Sparta roste sportovně i ekonomicky

František Čupr, výkonný místopředseda představenstva AC Sparta Praha fotbal, stojí u proměny klubu, který po dlouhých letech získal dva mistrovské tituly, v loňské sezoně se probojoval do Ligy mistrů, a i díky tomu výrazně navýšil své příjmy. V rozhovoru pro týdeník Euro Čupr popisuje, jakou roli v klubu hraje majitel Daniel Křetínský, proč Sparta potřebuje nový stadion pro 35 tisíc diváků a jak klub zvládá finanční souboj s bohatými zahraničními soutěžemi. Otevřeně mluví také o zákulisních sporech v českém fotbale, konfliktu fotbalových bossů s novináři a o své osobní motivaci pracovat ve vrcholovém sportu.

► Když Daniel Křetínský vstupoval s J&T v roce 2004 do Sparty, byl prvním miliardářem mezi majiteli fotbalových klubů v Česku. Vrcholový fotbal však v posledních letech přitahuje spoustu bohatých Čechů a velkých investorů. Čím si to vysvětlujete?

Vytvořila se skupina finančně velmi silných osob – ať už jim říkáme miliardáři, nebo prostě lidé s velice slušným kapitálem. Vidí, že fotbal je společenský fenomén, je na vzestupu. Upřímně, že by šlo o skvělý byznys sám o sobě, si nemyslím. Čísla znám a vím, že dosáhnout v klubu nějakého závratného zhodnocení investice je velmi obtížné. Každý z těchto bohatých majitelů by své peníze dokázal zhodnotit mnohem lépe. Na druhou stranu fotbal nabízí obrovskou mediální pozornost a prestiž. Úspěšní byznysmeni jsou zvyklí vítězit a rádi se o úspěch podělí – a fotbal je vděčné prostředí, kde se mohou realizovat. Dlouho byla velkou bariérou špatná pověst českého fotbalu, různé skandály a aféry odrazovaly seriózní investory.

► Znamená to, že má český fotbal to nejhorší už za sebou? Je éra korupčních afér definitivně minulostí?

Pevně doufám, že ano. Věřím, že doby, kdy se fotbal dostával na titulní stránky novin hlavně kvůli trestním oznámením, úplatkům a podobně, jsou za námi a není důvod, aby se vracely. Stoprocentně to samozřejmě nikdo zaručit nemůže. Musíme ale všichni pracovat na tom, aby o fotbale bylo slyšet hlavně v pozitivním smyslu – díky sportu samotnému, ne kvůli skandálům. Pokud chceme, aby zájem veřejnosti rostl, musíme nabízet dobrý „produkt“, tedy atraktivní fotbal, a nikoli zase propadat do negativních kauz.

► Sparta má to štěstí, že jejím majitelem je jeden z nejbohatších Čechů Daniel Křetínský. Jaký je to majitel a šéf?

Dan je výborný majitel a hned vysvětlím proč. On opravdu miluje Spartu. Fotbal je jeho vášeň a se Spartou je jako majitel jednoznačně ztotožněný. V dobách, kdy se sportovně dařilo méně nebo klub nebyl úspěšný ekonomicky, byl vždy připraven Spartu podpořit vlastními finančními prostředky, abychom nemuseli řešit existenční problémy. Sportovní byznys je totiž nastavený tak, že udržet klub trvale v černých číslech je obtížné – zvlášť pokud nehrajete pravidelně finančně výhodné evropské poháry, což byl v minulosti dlouho i náš případ. Daniel Křetínský si zaslouží uznání za to, že Spartu nikdy nenechal v problémech, když bylo potřeba doplnit rozpočet. V posledních letech ale změnil styl své manažerské účasti na fungování klubu. Dříve byl integrální součástí každodenního rozhodování ve Spartě – řešil mnohé provozní záležitosti, přestupy, trenéry, prostě klub vedl velmi aktivně. Dnes je mnohem víc v pozici fanouška Sparty, který si chodí užívat zápasy do svého boxu a sleduje tým spíš z nadhledu. Samozřejmě nás jako vedení neustále konfrontuje s tím, jak si mužstvo vede na hřišti – očekává maximální profesionalitu a výsledky. Ale už nemá potřebu mikromanagementu. Nechává pracovat nás a sám se věnuje strategickým rozhodnutím.

