Komisařské mrzení

Nejdřív se čekala energetika, potom obchod. Hlavně konečně „silné ekonomické portfolio“. Nakonec ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela dostal úplně jiný komisařský post – mezinárodní spolupráci. V posledních pěti letech se o tomto portfoliu moc nemluvilo, europoslanec za ODS Alexandr Vondra dokonce tvrdí, že o bývalé finské ministryni financí Juttě Urpilainenové, která tuto funkci zastávala, „nebylo v parlamentu v Bruselu pět let slyšet“. Není to přesné, spíše platí, že kdo nechtěl, neslyšel. Nebyl zájem. Jde tedy evidentně o velmi podceňované portfolio. V Česku určitě.

Urpilainenová ale v posledních letech vyjednala řadu dohod o společných projektech, například v Latinské Americe, kde Evropská unie investuje do získávání vzácných kovů, mnoho rozvojových projektů bylo dohodnuto také v Africe a některých asijských zemích. Přesně v tomto duchu také na Síkelovo pověření v Evropské komisi reagoval ihned po tiskové konferenci Ursuly von der Leyenové předseda české vlády a ODS Petr Fiala. „Portfolio mezinárodní partnerství propojuje obchod, rozvojovou politiku, geopolitické vztahy a bezpečnost. Jozef Síkela bude spravovat největší rozpočet, který kdy měl český komisař na starost, bude rozhodovat o investicích v programu Global Gateway ve výši až 300 miliard eur a bude mít pod sebou jedno z největších generálních ředitelství v celé komisi. Jeho portfolio bude i příležitostí pro naše firmy s ohledem na jejich investice ve světě nebo při zajišťování dodavatelských řetězců. Chtěli jsme silné ekonomické portfolio, a to jsme i dostali, je to dobrá zpráva pro ČR,“ napsal Fiala na síti X.

Co vlastně Síkela dostal

Fialův post nevystihuje situaci úplně přesně. Rozpočet Síkelova portfolia není tak velký, jak by se mohlo zdát, pohybuje se v desítkách miliard, nikoli ve stovkách. Tři sta miliard eur, o nichž premiér mluvil, jsou investiční peníze, do nichž jsou zapojené partnerské země, ale i instituce EU jako například Evropská investiční banka. Komisař tedy na tyto peníze přímo nedosáhne. Příležitost pro české firmy v programu Global Gateway jistě je, ale ta byla i doposud, jen není jasné, zda se o tyto možnosti někdo zajímal, ať už na úrovni firem, nebo politické reprezentace všech stupňů. Komisař Síkela navíc nesmí při správě programu protežovat české firmy. Jistě, může se stát důležitým informačním spojovníkem, ale tím by měl být ve vztahu ke všem členským státům, nejen směrem k vlastní zemi.

Přestože komisariát mezinárodní partnerství (myšleno ta partnerství, tedy v množném čísle, což v češtině není na rozdíl od angličtiny na první pohled zřejmé) získával v posledním volebním období na síle, jen to nikdo jaksi nesledoval, panuje v české společnosti dál obecná představa, že Síkela bude komisařem pro pomoc chudým a hladovým, což není přesné. Ani Global Gateway – tedy strategie EK pro rozvojovou spolupráci, která podporuje „smart řešení, čistou energii a udržitelný rozvoj“ a v souladu s dohodami nejbohatších zemí světa G7 usiluje o zmenšení propasti mezi bohatými a chudými – není zdaleka zaměřena na tradiční dodávky potravinové či technické pomoci. Síkelovo portfolio (pokud český politik obstojí v tradičním „grilování“ před Evropským parlamentem) se tedy nedá charakterizovat jen jako „agentura pro rozvojovou pomoc“, jak se to na první pohled jeví.

„V té předminulé komisi to tak ještě bylo, to nesporně, a kdyby to tak zůstalo, potom bych otevřeně řekl, že portfolio, které ministr Síkela dostal, je slabé a že je to neúspěch. Jenže to už dávno není pravda,“ říká Petr Zahradník, ekonom České spořitelny, který se čtvrtstoletí zabývá Evropskou unií a jejími ekonomickými souvislostmi a v bruselské agendě se vyzná jako v Česku málokdo. Během působení finské komisařky Urpilainenové se podle Zahradníka všechno změnilo poměrně radikálně.

