Konec česko-slovenské idyly?

Liberální sen se stal skutkem! Po zvolení prezidenta Petra Pavla, které ukončilo desetiletou destruktivní práci mo­cenského kartelu Babiš-Zeman, se během volebního večera na pódiu Fóra Karlín objevila slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Žena, již během ostudného vystupování Miloše Zemana v posledních letech přijala část Čechů za svou náhradní hlavu státu. Pro mnoho lidí to byl symbol, že do zemí bývalého Československa se definitivně vrací silný liberální vítr z 90. let. Symbol je to výmluvný, ale do velké míry pouze projekce touhy, která neodpovídá tomu, čím obě – dnes už samostatná – politická společenství žijí.

Petru Pavlovi do velké míry vyhrál volby jeho soupeř, Andrej Babiš. Politický styl bývalého premiéra a předsedy ANO, využívající v kampani manipulace, výmysly a lži, přišel nepřijatelný už i některým členům jeho hnutí a zejména jeho tradičním voličům, jež vyděsilo vyvolávání strachu za každou cenu. Premiér je ale něco jiného než prezident. V premiérském poli Babiš voliče stále fascinuje. I proto má ANO nadále podporu kolem třiceti procent hlasů a jeho populistická politika, sázející na seniory, kteří volí Babiše ze 70 procent, ve společnosti silně rezonuje.

Prezident Pavel chce být prezidentem i této obrovské menšiny. Velmi to komplikuje český postoj k válce na Ukrajině a další řešení vleklé ekonomické a fiskální krize vyvolané vysokou inflací po covidu-19. Babiš, který chce za dva a půl roku ještě vyhrát sněmovní volby, je blíže Viktoru Orbánovi než polskému premiérovi Mateuszi Morawieckému, s nímž vytvořil konzervativní blok premiér Petr Fiala (ODS).

Fico opět vyrostl

Prezidentka Zuzana Čaputová už nereprezentuje většinovou touhu slovenské společnosti po „normální demokracii“, jakkoli přesně tímto dojmem okouzluje zahraniční partnery, včetně amerického prezidenta Joea Bidena. Od prezidentských voleb v roce 2019 se nálada na Slovensku radikálně změnila. Popularita prezidentky Čaputové klesla na 37 procent, nedávno ji poprvé od zvolení přeskočil v důvěře Peter Pellegrini, bývalý premiér, dnes lídr politické strany Hlas – socialna demokracia. Pellegrini by byl ještě vcelku normální volba, ale před ním i za ním jsou populisté, nacionalisté a fašisté, kteří chtějí opět k moci.

Slovensko po krachu projektu OLaNO, posledního vítěze parlamentních voleb Igora Matoviče, který přišel za tři roky o více než polovinu hlasů (dnes by po­­dle slovenské větve agentury Median dostal necelých devět procent), čekají v září předčasné volby. Průzkumy už opět vede lídr Smeru – SD a bývalý dlouholetý pre­miér Robert Fico, který po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové přežil svou politickou klinickou smrt a vyrostl v obludného populistického lídra, jenž spojuje výřečnost Orbána a vulgární přímočarost Tomia Okamury. Fico útočí na NATO – viní ho za válku na Ukrajině – a spolu s ním prezidentku Čaputovou, kterou napadá opravdu nevybíravým způsobem. „Fico se podívá na to, čeho se lidé bojí, a podle toho vede svoji politiku, i když si třeba myslí úplně něco jiného. Vůbec mu nejde o to, co republika potřebuje,“ popsal pro týdeník Euro Ficův styl, kopírovaný od Orbána, bývalý slovenský prezident Andrej Kiska.

Přesně tak je to i ve vztahu k NATO a k válce na Ukrajině. Fico je v těchto otázkách v souladu se 48 procenty Slováků, kteří spatřují vinu za válku na straně Západu, nikoli u Vladimira Putina, jemuž naopak drží palce. To se odrazilo i v totálním odporu vůči smlouvě o obranné spolupráci Slovenska s USA, z níž Fico udělal symbol velezrady současné vlády a hlavně hlavy státu Zuzany Čaputové. A dodejme, že po volbách v září budou příští rok na jaře volby prezidentské…

Maďarský problém

Ficovo případné vítězství v zářijových volbách, které je velmi pravděpodobné, by narušilo povolební liberální idylu z česko-slovenské prezidentské slavnosti. Především by však zkomplikovalo plány prezidenta Pavla na transformaci visegrádské čtyřky v údernější funkční uskupení, vyjadřující moc západního liberálního ducha ve střední Evropě, která dlouhých čtyřicet let patřila k satelitům Ruska, jehož vlivu by se ráda definitivně zbavila.