► Dokážete odhadnout, kolik peněz musel za své působení ve Spartě do klubu investovat?

Přesné číslo v hlavě nemám, ale kdybych to hrubě odhadl, bude to astronomická částka – v řádu nižších jednotek miliard korun. Kdyby za mnou dnes jako šéfem klubu přišel s tím, že by peníze chtěl zpět, řekl bych mu, ať to nedělá. Naštěstí nic takového v hlavě nikdy neměl. Spíš naopak – myslím, že můžeme říct, že se nám podařilo nastavit Spartu takovým způsobem, aby byla finančně soběstačná. Alespoň v tuto chvíli se to tak jeví. Poslední roky hospodaříme vyrovnaně nebo v mírném zisku.

► Lze očekávat, že s rostoucím počtem nových majitelů a bohatých investorů v českém fotbale porostou finanční možnosti tuzemských klubů?

To je zatím těžké odhadnout. Vlastnických změn proběhlo v posledních měsících a letech opravdu hodně – namátkou vstup Ondřeje Kanii do Slovanu Liberec, Ondřeje Tomka do Hradce Králové, Milana Kratiny do Teplic či Pavla Hubáčka do Sigmy Olomouc. Otázkou je, jak se tito lidé budou dlouhodobě chovat. Jestli jsou ochotní nejen reinvestovat vše, co se v klubu protočí, ale vložit i další prostředky nad rámec běžného rozpočtu a postupně svoje kluby rozvíjet a budovat. Zda dokážou udržet finanční udržitelnost a zároveň posouvat kvalitu. V tuto chvíli na to odpověď nemám – to ukáže pár následujících let.

Už nyní ale vidím, že ten rozjezd úplně šťastný nebyl a tak trochu jsme si přidělali starosti. Mám na mysli to, že jsme rozpoutali fotbalovou inflační spirálu. Vysvětlím, co tím myslím: najednou se v lize objevilo víc peněz a některé kluby začaly výrazně utrácet za posily. Transfery hráčů, jejichž hodnota dříve byla ve stovkách tisíc nebo jednotkách milionů korun, vylétly do desítek milionů. Přestupová očekávání rostou – hráč, kterého by ještě nedávno jiný klub prodal třeba za půl milionu eur, dnes stojí tři, čtyři, pět milionů. A to je problém.

► Vnímáte to tedy jako důsledek „vnitřního“ ligového trhu? Není to celosvětový trend?

Do jisté míry ve fotbale rostou částky všude, ale konkrétně významný skok v Česku přisuzuji hlavně naší lize a novým penězům v ní. Když si jdeme pro hráče do zahraničí, pořád dokážeme přivést srovnatelnou či vyšší kvalitu výrazně levněji než z české ligy. Ještě před pár lety jsme si ve Spartě říkali, že každý hráč, na něhož vydáme větší peníze, musí přinést vyšší kvalitu než ten, kterého bychom získali v rámci české soutěže. Teď se ale situace obrátila: říkáme si – dobře, radši přivedeme hráče z české ligy, pomůžeme tím domácí soutěži jako celku a českému fotbalu obecně. A jsme ochotni za tu prověřenost zaplatit i určitou přirážku. Ta prémie ale musí být v jednotkách desítek procent, ne v násobcích. Bohužel se dostáváme do stavu, kdy někteří hráči jsou na české poměry cenově nastřelení tak vysoko, že je pro nás výhodnější přivést srovnatelného fotbalistu z ciziny. A to jednoznačně povede – ne ke krachu klubů, ty majitelé utáhnou – k úpadku českého fotbalu jako celku. Protože když nejlepší místní hráče nezaplatíte, radši dovezete cizince, tak jednak domácí talenty nedostanou tolik šancí a jednak peníze odtékají ven místo do našich klubů.

► Co by podle vás nejvíc pomohlo k rychlejšímu růstu úrovně českého fotbalu, aby se naše liga posunula blíž ke kvalitnějším soutěžím?