„Dnes už je všechno jinak. Evropská unie není jen dárcem, ta spolupráce je spíše vzájemná, reciproční, sdílíme technologie, využíváme suroviny, vytváříme společné investiční projekty. Unie tak kromě jiného dohání ztrátu, kterou má na Čínu. Chápal bych tedy tento komisařský post jako nástroj, jak konkurovat čínské expanzi a jak právě v zemích, které jsou v drtivé většině bývalými koloniemi řady západoevropských zemí, například získávat levně vzácné suroviny,“ soudí ekonom Zahradník, který také připomíná, jak obrovsky se změnila globální představa o rozvojové pomoci a spolupráci i roli Evropské unie v nich.

Draghiho zpráva

Síkelovo portfolio se jeví zcela jinak i ve světle nedávno zveřejněné zprávy Maria Draghiho. Bývalý šéf Evropské centrální banky a italský expremiér v ní na bezmála čtyřech stovkách stran navrhuje Evropské unii cesty k lepší konkurenceschopnosti a k posílení geopolitické pozice společné Evropy. Zpráva samozřejmě probírá i současnou roli EU v globálním světě, kde Evropa viditelně ztrácí ekonomicky i politicky, proto je třeba tuto roli posilovat všemožnými způsoby.

Jedním z nich je právě rozvojová investiční spolupráce v zemích, na něž Evropa v posledních dvaceti třiceti letech jaksi zapomněla. Mimo jiných jde o africké státy. Afriku Evropané nechali napospas Číně, která se této příležitosti ochotně chopila a dnes svými penězi ovládá mnoho afrických zemí. Bankéř, ekonom a politik Draghi radí, aby se Evropa na africký kontinent vrátila, ale aby dělala rozvojovou politiku i v Jižní Americe a v Asii.

Zkrátka a dobře, aby se aktivně zaplétala do hospodářství co nejvíce zemí světa. V tomto kontextu se Síkelova pozice v EK jeví mnohem přitažlivěji. Samozřejmě bude záležet především na odcházejícím ministrovi, jak svou roli uchopí a jak tyto souvislosti s Draghiho koncepcí rozvoje Unie dokáže využít, aby posílil nejen unijní pozici ve světě, ale i svou vlastní v rámci celého kolegia Evropské komise.

Geopolitická motivace evropského snažení ukazuje, že nejde o nějakou dobročinnou činnost, nýbrž o snahu v rámci společných demokratických hodnot vrátit Evropany na mapu světa tam, kde bývali v minulém a předminulém století. Je to tedy pokus o jakýsi postkoloniální ekonomický návrat do bývalých kolonii. „Ano, to je vlastně velmi přesné, když se to řekne takhle. Ovšem je to návrat, řekněme, v bílých rukavičkách,“ vystihuje ekonom Zahradník moderní strategii Evropské unie, kterou by měl nový eurokomisař Síkela prosazovat.

Je to zklamání?

Tato konfigurace, kterou lze odhalit při bližším zkoumání souvislostí portfolia budoucího českého komisaře, ale výrazně mění původní situaci. Především nároky na samotného Jozefa Síkelu, který šel do Evropské komise jako ekonomický odborník, původně bankéř, jenž právě kvůli svému životopisu a zkušenostem v minulé kariéře žádá silné ekonomické portfolio. Jeho nový post vyžaduje opravdového politika, člověka, který se vyzná v geopolitických souvislostech nejen z pohledu ekonomie. Musí umět nejen hospodářský zeměpis, ale měl by dostatečně rozumět i mezinárodní politice. Je Jozef Síkela takovým typem?

