Kdo zaplatí dukovanské reaktory?

Kabinet premiéra Petra Fialy uprostřed léta rozhodl (a týdeník Euro to jako první avizoval), že dva nové jaderné bloky v elektrárně Dukovany má postavit jihokorejská firma KHNP. Že by tedy měla česká vláda politicky složitá rozhodnutí v extrémně sledovaném dukovanském tendru za sebou? Ani náhodou! Jak to tak bývá, boj nastane o peníze. Cena za jeden reaktor činí zhruba 220 miliard korun, jde však o hodnotu (takzvanou overnight cenu), jako kdyby se dílo postavilo během jedné noci. Výsledná suma tedy bude v čase výrazně vyšší; za dva bloky přesáhne patrně půl bilionu korun, což z tendru činí nejdražší českou zakázku. Tím se dostáváme ke kruciální otázce: kdo přesně výstavbu zaplatí.

Odpověď má přinést do konce letošního roku pracovní skupina pod vedením ministerstev průmyslu a obchodu (MPO), financí (MF) a skupiny ČEZ. Podle zjištění týdeníku Euro od zdrojů blízkých vyjednávání jsou zákulisní jednání poměrně tvrdá, vysoce citlivá a vztahově tektonická, vzduchem už prý létají i spekulace o hledání nového šéfa ČEZ… Důkazem komplikovanosti těchto vyjednávání bu- diž interesantní historka, na kterou jsme při pátrání narazili.

Tajemný odstavec číslo 33

Když členové Fialovy vlády v červenci chystali své klíčové rozhodnutí, součástí přípravy byla i mediální koncepce, jak výběr vítězného dodavatele veřejnosti zdůvodnit. Do vládního dokumentu, který má redakce Eura k dispozici, se dostala i pasáž, kterou ve finále zarazil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Šlo o takzvaný odstavec číslo 33, který zmiňoval možnost převedení výstavby nových bloků v rámci společnosti Elektrárna Dukovany II (plně ve vlastnictví polostátního koncernu ČEZ) do vlastnictví státu. Důvodem bylo, aby velký dluh způsobený obřími náklady na stavbu reaktorů nesnížil ratingové hodnocení společnosti ČEZ, jejíž akcie se obchodují na pražské burze.

„Pokud by se v budoucnosti ukázalo, že rating skupiny ČEZ neunese výstavbu více bloků v rámci stávajícího investorského modelu, bude nutné zapojit přímo stát, přičemž jedna z možných variant je převzetí společnosti Dukovany II nebo vytvoření společného podniku,“ stálo v inkriminované pasáži. V ní se dále konstatovalo, že způsob a proces případných změn v rámci vztahu investora (ČEZ) a státu jsou nyní předmětem konzultací. Ministerstvo financí však tento bod nepustilo do hry; výstavba, a tedy financování má zůstat dál na bedrech ČEZ, kterému stát peníze půjčí. Kdo inkriminovaný bod o převedení Dukovan do vlastnictví státu navrhl, zůstává ovšem tajné. Žádný ze subjektů – MPO, MF, ČEZ –, které v současnosti způsob financování nového jádra řeší, na dotaz Eura nechtěl odpovědět. Lze tedy jen spekulovat proč: kdyby projekt přešel do vlastnictví státu, ulevilo by se tím společnosti ČEZ (70 procent vlastní stát, zbytek minoritní akcionáři).

„Nezlobte se, ale nebudeme komentovat interní komunikaci a přípravu mezi jednotlivými aktéry,“ sdělila vedoucí komunikace ministerstva financí Michaela Lagronová. A dodala: „Pokud jde o model financování, k němu vznikla pracovní skupina složená ze zástupců resortu financí, MPO a ČEZ a její závěry budou hotové do konce tohoto roku. Nejdříve s nimi bude seznámena vláda, posléze média a veřejnost. I zde platí, že nebudeme poskytovat žádné průběžné informace z jejích interních jednání.“

Více světla do citlivého vyjednávání nevnesl ani gigant ČEZ. „K profesionalitě patří, že k probíhajícím pracovním jednáním se nevyjadřujeme,“ vzkázal mluvčí energetické společnosti Ladislav Kříž, veterán v oboru. A ticho neprolomilo ani ministerstvo průmyslu a obchodu: „Resort nebude komentovat interní komunikaci mezi jednotlivými aktéry. Model financování vláda představí do konce tohoto roku,“ sdělil též Marek Vošahlík, mluvčí ministerstva. 38

Boss Beneš pod tlakem?

Tázaní insideři ovšem zmiňují i to, že ne úplně idylický vztah panuje již delší dobu mezi ministrem financí Stanjurou a Danielem Benešem, šéfem ČEZ. Vzhledem k tomu, že majoritním akcionářem ČEZ je právě ministerstvo financí, je ministr Stanjura pomyslným „nadřízeným“ generálního ředitele Beneše. Vládní zdroje týdeníku Euro hovoří na základě toho o spekulaci, že zejména v řadách ODS proběhly zmínky o tom, zda by v případě „záseku“ ve vyjednávání o financování nových bloků neměl v křesle mocného šéfa ČEZ nahradit Beneše někdo nový a v uvozovkách vstřícnější vůči požadavkům vládních představitelů. Politici ale takovou spekulaci odmítají potvrdit či jakkoliv komentovat.