Klíč je v infrastruktuře a práci s mládeží. Potřebujeme investovat do tréninkových center, stadionů, hřišť a do rozvoje hráčů. Když se podíváte do Skandinávie, v každé obci tam mají perfektní hřiště s umělou trávou, kam chodí spousta dětí sportovat. Podobné je to v Rakousku. V Maďarsku nebo Polsku postavili v posledních letech řadu nových fotbalových stadionů a akademií. Někdo může namítnout, že třeba Maďarům nepatří v žebříčcích FIFA lepší příčky než nám. Ale já vidím jasný pokrok: Maďarsko bylo dřív outsider, dnes má hráče v klubech jako Liverpool a na hřišti vás často zaskočí. Podobně skandinávské země – jejich hráči jsou v top ligách a patří ke špičce. My jsme rádi, když máme jednoho dva hráče v kádru týmů z těch nejlepších lig. Z tohoto pohledu nám prostě ujel vlak. Pokud chceme držet krok, musíme dohnat ten infrastrukturní a koncepční deficit. Bohatí majitelé jsou fajn, ale dlouhodobě je důležitější vychovávat vlastní kvalitní fotbalisty a nabízet lepší podmínky pro hráče i fanoušky.

► Jednou z vašich sportovních ambicí je jistě pravidelná účast v milionářské Lize mistrů.

Určitě ano, tahle ambice tu je. Jestli se nám to podaří, to samozřejmě nevím – fotbal není matematika. Ale chceme bojovat o účast v Lize mistrů každou sezonu. Když jsem nastupoval do Sparty, tak jsem slyšel, že při příchodu pana Křetínského v roce 2004 byl finanční plán nastavený tak, že Sparta tři sezony ze čtyř bude hrát Ligu mistrů. Uběhlo dvacet let a realita byla jiná. Jedna věc jsou modely a ambice, druhá skutečnost. Nicméně loni jsme se po letech opět dostali do ligové fáze (dříve skupinové fáze) Ligy mistrů a věříme, že to nebylo ojedinělé. Hodně záleží na tom, jak si český fotbal povede v evropských pohárech jako celek – tedy na koeficientu. Pokud si udržíme aktuální postavení, tak mistr či vicemistr ligy bude mít do Champions League blízko, a tudíž šance tam každý rok je. Když koeficient klesne, bude to složitější. Naším cílem je hrát každý rok ligovou fázi některé evropské soutěže – pokud ne Ligy mistrů, tak aspoň Evropské ligy – a v Evropě něco uhrát. Protože mezinárodní konfrontace jednak sportovně posouvá tým a hráče, ale také do klubu přináší výrazné finanční zdroje.

► Dá se to zvládnout s penězi, které na Spartu dnes máte? Kluby pravidelně hrající Ligu mistrů obvykle operují s rozpočty v řádu několika miliard korun ročně. Rozpočet Sparty je kolem miliardy.

My přece nechceme hned vyhrát celou Ligu mistrů (smích). Chceme hrát ligovou fázi – a na to náš současný rozpočet stačí. Samozřejmě, čím vyšší rozpočet, tím lepší hráče si můžete dovolit, tato přímá úměra zde určitě je. Ale naše finanční možnosti za poslední roky výrazně narostly. Historicky Sparta hospodařila s částkami okolo 600 až 700 milionů korun ročně, pro další sezony pracujeme zhruba s onou miliardou. A pokud hrajeme Ligu mistrů, tak je to ještě víc, zhruba 1,2 miliardy, protože příjmy z UEFA rostou exponenciálně. Už při těchto sumách se nám v posledních letech daří držet vyrovnané hospodaření, a dokonce kladné přestupové saldo (víc peněz získáme prodejem hráčů, než utratíme za posily), což je významné plus. Nemyslím si tedy, že bychom museli náš rozpočet zdvojnásobit nebo ztrojnásobit, abychom si Ligu mistrů zahráli. Obrovský potenciál navíc vidím v budoucím stadionu.

► Dokážete na vstupném a permanentkách vybrat výrazně víc peněz?