Dalo by se o tom úspěšně pochybovat, jakkoli mu tu výrazně pomáhají tříleté zkušenosti z působení ve vládě a půlroční české předsednictví EU. Jenže i tento pohled má své slabiny. V kuloárech se často probírá Síkelovo pětileté působení v rakouské Erste Bank, která se tak trochu pokouší obnovit rakousko-uherskou tradici a moc alespoň ve finanční oblasti. Fakt, že Síkela vydržel v představenstvu této společnosti pět let, svědčí o nesporném politickém talentu a jistých sociálních dovednostech.

Opoziční ANO samozřejmě komentuje Síkelovo komisařské portfolio jako neúspěch. Šéf hnutí Andrej Babiš na síti X vtipkoval a děkoval premiérovi Fialovi, že přesně odhadl schopnosti Jozefa Síkely, který prostě nemá na obchod ani na evropskou energetiku. Střízlivěji a vážně hodnotí rozdělení postů v Evropské komisi stínový premiér za ANO Karel Havlíček. „Z geopolitického hlediska je to určitě činnost, která dává smysl. Evropa samozřejmě musí spolupracovat s rozvojovými zeměmi. Druhá věc je, jaký to má faktický dopad na ČR. Myslím, že minimální. Proto také většina lidí, ale i politiků, vůbec nevěděla, že taková pozice existuje,“ říká Havlíček a přidává bonmot o odcházející komisařce Urpilainenové, která byla v českých médiích za rok zmíněna jen šestkrát. „Jinými slovy: je to mimo běžný rámec toho, co se v politice řeší.“

Pro Havlíčka, který by mohl být za rok novým českým premiérem, je Síkelovo portfolio zklamáním. „Tím spíš, že Slováci si vydobyli, co potřebovali, a mají naprosto špičkový komisariát. A to jsou bráni jako rebelové. Tady se projevuje obrovská naivita a amatérismus premiéra, který se domnívá, že něco prolobbuje, když se s předsedkyní EK oslovují jmény a poplácávají na konferencích. S mocnými se musí hrát sebevědomá vysoká hra, servilita nepomůže,“ řekl týdeníku Euro Havlíček. Zklamáním je Síkelovo portfolio zejména pro ambice vlády, jež se nenaplnily. Tedy rozhodně ne tak, jak o tom ministři a zejména premiér mluvili. Na druhé straně stěžovat by si mohli i Maďaři, kteří dostali na starost oblast „zdraví a blaho zvířat“, ačkoli sami počítali s postem pro rozšíření EU.

Komise zelená a protiruská

Ursula von der Leyenová dostala košem od řady vlád, které nominovaly jen mužského kandidáta. Komise je tak převážně mužská: sedmnáct mužů, deset žen. Šéfka EK alespoň posílila ženský hlas v sedmičlenném předsednictvu, kde bude pět žen – von der Leyenová a čtyři místopředsedkyně. Předsedkyně EK dala nejvíce postů členům nejsilnější frakce lidových stran, své dostali i socialisté, částečně zabodovala i skupina Obnovme Evropu (Renew). Patrioti pro Evropu, třetí nejsilnější frakce v EP, naopak zůstali v sanitárním kordonu a bez postu v komisi.

Klíčový post Green Dealu, tedy portfolio „čistá, spravedlivá a konkurenceschopná tranzice“, drží španělská socialistka Teresa Riberaová. Síkelovu vysněnou energetiku získal dánský socialista Dan Jorgensen. Dá se tedy očekávat, že Green Deal neprojde nějakou hlubokou proměnou, jakkoli dílčí změny či zpomalení v aplikaci se objevit můžou. Ekonom Zahradník čeká kvůli obsazení klíčových postů v EK větší přitvrzení v tlaku na jadernou energetiku, které se v posledních letech celkově vycházelo hodně vstříc.

Jaká bude nová komise, se ale podle něho pozná až při jednáních o novém rozpočtu, které povede polský komisař pro rozpočet Piotr Serafin. „Leccos se ale uvidí už při formulování rozpočtových priorit příští rok,“ věští. O celkovém prvním dojmu z komise má však poměrně jasno: „V souhrnu si myslím, že to bude komise zelená, komise protiruská a komise, která bude stavět na tradiční politické architektuře. Tedy Evropská komise, která nemá úplně ráda nějaké novotvary nebo novinky v politickém uspořádání.“