Když pracuje Jenda

Vysvětlení může být několikeré a vše tedy není tak, jak se na první pohled může zdát. Jeden z možných výkladů je novinářské duši – toužící po senzacích a katastrofách plných emocí – samozřejmě nejbližší. Česko chudne a stále více lidí se propadá do sociální sítě. Je to důsledek energetické a inflační krize, jež na lidi dopadla více, než se zdálo.

Jenže příspěvek na bydlení je dlouho­době velmi problematická a diskutovaná dotace. Celé roky sociologové i politici tvrdí, že jej pobírá jen zlomek lidí, kteří na něj mají zákonný nárok. Uvádělo se dokonce pouze patnáct až dvacet pro­cent osob s faktickým nárokem. Důvodem přehlížení nabízené státní pomoci byla nejčastěji lenost zajít na úřad, případně sociální stud či falešná hrdost přiznat se veřejně, že já a moje rodina jsme případ, který potřebuje sociál­ní pomoc. Tedy že patříme mezi lidi, kteří spadají do podpůrné sociální sítě. Lidé se zkrátka báli jít na úřad, kde by se tváří v tvář nějakému úředníkovi museli zpovídat ze špatného finančního stavu své domácnosti nebo přiznávat majetek, s nímž jako se zdrojem nikdy nepočítali.

Dnes je situace jiná. O příspěvek na bydlení se žádá i elektronicky, na úřad jít nemusíte, stačí si sednout k počítači nebo mobilu a přes klientskou zónu Jenda vše vyřídit z domova. Z nových statistických čísel se zdá, že bezbariérový přístup na dálku zabral a že se díky tomu o své peníze přihlásilo více lidé než doposud.

Samozřejmě se bude jen těžko rozlišovat, kolik je těch, kteří žádají jako čerství propadlíci do sítě, a kolik těch, kteří se doposud jen ze strachu z osobního ponížení báli o příspěvek na bydlení požádat. Čísla, jež vidíme dnes, je tedy třeba brát s jistou rezervou a s definitivním vyjádřením o rostoucí chudobě českých domácností vyčkat na další měření. Až se systém Jenda stane samozřejmostí, bude počet žadatelů asi nejblíže realitě, jak doposud ještě nikdy nebyl.

Příspěvek na bydlení je první velmi dobrou ukázkou, že digitalizace agendy státní správy pomáhá nejen lidem, kteří to potřebují, ale že může pomoct celé společnosti, která se tak dostane k přesnějšímu obrazu o skutečném dění. Ne že by data zachránila všechno a dokázala nahradit funkční a efektivní sociální politiku, jsou však důležitým východiskem každé další snahy vytvořit systém pomoci, jenž nenechá padnout české domácnosti na dno.

Zpětná vazba je základem moderní politiky, bez níž se „good governance“, tedy dobré vládnutí či dobrá správa země, neobejde. Je fajn, že na to vláda Petra Fialy a jednotliví ministři postupně přicházejí. Přesto pořád trochu zůstává rozum stát: opravdu to muselo trvat tak dlouho, než se do práce v sociální oblasti pustil Jenda?