Nový stadion nám znásobí určité příjmy – nabídne více VIP míst, skyboxů, obecně vyšší kapacitu pro fanoušky. Pro představu: před pár lety jsme měli tržby ze vstupného kolem 30 milionů korun za sezonu a říkali jsme si, že to je zanedbatelná částka. Dnes jsme na více než 200 milionech ročně ze vstupenek, permanentek a takzvaných matchday příjmů, což je najednou zhruba pětina všech tržeb klubu. Podobný skok jsme udělali v merchandisingu (dresy, trička, čepice a další fanouškovské předměty – pozn. red.). Ještě před šesti lety jsme prodali asi čtyři tisíce dresů za sezonu, teď je to 40 tisíc.

Sparta zkrátka roste sportovně i ekonomicky. Díky nedávným úspěchům a obecně zvýšenému zájmu o ligu se nám také zdvojnásobil objem peněz od sponzorů – dnes od partnerů inkasujeme okolo 300 milionů korun za rok. Dalších zhruba 50 milionů plyne z příjmů od Ligové fotbalové asociace (například prodej televizních práv), tam záleží na umístění a sledovanosti, ale u klubu naší velikosti se to pohybuje kolem téhle částky. No a pak jsou naprosto zásadní příjmy z Evropy – pokud hrajete třeba Konferenční ligu nebo Evropskou ligu, získáte na prémiích okolo 200 až 250 milionů, zatímco v Lize mistrů se můžete dostat až k 700 až 800 milionům korun. Již pouhá účast v Champions League ale klubu dává obrovskou finanční jistotu, víte, že sezona nemůže skončit ve ztrátě, protože odměny od UEFA vám pokryjí většinu rozpočtu.

Samozřejmě účast v pohárech zároveň generuje i vyšší náklady – cestování, prémie pro hráče a další výdaje rostou. Hráči mají ve smlouvách často výrazné bonusy právě za postup do Ligy mistrů oproti „běžné“ domácí sezoně. Takže značná část těch vydělaných peněz zase odteče na odměny a náklady spojené s poháry. Ale celkové výsledky hospodaření jsou jednoznačně lepší, než kdybychom Evropu nehráli vůbec. Mimochodem, čistě finančně pro nás byl jeden z nejúspěšnějších ročníků ten, kdy jsme sice nehráli Ligu mistrů, ale dostali se daleko v Evropské lize – do jarní vyřazovací fáze. Jednak to znamenalo prémie od UEFA navíc, jednak jsme si v té sezoně zahráli atraktivní zápasy před vyprodaným hledištěm, což přineslo další tržby. Takže někdy může postup v „menší“ soutěži vygenerovat víc peněz než horší umístění v ligové fázi Ligy mistrů. Ale prestiží a dlouhodobou stabilitou se Liga mistrů ničemu nevyrovná – proto po ní tolik toužíme.

► Zmínil jste projekt nového fotbalového stánku. Na Strahově chcete vybudovat stadion, kde by Sparta hrála své domácí zápasy a sloužit by mohl i pro potřeby reprezentace. V jaké fázi je projekt a kdy by mohl stadion stát?

S Fotbalovou asociací ČR (FAČR) máme podepsanou nájemní smlouvu s právem stavby na strahovské pozemky (dnešní stadion Evžena Rošického), takže náš cíl je jasný: získat veškerá povolení a začít stavět. Hned na začátku jsme FAČR poskytli zálohu 95 milionů korun, aby se vyřešily všechny historické finanční zátěže, zejména zástavy a dluhy váznoucí na areálu. Teď se nacházíme ve fázi přípravy dokumentace a povolovacích procesů. Čeká nás ta složitější část jednání – s magistrátem a všemi úřady ohledně stavebního povolení. Upřímně, mysleli jsme si, že to bude jednodušší, protože na Strahově na stejném místě už jeden stadion stojí a člověk by čekal, že nahradit stadion stadionem nebude takový problém. Ale není to tak jednoduché – musíme projít všemi náležitostmi jako při stavbě na zelené louce.

