklady na péči v roce 2026 ministerstvo zdravotnictví v první verzi spočítalo na 566 miliard korun, pak se však rozšouplo na skoro 576 miliard. Příjmy přitom mají být podle konečné verze vyhlášky 560,3 miliardy, tedy o čtyři miliardy korun víc oproti původním předpokladům.

Má jít o efekt zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů, který byl schválen v září, a má omezit šedou ekonomiku. A kromě čtyř miliard pro zdravotní pojišťovny má resort dosypat dalších 14 miliard do státního rozpočtu, nad čímž zvedala obočí i Národní rozpočtová rada, protože při schvalování tohoto zákona se o takovém navýšení příjmů nediskutovalo, a jistota, že tyto peníze přitečou, není velká. Což platí i pro zdravotní pojišťovny. Navíc tvrdí, že skutečné platby zdravotnickým zařízením budou téměř určitě vyšší, než predikuje návrh úhradové vyhlášky. Skutečný deficit roku 2026 tak může činit podle předběžných odhadů víc než 20 miliard.

Obávané nepopulární reformy

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) totiž počítá podle prvního návrhu zdravotně pojistného plánu příští rok s deficitem skoro 13 miliard korun. Jenže ještě má na účtech zůstatky, díky nimž nemá příští rok zpožďovat platby poskytovatelům. To o některých zaměstnaneckých pojišťovnách říct nelze. Jejich schodek má dosáhnout deseti miliard. To pro ně znamená problémy s placením. Budoucí Babišova vláda proto počítá s navýšením plateb za státní pojištěnce o 15 až 20 miliard korun, aby stabilizovala hospodaření pojišťoven. Dosypat z erární kapsy na dluh je u nás dávno zažitým řešením podobných případů ve zdravotnictví. Reformy, které by vedly k úsporám a vyšší efektivitě, jsou od ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) natolik nepopulární, že s nimi nechce žádná vláda nic mít. Většina výdajů na zdravotnictví je v Česku dlouhodobě hrazena z veřejných zdrojů, přibližně 85 procent, a alespoň mírné zvýšení podílu soukromých peněz formou regulačních třicetikorunových poplatků vydrželo jen v letech 2008 až 2015, kdy je vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše zrušila. Končícímu ministrovi Válkovi se nepodařilo prosadit ani takzvané nadstandardy. Předložil sice sněmovně zákon, který by pacientům umožnil dobrovolně si připlatit za doplňkové zdravotní připojištění, například kratší čekací dobu, příjemnější prostředí nebo lepší materiál.

Nešlo o žádnou revoluci, ale o regulovaný, transparentní systém volitelných služeb, který navíc byl součástí programového prohlášení vlády, ale vládní STAN ho zablokoval. Nyní zdravotnictví pod tlakem stárnutí populace potřebuje více peněz, přičemž péči prodražuje i pokrok medicíny. Naše zdravotnictví je však stále samoobsluhou a jeho aktéry, od pacientů po pojišťovny i nemocnice, nic netlačí k větší efektivnosti, a proto se plýtvá.

Dolévání peněz není udržitelné

Je nutné provést alespoň základní reformy, především stanovování ceny péče, kdy musí skončit, že konečné slovo má politik. O úhradách by se měly domlouvat pojišťovny s poskytovateli péče bez účasti ministra. Skončil by tak tvrdý politický lobbing, kdy ředitelé nemocnic u něj leští kliky, dokud jim v úhradové vyhlášce nepřidá. S tím souhlasí i Vojtěch, který už před volbami prohlásil, že hodlá iniciovat zákon, jenž by roli ministerstva v dohadování o úhradách výrazně omezil. Vidí i nutnost změnit motivaci a chování zdravotnických pojišťoven, neměly by být jen výběrčím pojištění a přeposílačem peněz lékařům, ale i mít též představu o budoucí podobě zdravotnictví, kde se přesouvají výkony například v nemocnicích od akutních lůžek na ta následné a dlouhodobé péče, stacionáře či ambulance a jednodenní péči.

Podle rozhovoru Adama Vojtěcha pro Zdravotnický deník to nelze řešit z roku na rok; nemocnice musejí mít transformační plán dohodnutý s pojišťovnou, která ví, co bude potřeba a co bude efektivní za dva či pět let. Budoucí ministr ví, jaké změny je třeba provést, ale podaří se mu to v populistické vládě? Změny šetřící budoucí výdaje ve zdravotnictví bylo vždy velmi obtížné prosadit. Naposledy se třeba o přeměnu malých nemocnic na léčebny dlouhodobé péče pokoušela VZP před dvěma roky, ale zase marně. Narazila na politické limity. Nová vláda by s tím měla pohnout, protože dolévání tu deseti, tu 20 miliard korun do rozpočtů pojišťoven není dlouhodobě udržitelné a deficity porostou. Podle propočtů Národní rozpočtové rady činí veřejné výdaje na zdravotnictví přes šest procent HDP a za deset let budou kolem sedmi, bude tedy potřeba o 90 miliard korun ročně v dnešních cenách více.