K čemu Irsko využije nově nabyté bohatství?

Irsko díky globálním technologickým firmám vzkvétá. Dalo by se tedy očekávat, že generální ředitel amerického centra pro vývoj softwaru a IT ležícího na jihovýchodě země bude šťastný a spokojený.

Brandan, který si nepřál uvést své pravé jméno, má však plnou hlavu starostí s náborem a udržením zaměstnanců, neboť zastaralá irská infrastruktura nedrží krok s rostoucím bohatstvím země.

Tak třeba bydlení. I když jsou výdaje mimo hlavní město záviděníhodně nižší než v Dublinu, Brandanovi zaměstnanci se do kraje, kde jeho firma sídlí, nemohou přestěhovat, protože je tam k pronájmu jen několik nemovitostí.

Akutní bytová krize v Irsku odsoudila dvě třetiny dvacátníků k životu v dětských pokojích u rodičů, protože si nemohou dovolit koupi nebo pronájem vlastního bydlení. Logistické problémy jsou však v Irsku dalekosáhlejší.

Po desetiletí nedostatečných investic od finanční krize roku 2008 je pod stále větším tlakem tamní doprava, zdravotnictví, školství, energetika a vodohospodářství. Jen jedním z příkladů problémů země s 5,3 milionu obyvatel je, že téměř desetina dospělých čeká v pořadníku na nemocniční péči déle než 18 měsíců. Oficiální cíl je 12 týdnů.

Brendana obzvlášť trápí špatné krajské vlakové a autobusové spojení. Dopravní systém je „z velké části nastavený na jezdění po nákupech“, nikoli dojíždění do práce a to „má negativní dopad na konkurenceschopnost“, říká. Jeho IT centrum se klidně může nacházet v jiné zemi, takže „musíme pracovat usilovněji, aby představovalo skutečně životaschopnou výhodu“ pro pracovníky, dodává.

Přitom Irsko se doslova topí v penězích. Výnosy z korporátní daně se za uplynulých osm let více než ztrojnásobily a loni dosáhly rekordní výše 22,6 miliardy eur (552 miliard korun). Centrální banka odhaduje, že se saldo irské vládní sféry přehouplo ze schodku 6,8 miliardy eur v roce 2021 do loňského přebytku osm miliard eur, což je nejvíce od roku 2006.

Konjunktura navíc nejeví známky zpomalení: příjmy z korporátních daní přitékají tak rychle, že vláda počítá s letošním přebytkem deset miliard eur, příští rok 16,2 miliardy eur, v roce 2025 celkem 18,1 miliardy eur a 20,8 miliardy eur v roce 2026 – celkem tedy kolosálních 65 miliard eur (1,6 bilionu korun) za čtyři roky. (Varovala však, že skutečná výše může být kvůli vnějším faktorům nižší).

V důsledku toho se kdysi venkovská ekonomika nyní připravuje založit státní investiční fond. Výkon HDP, který je zkreslen tím, že v Irsku sídlí řada globalizovaných společností, byl loni nicméně natolik vysoký, že zvýšil ekonomický výkon i celé Evropské unie. Podle stejného ukazatele je země, která byla ještě před 50 lety považovaná za jednu z nejchudších v Evropě, jednou z deseti nejvyspělejších ekonomik bloku.

Irské hospodářství orientované na budoucnost však brzdí zastaralá infrastruktura a firmy, jako je ta Brandanova, na to doplácejí. Vláda se chystá 10. října představit rozpočet na rok 2024, ale hlavní debata se nyní vede spíše o tom, jak co nejlépe využít nově nabyté bohatství země. A ekonomové navzdory přetékající pokladně tvrdí, že tím pravým receptem na financování budoucích potřeb země není rozpouštění dočasných zisků, ale zvyšování daní.

„Jsme ‚nouveau riche‘,“ říká ředitel lobbingu podnikatelské konfederace Ibec Fergal O’Brien. „Na co nám je, že jsme bohatou zemí, když nám chybí to nejnutnější – fyzická infrastruktura, sociální a veřejné služby?“

Opatrně našlapovat

Irsko si polepšilo před 20 lety, když snížilo sazbu daně z příjmu firem ze 40 procent na 12,5 procenta a usnadnilo lákání přímých zahraničních investic. Do země pak záhy vstoupili globální giganti, jako jsou Google, Apple, Meta, Amazon či Pfizer, případně tam rozšířili stávající provozy.

Bylo by tedy nanejvýš logické, kdyby irská vláda využila rychle rostoucí zisky státní pokladny k dlouho odkládaným investicím do modernizace domácí ekonomiky a zlepšení služeb. Navíc by to bylo finančně nejjednodušší řešení. Vláda už uvedla, že zřídí státní investiční fond, jehož výnosy budou pomáhat se zmírňováním dlouhodobých tlaků na rozpočet souvisejících s důchody a přechodem na zelenou ekonomiku. A vedle toho založí také veřejný investiční fond na financování infrastrukturních projektů.