Mechanismus financování dvou nových bloků by měl fungovat tak, že stát poskytne investorovi, tedy ČEZ, státní půjčku v podobě návratné finanční výpomoci na období třiceti let, ochranu investora před externími riziky a závazek k výkupu elektřiny po dobu čtyřiceti let za předem stanovenou cenu. Návratná finanční výpomoc s nulovým úrokem po dobu výstavby má vést dle české vlády k „výrazně výhodnější nižší budoucí ceně elektřiny z těchto nových jaderných bloků pro českou společnost“.

K tomu však bude zapotřebí získat souhlas od Evropské komise prostřednictvím notifikace. „Proces notifikace běží obvykle osmnáct měsíců od zahájení, pro využití již schváleného modelu veřejné podpory, zejména poskytnutí státní půjčky a smlouvy o výkupu, i na druhý dukovanský blok budeme usilovat o co nejrychlejší proces,“ píše se ve vládních podkladech.

Těžká jednání na obzoru

Investor a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr předpokládal, že domluva na financování nových reaktorů se bude rodit těžce. „Není náhodou, že dohoda ohledně financování dvou bloků jaderné elektrárny mezi státem a ČEZ bude velmi složitá. Dokážu si představit ještě jeden blok, ale dva jsou nereálné. Jednak celková částka převyšuje zápůjční možnosti ČEZ i velikost její bilance a v okamžiku realizace se dostane ČEZ do pozice předlužené společnosti. ČEZ oficiálně říká, že svou horní hranici pro zadlužení vidí na 300 miliard korun, ale nepočítá, že by tyto zdroje využil na financování jaderné elektrárny,“ řekl Euru Šnobr.

Chápe však i postoj státu. „Současně rozumím i situaci, že stát nechce vlastnit stoprocentně dceru ČEZ, tedy JEDU2, i když v případě jednoho bloku má ČEZ opci tuto společnost státu prodat. Byla by to společnost bez přístupu k financím a plně závislá na státním rozpočtu, dlouhé roky bez cash flow na příjmu, bez ratingu a s nulovým potenciálem si půjčit a závislá na mnohých službách od ČEZ. Díky tomu a notifikaci by byly finanční toky moc průhledné a bylo by na první pohled zjevné, kolik vlastně jaderná elektrárna stojí,“ říká Šnobr.

Dodal, že jako minoritní akcionář se proti postupu státu ohradí. „V průběhu žádosti o druhou notifikaci chceme jako minoritní akcionáři ČEZ, které stát svým postupem v ČEZ poškozuje, upozornit Evropskou komisi, jakým brutálním způsobem je v Česku první notifikace zneužívána, jak slouží státu k oklamání veřejnosti, daňových poplatníků a spotřebitelů elektřiny ohledně indikace ceny elektřiny, kterou celý postup vytvoří,“ uzavírá Šnobr.

A ještě francouzská vytrvalost

Druhý zájemce, francouzská skupina EDF, se kvůli vládnímu rozhodnutí svěřit lukrativní výstavbu jihokorejské firmě vzpamatovává z šoku. Takový výsledek totiž Francouzi nečekali. A to i navzdory tomu, že EDF měla indicie, že ČEZ jejich výběr nedoporučil (a Fialova vláda ve finále dala na doporučení ČEZ). Přesvědčit českou stranu měla politická linka a představa, že zvítězí strategie, kdy Češi svěří zakázku evropské firmě pro posílení diplomatických a strategických vazeb mezi Českem a Francií v rámci EU; a to navíc v době, kdy unijní státy čelí bezpečnostní výzvě v podobě ruského nebezpečí z napadané Ukrajiny. Pomoci tomu měla i návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jenž v březnu přijel do Prahy.

Nestačilo to. Fialova vláda se však v polovině prázdnin rozhodla vybrat nabídku, která pro ni byla nejvýhodnější ekonomicky a také z hlediska garancí na dodržení harmonogramu celé výstavby. Kontinentální EDF neuspěla, ale nutno podotknout, že Francouzi to nevzdávají. Pokud by totiž selhala jednání s KHNP, vláda začne jednat s druhým v pořadí. Místem, na něž se EDF a její lidé při vyjednávání v současnosti mimo jiné zaměřují, je míra zapojení českého průmyslu do celé zakázky. Vítěz tendru KHNP se zavázal k minimálně šedesátiprocentní účasti tuzemských firem.

Jenže se nabízí otázka, zda se v zájmu co nejnižších cen, ke kterým se Korejci zavázali, nebude tlačit na co nejnižší marže, což by pro české firmy nemuselo být ve finále tak výhodné. Nespoléhala by se pak KHNP více na korejské firmy, které by mohly jít s cenou dolů níž než české společnosti? Pro tuzemské firmy by nemuselo být výhodné ani to, že KHNP údajně nevyžaduje po státu platby dopředu. To vše jsou věci, které teď Francouzi mohou „torpédovat“. A podle zdrojů Eura v zákulisí právě tuto problematiku výše podílu zapojení českého průmyslu již rozehrávají.

Do toho je třeba zmínit i právní spor mezi KHNP a společností Westinghouse o využívání technologií severoamerického výrobce. Westinghouse i EDF se proti vládnímu výběru KHNP obrátily na konci srpna i k českému antimonopolnímu úřadu. Korejská KHNP je tedy vládou preferovaný dodavatel bloků, ovšem do podpisu smlouvy (stát to požaduje učinit do konce března příštího roku) zbývá docela dost měsíců. A svoje „domácí úkoly“ ke splnění má nejen vláda s konceptem financování celé výstavby, ale i korejští vyjednavači.