Stěžujeme si na ni, protože brzdí toky peněz, zboží a lidské energie; ale zároveň ji nutně potřebujeme, protože složitá moderní společnost, postavená na koordinaci mnoha společenských systémů, se bez byrokratického aparátu jednoduše neobejde, protože by skončila v chaosu a anarchii. Jeden ze zakladatelů moderní sociologie, německý myslitel Max Weber, který se proslavil pojednáním o pracovitém a mravně ukotveném protestanském duchu v samotném srdci kapitalismu (populární byl už v porevoluční době, kdy se i díky němu vytvářela nová transformační ideologie), varoval před byrokratickou mocí socialistického plánování, která tak chce zkrotit anarchii trhu a dosáhnout větší rovnosti a sociální spravedlnosti. „Následkem by byla nesvoboda a ekonomická stagnace,“ tvrdí autoritativně Weber.
V této situaci jsme po mnoha desetiletích i dnes: evropské ekonomiky svazuje spousta byrokratických opatření a regulací, jež podle ekonomů podvazují hospodářskou výkonnost. Není snad vlády, která by to v Evropě netvrdila, a není snad exekutivy, která by si s tím věděla rady. Dnes už ale také víme, že neregulovaný divoký kapitalismus 90. let vedl spíše k vysoké prosperitě vybraných skupin a že právě odtud pramení pocit nespravedlnosti a opuštěnosti mnoha dnešních voličů, kteří přestávají věřit schopnostem demokratického kapitalismu.
V aktuálním čísle Eura míříme od jistě zajímavé teorie více do praktického života. Věnujeme se uvažovaným protibyrokratickým opatřením z pohledu firem, kterým byrokracie neslouží, nýbrž je zpomaluje a omezuje jejich podnikání. Často se zdá, že jde o maličkosti – povinná hlášení všem úřadům, na něž si vzpomenete, zdlouhavé schvalování zakládání nových firem a podobné zádrhely –, jenže právě takové maličkosti jsou tím, co nakonec otráví život a způsobuje ztrátu konkurenceschopnosti. Přesně podle Einsteinova zjištění, že „byrokracie ničí veškerou činorodost“.
Moderní byrokracie se budovala jako vrchol racionality, velmi rychle ji ale paradoxně, a jak se ukázalo zcela zákonitě, ovládly iracionální postupy a principy. Svým specifickým způsobem je kdysi popsal pražský spisovatel Franz Kafka, ať už v Zámku, nebo v románu Nezvěstný, později přejmenovaném příznačněji na Ameriku. Byrokratické aparáty organizované už dvě stě let v zájmu lepšího života lidí nakonec lidi a lidskost ztrácejí, ukázal na mnoha sugestivních a ikonických místech Kafka, od něhož se nejen v češtině odvozuje výstižný a stále ještě všem srozumitelný výraz „kafkárna“.
Pružnou a efektivní byrokracii k organizaci státu i jeho ekonomického systému potřebujeme, není nám ale zajisté třeba kafkáren všeho druhu. Už toto rozdělení je samo o sobě dobrým vodítkem při prořezávání zarostlé byrokratické zahrady, v níž se život ztrácí v houštinách nadbytečných nařízení a všemožných předpisů. A každá zahrada, jak známo, potřebuje pravidelné omlazování či oživování řezem, prosekáním houštin, skrze něž neprojde vzduch ani světlo. Byrokracie bude k modernímu světu patřit i nadále, měla by však sloužit životu, nikoli ho dusit a ničit.
