Komu přijde účet za Ukrajinu?

Azovstal je na šrot, Mariupol prakticky neexistuje. Buča nebo Irpiň jsou jména, která zná celá Evropa, ale jako města k žití budou na dlouho nepoužitelná. Každé místo na 600 tisících kilometrech čtverečních velké Ukrajiny, na něž v posledních deseti týdnech šlapala bagančata ruských vojáků nebo dopadl granát ruského dělostřelectva, hlásí materiální škody. Miliony uprchlíků jsou v pohybu, miliardy hřiven ekonomického výkonu zamrzly. Na východě a jihu Ukrajiny v tuto chvíli destrukce ve velkém pokračuje. Na západ země – který ve větší či menší intenzitě okupační jednotky ničily v únoru, březnu a dubnu – Moskva občas pošle raketu, aby i třeba generální tajemník OSN António Guterres nebo herečka Angelina Jolie při své návštěvě okusili atmosféru války. A škody stejně jako počty mrtvých stále rostou.

Lidské životy mají ve zpravodajství i vnímání okolního světa přednost, i tak se ale jak na Ukrajině, tak v zemích jejích spojenců paralelně řeší hospodářské škody a následná poválečná rekonstrukce. K uskutečnění plánů z útrob teoretizujících think-tanků však nejprve bude muset skončit válka.

Miliardy sem, miliardy tam

Odhady škod způsobených válečným konfliktem na ukrajinském území mají zatím velký rozptyl. A nejen proto, že na původně Kremlem předpokládaný konec války 9. května na Den vítězství to v tuto chvíli nevypadá. Kyjevské odhady začínají na 110 miliardách dolarů (Světová banka v druhé půli dubna přišla s částkou 60 miliard dolarů), zahrnují-li pouze poškozenou infrastrukturu země, a šplhají se až k hranici 500 miliard. To v případě, pokud se na účet přidají „potenciální ztráty“, jako jsou například nerealizovaný ekonomický růst (HDP země podle odhadu Světové banky poklesne až o 45 procent) nebo zahraniční investice, o něž Ukrajina kvůli válce přišla.

Nezávislí ekonomové reálné škody vyčíslují někam do spodní poloviny této sumy. Agentura Reuters třeba na konci dubna citovala londýnskou neziskovku Centrum pro hospodářskou politiku a výzkum, podle jejíž predikce by celkové škody v daný moment mohly činit zhruba 200 miliard dolarů. Ukrajina zároveň – vedle vojenské podpory – aktuálně měsíčně potřebuje pět miliard dolarů zahraniční pomoci, aby nezbankrotovala. A každým dnem pokračující ruské ofenzivy škody narůstají.

I tak ale Ukrajinci plánují obnovu. „Obnovíme každý dům, každou ulici, kaž­dé město,“ prohlásil v jednom ze svých video poselství směrem k národu i světu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podobnou víru vyjádřil i sta­rosta totálně zničeného Mariupolu Vadym Bojčenko. Poslankyně ukrajinského parlamentu Kira Rudyková v rozhovoru pro stanici NBC až tak optimistická nebyla: „Budou se chtít lidé z Buči nebo Irpině vrátit do míst, kde zahynuli jejich blízcí? Možná budeme muset postavit úplně nová města,“ konstatovala. A otázkou zůstává, kde na tuto velkou rekonstrukci a znovuvybudování velké části země i jejího hospodářství jednoho dne vezmou peníze. Základní směry uvažování jsou ovšem k mání.

Sebrat rezervy nebo uvalit cla

Podle expertů není příliš pravděpodobné, že by stávající režim Vladimira Putina přiznal vinu, respektive porážku v konfliktu a byl ochoten platit reparace. Stejně je v tuto chvíli vyloučena možnost, že by Západ, potažmo NATO, k tomu Rusko donutil vojensky. Ani tak se však Rusko nesmí finančnímu trestu za rozpoutání „speciální vojenské operace“ vyhnout. Ve hře je třeba 350 miliard ruských státních rezerv zmrazených na kontech západních bank.