Na druhou stranu neleníme a jedeme souběžně více věcí: oslovili jsme řadu renomovaných architektonických studií u nás i v zahraničí, která mají zkušenosti se stavbou fotbalových arén. Chceme si co nejdřív vybrat vhodného partnera pro další spolupráci. Zkrátka potřebujeme už teď mít určitou představu, jak by stadion mohl vypadat, jak ho na tom místě ideálně usadit, jak velkou kapacitu přesně zvolit, jak vyřešit dopravu, parkování a tak dále. Z těchto úvah nám vychází kapacita kolem 35 tisíc diváků. A kdy bude hotovo? Podle našich hrubých odhadů bychom mohli do země kopnout za pět až šest let, pokud půjde vše hladce. Samotná výstavba takového stadionu zabere dva až tři roky. Čili reálně kolem roku 2033 by nový stadion mohl stát a začít sloužit. Nechci slibovat nemožné, ale takový je náš interní cíl.

► Kapacita 35 tisíc lidí je téměř dvojnásobek Letné. Podaří se tak velký stadion naplnit? Jak hodláte řešit logistiku, zejména dopravu tolika lidí na Strahov?

O udržitelné využití stadionu strach nemám. Zájem o Spartu v poslední době obrovsky vzrostl. Permanentních vstupenek jsme prodali deset tisíc a museli jsme ten počet zastavit, máme vyprodáno. A přes 30 tisíc dalších lidí je na čekací listině, chtěli by si koupit permanentku a čekají, jestli se na ně dostane! Poptávka výrazně převyšuje kapacitní možnosti současné Letné. Samozřejmě neříkám, že v 35tisícovém stánku budeme každý zápas do posledního místa vyprodávat, to asi ne. Ale věřím, že zájem bude trvale vysoký. Fotbal obecně je na vzestupu, vidíme to v cizině i u nás. Když k tomu fanouškům nabídnete kvalitní servis, moderní velký stadion a dobrý fotbal, lidi chodit budou.

Co se týče dopravy a dalších praktických věcí – i tohle už řešíme. Víme, že Strahov je na kopci a není tam nyní ideální spojení. Magistrát naštěstí počítá s prodloužením tramvajové tratě na Strahov, má tam vzniknout i točna přímo u areálu. Bavíme se i o variantě, že by tramvaj objížděla přímo stadion dokola, což by ještě zlepšilo obslužnost. Takže městská doprava tam podle mě zvládne dopravit dostatek lidí. Navíc tato lokalita je poměrně otevřená a dostupná z více směrů, fanoušci mohou přicházet postupně, ne pouze jednou cestou. Máme zkušenost, že na městských stadionech uvnitř husté zástavby se všichni trousí pěšky jednou uličkou a je to složité. Strahov by naopak mohl zvládnout hladší příchod i odchod diváků. Určitě to budeme dál detailně plánovat s dopravními experty, protože doprava bývá vždy nejožehavější téma při velkých akcích. Ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by kapacita 35 tisíc lidí měla být nepřekonatelný problém.

► Co bude s areálem na Letné, až se přesunete na nový stadion? Spekulace hovoří o plánované výstavbě hotelu. Dokážete si představit, že Sparta Letnou zcela opustí?

Tyto spekulace jsem zaznamenal a musím říct, že jsou úplně mimo, naprosto absurdní. Že by snad projekt stadionu byl jen zástěrka a panu Křetínskému šlo především o realitní projekt na Letné? To je nesmysl. Kdybychom chtěli dělat realitní byznys, mohli jsme dávno rozjet komerční výstavbu na vedlejším pozemku u stadionu, který léta leží ladem. My jsme naopak původně zamýšlený projekt hotelu vedle Letné dávno odpískali. Daniel Křetínský uvažuje o využití toho pozemku spíše pro veřejně prospěšné účely. A samotný stadion na Letné? Ten tam bude stát dál, dokud se majitel nerozhodne pro jiné využití – a v dohledné době se nic takového nechystá. Naší vizí je, že Sparta se po dostavbě kompletně přesune na nový stadion. I se zázemím, s kabinami, s kancelářemi – jednoduše že Strahov bude nové sídlo fotbalové Sparty. Samozřejmě, management klubu může úředničit v podstatě kdekoli. Ale dává smysl mít všechny složky co nejblíž sportovišti.

