Komerční úspěch levicového intelektuála

Prodat celosvětově více než 2,5 milionu výtisků jedné knihy je pro autora detektivních románů obrovský úspěch. Pokud se to podaří knize, která je z větší části ekonomickou studií plnou grafů, jde o malý zázrak. V době, kdy mladí lidé v podstatě nečtou, je úspěch autora knihy o víc než tisíci stranách nepochopitelný. Ještě nepochopitelnější pak je, že když se vaše knihy dobře prodávají a za autorská práva obdržíte miliony eur a jste vystudovaný ekonom, vydělané peníze si uložíte v bance a neinvestujete je. Navíc vyzýváte k jejich většímu zdanění, protože vám stačí plat vysokoškolského profesora. Zdá se nemožné, že někdo takový existuje. Možné to ovšem je. Jde o francouzského ekonoma Thomase Pikettyho.

Navzdory komerčnímu úspěchu jeho dvou knih, zmíněné Kapitál v 21. století (2013, česky 2015) a Capital et idéologie (Kapitál a ideologie, 2019), je Piketty těžkým autorem a jeho práce se spíš podobají vědeckým publikacím než popularizačním esejům. Jeho knihy jsou na čestném místě všech knihoven dnešních levicových intelektuálů. Českého čtenáře tento úspěch překvapuje, protože Pikettyho znalosti Karla Marxe a dalších levicových autorů jsou podobné jako tuzemských profesorů z kateder marxismu-leninismu za minulého režimu. Proč je tedy tento francouzský ekonom natolik úspěšný?

Obrana sociálního státu

Klíč k pochopení nespočívá ani tolik v jeho knihách jako v tom, že jejich autor je skutečný levicový intelektuál. Masarykův výrok „demokracii už máme, teď potře­bujeme ještě demokraty“ lze apli­kovat i na dnešní dobu: existuje pokroková levice, ale chybějí skuteční levicoví myslitelé, kteří nemají sklon k přehnanému aktivismu, ale levicovými myšlenkami žijí a snaží se je aplikovat. V tom je Pikettyho síla. Navzdory levicovým názorům, jako je víra v rovnost a vysoké zdanění, není aktivista. Jeho vystupování a kroky jsou skromné. Určitě by na svém sociálním kapitálu a světové proslulosti mohl vydělávat a pořádat dobře placené přednášky po celém světě, ale nedávno v rozhovoru pro web Thinkerview prohlásil, že jako profesor na univerzitě má čistý příjem čtyři tisíce eur, což je podle něj dost na život v Paříži, kde bydlí v podnájmu. Sám považuje za čest, že mu francouzská společnost umožňuje vědecké bádání a práci, která ho naplňuje.

Piketty neskrývá své politické preference ani jako odborník ve společenských vědách, jimž se podle něj nelze věnovat bez přesvědčení. Vědci, kteří tvrdí, že jsou politicky neutrální, klamou sami sebe. Piketty má blízko k francouzskému krajně levicovému politikovi Jeanu-Luku Mélenchonovi a jeho Levicové straně, ale v prezidentských volbách v roce 2017 a 2022 volil ve druhém kole Emmanuela Macrona, aby zastavil populismus. A zde se nachází jeho limit. Na rozdíl třeba od francouzského politologa Jeana-Clauda Michéy není radikálně antisystémový, jeho boj za rovnost má hranice. Považuje sice současný liberálně-kapitalistický systém za špatný, ale za lepší než populismus. Představa, že by se klimatičtí skeptici dostali k moci, jej děsí. A v otázce etiky patří k zastáncům pokrokové morálky.

Jeho hlavním tématem je rovnost a prv­ní oblastí, v níž se odráží, jsou příjmy. Piketty je přesvědčen, že cesta k rovnější společnosti vede přes zdanění bohatých, a to nejen těch nejmovitějších. Zdanit se podle něj má jedno procento nejbohatších, což ve Francii znamená asi půl milio­nu lidí s příjmem od 30 300 eur za měsíc. Jeho dalším tématem je sociální stát. Ten dnes bývá často zpochybňován, ale dle Pikettyho k němu neexistuje alternativa. Sociální stát je tendence většiny, kterou vývoj francouzské společnosti potvrzuje. Školství zadarmo nebo sociální pojištění tvoří základ společnosti, které dnes nikdo nemůže změnit. Kdyby se někdo snažil zařadit zpátečku ve vývoji a omezit sociální stát, narazí na nevoli veřejnosti, jež se projeví ve volbách.