Podle amerických expertů z think-­-tanku Brookings Institute mohou Američané, Francouzi, Japonci nebo Němci relativně snadno tyto zmrazené finance nasměrovat do Kyjeva. Jiní odborníci naproti tomu namítají, že tyto kroky by znamenaly významný zásah do dosavadních zvyklostí. „Existuje mezinárodní právo, podle kterého je majetek cizích států pod zvláštní ochranou. Pro takto významný zásah do cizích rezerv existují značné právní překážky,“ konstatoval pro server Politico profesor mezinárodního a ekonomického práva Stephan Schill z amsterdamského Centra pro mezi­národní právo, v jehož rámci funguje i Centrum pro válečné reparace. Pochyby o možnosti takového kroku vyjádřila rovněž americká ministryně financí Janet Yellenová.

Další způsob, jak by se Rusko mohlo „nedobrovolně“ podílet na rekonstrukci zničené Ukrajiny nastínil třeba pro anglickou televizi Sky ukrajinský ministr financí Serhij Marčenko. „Dodatečné daně či cla na ruský export, zacílené především na ropu a plyn, by mohly být v budoucnosti směrovány na Ukrajinu,“ nabídl Marčenko alternativu. Jinou možností, byť vzhledem k potřebným sta­miliardám až bilionům minoritním zdrojem financí, by pak mohly být výnosy ze zabaveného majetku ruských oligarchů na Západě. Zatímco evropské státy se ohledně osudu rozsáhlých nemovitostí ve svých metropolích nebo superluxusních jachet v docích vyjadřují diplomaticky, Američané na konci dubna oznámili záměr tento majetek ruských oligarchů zpeněžit a výnos poslat na rekonstrukci Ukrajiny. Výnosy by podle odhadů mohly jít do miliard amerických dolarů.

Západ hledá nového Marshalla

Možná ještě větší nadějí pro poválečnou Ukrajinu než přímé kompenzace podle expertů představuje obdoba Marshallova plánu pro zničenou východoevropskou zemi. Jde o program odkazující na americké restartování ekonomiky zničené západní Evropy po druhé světové válce. „Musí jít o celosvětové úsilí a mohlo by se jednat o něco takového jako Marshallův plán 21. století, který by Ukrajině pomohl zotavit se, a to rychle,“ citoval server Politico unijního komisaře pro rozpočet Johannese Hahna. V rámci takového procesu by podle aktuál­ních představ ekonomů byly Ukrajincům po válce k dispozici vedle darů ze Západu i nízkoúročené investiční půjčky, garance, pobídky a především otevřené dveře k zapojení se do západoevropských obchodních vztahů.

Ohledně urychleného vstupu Ukrajiny do Evropské unie existují v Bruselu určité rozpory, ale možnost zrychleně se navěsit na ekonomické procesy v EU by pro Ukrajince mohla mít velice podobný dopad. Právě nedostatek „reformního entuziasmu“ a silná pozice oligarchů je po­dle nezávislých ekonomů jednou z hlavních příčin hospodářského zaostávání Ukrajiny po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu. Kyjev nebyl schopný se – na rozdíl od zbytku Evropy zpoza železné opony – zapojit do západních dodavatelských řetězců. A důvodem měli být hlavně oligarchové, kteří „zprivatizovali“ výrobu s nízkou přidanou hodnotou a následně chránili své pozice blokováním modernizace země.

Válka, jakkoli tragická, by se pro Ukra­jinu mohla stát významným impulzem pro obří posun dopředu. „Ukrajinský průmysl a infrastruktura se tvořily před více než 30 lety. Musíme využít těchto dramatických dnů k vybudování nové, moderní infrastruktury,“ prohlásil pro časopis Fortune pragmaticky ekonomický poradce ukrajinské vlády Andrij Dligach. Předtím jeho země potřebuje jediné: ukončit válku s Ruskem.