Kdybych jen měl odvahu!

Na rozdíl od Adama Smitha či dalších vedl Keynes (1883−1946) poměrně bohatý, třebaže nárazový sexuální život. Svědčí o tom seznam sexuálních partnerů, který sestavil on sám.

Už v posledních ročnících na internátní střední škole Eton College navázal první milostné vztahy, prvním partnerem budoucího ekonoma byl Alfred Dillwyn Knox, zvaný Dilly, později za první světové války uznávaný kryptolog, který rozluštil německé tajné kódy. Následoval vztah s Danielem Macmillanem, synem slavného anglického vydavatele a starším bratrem budoucího premiéra. Jejich vztah skončil nedlouho poté, co opustili Eton, ale úplně nevyprchal. Když v roce 1906 Keynes navštívil Oxford, kde Macmillan studoval, vzplanutí pokračovalo. „Včera se mi podařilo zastihnout Dana samotného – zhruba na hodinu. Seděli jsme spolu na pohovce a nakonec skončili jen objímáním, ale mohl jsem udělat všechno – kdybych jen měl odvahu!“

Vyšší a nižší sodomie

Na Etonu, kde Keynes patřil k nejlepším studentům, měl kult mužské krásy dlouhou tradici. Nebylo to však úplně bez rizika. Na přelomu století měli ještě všichni v paměti soud s irským spisovatelem Oscarem Wildem, který kvůli homosexualitě, jež byla ve Velké Británii nelegální až do roku 1967, strávil dva roky ve vězení.

Své partnery Keynes potkával i na King’s College, kde pokračoval v univerzitním studiu, třebaže v uzavřeném univerzitním klubu Apoštolů se o sexu mezi stejným pohlavím dlouhou dobu jen teoretizovalo. Životopisec Davenport-Hines uvádí: „Mezi Apoštoly převládala představa, že láska mezi muži bez sexuálního aktu měla vyšší váhu než láska muže k ženě, a nazývali ji ,vyšší sodomií‘. Sexuální aktivitu považovali za nižší projev, pročež pro označení sexuálního styku mezi muži razili pojem ,nižší sodomie‘.“

Později se Keynes sblížil se spisovatelem Lyttonem Stracheyem, následně s jeho mladším bratrem Jamesem, propagátorem psychoanalýzy Sigmunda Freuda, a Arthurem Hobhousem, pozdějším dlouholetým sekretářem Cam­bridgeského univerzitního klubu liberálů. Plný rozkvět ekonomovy homo­sexuality nastal po studiích v Londýně, kdy se pravidelně stýkal se členy literární skupiny Bloomsbury, k níž patřila i později slavná spisovatelka Virginie Wolfová. Mezi jeho partnery patřil například malíř Duncan Grant, nicméně sexuální experimenty hledal Keynes i na vyhlášených londýnských „pick-up points“ pro homosexuály, například u bronzové sochy Achillea v Hyde Parku či ve veřejných lázních.

Rozpětí těchto nahodilých setkání ukazuje i zmíněný seznam, který se našel v jeho archivu. Seznam i přezdívky partnerů jsou pozoruhodné: stájník z Park Lane, Švéd z Národní galerie, Američan z Victoria Street, voják z láz-

ní, obuvník z Bordeaux, mladý Američan u Britského muzea, student medi­cíny, krásný mladík v hale P., liftboy z Vauxhall, židovský mladík či velko­kníže Cyril z Pařížských lázní.

Ruská primabalerína

Sám se od mládí považoval spíše za „ošklivého“, ale okolí mu často přisuzovalo velké osobní kouzlo. Keynesova aktivita vrcholila na konci první dekády, kdy měl podle svých záznamů od února 1909 do února 1910 sexuální styk s různými muži pětašedesátkrát. Lytton Strachey mu po vzájemném rozchodu často zlomyslně přezdíval „kopulační mašina“. Své názory na sexuální vztahy naznačuje i ve slavné eseji Jsem liberál?, v němž Liberální straně doporučoval, aby otázky emancipace žen či sexuálních menšin a odchylek zařadila do svého programu.

Keynes za sex občas platil a jeho aféry se překrývají i s obdobím, kdy poznal ruskou primabalerínu Lydii Lopokovovou, se kterou se později oženil. K obratu došlo na počátku dvacátých lete, kdy již byl unaven neustálým pendlováním mezi Cambridgí a Londýnem. Možná začal pociťovat prázdnotu přelétavých a nahodilých sexuálních známostí a měl potřebu se usadit. Slavnou balerínu Ďagilevova Ruského baletu potkal poprvé v Londýně na konci roku 1918; jejich vztah vážně začal až o tři roky později. Také Lydia Lopokovová nebyla poté, co balet přerušil svou činnost, v komfortní situaci. Ruská emigrantka po více než patnácti letech působení v západní Evropě i Spojených státech a nepovedeném manželství se rovněž toužila usadit.

Jejich vzájemná korespondence ukazuje, jak dobře se doplňovali. Keynes v Lydii našel nesmírně otevřeného partnera, štědrou a originální osobu, která byla rovněž citlivým čtenářem literatury a poezie a také vtipným pisatelem dopisů (jsouc si vědoma Keynesovy je­šitnosti, začetla se občas i do jeho ekonomických statí). Lydia v něm našla oporu, avšak pro svou upřímnost a bezprostřednost se paradoxně znelíbila většině Keynesových uměleckých přátel ze skupiny Bloomsbury. Přesto se 4. srpna 1925 odehrál akt, kdy se za velkého zájmu médií Keynes s Lopokovovou oženil. Bylo mu dvaačtyřicet a jí dvaatřicet. Přes nelibost přátel byl jejich vztah oboustranně šťastný. Po Keynesově smrti v roce 1946 se Lydia stáhla na jejich venkovské sídlo v hrabství Sussex, kde dožila do roku 1981.