Chci zdůraznit, že primární motivací celé téhle akce není žádný realitní záměr, nýbrž čistě fotbalová věc. Prostě chceme stadion, kam se vejde víc fanoušků a který nabídne komfort 21. století. Letná je sice krásný tradiční stadion a mám k ní osobně silný vztah, ale její nejlepší léta už jsou pryč. Technicky je čím dál složitější ji udržovat, do rozsáhlejší modernizace se nám zde nevyplatí investovat. Přesto stále patří k tomu nejlepšímu, co v Česku máme, kapacitou i kvalitou zázemí. Jenže svět nám trochu utekl: dnes se běžně staví stadiony pro 60 až 80 tisíc lidí a naplňují se. Ve světě probíhá fotbalový boom a my ho nemůžeme ignorovat. Kapacita 35 tisíc pro Spartu není žádný megalomanský rozmar, ale naprosto nezbytný krok, abychom drželi krok s dobou. Na Letnou bychom tolik lidí nikdy nevměstnali.

► V médiích poslední dobou rezonuje spor konkurenčních fotbalových klubů – Slavie, Plzně a Baníku Ostrava – s deníkem Sport, který patří do skupiny Daniela Křetínského. Zmíněné kluby na protest proti některým článkům odebraly novinářům Sportu akreditace na své zápasy. Jaký je váš názor na tento krok? Volí Sparta stejný přístup k „neposlušným“ médiím?

Takový postup považuji za krajně nešťastný. Ve Spartě jsme ke všem médiím vždy přistupovali naprosto stejně a otevřeně. To, že některé kluby bojkotují deník Sport, je jejich rozhodnutí, mně nepřísluší ho hodnotit. Co mi ale vadí, jsou nepodložené spekulace, že Sparta snad z pozadí zneužívá deník Sport k nějakým zákulisním hrám a pomluvám konkurence, když ten list patří do majetku Daniela Křetínského. Někteří lidé se snaží vyvolat dojem, že my stojíme za nepříznivými články o jiných klubech, a proto se na protest ruší akreditace novinářům. Říkám úplně otevřeně: není to tak a nikdy nebylo. Nikdo ze Sparty redaktorům Sportu nevolá, co mají psát. Můžu to zodpovědně potvrdit. Pokud nás přesto někdo bude neustále napadat, že s tím máme něco společného, budeme se samozřejmě právně bránit, protože nás to poškozuje. Tímto pro mě tohle téma končí, mrzí mě, co se kolem něj strhlo, ale víc k tomu nemám co dodat. Celá tato kauza mě velice mrzí i z obecnějšího hlediska. Jako fanouška fotbalu mě vysloveně trápí, že se u nás řeší podobné spory klubů s médii, že tu každé kolo vidíme nějaké demonstrativní protesty proti rozhodčím, na X se to hemží různými útoky a spikleneckými teoriemi… Když se podíváte na západ, východ, sever nebo jih od nás, nikde nic podobného nenajdete.

► Nestal se z českého vrcholového fotbalu trochu boj o moc? Ve volbách do vedení FAČR letos uspěla skupina funkcionářů blízkých klubům, které si nejvíc stěžují na rozhodčí nebo vedou zmíněnou válku s médii…

Jistý mocenský boj tady probíhá a nebudu zastírat, že cítíme tlak ze strany lidí, kteří nás nemají v lásce. Asi nás to do určité míry poškozuje, ať už jde o chování rozhodčích, nebo obecně o atmosféru kolem klubu. Já jsem ale vždy říkal, že chci, aby Sparta fungovala státotvorně. Abychom se nenechali vtáhnout do nějakých žabomyších válek. Takže my se jich neúčastníme a účastnit nebudeme. Soustředíme se na svou práci – chceme dělat ten „produkt“ českého fotbalu co nejkvalitněji. Věřím, že časem se situace uklidní a půtky odezní. Říkám si, že by bylo mnohem užitečnější, kdyby se všechny zúčastněné strany raději zaměřily na to, proč nám nefunguje rozvoj mládeže, proč nemáme jasnou koncepci posunu fotbalu, proč nevychováváme dost kvalitních hráčů a proč se do českého fotbalu nedaří přinést víc peněz. Tedy na skutečné problémy, jež nás brzdí. Ty by se měly řešit místo nekonečných sporů a osočování.