Současné zpochybňování sociálního státu není nic jiného než snaha vy­užít momentální nálady. Právě populisté se ho podle Pikettyho snaží omezit, aniž by však k němu nabízeli alternativu. Poslední ukázkou populismu je nově zvolený argentinský prezident Javier Milei. Francouzský ekonom předpovídá, že jeho snahy skončí neúspěchem a návratem levicových politiků v Argentině. Dalším důvodem ke zpochybňování sociálního státu na Západě je nárůst příjmové nerovnosti v osmdesátých a devadesátých letech 20. století, který vedl k fragmentizaci společnosti. Klíčem k udržení sociálního státu jsou demokratické volby.

Piketty upozorňuje, že ve Francii systém financování politických stran nahrává tomu, aby nejchudší část společnosti nebyla v politice zastoupena. Dary politickým stranám lze odečíst z daňového základu, přičemž dar nesmí přesáhnout 7,5 tisíce eur ročně. Ve Francii je více než 40 milionů domácností, ale pouze 18 milionů z nich platí daně z příjmu. A pouze jim se vyplatí podporovat politické strany, a to kvůli daňové slevě. Z toho vyplývá, že politické strany hájící nízkopříjmové skupiny shánějí hůř peníze než ty, jež zastupují bohaté, kteří si podporu strany mohou odečíst z daní.

Vedlejší role svobody

Podle Pikettyho je příjmová nerovnost nejen uvnitř států, ale i mezi nimi. A za příčinu vzestupu společenství zemí Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika (BRICS) považuje neochotu západních zemí řešit nerovné postavení států, což ukazuje především přístup k úvěrům. Bohaté západní státy si půjčují za nízké úroky, zatímco rozvojové země za vysoké. Přitom by chudé země díky investicím do infrastruktury a vzdělávání hospodářsky rostly mnohem rychleji než západní ekonomiky, které navzdory vysokému zadlužování hospodářsky nerostou. Jedním z hlavních cílů BRICS je zpřístupnění levnějších peněz pro jeho členy.

Typickým západním postojem je igno­rování toho, že BRICS vznikl jako odpověď na řešení problémů rozvojových zemí. Piketty zdůrazňuje, že kritika není na místě. Dle něj Rusko a Čína sice nejsou demo­kracie, ale Brazílie a Indie ano. Nikoli sice dokonalé, ale to nejsou ani západní systémy. A moralizování problémy spojené s nerovným přístupem k úvěrům nevyřeší. Dalším myšlenkovým střetem je obrana klimatu a životního prostředí. Piketty je přesvědčen, že se musejí snížit emise oxidu uhličitého – přechod k zelené společnosti je nevyhnutelný. Obhájci snižování emisí však podle něj používají chybnou strategii, protože v jejím důsledku se lidé obávají poklesu životní úrovně. Piketty navrhuje, aby se úsilí o snížení emisí inspirovalo progresivním zdaněním a začalo se danit používání osobních tryskáčů a jachet.

Zatím poslední knihu Une histoire du conflict politique (Historie politického konfliktu, 2023) Piketty napsal se svou partnerkou Julií Cagé. Jde o sociologickou studii všech francouzských voleb od Velké francouzské revoluce po současnost a nejzajímavější je její závěr. Piketty považuje za slepou uličku současné dilema voličů mezi Macronem a kandidátem, který představuje chaos, protože tato volba brání vývoji francouzské společnosti. A tento jev existuje v podstatě ve všech západních zemích – dobrý kandidát proti temným silám –, což však ničí demokracii a výsledkem je rozdělení společnosti.

Obyvatelé velkých měst hlasují spíš pro první možnost, lidé z venkova nebo malých měst pro druhou. Takto rozdělená společnost však brání střídání u moci levicových a pravicových stran, což charakterizuje demokratickou společnost. Piketty se domnívá, že tento problém by vyřešil návrat k tomuto střídání, ale aby mohl nastat, musí být tyto strany autentické a mít ideový program. Je sice levicově orientovaný, ale dle něj střídání znemožňuje přesun k levicovému nebo pravicovému extrémismu.

Thomas Piketty je především teoretik, který se detailně věnuje statistickým údajům a jejich interpretaci. Nerovnost ve společnosti je vážný problém, který nelze odbývat tím, že jde o levicový koncept, protože společnost s obrovskými sociálními rozdíly je obtížně ovladatelná. Není však možné zapomínat ani na úskalí rovnostářství, jak ho popsal sovětský disident Alexandr Solženicyn (1918–2008): „Svoboda ničí sociální rovnost, což je jedna z rolí svobody, zatímco rovnost omezuje svobodu, protože jinak jí nelze dosáhnout.“ Boj za rovnost by svobodu neměl nikdy ztrácet ze zřetele. U Pikettyho, stejně jako u mnoho levicových myslitelů, však svoboda hraje vedlejší roli.