Navzdory tomu bude rozpočet sestavovat s velkou opatrností. A má k tomu tři důvody: zaprvé, Irsko jako „keltský tygr“ již jednou pohádkově zbohatlo, a to během boomu od poloviny devadesátých let až do poloviny roku 2000. Tehdejší ministr financí Charlie McCreevy tu dobu vý­stižně shrnul slovy „když máš, tak utrácej“.

Za jeho úřadování se veřejné výdaje zdvojnásobily a vláda mohla rozhazovat – díky daňovým výnosům z kvetoucí ekonomiky snižovala daně a zvyšovala dávky.

Ale pak přišel krach na trhu s nemovitostmi, takže musela zachraňovat banky, jejichž zbrklé půjčky realitní boom způso­bily, a Irsko se propadlo do fiskální propasti, z níž mu musely pomáhat Mezi­národní měnový fond (MMF) a EU, což stálo 67,5 miliardy eur (1,7 bilionu korun).

V roce 2010 byla do Dublinu vyslána „trojice“ složená z úředníků MMF, EU a Ev­ropské centrální banky, která měla dát irské finance do pořádku. Následovaly drakonické rozpočtové škrty.

Tehdejší krach je dodnes stále boles­tivý a žádný irský politik nechce mít na svědomí návrat tehdejších úsporných opatření. Ministr pro veřejné výdaje Paschal Donohoe nedávno v podcastu listu Irish Times řekl, že „neutratit všechny peníze je naše nejlepší pojistka“.

Druhým důvodem k opatrnosti je, že mejdan vysokých výnosů daní z příjmů firem může skončit stejně rychle, jako začal, na což upozorňuje nejen vláda, ale i centrální banka, rozpočtový dozorčí orgán Irish Fiscal Advisory Council (IFAC) a řada dalších ekonomů.

Tři pětiny rekordní irské daně z firemních zisků loni pocházely pouze od deseti skupin. A třetina celkové částky vybrané v letech 2017 až 2021 představuje výnosy od pouhých tří společností, jež však IFAC konkrétně neuvádí.

Použití potenciálně dočasných příjmů na trvalé výdaje by bylo katastrofální. Podle celosvětové dohody má Irsko od ledna zvýšit sazbu daně z příjmu právnických osob na 15 procent, a přestože úředníci zdůrazňují, že na obzoru nejsou žádné známky stěhování korporací jinam, jenom pomyšlení, co by se mohlo stát, kdyby to nastalo, jim nahání hrůzu.

Ministr financí Michael McGrath a ministr Donohoe varují, že z loňského rekordního výnosu tvořil až jedenáct mi­liard eur (270 miliard korun) „neočekávaný příjem“, takzvaný windfall, bez něhož by Irsko vykázalo deficit téměř tři miliardy eur (73 miliard korun).

Bez dodatečných příjmů z korporátní daně, které irský rozpočet „vylepšily“, by země letos vykázala 17. deficit v řadě, uvedl IFAC.

Tuto zranitelnost podtrhuje fakt, že příjmy z korporátní daně spadly jen v srp­nu o neuvěřitelnou jednu miliardu eur ve srovnání se stejným měsícem loňského roku – celkově tato daň zatím letos vynesla téměř 13 miliard eur (318 miliard korun).

Třetím důvodem k opatrnosti je riziko, že vládní výdajová horečka by podnítila inflaci, jež je v Irsku, stejně jako jinde v Evropě, od loňské ruské invaze na Ukrajinu stále vysoká. Po červencovém poklesu na 18měsíční minimum 5,8 procenta index spotřebitelských cen v srpnu opět vzrostl na 6,3 procenta.

Vláda zatím odložila šest miliard eur (147 miliard korun) z výnosů z korporátní daně na horší časy, a to do stávajícího fondu, který bude začleněn do nového státního investičního fondu. Navíc slíbila, že v letech 2024 až 2026 vynaloží z rozpočtového přebytku 2,25 miliardy eur (55 miliard korun) na klíčovou infrastrukturu, jako jsou školy, nemocnice a dopravní projekty, a také na financování budoucích opatření v oblasti životního prostředí.

Ekonomové však tvrdí, že bude muset jiné daně zvýšit, pokud chce být připravena na dobu, kdy příjmy z firemních daní vyschnou. „U státního investičního fondu existuje reálné riziko, že vyvolá neochotu přijímat těžká opatření,“ říká O’Brien.

Vláda, již tvoří koalice středopravicových stran Fianna Fáil a Fine Gael a Strany zelených, se však daně zdráhá zvyšovat. Do parlamentních voleb zbývá 1,5 roku, a protože vládní partaje jsou pod tlakem unionistické strany Sinn Féin, která je podle průzkumů nejpopulárnější, úředníci by daně raději snižovali.

„Budeme se muset pořádně pobavit o daňových výnosech,“ říká Tom McDonnell, spoluředitel Nevinova institutu pro ekonomický výzkum. Irsko po­dle něj totiž čelí několika krizím, které se na něho „řítí jako rozjetý vlak“.