► Cítíte, že fotbal dnes musí soupeřit o pozornost mládeže i fanoušků s dalšími sporty, jako je hokej nebo stále populárnější florbal?

Fotbal samozřejmě soupeří o přízeň fanoušků – a zejména dětí – s dalšími sporty. Hokej je pro nás v jistém smyslu partner, patří spolu s fotbalem k nejpopulárnějším sportům u nás a dohromady táhnou pozornost veřejnosti i sponzorů, ale zároveň je to přímý konkurent stejně jako třeba florbal, který teď zažívá obrovský boom. Tento sport dokázal přitáhnout, děti to baví. I proto musíme bojovat o mladou generaci, aby chtěla hrát fotbal a zůstala u něj. Pokud jim ale nenabídneme kvalitní zázemí – moderní hřiště, šatny, kde se nebudou stydět převléct nebo osprchovat – a zároveň dobré trenéry, silné osobnosti, které ty děti povedou a nadchnou, tak nemáme šanci tenhle boj vyhrát. Upřímně, podmínky pro mládežnický sport u nás nejsou ideální. Chybí nám kvalitní infrastruktura napříč celou republikou. Bohužel mnohde nejsou ani základní podmínky, třeba plnohodnotná hřiště s umělou trávou. Kde mají děti v zimě trénovat? K tomu máme málo kvalitních mládežnických trenérů. Nemůžeme se divit, že nevychováváme dost talentů pro moderní fotbal ani pro reprezentaci. Tady máme obrovské rezervy a bez výrazných investic a změn se dál neposuneme.

► Vy osobně jste do fotbalu přišel z vrcholového byznysu v energetice. Co vás motivuje věnovat se Spartě a fotbalu? Nelitujete tohoto kroku?

Nelituji ani vteřinu. Fotbal miluju odmalička a možnost pracovat pro Spartu je obrovská čest. Ano, je to náročné, člověk si přidělá spoustu starostí. Fotbalový klub je živý organismus, řešíte sto věcí denně: sport, finance, komunikaci, marketing, infrastrukturu… Ale výsledky stojí za to. Když po letech usilovné práce vidíte plný stadion na Letné, fanoušci skandují, Sparta získá trofej – to jsou momenty, kdy si řeknu: má to smysl. Samozřejmě jsem profesionál a moje role je klub řídit obchodně a ekonomicky, ale emocím se ve sportu neubráníte. Taky mám radost, když se vyhrává, a trápím se, když to nejde. A mám i širší motivaci: aby šel nahoru celý český fotbal, aby se v něm zlepšilo prostředí. Tahle práce mě zkrátka naplňuje, je to výzva i srdeční záležitost zároveň. Za nic bych neměnil.

► Stále také působíte ve vrcholovém managementu energetické skupiny EPH. Jak se vám daří skloubit roli manažera v energetice s prací pro Spartu?

Ve skupině EPH mám stále na starosti naše energetické aktivity na Slovensku, konkrétně oblast distribuce plynu a elektřiny. Souběžně s fotbalem se tedy dál věnuji i energetice; je to náročné skloubit, ale díky skvělým týmům lidí to zatím zvládám. Celý energetický sektor teď prochází obrovskou proměnou. Evropa odstavuje uhelné elektrárny a brzy chce utlumit i zemní plyn, jenže zatím není jasné, čím tyto zdroje plnohodnotně nahradit. V elektroenergetice sice rychle přibývá obnovitelných zdrojů, jenže elektrická síť na takové výkyvy a decentralizaci výroby není připravená. Bude nutné investovat do velkých bateriových úložišť a záložních zdrojů – například nových plynových elektráren pro pokrytí špiček. Zároveň ale čelíme tlaku, aby se postupně přestal používat i plyn, což je paradoxní situace: odstavují se tradiční zdroje, ale plnohodnotná náhrada ještě není k dispozici.

Tahle nejistota je pro nás jako energetickou firmu obrovská výzva pro příští roky. Snažíme se na ni připravit, aby i v nové energetice bez fosilních paliv zůstala zajištěná spolehlivá dodávka energie pro všechny naše zákazníky.