Kdo šíří dezinformace o Green Dealu

Nechceme polemizovat o tom, zda se podnebí mění, nebo nemění. Ani o tom, jak moc k tomu přispívá, nebo nepřispívá člověk. I když je zajímavé, že podle zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC se stále otepluje, ale podle údajů amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, známého pod zkratkou NOAA, se posledních osm let ochlazuje. Opravdu. Kdo nevěří, nechť navštíví webové stránky této instituce. Ale tohle ať si vyřeší vědci mezi sebou. My se podíváme na ty „zelené“ dezinformace.

Řada tvrzení členů „tábora Green Dealu“ splňuje definici dezinformace. Nejde však o tupé lži, nýbrž o systematické zveřejňování informací, jež jsou bez širšího kontextu fakticky správné. Jakmile je však zasadíme do souvislostí, je jasně vidět, že jde o informace nepravdivé.

Počítá se dodaný výkon

Typickým příkladem je informování o možnostech takzvaných obnovitelných zdrojů energie (primárně fotovoltaiky a větru), tedy OZE. Správnější název by však byl Občasné zdroje. Prezentace údajů o tom, jaký výkon je možné v Česku získat z fotovoltaiky či větru, je velmi optimistická. Běžný člověk kvůli tomu snadno nabyde dojmu, že OZE s přispěním nějakého toho jádra a výjimečně i nějaké plynové elektrárny zvládnou dodávat Česku všechnu potřebnou elektřinu.

Při těchto prezentacích se ovšem standardně zaměňuje instalovaný výkon a dodaný výkon. Jde totiž vždy o instalovaný výkon, tedy potenciální možný. Nikoli ten skutečně dodaný. Jenže energetika pracuje s tím dodaným. A ten je v tuzemských podmínkách průměrně jen čtvrtinový (vítr) nebo pětinový (fotovoltaika). Její panely v českých reáliích pořádně pracují zhruba dvanáct procent roku.

To znamená, že pro pokrytí dané spotřeby je nutné mít instalovaný výkon v OZE čtyř- až pětinásobný. Ani to však v zimních měsících nemusí stačit. Protože není výjimkou, že týden i dva nefouká vítr ani nesvítí slunce. V zimě je přitom největší spotřeba elektřiny. Proto musíme mít připravené konvenční řiditelné zdroje, aby v takových případech zaskočily. A to nikoli v nějaké doplňkové kapacitě, ale v plné. Nic z toho se ovšem ve vystoupení zelených politiků ani dalších zelených reprezentantů neobjevuje. Jen to, že uhlí je potřeba odstavit co nejdřív a že musíme stavět více OZE. Ano, je pravda, že OZE elektřinu produkují, ale je také pravda, že v tuzemsku jí prostě produkují málo.

Nebude odkud brát

Když mluví zelení všeho druhu o akumulaci elektřiny, jež je nezbytná, aby se mohla odstavit většina konvenčních zdrojů, neříkají opět celou pravdu. Obvykle totiž hovoří o kombinaci baterio­vých úložišť, přečerpávacích elektráren a vodíku. Jenže už neříkají, že bateriová záloha pro Česko na 14 dnů (což je s ohledem na zimu nutnost) by při současných cenách stála asi 20 bilionů korun. Neříkají ani to, že žádné podobné úložiště na světě zatím není. I ta největší úložiště jsou dnes schopná dodávat elektřinu v řádu hodin, maximálně dnů. A to jen pro omezené množství odběratelů. V celo­státním měřítku je jejich kapacita stále prakticky zanedbatelná. Úložiště jsou tak dosud vhodná pouze ke stabilizaci sítě při nějakém výkyvu, nikoli jako skutečná energetická záloha. To samé platí pro přečerpávací elektrárny. Pro ty navíc máme jen minimum lokalit, v nichž by stálo za to je budovat.

A vodík? To je opravdu hudba budoucnosti. Technologicky jeho výroba ve velkém ještě není připravená, o infrastruktuře nemluvě. Navíc je na výrobu kilo­watthodiny ve vodíku potřeba tří kilowatthodin elektřiny. A tahle elektřina by měla všechna pocházet z OZE?

Zároveň podle všech seriózních studií spotřeba elektřiny poroste. Kdyby pro nic jiného, tak kvůli elektromobilitě a tepelným čerpadlům, která zelení chtějí lidem vnutit. Jen bezproblémové napájení elektromobilů, pokud bychom jich u nás měli stejně jako automobilů, by přitom potřebovalo sedm temelínských bloků. Ani to se z vystoupení propagátorů Green Dealu nedozvíte.

Často se také objevuje tvrzení o tom, že zdroje elektřiny vlastně nemusíme řešit, protože ji jednoduše dovezeme. Což samozřejmě jde. Pokud je odkud. Budou-li však všechny státy fungovat na OZE, jak si zelená fronta přeje, budou mít všechny v létě elektřiny přebytek (nebude důvod dovážet) a v zimě budou na hraně (v lepším případě). Tudíž nebude odkud dovážet. Analýzy společnosti ČEPS, jež vycházejí z oficiálních údajů evropských států, současně konstatují, že nejpozději v roce 2040 elektřinu bude mít na export vlastně jen Francie. Což ovšem nebrání některým zeleným politikům tvrdit, že analýzy ČEPS jsou chybné.

Záchrana klimatu se nekoná

Když budete porovnávat předchozí text s tvrzeními zelené fronty, jejich dezinformační charakter uvidíte úplně jasně. Stejně jako jej uvidíte, když budete naslouchat jejich tvrzení o tom, jak musíme snižovat emise oxidu uhličitého, protože tím můžeme zabránit změně klimatu. Všichni přitom svorně ignorují zhoubný vliv Číny, Indie a dalších států. Kvůli nim světové emise oxidu uhličitého navzdory úsilí členských států EU stále rostou. Čili se záchrana klimatu jaksi nekoná.

Mimochodem Evropská unie nemá ke Green Dealu žádné dopadové studie na úrovni členských států. A kvalita studií, jež Evropská komise předložila poslancům Evropského parlamentu, neodpovídá závažnosti změny, kterou Green Deal znamená. Říkají to sami europoslanci.

Ve výčtu dezinformací ze strany zelené fronty by se dalo pokračovat ještě na několika následujících stránkách. Pro pochopení toho, co se s námi hraje za hru, však jistě stačí i tento text. Všechny v něm uvedené informace jsou snadno ověřitelné. A budou pravdivé i po zasazení do kontextu.