Petr Pavel se v dosavadních rozho­vo­rech o V4 vyjadřoval prakticky jen o Ma­ďarsku jako o rizikové zemi, jež v projevech Viktora Orbána někdy působí jako regionální pobočka kremelského diktátora. „Pokud se s Maďarskem nedokážeme shodnout na tak podstatných otázkách, jako je vztah k Rusku nebo k Číně, případně na podpoře Ukrajiny, budeme mít problém řešit i jiné věci, protože jsou tím ovlivněny,“ řekl Pavel na bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde zastupoval Česko jako zvolený prezident a sešel se tam mimo jiné i s francouzskou hlavou státu Emmanuelem Macronem.

Už dávno předtím ještě jako občan Pavel mluvil možná ukvapeně a trochu předčasně o tom, že Maďarsko vlastně ani nemusí ve V4 být, když nectí základní hodnoty porevolučního směřování. Podle Pavla lze potom využít i širší platformy spolupráce mezi zeměmi střední a východní Evropy, kde sice Maďarsko také působí, jeho vliv se však ve větším počtu zemí rozpustí. Jde například o iniciativu Trojmoří, jež zahrnuje kromě Česka a Slovenska také Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko a Rumunsko. Pás těchto zemí tvoří na mapě pomyslnou širokou východní hráz proti Rusku. Pokud by z ní vypadlo Maďarsko, nic by se ještě nedělo, ale odpadnutí Slovenska by už byl problém, protože v kontinuálním pásu by vznikla široká díra.

Totéž platí o budoucnosti V4, nad níž se vznáší pochybnosti nejen kvůli Maďarsku, ale i kvůli předčasným volbám a prezidentskému plebiscitu na Slovensku. Ficovo vítězství by nemusel být „problém“ – pokud by se ostatní politické strany dohodly na složení společné vlády, expremiér by zůstal v opozici. Rozpad současné koalice však dává za pravdu spíše nejhorším scénářům, protože slovenské politické strany se kvůli osobním nenávistem nedokážou domluvit na koaličním vládnutí. Společný nepřítel Fico spojuje, podobně jako Babiš v Česku, ne všechny strany ovšem vidí ve Ficovi politického arciďábla. A už vůbec se nedá říct, že by měly jiný programový záběr.

Robert Fico spoléhá na svého bývalého kolegu a přítele Petera Pellegriniho, který si sice vytvořil vlastní politický subjekt, ale s případným vítězem Ficem by rozhodně pragmaticky – samozřejmě v zájmu politické stability Slovenska, ne v zájmu návratu Fica do politiky – vyjednával. Dnes by jejich strany daly dohromady nejméně 35 procent hlasů (dřívější standard Smeru), což by na vládnutí nestačilo. Hlas a Smer by musely přemluvit křesťanské KDH, ještě spíše však Sme Rodina podnikatele Borise Kollára, aby vznikla vláda s většinou 76 a více hlasů v parlamentu.

Kollár, který je jediným centrem své strany, má ale vcelku radikální názory, odmítá přitom, že by jeho partaj měla fašistické rysy. Dokonce odmítá i označení „pravicový populista“, jež nese od chvíle, kdy se začal otevřeně přátelit s Marine Le Penovou či Matteem Salvinim, kteří jsou politickými guruy i lídra české SPD Tomia Okamury. Kollár se považuje za bojovníka za tradiční národní hodnoty, Sme Rodina je tu podle něho hlavně proto, aby zastavila bezuzdnou liberální vlnu progresivistů, která útočí i na Slovensko. Jeho rétorika se často blíží právě Okamurovi.

Kam kráčíš, Slovensko?

Nastupující prezident Petr Pavel i premiér Petr Fiala by se měli ve vztahu ke Slovensku připravit na změnu větru dříve, než k ní dojde. Průzkumy předvolebních preferencí jsou dlouhodobě stabilní, Robert Fico navíc předvolební běsnění umí roztočit natolik, aby získal ještě pár procent navíc. Na Slovensku ještě více než v Česku upadá podpora Ukrajině, po níž se Fico poveze dál.

Pavel naznačil, že chce využít české předsednictví V4, které poběží příští rok, k proměně tohoto společenství. Už dnes by měli jeho poradci pracovat s variantou politického posunu na Slovensku. Česko-slovenské vztahy v ekonomice, kultuře, vzdělání či cestování to asi zásadně nezmění, politická změna na Slovensku ale může být větší než malá. Česká vláda se otevřeně opírá o americkou dominanci v rámci NATO, na americkou sílu v rámci NATO spoléhá i nová hlava státu Petr Pavel. Slovenský příklon k maďarskému solitérství by tradičně snadnou spolupráci mezi Českem a Slovenskem zkomplikoval. V září bude jasněji. Připravme se raději na horší variantu, abychom mohli být mile překvapeni.