Horší časy už nastaly

Irsko má jednu z nejrychleji rostoucích populací v EU: počet obyvatel se za uplynulých 20 let především díky migraci zvýšil téměř o třetinu. Jen za rok do dubna to je nárůst zhruba o sto tisíc lidí. Je však také zemí s nejrychleji stárnoucí populací v EU. Podíl osob starších 65 let na počtu lidí v produktivním věku se téměř zdvojnásobí z 25 procent v roce 2020 na 46 procent roku 2050.

To vytváří nesoulad mezi počtem lidí odvádějících daně a počtem osob pobírajících důchody. Vláda před dvěma lety odhadla, že do roku 2030 bude muset Irsko sehnat dodatečných nejméně sedm miliard eur (171 miliard korun) ročně na financování výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva. Tyto náklady navíc porostou, protože kabinet předpokládá, že počet osob starších 65 let se v příštích 20 letech zvýší o 60 procent.

Navíc odhaduje, že do roku 2030 bude zapotřebí investovat přibližně 119 mi­liard eur (2,9 bilionu korun) do nízkouhlíkových technologií a infrastruktury, jako jsou větrné elektrárny, elektromobily, tepelná čerpadla, zalesňování a změny v zemědělských postupech. A tak již varovala, že politici musejí „využívat daně jako nástroj přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství“.

Ale do té doby bude problém ufinancovat i současné potřeby. Podle Colette Bennettové, ekonomické a sociální analytičky nezávislého think-tanku Social Justice Ireland, žije v Irsku více než 670 tisíc lidí pod hranicí chudoby, z toho sto tisíc osob má práci.

Vládu proto vyzvala, aby uznala, že za investici do budoucnosti by mělo být považováno i použití části neočekávaného výnosu z korporátní daně na řešení sociál­ních potřeb. „Nemá smysl si tento (neočekávaný daňový výnos) nechávat jen na horší časy, protože mnohým už nastaly,“ říká.

Zároveň však dodává, že zvýšení daní se nyní stává „nutností“. McDonnell z Nevinova institutu pro ekonomický výzkum souhlasí. „Zatím z toho vyplývá, že nepotřebujeme snižovat daně, ale zvyšovat je, abychom měli další vrstvu veřejných výdajů,“ říká.

Podle MMF je irský poměr daňových příjmů k hrubému domácímu produktu (HDP) nejnižší z celé EU – a ve srovnání s vládou preferovaným ukazatelem modifikovaného hrubého národního důchodu, očištěného o některé rušivé vlivy globalizované ekonomiky, je stále pod průměrem EU.

Daň z příjmu zaměstnanců, daň ze zisku firem a daň z přidané hodnoty (DPH) tvoří dohromady 90 procent celkových daňových výnosů ve výši 83 miliard eur (dva biliony korun) a tato závislost na dani z příjmu je podle MMF výrazně nad průměrem zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

McDonnell říká, že skutečná reforma by zahrnovala úpravu DPH, spotřební daně, daně z příjmu a sociálního pojištění.

Zdá se však, že se vláda dívá spíše opačným směrem. Tři její ministři rozpoutali v květnu zuřivou debatu a s požehnáním premiéra Lea Varadkara v celostátních novinách vyzvali k daňové úlevě ve výši tisíc eur (24 500 korun) pro zaměstnance na plný úvazek s průměrnou mzdou.

Opatření sice neprošlo, ale v rámci daňového balíčku ve výši 1,1 miliardy eur (24,4 miliardy korun) se očekává snížení plateb sociálního pojištění, což je v podstatě jiná forma daně z příjmu. „Je mnoho způsobů, jak stáhnout kočku z kůže,“ řekl nedávno Varadkar.

Irská konfederace odborových svazů (ICTU) varovala před plošným snižováním daní, které by podle ní nepřiměřeně zvýhodnilo lépe situované lidi. Její generální tajemník Owen Reidy říká, že podle průzkumů veřejného mínění si lidé přejí, aby byly upřednostněny výdaje na zdravotnictví, školství a další veřejné služby.

Vláda balancuje mezi dvěma póly: na jedné straně se snaží zajistit tolik potřebné investice, a na druhé nechce znepokojit voliče a zvyšovat inflaci. Podle vyjádření kabinetu bude rozpočtový balíček činit 6,4 miliardy eur (157 miliard korun), ale dozorčí orgán IFAC vládu tvrdě pokáral, že opakovaně porušuje své výdajové pravidlo. To ji zavazuje udržet roční nárůst základních výdajů na pěti procentech, ale plán rozpočtu na rok 2024 je zvýšit základní výdaje o 6,1 procenta.

Zároveň musejí ministři zajistit, aby daň z příjmu nadnárodních firem, které vyplácejí třetinu irských mezd, byla využita k podpoře ekonomiky. Ta nemá být jen magnetem pro globální giganty, ale i živnou půdou pro domácí podniky, jež nadnárodním obrům jednou možná budou konkurovat.

„Myslím, že máme příležitost utratit peníze moudře,“ říká Edel Clancy, ředitel pro firemní záležitosti společnosti

Musgrave Group, která provozuje supermarkety, a mezi jejíž dodavatele patří malé firmy, často rodinné podniky s nízkou marží, „abychom skutečně položili základy pro další fázi rozvoje země.“

Jude Webberová, FT